Cyrano z Bergeracu – rozbor díla

Proč nejde kopírovat? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu/nízkou kvalitu

Kniha: Cyrano z Bergeracu

Autor: John Green

Rozbor přidal(a):Pavla

Další rozbor zde

 

Edmond Rostand

  • Život autora: 1868 – 1918, francouzský dramatik a básník, syn ekonoma a advokáta, dobré zázemí, od 1901 – člen Francouzské akademie
  • Vliv na toto dílo: Světově proslulé veršované drama je charakteristické spojením výrazné postavy, volně inspirované skutečnou osobou Hectora-Saviniena de Cyrano – francouzského spisovatele, a prostředí, čerpající z poutavého historického rámce Francie 17. století.
  • Ostatní jeho díla (srovnání): Romantikové, Princezna Lointaine, Samaritánka, Orlík

 

Literární kontext

Romantismus

Historický kontext

  • 1879 – Velká francouzská revoluce • Ideály osvícenství a revoluce dávaly naději na osvobození člověka tak, jak to hlásalo heslo Velké francouzské revoluce: rovnost, svornost, bratrství
  • Tyto ideály se nenaplňují, přichází deziluze a umělci hledají ideály mimo stávající realitu
  • Převaha citu a obraznosti nad rozumem, objevení individuálnosti, odmítání klasicismu a jeho pravidel v umění – to si nesou už z preromantismu
  • Romantická bitva – boj za tvůrčí svobodu (Sturm und Drang, Victor Hugo – předmluva ke Cromwellovi)
  • Nový vztah k přírodě, formuje se nový hrdina
  • Znaky romantismu:
    • Romantický postoj ke světu vychází z konfliktu – člověk touží po uplatnění svých schopností, ale svět mu to neumožňuje, proto si hledá vlastní svět, odmítá zaběhnuté konvence, ale v boji stojí sám, proto neuspěje, často umírá
    • Romantismus od slova román = moderní slovesný útvar, v němž obraznost a citovost převládá nad rozumovostí = druhá linie romantismu = boj proti klasicismu, který omezoval umělce ve svobodném projevu -Autoři se zaměřují na líčení lidských citů láska = snivá, melancholická, jindy vášnivá, žárlivá, bouřlivá, nebojí se smrti – nadřazena lidským zvyklostem i zákonům, zjitřená citovost = subjektivizace žena = bohyně nebo démonická bytost přinášející zkázu zalíbení v tajemném – motiv jezer, noci, hvězd hledání ideálu – pocit marnosti, že ho nenalézají osamocený hrdina, poutník – motiv hledání a nenálézání
  • Romantický hrdina
    • nezapadá do společnosti, cítí se v ní osamělý a nepochopený
    • prožívá zklamání (ze svého okolí, z nešťastné lásky)
    • uniká ze skutečnosti – hledá ideál mimo ni • a) v přírodě • b) v minulost
  • Romantismus ve výtvarném umění a hudbě
    • Labutí jezero • Klavírní koncert b-moll • Chopin
    • Hudba především v německé hudbě (Weber, Schubert, Schumann, Chopin, později Čajkovskij, ale i Smetana a Dvořák), opera si bere náměty z historie, pohádek, mýtů, zasahování nadpřirozených sil, kontrasty mezi principem dobra a zla demokratizace hudby – stěhuje se do koncertních síní a salónů, stává se samozřejmou součástí měšťanského vzdělání
    • Výtvarné umění majestátnost krajiny, tajemnost, osamocená postava v panenské přírodě (Goya, Delacroix)
    • Architektura samostatně jako sloh neexistuje, pouze se vrací v tzv. historizující podobě – napodobuje gotiku (novogotika), později renesanci (neorenesance); má vyvolat pocit, že jde o staré historické budovy

 

