Kniha: Utrpení mladého Werthera
Autor: Johann Wolfgang Goethe
Přidal(a): Mišulina
Johann Wolfgang Goethe (*1749 – †1832)
- Básník, dramatik, prozaik a vědec.
- Vystudoval práva a přírodní vědy.
- Představitel literárního hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor) – vystupoval proti společenské nespravedlnosti, útlaku, nesvobodě a pokrytectví.
- Kritizoval kastovnictví a rozdíly mezi stavy, což se odráží i v jeho díle.
Další díla:
- Faust – dvoudílná filozofická tragédie, celoživotní dílo.
- Balady
Literárně-historický kontext
Preromantismus a Sturm und Drang (2. polovina 18. století)
- Období preromantismu (sentimentalismu) tvoří přechod mezi klasicismem a romantismem.
- Důraz je kladen na city, návrat k přírodě a lidové slovesnosti.
- Ideálem je venkovský, prostý a nezkažený člověk.
- Typické je odmítání příkazů a řádu (požadavek tvůrčí svobody).
- Wertherův efekt: Vydání románu vyvolalo obrovskou vlnu sebevražd a vznikl dobový kult, kdy mladí muži napodobovali Wertherův styl oblékání (modrý frak, žlutá vesta).
Rozbor díla: Utrpení mladého Werthera
Základní charakteristika:
- Milostný román v dopisech z roku 1774.
- Skutečnou inspirací byla Goethova nenaplněná láska k dívce jménem Charlotte Buff.
Téma a motivy:
- Nenaplněná láska, zoufalství, smrt, příroda.
- Počasí a roční období se odrážejí na Wertherově myšlení, chování a pocitech.
- Wertherova četba zrcadlí jeho psychický úpadek – zpočátku je jeho oblíbená kniha idylická Homérova Odyssea, později přechází k temnému, severskému Ossianovi.
Vypravěč:
- Dílo je psáno formou dopisů v ich-formě (dopisy píše Werther svému příteli Vilémovi).
- V závěru díla (zpráva o Wertherově smrti) se objevuje er-forma (vypravěč, který uspořádal Wertherovu pozůstalost).
Kompozice:
- Kompozice je chronologická.
- Dílo je rozděleno do dvou dílů (květen až září 1771, říjen 1771 až prosinec 1772).
- Děj knihy se odehrává během necelých dvou let (první dopis je ze 4. května 1771, poslední z prosince 1772).
Jazyk a styl:
- Spisovný jazyk na vysoké úrovni.
- Dlouhá souvětí, nekončící myšlenky, důkladné popisy (především líčení přírody).
Básnické prostředky v díle:
- Zdrobněliny a eufemismy (zjemnělé výrazy).
- Hyperboly (nadsázka – např. tisíckrát líbám).
- Řečnické otázky.
- Inverze (změna slovosledu).
Postavy:
- Werther: Mladý malíř, příslušník německé střední třídy. Miluje přírodu a dlouhé procházky s Lottou. Je velmi citlivý ke svému okolí a nesnáší rozdělení společnosti na stavy, protože brání navázání vztahu mezi lidmi. Jeho četba se v průběhu děje mění z idylického Homéra na temného, severského Ossiana, což zrcadlí jeho psychický úpadek. Je bezhlavě zamilovaný do Lotty, přičemž ho tato nešťastná láska nakonec dožene k sebevraždě.
- Lotta (Charlotte S.): Milá a slušná žena z venkova, která se po smrti matky stará o svých osm sourozenců a celou domácnost. Provdala se za Alberta, kterého sice vášnivě nemiluje, ale chová k němu úctu a je mu zavázána za vše, co pro ni udělal. Má ráda Werthera, možná ho i miluje, ale odmítá ho z úcty ke svému manželovi a smyslu pro čest.
- Albert: Úředník, za kterého je Lotta provdána. Zpočátku naváže s Wertherem přátelský vztah. Je to velmi čestný, poctivý a dobře vychovaný muž. Později je rozdělí Albertova oprávněná žárlivost a Wertherova láska k Lottě, ale Albertovi jeho vychování nedovoluje se nějak vyjádřit.
- Vilém: Wertherův přítel, kterému jsou adresovány všechny dopisy.
- Další postavy: Slečna B., hrabě z C., velvyslanec.
