Kniha: Antigona
Autor: Sofokles
Rozbor přidal(a): Kratochvílová
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Jméno: Petra Kratochvílová
Antické drama – Antigona
Literární druh: drama
Žánr: tragédie
Jaký je vztah řecké mytologie a řeckého dramatu:
Řecká dramata jsou často inspirována mýtickými příběhy. Autoři dramatu čerpali z řecké mytologie a různě ji přetvářeli. Do děje často zasahovali bohové.
Antická tragédie
Jak a z čeho vzniká:
Tragédie (z řec. Tragóidiá = zpěv kozlů), vznikla dramatizací sborových písní přednášených ve starověkém Řecku při oslavách boha Dionýsa. Místo herců původně vystupoval sbor (chór) nebo písně přednášeli satyrové – lidské bytosti v kozlí podobě.
Ve hrách zpočátku vystupoval pouze jeden herec, který vedl dialog s chórem, chór děj rovněž komentoval. Později se počet herců zvýšil na tři. Role ženské i mužské byly svěřovány pouze mužům.
Znaky řeckého dramatu – z jakých částí se skládá klasické řecké drama:
Struktura tragédie:
- expozice (uvedení do děje)
- kolize (rozvinutí, zařazení dramatického prvku – rozpor nebo konflikt)
- krize (vyvrcholení dramatu)
- peripetie (obrat a možnosti řešení)
- katastrofa (rozuzlení)
Čím se vyznačuje řecké drama po stránce obsahové, postavy:
Autoři tragédií námětově čerpali z mýtů. Zaměřovali se převážně na vztah jedince a společnosti. Hrdina se nachází v neřešitelné situaci (někdy z vůle bohů). Dostává se do konfliktu s osudem, v marném boji podléhá a je dohnán k záhubě. Objevuje se tu myšlenka nezvratného osudu.
Co znamenají pojmy:
jednota místa, času a děje:
Děj se odehrává pouze na jednom místě, v určitém čase (ne delší jak 24 hodin), s jednou hlavní dějovou linií. – tzv. pravidlo tří jednot
chór:
Řecký pěvecký sbor, zástup herců.
deus ex machine:
Způsob, kterým antiční dramatici řešili zdánlivě neřešitelnou situaci, do které se dostal hlavní hrdina – situaci rozřešil bůh.
katarze
Vnitřní očista člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo zla.
Nejlavnější autoři tragédií:
Aischylos (525-456 př.n.l.)
Sofokles (asi 496-406 př.n.l.)
Euripides (480-406 př.n.l.)
Uveď některé významné postavy vystupující v řeckých tragédiích – jednou větou je chrakterizuj:
Agamemnon – mykénský král a vrchní velitel achajských vojsk v trojské válce.
Kassandra – dcera trojského krále Priama a jeho manželky Hekabé. Byla proslulou věštkyní.
Klytaimnestra – byla manželkou mykénského krále Agamemnona, kterého, když se vrátil z Tróje, zavraždila.
Oidipus – thébský král, kterého postihnul krutý osud. Zabil nevědomky svého otce a vzal si za ženu svou matku. Když to zjistil, výpíchl si oči.
Iokasté – manželka thébského krále Laia, po jeho smrti manželkou svého syna Oidipa.
Laios – thébský král, otec Oidipa
III. Antigona
Postavy hry:
Antigona (dcera thébského krále Oidipa)
Isméné (mladší sestra Antigony)
Kreón (thébský král, bratr Oidipovi manželky)
Eurydiké (jeho žena)
Haimón (jejich syn)
Hlídač
Teiresias (věštec)
První posel
Druhý posel
Sbor (thébských starců)
Prostředí:
Děj se odehrává v Thébách před královským palácem, za doby mytické.
Dějová linie:
Děj je vyprávěn chronologicky.
Antigona – kdo byla, co víme o její minulosti:
Antigona byla dcerou thébského krále Oidipa a jeho ženy a matky Iokasté. Její bratři byli Eteoklés a Polyneikés a sestra Isméne. Milovala svého otce a po hrůzném činu, kdy si Oidipus vypíchl oči, zůstala s ním a vyprovázela ho do vyhnanství. Prokázala také lásku k bratrovi Polyneikésovi, nebála se příkazů krále Kreónta a chtěla pro bratra důstojný prohřeb.
Jaký čin tvoří zápletku díla, k čemu se Antigona odhodlá, co udělá a jaké to má následky:
Dozvídáme se, že bratři Eteoklés a Polyneikés spolu vládli. Polyneikés byl brzy bratrem zbaven vlády a vyhnán. Vrátil se proti němu s vojskem.. V bitvě se Polyneikés a Eteoklés navzájem zavraždili.
Vlády se ujal bratr Iokasté – Kreón. Ten vydal příkaz, že Eteoklovi má být vystrojen, jakožto hrdinovi, důstojný pohřeb. Tělo Polyneikése nechal na pospas zvěři a zakázal ho komukoliv pohřbít.
Jediná, kdo se k tomu činu odhodlá, je jeho sestra Antigona. Při činu je však chycena a odvedena ke Kreónovi. I přes naléhání svého syna Haimóna – snoubence Antigony, nechá Antigonu zavřít do hrobky.
Své rozhodnutí zváží až po vyslechnutí věštce Teiresia. To už je však pozdě. Antigona se v hrobce oběsila. Když to spatřil Haimón, na témž míste se zabil také. Když se královna Eurydíké dozvěděla zprávu o smrti svého syna, spáchala sebevraždu. Kreón nakonec velice lituje svého rozhodnutí.
Proč Antigona takto jedná? Pokus se vypracovat její charakteristiku, jak hodnotíš její čin:
Antigona nesouhlasí s Kreontovým rozkazem, že Polyneikés nesmí být pohřben. Zachová se jako milující sestra a chce pro bratra důstojný odchod do podsvětí. Nerespektuje zákazy, vydané smrtelníkem. Odkazuje se na bohy, uctívá Dia a Háda.
Je si vědoma toho, že tento čin ji stihne smrt. Proto je její čin obzvláště hrdinský a obdivuhodný.
Kreón – jak reaguje, jeho charakteristika:
Kreón je velmi mocný vládce. Požaduje podřízenost a poslušnost lidu ke všem jeho rozkazům. Nerespektuje jiný názor než-li svůj. Zákaz pohřbení těla Polyneika mi přijde krutý.
Když se dozví o činu Antigony, nevidí jinou možnost, než odsoudit Antigonu k smrti a nechat ji zavřít do skalní hrobky. Pozdě si uvědomí, co svým činem způsobil a svého rozhodnutí velice lituje.
Zamysli se nad závěrem hry – posuzuj ho z hlediska řeckého dramatu obecně, jak mu můžeme rozumět:
Závěr hry byl velice tragický. Antigona se oběsila. Haimón, její snoubenec a syn Kreonta, když Antigonu uviděl mrtvou, rozhodl se zemřít také. Jeho matka Eurydiké, ze zármutku ze smrti svého syna spáchala sebevraždu. Kreón se nachází v beznadějné situaci a uvědomuje si, že udělal chybu.
KREÓN
„Nuž, odveďtě mě pryč, mne zločince bídného!
Já nerad, synu můj, jsem způsobil ti smrt,
i tobě, choti má; ó žel, já nebožák!
A nyní nevím sám, kam dřív se obrátit.
Vše v troskách přede mnou, a na hlavu dopadla
mi osudu těžká pěst, již nelze nijak snést!“
(odvádějí ho do paláce)
Uplatnění zásady tří jedno ve hře:
Zásada tří jednot je uplatněna.
Děj se odehrává pouze v jeden den, jednání probíhá pouze před královským palácem v Thébách. Rozvíjí se tu hlavní dějová linie – Antigona chce pohřbít svého bratra, za svůj čin je odsouzena k smrti, následky.
Jakou úlohu má ve hře sbor:
Sbor slouží jako vypravěč, vstupuje do děje a dává hře dramatičnost.
SBOR
„Zasažen skácel se na zem, až zaduněla,
ten ohněnoš, jenž se hnal zuřivě do zápasu,
v lítém zápalu na město soptě
nejhorších vichřic bouřný vztek.
Takový tedy byl jeho los.
