Kytice – rozbor díla k maturitě

Kytice

 

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Přidal(a): adam

 

Karel Jaromír Erben (*1811 – †1870)

  • Český básník, spisovatel, překladatel, historik, folklorista a archivář.
  • Narodil se v Miletíně pod Zvičinou (nedaleko Hořic v Podkrkonoší).
  • Vystudoval práva a filozofii na Univerzitě Karlově v Praze.
  • Od roku 1843 působil jako sekretář Českého národního muzea.
  • Od roku 1851 byl archivářem města Prahy, později ředitelem pomocných úřadů pražských.
  • Spolupracoval s Františkem Palackým, Pavlem Josefem Šafaříkem a stýkal se s K. H. Máchou.
  • Spolutvůrce Riegrova slovníku naučného (první česká encyklopedie, 1860–1874).
  • Sběratel pohádek a ústní lidové slovesnosti – považoval ji za duchovní odkaz národa.
  • Zakladatel české moderní balady – ovlivnil další generace básníků (Neruda, Wolker, Bezruč).
  • Byl členem jazykové komise Matice české, podílel se na utváření spisovné češtiny.
  • Byl 2× ženatý (1. manželka Barbora (Betyna) Mečířová zemřela v roce 1857, 2. manželkou byla Žofie Mastná, se kterou se oženil v roce 1859).
  • Zemřel na tuberkulózu roku 1870 v Praze.

 

Další díla:

  • Písně národní v Čechách (1842–1845) – pětidílná sbírka českého folklóru, na které spolupracoval s F. Palackým.
  • Prostonárodní české písně a říkadla (1864) – sbírka obsahující přes 2200 písní.
  • České pohádky – Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Hrnečku vař!, Dlouhý, Široký a Bystrozraký.
  • Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních (1865) – srovnávací studie slovanského folklóru.
  • Legenda o svaté Kateřině – národní legenda.
  • Pták Ohnivák a liška Ryška – lidová pohádka.
  • Rukopis musejní letopisů Kosmových – historické dílo, edice středověké kroniky.
  • Sebrané spisy české – edice děl staré české literatury (Jana Husa, Tomáše ze Štítného).
  • Mladší bratr, Večer – vlastenecké básně.

 

Literárně-historický kontext

Romantismus a 3. fáze národního obrození

  • Vznikl na konci 18. století v Anglii (jezerní básníci) a Německu.
  • V českých zemích probíhal v letech 1830–1848 (3. fáze národního obrození = vrcholná/romantická fáze).
  • Byl protikladem klasicismu (který kladl důraz na rozum, řád, antické vzory) a navazoval na preromantismus (Ossianovy zpěvy, gotické romány).
  • Označuje životní postoj člověka – cit převládá nad rozumem.
  • Směr je subjektivistický a individualistický – zdůrazňuje jedinečnost jedince, tvůrčí svobodu a nezávislost.
  • Touží po harmonii s přírodou, návratu k přírodě a venkovskému životu.
  • Inspiraci hledá ve středověku (gotice), v národní historii a lidové slovesnosti.
  • Klíčová slova: cit, svoboda, bizarnost, nespoutanost, jedinec, rozpor mezi snem a skutečností, tajemno, nadpřirozeno.
  • Romantický hrdina miluje nešťastně, život končí tragicky. Je výjimečný, ve výjimečné situaci, ve výjimečném prostředí. Je nevyrovnaný, řídí se citem, vyvolá konflikt se světem.
  • Český romantismus se dělí na objektivní (hrdina pokorně přijímá osud – Erben, Tyl) a subjektivní (bouřlivý hrdina – Mácha).
  • Romantické prostředí tvoří hrady, zříceniny, kostely, chrámy, hřbitovy, divoká příroda, lesy, jezera, bouře, temné noci, měsíční svit a mlha.
  • Historický kontext zahrnuje evropské revoluce (1789, 1830, 1848), napoleonské války (1799–1815), Vídeňský kongres (1814–1815), Metternichovský absolutismus (1815–1848) a Bachovský absolutismus (1849–1859).
  • Národní obrození v Čechách mělo 3 fáze: obrannou (1780–1805), ofenzivní (1805–1830) a vrcholnou/romantickou (1830–1848).
  • Literární formy v romantismu: próza (povídky, novely, romány), poezie (lyrika, balady, poémy) a drama (romantické divadelní hry).