Novoromantismus

  • tzv. pozdní romantismus, tj. romantická literární díla vznikající zhruba v druhé polovině 19. století (ale i na počátku století dvacátého), kdy se stal vůdčím literárním proudem kritický realismus (např. Alfred Tennyson, Joseph Sheridan Le Fanu, Robert Louis Stevenson, Hugo von Hofmannsthal, Edmond Rostand, Alexandr Grin, Stefan Żeromski, Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, Ambrose Bierce nebo José Martí)
  • jednak jde o souhrnné označení pro různé umělecké směry a proudy objevující se zhruba v letech 1890 až 1920, jehož představitelé většinou epigonsky a vyumělkovaně napodobovali složitý a archaistický sloh pozdního romantismu a obnovili tím v literatuře romantickou tajemnost, zešeřelost a světobol, konzervativní kult minulosti a katolictví, ale také mystiku a morbidnost (novoromantismus v tomto pojetí zahrnuje i dekadenci a symbolismus).

 

Rozbor díla: Cyrano z Bergeracu (Cyrano de Bergerac), fr., 1897

Překlad: 1898 – Jaroslav Vrchlický, 1975 – Jindřich Pokorný

Druh a žánr: veršované drama, tragikomedie

Lit. směr: novoromantismus

Hl. myšlenka díla: miluje člověk spíše povahu nebo vzhled někoho, Cyrano nenachází lásku a uznání kvůli svému vzhledu

 

Jazyk: verše, rým trochej (první slabika přízvučná, druhá nepřízvučná), Cyranovy monology

Kompozice: pět dějství (3 v Paříži, 1 na bojišti, 1 v klášteře), chronologická

 

Postavy:

  • Cyrano de Bergerac – dobrý a zkušený mušketýr, důvtipný, slovní hříčky, umění jazyka, básnicky nadaný, čestný a spravedlivý, má velký nos, nesobecký a zamilovaný, miluje Roxanu, svojí sestřenici
  • Kristian – kadet, je zamilovaný do Roxany, upřímně ji miluje, ale neumí to popsat
  • Roxana – milá a krásná dívka, je zamilovaná do Kristiána, ale zároveň i do Cyrana, hrabě de Guiche ji miluje, chce si ji vzít, ono ho odmítá
  • Hrabě de Guiche – záporná postava, velitel armády, pomstychtivý

 

Děj (obsah) díla:

  • V burgundském hotelu –  představení Nevěrná Klára – Cyrano přeruší herce Montfleuryho – Divák Valvert je rozčilen – utahuje si ze Cyranova nosu – souboj – Valvert je poražen – Roxana se Cyranovi přizná, že miluje Kristiána – Cyrano pomáhá tedy Kristiánovi  psát Roxaně milostné dopisy –  Roxana se tak do Kristiána zamiluje ještě více – jedenkrát Cyrano Kristiánovi našeptává přímo – sňatek (využit mnich poslaný od hr. de Guiche) – hra. de Guiche usilující o Roxanu povolává pluk se Cyranem a Kristianem do boje
  • Kristián slibuje, že bude Roxaně psát dopisy –  píše je ale Cyrano, mnoho – Roxana přijela na bitevní pole – v bitvě je Kristián smrtelně zraněn, chce, aby se Cyrano přiznal Roxaně, že dopisy jí psal on – Cyrano však své sestřenici nic neřekne
  • Roxana v klášteře – Cyrano ji pravidelně navštěvuje, miluje ji- ale po 15 letech má mnoho nepřátel -již umírající se vydává za ní – čte jí poslední Kristiánův dopis – přestože se stmívá, Cyrano „čte“ dopis, který zná nazpaměť –  Roxana zjistila, že celou dobu milovala Cyrana a ne Kristiána, v té chvíli Cyrano umírá

 

Literární kritika

Reakce společnosti na toto dílo: úspěch (V roce 1897, kdy Edmond Rostand uvedl hru poprvé v Théâtre de la Porte-Saint-Martin, byla otevřena v Paříži nová ulice. Ta byla pojmenována na její počest Rue Cyrano-de-Bergerac), dodnes hrané, filmy, rozhlasové hry, divadlo






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: