Kniha: Cyrano z Bergeracu
Autor: Edmond Rostand
Přidal(a): Pavla
Edmond Rostand (*1868 – †1918)
- Francouzský dramatik a básník.
- Pocházel z dobře situované rodiny, jeho otec byl ekonom a advokát.
- Od roku 1901 byl členem Francouzské akademie.
- Jeho světově proslulé veršované drama je charakteristické spojením výrazné postavy, volně inspirované skutečnou osobou Hectora-Saviniena de Cyrano – francouzského spisovatele, a prostředí, čerpající z poutavého historického rámce Francie 17. století.
Další díla:
- Romantikové
- Princezna Lointaine
- Samaritánka
- Orlík
Literárně-historický kontext
Novoromantismus
- Ideály osvícenství a Velké francouzské revoluce z roku 1789 (rovnost, svornost, bratrství) se nenaplnily, což vedlo k deziluzi a umělci začali hledat ideály mimo tehdejší realitu.
- Romantismus klade důraz na cit a obraznost nad rozumem, individualitu a odmítá přísná pravidla klasicismu. Boj za tvůrčí svobodu je spojen s hnutími jako Sturm und Drang nebo s předmluvou Victora Huga ke hře Cromwell.
- Novoromantismus, označovaný také jako pozdní romantismus, se objevuje v druhé polovině 19. a na počátku 20. století, v době, kdy v literatuře dominoval realismus.
- Představitelé novoromantismu často napodobovali sloh pozdního romantismu, obnovovali v literatuře tajemnost, zešeřelost, světobol, konzervativní kult minulosti a katolictví, ale také mystiku a morbidnost. Novoromantismus v tomto pojetí zahrnuje i prvky dekadence a symbolismu.
Další autoři:
- Alfred Tennyson
- Joseph Sheridan Le Fanu
- Robert Louis Stevenson
- Hugo von Hofmannsthal
- Alexandr Grin
- Stefan Żeromski
- Jaroslav Vrchlický
- Julius Zeyer
- Ambrose Bierce
- José Martí
Rozbor díla: Cyrano z Bergeracu
Základní charakteristika:
- Literární druh: drama
- Literární žánr: veršovaná tragikomedie
- Literární směr: novoromantismus
- Datum prvního vydání: 1897
- Překladatelé: Jaroslav Vrchlický (1898), Jindřich Pokorný (1975)
Hlavní myšlenka:
- Dílo klade otázku, zda člověk miluje spíše povahu a duši, nebo fyzický vzhled.
- Hlavní hrdina Cyrano, ačkoliv je duchaplný a statečný, nenachází lásku a uznání kvůli svému velkému nosu, který vnímá jako nepřekonatelnou překážku.
Kompozice:
- Dílo je rozděleno do pěti dějství.
- Děj je uspořádán chronologicky.
- Dějství se odehrávají na různých místech: tři v Paříži, jedno na bojišti u Arrasu a poslední v klášteře.
Jazyk a styl:
- Celé drama je psáno ve verších.
- V českém překladu je často použit trochej (první slabika přízvučná, druhá nepřízvučná).
- Charakteristické jsou Cyranovy dlouhé a propracované monology, plné vtipu, slovních hříček a básnických obratů.
Postavy:
- Cyrano de Bergerac: Dobrý a zkušený mušketýr, důvtipný, s mimořádným uměním jazyka a básnickým nadáním. Je čestný a spravedlivý, ale trpí komplexem kvůli svému velkému nosu. Je nesobecký a tajně zamilovaný do své sestřenice Roxany.
- Kristián: Mladý a krásný kadet, který je upřímně zamilovaný do Roxany. Postrádá však ducha a výřečnost, aby své city dokázal sám vyjádřit.
- Roxana: Milá, krásná a inteligentní dívka, Cyranova sestřenice. Zamiluje se do Kristiánovy krásy a zároveň do Cyranových slov, aniž by tušila, že dopisy píše někdo jiný. Je objektem touhy hraběte de Guiche, kterého odmítá.
- Hrabě de Guiche: Mocný a vlivný velitel armády, který usiluje o Roxanu. Je pomstychtivý a v díle vystupuje jako záporná postava.