 

Další autoři:

 

Rozbor díla: Kytice

 

Základní charakteristika:

  • Původní název: Kytice z pověstí národních.
  • Rok vydání: 1. vydání 1853 (12 balad), 2. vydání 1861 (13 balad – přidána Lilie + oddíl Písně + rozšířené Poznamenání), poslední vydání za života 1864.
  • Literární druh: Lyricko-epický (kombinace lyrika + epika).
  • Literární žánr: Balady (13 balad), některé mají rysy pohádek (Zlatý kolovrat), pohanských mýtů (Polednice), lidových pověstí (Poklad) či legend (Záhořovo lože).
  • Literární forma: Poezie (vázaný verš).
  • Literární směr: Romantismus (český objektivní romantismus).

 

Téma a motivy:

  • Vylíčeny vztahy mezi lidmi, především vztah matky a dítěte.
  • Vina a trest (často nepřiměřený), osudovost a nevyhnutelný trest za spáchané činy.
  • Marný boj člověka s přírodou a nadpřirozenými silami.
  • Víra v nadpřirozené síly (vodník, polednice, mrtvý milý).
  • Vztah živých a mrtvých.
  • Lidská hřešnost – závist, chamtivost, zrada, rouhání, vražda.
  • Pokání, odpuštění, milost boží.
  • Vlastenectví (Kytice, Věštkyně).

 

Hlavní myšlenka:

  • Poukazuje na hodnotu lásky a přátelství, především mateřské lásky.
  • Chce morálně poučit čtenáře – varuje před hříchy (chamtivost, závist, vražda, zrada).
  • Rozdíly mezi dnešními a dřívějšími lidmi – důležitost tradic.
  • Kritika společnosti skrze alegorické básně.
  • Uctívání daného řádu – nelze se bouřit proti osudu.

 

Námět:

  • Námět: Čerpá z folklórních materiálů – české lidové písně, pověsti, pohádky.
  • Námět: Erben na písně pohlížel jako na zpívané texty – duchovní odkaz národa.
  • Námět: Erben neuznával vzpouru proti osudu, uctíval daný řád a harmonii.
  • Námět: Opakují se témata viny a trestu, osudovosti, mateřské lásky.

 

Vypravěč:

  • Er-forma – vyprávění ve 3. osobě (objektivní vypravěč).

 

Kompozice:

  • Sbírka je psaná zrcadlovým obrazem (1. a 13. balada mají stejný námět, 2. a 12. atd.).
  • Kytice × Věštkyně (13) – motiv národního smutku a nadějí, národní buditelství, vlastenectví.
  • Poklad × Dceřina kletba (12) – motiv mateřské viny, narušení vztahu matka × dítě.
  • Svatební košile × Vrba (10) – vztah mrtvých k živým, proměna člověka.
  • Polednice × Vodník (9) – nadpřirozené bytosti, konflikt dvou mateřských lásek.
  • Zlatý kolovrat × Záhořovo lože (8) – vina a vykoupení, spravedlnost, pokání.
  • Štědrý den × Holoubek (7) – láska a smrt, kontrasty (štěstí × tragédie).
  • Holoubek – tvoří střed sbírky, osu symetrie.
  • Lilie – přidána dodatečně ve 2. vydání (1861), porušuje zrcadlovou kompozici.

 

Jazyk a styl:

  • Použita tehdejší čeština – dnes knižní jazyk s archaismy (bodejž, kdos, proň, sine).
  • Eufonie v rýmu = libozvučnost, melodičnost.
  • Zvukomalba – snaží se vyvolat dojem reálného zvuku (hop, klop, bác, bouch).
  • Ekonomický jazyk – úspornost, krátké věty.
  • Dialogy – časté používání přímé řeči zvyšuje dramatičnost.

 

Verš a metrum:

  • Sylabotonický verš (slabotonický) – pravidelně se opakující slovní přízvuk, pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik.
  • Gnomický verš – typická hutnost, krátké a výstižné verše působící jako přísloví.
  • Balady mají pravidelný rým : sdružený (aa bb – Svatební košile, Vrba, Lilie), střídavý (ab ab – Kytice, Poklad), obkročný (abba) a přerývaný (abcb).