Jiným však dával jinou zas sudbu,
žena je nazpět, veliký Arés,
ten pomocník statný.“
Vyhledej ve hře aluze (odkazy) na řecké náboženské představy:
| KREÓN
„Jen ustaň, dříve než mě rozhněváš, bys nebyl shledán hloupým přes svůj věk! Tvá slova nelze snésti, říkáš-li, že bozi o to tělo pečují. Zda chtěli je snad pohřbít, ctíce ho jak dobroděje, jej, když přišel přec, by spálil chrámy sloupy zdobené a jejich dary obětní i zem a právní řády vniveč rozmetal? Či vidíš, že ctí bozi lidi zlé?“
ANTIGONÉ „Čin zbožný vytknut mi jak bezbožnost: nuž schvalují-li bozi tento trest, snad poznám v Hádu, že jsem chybila; však chybují-li tito – nepotkejž je horší zlo, než co mně křivě činí!“ |
TEIRESIÁS
„Nuž dobře! Věz, že mnoha oběhů kol slunečních se nedožiješ již, a za ty mrtvé jinou mrtvolu, plod vlastní krve, budeš nucen dát: žes pod zem sklál, co bylo na světě, a duši nectně zavřel do hrobu, a mrtvému žes rovu nedopřál ni pocty pohřební a bráníš mu, by sešel odtud k bohům podsvětním. Ni ty ni bozi nebes nemáte naň práva; jednáš tedy násilně. I slídí po tobě už Lítice, ty Hádovy i boží mstitelky, jimž vzápětí jde zkáza: číhají, až stejná hrůza tebe postihne.“ |
Čtenářské hodnocení – jak se ti dílo četlo, srovnej s tím, co jsi dosud četla, co soudíš o hlavní postavě, co sis zčetby odnesla:
Zpočátku pro mě bylo čtení obtížné, musela jsem se hodně soustředit a některé pasáže číst dvakrát. Pomohlo mi, přečíst si nejdříve stručný děj, potom jsem se v textu lépe orientovala a chápala souvislosti. Hůře se mi četly monology sboru.
Ve srovnání s knihami, které jsem četla, se tahle četla hůře. Je zde použito mnoho zajímavých jazykových prostředků. Avšak tento jazyk není mi blízký, proto jsem se občas ztrácela.
Děj byl velice zajímavý. Ovdivuji odvahu hlavní postavy. Líbil se mi i tragický závěr.
Rozbor textu
Vyber si jednu ukázku – zařaď do kontextu hry, zhodnoť po stránce obsahové, myšlenkové, jazykové, zdůvodni výběr:
KREÓN
„Ó hrůza hrůz!
Jak strašný jímá mě děs! Proč nevrazil někdo z vás
již ocel dvojbřitkou v mou nastavenou hruď?
Já člověk neblahý!
Jak neblahý strastí vír mě strhl v hlubinu svou!“
POSEL II.
„Ba vinu smrti obou synů tvých
jen tobě přičítala zesnulá!“
KREÓN
„A jakou ranou sešla ze světa?“
NÁČELNÍK
„Svou vlasatní rukou proklála si hruď,
když synův žalný osud seznala.“
KREÓN
„Ach, běda mi! Zda smím své viny hroznou tíž
kdy na jiné svalovat, když vším jsem vinen sám?
Já sám je usmrtil, já já, tvor neblahý,
jen já, to dobře vím! Ó sluhové, hola, sem,
a odvěďte mě hned, ach, pryč mě odvěďte hned!
Ach, pohleďte: co jsem? Jsem nic, jsem pouhé nic!“
Posel zvěstuje Kreontovi, že jeho žena Eurydíké je mrtvá. Kreón zří její mrtvé tělo a ptá, proč tak učinila – žalem ze smrti svého nebohého syna, spáchala sebevraždu, jen co se o tom dozvěděla.
Kreón si uvědomuje, že za všechno nese vinu on. Za smrt Antigony, svého syna Haimóna i své manželky. Myslí si, že nejlépe by bylo, kdyby zemřel také. Obviňuje se a běduje, jaký že je to tvor, když může za smrt tolika lidí. Lituje svého rozhodnutí a uvědomuje, co tím všechno způsobil. Prosí sluhy, aby ho odvedli. Kreón se ocitá v naprosté beznaději.
Tato ukázka mi přišla zajímavá, protože zde jde o zlom v chování Kreonta. Do té doby se choval jako tvrdý, mocný a neústupný vůdce. Teď pláče nad svými činy.
Použitá literatura:
kniha Řecká dramata
doslov ke knize Řecká dramata
zdroje:
www.wikipedia.org
Otázky obecné jsem zpracovala na základě znalostí z hodin literatury a vycházela z textů v učebnici literatury. Informace nalezené na internetu pochází ze serveru www.wikipedia.org.
