Kniha: Těžká hodina
Autor: Jiří Wolker
Přidal(a): Skořice
Jiří Wolker (*1900 – †1924)
- Básník, prozaik, literární kritik a teoretik proletářského umění.
- Na přání otce studoval práva.
- Byl všestranně nadaný – literárně, hudebně i výtvarně.
- Byl členem Literární skupiny a Devětsilu.
- Trpěl tuberkulózou, léčil se u Jaderského moře a ve Vysokých Tatrách.
Další díla:
- Host do domu (vliv vitalismu, poezie prostých věcí)
- Svatý kopeček (polytematická báseň, návrat do doma)
Literárně-historický kontext
- Proletářská poezie je směr, jehož autoři usilovali o přeměnu kapitalistické společnosti na socialistickou a bojovali proti sociálnímu útlaku a válce. Směr vznikl kolem roku 1920, když představitel starší generace Josef Hora vydal sbírku Pracující den, a symbolicky zanikl roku 1924 smrtí Jiřího Wolkera.
Další autoři:
- Jaroslav Seifert – spoluzakladatel Devětsilu; díla: Město v slzách, Samá láska, Maminka, Chlapec a hvězdy.
- Konstantin Biebl – díla: Věrný hlas, Zvon.
- Stanislav Kostka Neumann – dílo: Agitační umění.
- Josef Hora
- Jindřich Hořejší
Rozbor díla: Těžká hodina
Základní charakteristika:
- Literární druh: poezie
- Literární žánr: sociální balada (některé básně)
- Literární forma: lyricko-epická
Téma a motivy:
- Témata: láska milenců, utrpení a bída, sociální problémy a špatné poměry ve společnosti, těžká práce.
- Motivy: upozornění na bídu a těžkou práci dělníků.
Vypravěč:
- Způsob vyprávění: er-forma
Kompozice:
- Sbírka obsahuje 22 básní, z toho jsou 3 sociální balady.
- Sbírka začíná úvodní básní Těžká hodina a končí básní Moře.
- Rým: pravidelný sdružený (aabb) a střídavý (abab).
Jazyk a styl:
- Metafora: přenesení významu na základě vnější podobnosti (př. „okno je skleněná loď“).
- Personifikace: zosobnění; neživým věcem jsou přisuzovány lidské vlastnosti (př. „když ruka má za tebou odchází“).
- Přirovnání
- Vulgarismy
- Poetismy (básnická slova)
- Epizeuxis: opakování stejného slova nebo slovního spojení v jednom verši (př. „utichly továrny, utichly továrny“).
Postavy:
- Typické postavy: Hrdinou je často dělník, který se dokáže postavit za kolektiv. Dělníci jsou nositelé nového lidství a hrdinství, kteří se potýkají se sociálními problémy a špatnými poměry mezi lidmi a snaží se proti nim bojovat. V básních vystupují také služky, chudí lidé, žebráci, milenci, ale i příslušníci smetánky a vyšších vrstev.
Děj:
Báseň v podstatě popisuje celý život člověka. Narodí se, je plný energie, nápadů, předsevzetí, dobromyslnosti. S postupem času dospívá a z chlapce se stává muž. Vše musí zaplatit tvrdou prací, aby si alespoň částečně splnil svůj sen z mládí. Ta vitalita se ztrácí a nastává zklamání. Všechny ty ideály dětství jsou nenávratně ztraceny. Zbaven iluzí musí jít světem a i přesto, že se mu to nelíbí, musí stále pracovat, aby měl z čeho žít.
Balada o nenarozeném dítěti: Balada je o dvojici mladých lidí, kteří se milují. Popisuje, že láska chudých je stejně bohatá jako láska bohatých. Na začátku je popisováno, že žena se brání aktu, ale nakonec se muži odevzdá a uvědomí si, že je těhotná. Dojde jí, že nebudou schopni to dítě uživit a oba milenci se tedy rozhodnou pro potrat. Když jdou k doktorovi, tak Wolker popisuje tuhle scénu chladně, protože oba milenci vědí, že vzít život není správné. Muž si dává za vinu, že dítěti museli vzít život a žena je popisována jako hrob potraceného dítěte. Balada končí otevřeně.
Úryvek z díla:
Chlapecké srdce mi zemřelo a sám v rakvi je vynáším a zemřelým trpě, trpím i tím, které mi v prsou se roditi počíná. Dnes je má těžká hodina, jeho srdce jsem pohřbil a druhé ještě nemám, zesláblý úzkostí, zesláblý samotou marně se bráním studeným stěnám pokoje svého uštěpačného.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__
Já nejsem žena, já jsem hrob. Dvě oči na mně stojí jako dvě víčky, co na podzim hoří za dušičky, a nikdo se nademnou nemodlí.
__PROTECTED_LINK_BLOCK_2__
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