 

Básnické prostředky v díle:

  • Přirovnání – srovnání dvou jevů pomocí „jako“, „jako by“.
  • Metafora – obrazné pojmenování na základě vnější podobnosti.
  • Personifikace – zosobnění neživých věcí (stromy mluví, příroda žije).
  • Metonymie – záměna na základě vnitřní souvislosti.
  • Perifráze – opis místo přímého pojmenování.
  • Epiteton – básnický přívlastek.
  • Alegorie – jinotajné vyjádření (Kytice = vlast).
  • Anafora – opakování slov na začátku veršů.
  • Epifora – opakování slov na konci verše.
  • Epizeuxis – opakování slov uprostřed verše.
  • Epanastrofa – opakování slov na konci prvního a na začátku druhého verše.
  • Apostrofa – básnické oslovení.
  • Elipsa – vynechání slov, líčení děje bez přísudku (baladická zkratka).
  • Inverze (anastrofa) – přeházení slovosledu.
  • Gradace – stupňování.
  • Antiteze – protiklad.

 

Časoprostor:

  • Doba a čas: Neurčitá minulost – pohádkový čas. Čas je absolutní a neměnný, cyklický. Odehrává se v 19. století nebo dříve.
  • Baladická zkratka: Děj je zhuštěn do krátkého časového úseku (např. Polednice – během odbíjení poledne).
  • Prostředí: Temné, tajemné, vychází z lidových pověstí. Venkovské prostředí – vesnice, chalupy, lesy, jezera, hřbitovy.
  • Výjimečné prostředí typické pro romantismus – temné noci, měsíční svit, bouře.

 

Postavy:

  • Matky milující a obětavé: Například matka v úvodní baladě Kytice, která se po smrti promění v mateřídoušku.
  • Matky chamtivé: Například matka v baladě Poklad, která vymění své dítě za zlato.
  • Dívky toužící po milém: Například dívka ve Svatební košili, která se rouhá osudu a žádá návrat milého za každou cenu.
  • Matky litující svých činů: Například matka v Polednici, která v afektu zavolá na dítě nadpřirozenou bytost a neúmyslně ho udusí.
  • Matky a ženy vražedkyně: Například žena v Holoubkovi (otráví manžela) nebo nevlastní matka ve Zlatém kolovratu (zavraždí nevlastní dceru).
  • Matky bezcitné a nemilující: Například tchyně zabíjející snachu v Lilii nebo příliš tolerantní matka v Dceřině kletbě.
  • Nadpřirozené bytosti: Mrtvý milý, vodník, holoubek, polednice, kouzelný stařeček. Zasahují do osudů lidí a trestají jejich prohřešky.
  • Záhoř: Výjimka mezi postavami (muž). Hříšník, loupežník a vrah, který se zděsí pekla a činí pokání.
  • Dornička: Nevinná dívka z balady Zlatý kolovrat, kterou zavraždí její nevlastní rodina, ale kouzelný stařeček ji oživí.

 

Děj:

Kytice: Úvodní balada vypráví o sedmi dětech, kterým umřela matka. Ona se poté proměnila v drobný kvítek (mateřídoušku), který vyrostl na jejím hrobě. Děti ji poznají podle vůně. Celá báseň funguje jako alegorie, kde matka představuje vlast, děti symbolizují národ a mateřídouška je ztělesněním české kultury.

Poklad: Matka malého dítěte touží po pokladu ukrytém v podzemní skále, která se otevírá pouze na Velký pátek. Odloží své dítě na zem a začne sbírat zlato, posléze dítě opustí a jde pro další cennosti. Skála se však nečekaně zavře, poklad se změní v obyčejné kamení a dítě zůstane ztraceno v podzemí. Po roce plném výčitek se skála opět otevře a matka najde své dítě živé a zdravé, přičemž zlata si už vůbec nevšímá. Ponaučením je, že chamtivost je těžký hřích, ale upřímným pokáním a láskou lze trest zmírnit.

Svatební košile: Osamělá dívka hledá svého milého, který odešel do ciziny, a vroucně prosí Pannu Marii, aby jí ho vrátila. On se skutečně vrátí, ale jako živá mrtvola. Láká ji na svatbu a odvádí ji noční krajinou na hřbitov, kde si ji chce vzít k sobě do hrobu. Během cesty jí postupně odebírá ochranné předměty – modlitební knihy, růženec a křížek. Dívce se nakonec podaří uniknout do márnice, kde se usilovně modlí, a mrtvý milý zmizí ve chvíli, kdy zakokrhá kohout. Balada ukazuje, že nelze nutit osud a že upřímná víra v Boha dokáže zachránit život.