Děj:
Děj začíná v burgundském hotelu během divadelního představení, které Cyrano přeruší. Když si z jeho nosu utahuje divák Valvert, Cyrano ho v souboji porazí. Později se Cyranovi jeho sestřenice Roxana svěří, že miluje krásného, ale neohrabaného Kristiána. Cyrano, ač ji sám miluje, slíbí, že jí pomůže. Začne psát Kristiánovým jménem Roxaně vášnivé milostné dopisy a jednou mu dokonce přímo našeptává pod jejím balkónem. Roxana se do ‚Kristiána‘ zamiluje ještě víc a narychlo se za něj provdá, aby unikla hraběti de Guiche. Pomstychtivý de Guiche, který o Roxanu také usiluje, pošle pluk s Cyranem a Kristiánem do války.
Cyrano dál píše Roxaně dopisy z bitevního pole. Roxana za nimi přijede na frontu a vyzná se Kristiánovi, že by ho milovala, i kdyby byl ošklivý, protože miluje jeho duši. Kristián si uvědomí, že Roxana ve skutečnosti miluje Cyrana. Chce, aby jí Cyrano řekl pravdu, ale vzápětí je v bitvě smrtelně zraněn. Cyrano se rozhodne tajemství neprozradit.
O patnáct let později žije Roxana v klášteře a truchlí pro Kristiána. Cyrano ji pravidelně navštěvuje. Jednoho dne je však smrtelně zraněn pádem polena, které na něj nastražili jeho nepřátelé. Umírající přichází za Roxanou a čte jí poslední ‚Kristiánův‘ dopis. Přestože je tma, recituje ho zpaměti. Roxana v tu chvíli pochopí, že celou dobu milovala Cyrana. V okamžiku jejího poznání Cyrano umírá.
Inspirace a adaptace:
- Postava Cyrana je volně inspirována skutečnou historickou osobností, francouzským spisovatelem a volnomyšlenkářem Hectorem-Savinienem de Cyrano z Bergeracu, který žil v 17. století.
Zajímavosti:
- Po úspěšné premiéře hry v roce 1897 byla v Paříži otevřena nová ulice, která byla na její počest pojmenována Rue Cyrano-de-Bergerac.
Doplňující informace:
Další rozbor zde
Znaky romantismu: Romantický postoj ke světu vychází z konfliktu – člověk touží po uplatnění svých schopností, ale svět mu to neumožňuje, proto si hledá vlastní svět, odmítá zaběhnuté konvence, ale v boji stojí sám, proto neuspěje, často umírá. Romantismus od slova román = moderní slovesný útvar, v němž obraznost a citovost převládá nad rozumovostí = druhá linie romantismu = boj proti klasicismu, který omezoval umělce ve svobodném projevu. Autoři se zaměřují na líčení lidských citů láska = snivá, melancholická, jindy vášnivá, žárlivá, bouřlivá, nebojí se smrti – nadřazena lidským zvyklostem i zákonům, zjitřená citovost = subjektivizace žena = bohyně nebo démonická bytost přinášející zkázu zalíbení v tajemném – motiv jezer, noci, hvězd hledání ideálu – pocit marnosti, že ho nenalézají osamocený hrdina, poutník – motiv hledání a nenálézání.
Romantický hrdina: nezapadá do společnosti, cítí se v ní osamělý a nepochopený; prožívá zklamání (ze svého okolí, z nešťastné lásky); uniká ze skutečnosti – hledá ideál mimo ni a) v přírodě b) v minulosti.
Romantismus ve výtvarném umění a hudbě: Labutí jezero, Klavírní koncert b-moll, Chopin. Hudba především v německé hudbě (Weber, Schubert, Schumann, Chopin, později Čajkovskij, ale i Smetana a Dvořák), opera si bere náměty z historie, pohádek, mýtů, zasahování nadpřirozených sil, kontrasty mezi principem dobra a zla. Demokratizace hudby – stěhuje se do koncertních síní a salónů, stává se samozřejmou součástí měšťanského vzdělání. Výtvarné umění: majestátnost krajiny, tajemnost, osamocená postava v panenské přírodě (Goya, Delacroix). Architektura: samostatně jako sloh neexistuje, pouze se vrací v tzv. historizující podobě – napodobuje gotiku (novogotika), později renesanci (neorenesance); má vyvolat pocit, že jde o staré historické budovy.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