Děj:
Příchod na venkov a seznámení: Werther opouští své přátele ve městě a stěhuje se na vesnici, aby se zde věnoval zejména malování a užíval si samoty. V úvodu popisuje krásy okolní přírody. Po nějaké době doprovází na ples jedno místní děvče. V kočáře jedou i s její sestřenicí a cestou vyzvednou Lottu (Charlottu S.) v jejím domě plném dětí, o které se po smrti matky stará. Lotta je zasnoubena s Albertem, dobrým a poctivým úředníkem, který je právě na cestách. Na plese tančí Werther s Lottou a bezhlavě se do ní zamiluje. Od tohoto dne ji navštěvuje denně, přestože si uvědomuje, že by to tak být nemělo a má strach z případných následků.
Odchod a služba na velvyslanectví: Koncem července, měsíc a půl po seznámení Werthera s Lottou, přijíždí Albert. Werther, který už nesnese déle pobývat v přítomnosti ženy, jež patří jinému, vstupuje do služeb na velvyslanectví. Zde se seznamuje se slečnou B., která mu Lottu připomíná, a tráví s ní čas. Zároveň si s Lottou, která se mezitím za Alberta provdala, dopisuje. Mezi Wertherem a jeho nadřízeným velvyslancem však dochází k neshodám, a proto se rozhodne místo opustit.
Návrat a stupňující se zoufalství: Werther se vrací na venkov, kde se opět začne stýkat s Lottou. Žárlí na Alberta a Albert zase na něj. Wertherovy stavy se mění, propadá se do depresí a jeho psychický úpadek se prohlubuje. Před Vánocemi odjíždí Albert navštívit známé a Werther se opět schází s Lottou. Vyznává jí svou lásku. Lotta poznává, že Werthera nejspíše také miluje, avšak její čest jí nedovolí klamat manžela, a proto ho odmítá.
Tragický konec: Werther odchází domů a píše Lottě dlouhý dopis na rozloučenou. Pošle k Albertovi sluhu s prosbou o vypůjčení zbraní pod záminkou cesty. Lotta tuší neštěstí, ale pod Albertovým nátlakem zbraně sluhovi mlčky předá. Když sluha přinese zbraně Wertherovi, ten si to vyloží tak, že Lotta jeho záměr podporuje. O půlnoci se těžce zraní střelou z pistole. Ráno je nalezen sluhou a před polednem umírá i se svými nenaplněnými city. Je pohřben u dvou lip na místě, které si sám určil.
Úryvek z díla:
Co mě nejhůř pokouší, to je to proklaté kastovnictví. Dobře vím, jak je nutný rozdíl mezi stavy a kolik výhod mně samému opatřuje, ale ať se mi neplete do cesty zrovna tam, kde bych ještě mohl užít trochy radosti, záblesku štěstí na této zemi.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__
Vše, čeho jsem se o ubohém Wertherovi mohl dopídit, sebral jsem pečlivě a zde vám to podávám, a jsem si jist, že se vám zavděčím. Neodepřete svůj podiv a svou lásku jeho ducha a charakteru, své nové slzy jeho osudu. A ty, dobrá duše, která jsi strhována týmž vírem jako on, naber útěchy z jeho utrpení a učiň tuto knížku svým přítelem, nedovedeš-li si sudbou nebo vlastní vinou nalézti bližšího.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_2__
… a za hodinku jsem shledal, že jsem vyrobil jak se patří komponovanou a velmi zajímavou kresbu, aniž jsem to nejmenší přidal ze svého. To mě utvrdilo v předsevzetí pracovat v budoucnu jedině podle přírody. Ona jediná je bez mezí bohatá a vychovává pravého umělce.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_3__
„Kdo je to Albert?“ optal jsem se Lotty, „není-li to příliš smělá otázka.“
„Proč bych vám to neřekla,“ pravila, nabízejíc mi ruku k promenádě. „Albert je hodný člověk, s nímž jsem téměř zasnoubena!“__PROTECTED_LINK_BLOCK_4__
Má babička vypravovala pohádku o magnetové hoře. Lodi, které se k ní přiblížily, pozbyly najednou všeho železného, hřebíky uletěly k hoře a ubožáci ztroskotali mezi bortícími se prkny.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_5__
Albert přijel a já půjdu; a kdyby byl nejlepší, nejšlechetnější člověk pod sluncem, jehož bych byl ochoten v každém ohledu cenit výš než sebe, přece by to bylo nesnesitelné, kdybych se musil na to dívat, kolik dokonalosti je jeho majetkem.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_6__
Seznámil jsem se onehdy na procházce s nějakou slečnou z B…, s roztomilým stvořením, které si v tom našem naškrobeném životě zachovalo ještě dost přirozenosti. Dobře jsme se spolu bavili, a když jsme se loučili, poprosil jsem ji o dovolení, abych ji směl navštívit.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_7__
Obávám se, že my dva, můj vyslanec a já, už dlouho spolu nevydržíme. Ten člověk je naprosto nesnesitelný.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_8__
Měním se jako chameleón. Někdy mi zase zasvitne radostný pohled do života, ale ach, jenom na okamžik. Když se tak ztrácím v snách, nedovedu se ubránit myšlence: což kdyby tak Albert umřel!