Polednice: Vyčerpaná matka si na své zlobivé a plačící dítě v afektu zavolá polednici, nadpřirozenou bytost z lidových pověstí. Polednice skutečně přijde a chce si dítě odnést. Vyděšená matka ho začne chránit a křečovitě ho přivine k sobě, až ho v hrůze neúmyslně udusí. Příběh nese ponaučení, že vyřčená slova mají obrovskou moc a že trest za chvilkové selhání může být naprosto nepřiměřený vině.

Zlatý kolovrat: Nevlastní matka a sestra krutě závidí hodné dívce Dorničce, že si ji vyhlédl sám král. Rozhodnou se ji proto zabít – vyloupnou jí oči a usekají hnáty (ruce a nohy). Kouzelný stařeček však Dorničku oživí tím, že v lese vyměňuje její chybějící části těla za zlatý kolovrat, přeslici a kužel. Když pak falešná královna přede na hradě na zlatém kolovratu, nástroj začne zpívat pravdu o hrůzné vraždě. Král tak najde pravou Dorničku, vezme si ji za ženu a obě vražedkyně jsou potrestány stejným způsobem, jakým ublížily nevinné dívce. Balada ukazuje, že dobro a spravedlnost nakonec vždy zvítězí nad zlem.

Štědrý den: Dvě sestry, Hana a Marie, se na Štědrý den vydají k zamrzlému jezeru, aby podle starého lidového zvyku spatřily svou budoucnost. Hana uvidí v otvoru v ledu radostný výjev – svou vlastní svatbu s milovaným Václavem. Marie však spatří svůj pohřeb, rakev a černý kříž. Obě vize se do roka do puntíku vyplní, Hana se vdá a Marie zemře. Ponaučením je, že člověk by se neměl snažit předpovídat budoucnost, protože osud je neúprosný a je mnohem lepší žít v naději než znát strašlivou jistotu.

Holoubek: Mladá vdova se velmi rychle, už do měsíce po smrti svého manžela, znovu provdá. Na hrobě jejího prvního muže vyroste doubek, na kterém pravidelně sedává bílý holoubek. Tento pták žalostně vrká a svým zpěvem prozrazuje temnou pravdu – žena svého prvního manžela chladnokrevně otrávila. Žena tíhu svědomí a veřejného odhalení nevydrží a utopí se v potoce. Není jí dopřáno spočinout na posvěcené půdě hřbitova, je pohřbena jen pod kamenem s prokletím. Balada varuje, že vražda manžela je nejhorší hřích a vlastní svědomí je tím nejpřísnějším trestem.

Záhořovo lože: Příběh vypráví o hříšníkovi Záhořovi, který je obávaný loupežník a vrah. Jednoho dne potká poutníka, který míří do pekla, aby získal zpět úpis své duše, protože ho jeho vlastní otec zasvětil ďáblovi. Poutník se po čase vrátí a vypráví Záhořovi, že v pekle existuje takzvané Záhořovo lože, což jsou ta nejhorší myslitelná muka připravená přímo pro něj. Záhoř se k smrti zděsí a začne činit hluboké pokání, které trvá devadesát let. Když se poutník, nyní již jako starý biskup, na místo vrátí, Záhoř je proměněn v pařez. Oba muži v míru umírají a jejich duše odlétají v podobě bílých holubic do nebe. Balada ukazuje, že upřímným pokáním a pevnou vírou lze dosáhnout odpuštění i za ty nejhorší myslitelné činy.

Vodník: Mladá dívka neposlechne svou matku, která měla zlověstný sen, a vydá se k jezeru vyprat prádlo. Tam se pod ní prolomí lávka a vodník si ji vezme za ženu do svého podvodního království. Po narození syna dívka zatouží navštívit svou matku na souši. Vodník ji nakonec pustí, ale stanoví si přísné podmínky a dítě si ponechá jako zástavu. Když se dívka kvůli matčinu zdržování nevrátí včas, vodník se krutě pomstí a hodí na práh chalupy tělíčko dítěte s oddělenou hlavičkou. Příběh ukazuje tragický konflikt dvou mateřských lásek a varuje, že nelze podvádět nadpřirozené bytosti.