(…)
Nechápu někdy, jak ji může, jak ji smí mít rád jiný, když já ji přece jediný tak vroucně, tak z celého srdce miluji, nic jiného neznám, nevím, a nemám než ji.__PROTECTED_LINK_BLOCK_9__
V pondělí ráno, dne dvacátého prvého prosince, dal se do psaní následujícího dopisu Lottě, jenž po jeho smrti byl nalezen zapečetěný na jeho psacím stole a jí odevzdán.
Jsem rozhodnut, Lotto, zemřu! A to ti píši bez romantické přepjatosti a klidně, zrána toho dne, kdy tě naposledy uvidím. Až budeš toto číst, drahá, budou už pod drnem ostatky neklidného nešťastníka, jenž v posledních okamžicích svého života nezná větší slasti než zabývat se tebou.__PROTECTED_LINK_BLOCK_10__
„Nepůjčil byste mi laskavě k cestě, na kterou se chystám, své pistole? Žijte blaze!“
__PROTECTED_LINK_BLOCK_11__
Odevzdal cedulku Albertovi, jenž se docela chladně obrátil k paní a řekl: „Dej mu ty pistole!“ „Že mu přeji šťastnou cestu,“ řekl hochovi. To do ní udeřilo jako hrom. Vrávoravě vstala. Nevěděla, co se s ní děje. Pomalu popošla k stěně, třesouc se je sňala, oprášila je a váhala, a byla by ještě otálela dlouho, kdyby ji Albert tázavým pohledem: „Tak co je?“ nebyl pobídl. Dala sluhovi neblahou zbraň a nevypravila ze sebe půl slůvka, a když byl z domu, složila svou práci a nevýslovně sklíčena odešla do svého pokoje.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_12__
Prošly tvýma rukama, oprášilas je, líbám je tisíckrát, ty ses jich dotkla. A ty, duchu na nebi, přeješ mému záměru! A ty, Lotto, mi podáváš nástroj, ty, z jejíchž rukou jsem toužil přijmout smrt a od níž ji nyní přijímám. Ó, vyptával jsem se svého chlapce, chvěla ses, kdyžs mu je podávala, ale sbohem jsi neřekla. — Běda, běda! — Neřekla jsi sbohem! — Že bys na mne zanevřela pro ten okamžik, jenž mě navždy připoutal k tobě? Lotto, ani tisíciletí nezahladí jeho stopu. A já to cítím, nemůžeš mít nenávist k tomu, kdo pro tebe tolik hoří.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_13__
Jsou nabity — odbíjí dvanáctá! — Budiž tedy — Lotto! Lotto, sbohem! Sbohem!
__PROTECTED_LINK_BLOCK_14__
Zrána o šesté vstoupí sluha se světlem a vidí svého pána na zemi a pistoli a krev. Volá ho, zalomcuje jím: žádná odpověď; už jen chroptí.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_15__
Lístečkem jsem poprosil tvého otce, aby ochránil mou mrtvolu. Na hřbitově jsou dvě lípy, vzadu v rohu směrem k polím; tam chci odpočívat.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_16__
Doplňující informace:
Nakladatelství Mladá fronta
Vydáno v Praze roku 1968
Přeložil E. A. Saudek
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