Vrba: Žena je svým nočním životem tajemně spojena s vrbou – ve dne žije normálně doma, ale v noci se její duše přesouvá do stromu. Jejímu manželovi se to nelíbí a nechce se o svou ženu dělit s přírodou. Rozhodne se vrbu porazit, čímž ale svou ženu neúmyslně zabije. Duše mrtvé ženy mu následně poradí, aby z vrbového proutí vyrobil kolébku pro jejich dítě a později z větví vyřezal píšťalky, díky čemuž s nimi bude moci zůstat i po smrti. Balada učí, že člověk nesmí bojovat proti přírodě a osudu, a zároveň ukazuje, že mateřská láska přetrvává i po smrti.

Lilie: Mladá žena před smrtí vysloví přání, aby nebyla pochována na hřbitově, ale v lese. Na jejím hrobě následně vyroste vzácná bílá lilie. Místní mladý pán si květinu přesadí na svou zahradu, kde se lilie promění v krásnou ženu. Pán si ji vezme za manželku a ona mu porodí syna. Když musí pán odejít do boje, svěří svou ženu do péče své matky. Zlá tchyně však květinu záměrně zahubí tím, že na ni nechá svítit přímé slunce, čímž lilie i dítě umírají. Po návratu pán proklíná svou matku a přeje jí všechno nejhorší. Příběh ukazuje zničující sílu závisti a zloby mezi tchyní a snachou.

Dceřina kletba: Zoufalá dívka zabije své nemanželské dítě, které v básni označuje jako holoubátko. S drtivým pocitem viny se rozhodne ukončit svůj život a jde hledat květ na konopné oprátce, aby se oběsila. Před smrtí prokleje svého zrádného milence, aby měl navždy červa v duši. Zároveň prokleje i svou vlastní matku za to, že jí v mládí dávala přílišnou volnost a nedostatečně ji vychovala. Balada upozorňuje na to, že vražda vlastního dítěte je největší hřích, a otevírá téma mateřské viny a zodpovědnosti za výchovu.

Věštkyně: Závěrečná balada sbírky prorokuje slavnou budoucnost českého národa. Ožívají v ní dávná proroctví a historické postavy jako praotec Čech, Přemysl Oráč, kněžna Libuše či Karel IV. Báseň se skládá z úryvků šesti lidových pověstí o české zemi a vyjadřuje pevnou víru v lepší budoucnost a probuzení českého národa. Dílo nese silné vlastenecké poselství a dodává naději v době národního obrození.

 

Inspirace a adaptace:

  • Erben čerpá a vychází z lidové tradice, bájí a pověstí.
  • Některé balady jsou motivovány křesťanstvím (Poklad, Záhořovo lože).
  • Některé vycházejí z pohanských mýtů (Polednice, Vrba).
  • Teorie bratří Grimmů – mytologická teorie o původu lidových povídek (mají souvislost s nejstaršími mýty).
  • Divadelní hra – muzikál Kytice, Jiří Suchý (libreto) a Ferdinand Havlík (hudba), divadlo Semafor, 70. léta 20. století. Šest balad, každá v jiném žánru (folklór, jazzová opera, opereta, kabaretní skeč, pop, muzikál).
  • Film – 2000, režie František Antonín Brabec. Sedm zfilmovaných básní: Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý den. Film oceněn Českým lvem za kameru, hudbu a zvuk.

 

Zajímavosti:

  • Dílo bylo přijato velmi kladně, je v něm ztvárněná lidová moudrost a tradice.
  • První báseň Polednice vyšla už roku 1834 v časopise a měla velký úspěch.
  • Sbírka byla nadčasová a patří k absolutním základům české literatury.
  • Kytice je stále živá v českém kulturním povědomí a patří k povinné četbě na školách.

 

Doplňující informace:

Co je balada: Lyricko-epický útvar s pochmurným, strašidelným dějem a tragickým koncem. Provinění člověka je potrestáno. Vyznačuje se prudkým dějovým spádem (baladická zkratka). Děj je neúplný, dozvídáme se jen klíčové momenty. Časté jsou dialogy, dramatičnost a malý časový prostor.

 

Původní zdroj: – web s materiály pro maturanty.


Podobné materiály:
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.