Malý princ – rozbor díla k maturitě (5)

Kniha: Malý princ

Autor: Antoine de Saint-Exupéry

Rozbor přidal(a): Cernos

Vloženo na: Studijni-svet.cz

 

Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944)

• Život:
  • Narodil se v roce 1900 a zemřel roku 1944.
  • Byl to francouzský prozaik, filozof, humanista a letec. Pocházel ze šlechtické (aristokratické) rodiny.
  • Stal se pilotem. Létání bylo jeho celoživotní vášní a zásadně ovlivnilo celou jeho tvorbu. Povolání mu umožňovalo vidět svět z obrovského nadhledu a hluboce se zamýšlet nad lidskými hodnotami.
  • Při pokusu o překonání leteckého rekordu na trase Paříž–Saigon nouzově přistál v saharské poušti. Před jistou smrtí žízní ho na poslední chvíli zachránila procházející karavana (tento zážitek ho přímo inspiroval k napsání Malého prince).
  • Měl celoživotní zásadu a krédo: „Nic nemá smysl, když do toho nevložíme celé své tělo i duši.“
  • Za 2. světové války žil v emigraci v USA. Později byl zařazen k francouzské letecké eskadře. Dne 31. července 1944 beze stopy zmizel při svém posledním průzkumném letu (během oslav osvobození Korsiky).

• Vlivy na tvorbu a vývoj:
  • Vliv na dané dílo: Život a tvorba autora jsou velice sourodé. Kniha byla napsána po kapitulaci Francie – autor ji začal psát v nejhorší době svého života, kdy v leteckých bojích zahynuli téměř všichni jeho kamarádi. Důležité je zejména jeho povolání letce, havárie v poušti a psychické založení (citlivost, ušlechtilost). Často cestoval do exotických prostředí.
  • Vliv na tvorbu celkově: Povolání letce a citlivé psychické založení. Soudobé civilizaci vytýkal její omezené vnímání světa.

• Další díla:
  • Letec – první povídka.
  • Kurýr na jih – z období jeho pobytu na západě Afriky.
  • Noční let.
  • Země lidí – Exupéryho osobní prožitky. Popisuje zavedení leteckých linek a filozofickými úvahami vybízí lidstvo k nalezení tolerance a vytvoření harmonického společenství.
  • Válečný pilot – zkušenosti a vzpomínky z 2. světové války.
  • Citadela – nedokončená próza, vydaná posmrtně. Jedná se o rozsáhlé básnicko-filozofické dílo a souhrn jeho morálních a filozofických zásad a názorů na svět a na život. Sám sebe zde charakterizuje jako stavitele, který na základech (duše a srdce) buduje civilizaci.

• Autorský styl:
  • Silně ovlivněn povoláním letce.
  • Jeho díla jsou prostoupena hlubokými filozofickými úvahami o smyslu života a o základních lidských hodnotách (jako je láska, přátelství, odvaha, věrnost).

 

Literárně-historický kontext

• Charakteristika doby vzniku díla:
  • Politická situace: První světová válka způsobila otřes v celé Evropě a rozpad tradičních hodnot, vznikají nové filozofické směry. Roku 1917 proběhla Velká říjnová revoluce v Rusku. Následovalo neklidné příměří mezi válkami, rozšiřování fašismu, souboj demokracie a totalitních režimů, obrovská světová hospodářská krize a posílení Německa, což vyústilo ve druhou světovou válku.
  • Společnost: Běžné obyvatele ovlivnil nástup totalitních režimů a světová hospodářská krize. Obyvatelstvo také těžce trpí válkou.
  • Umění: V architektuře dominoval německý Bauhaus a sovětský konstruktivismus. V malířství vévodil surrealismus, geometrické abstrakce, kubismus, expresionismus a fauvismus. Hudba byla inspirována dadaismem a jazzem. Významné osobnosti: Pablo Picasso, Salvador Dalí, Charlie Chaplin atd.
  • Literatura: Autoři reagovali na změny a na válku. Neorealisté navazovali na realismus a naturalismus (kladli větší důraz na souvislosti mezi dílčími jevy). Próza se sociální tematikou se zabývala životními podmínkami nižších sociálních vrstev. Pomocí filozofických témat autoři hledali příčiny vzniku politických systémů. Vznikala experimentální próza, uplatňovaly se filmové techniky a metody volných asociací a automatického psaní.

• Umělecké směry období:
  • Pragmatismus – (z řeckého pragma = čin). Filozofie činného života. Měřítkem pravdivosti byla praxe jako činnost ve smyslu praktické použitelnosti. Vědecké zákony jsou pravdivé tehdy, jsou-li prospěšné v praxi. Představitelé: Josef Ludvík Fischer, Karel Čapek.
  • Unanimismus – Směr, kde se klade váha na lidský kolektiv a společnou duši.
  • Realismus – Směr, který zachycuje skutečnost takovou, jaká opravdu je. Realismus 20. století chce zachytit také duševní a citový život člověka. Zaměřuje se na sociální, národní a civilizační problémy. U některých autorů přerůstá v kritický realismus (který chce problémy i řešit). Hlavním tématem byla válka. Představitelé: Erich Maria Remarque, Romain Rolland, Ernest Hemingway.
  • Modernismus – Ubývá dějovost, próza je subjektivnější. Čtenář si musí domýšlet a hodnotit (využití podtextu), prolínají se časové roviny a častá je ich-forma. Představitelé: Marcel Proust, James Joyce, Franz Kafka.
  • Ztracená generace – V Americe; šlo o mladší autory, kteří odešli ze školy rovnou do 1. sv. války. Během ní ztratili iluze o svobodě, demokracii a štěstí. Obracejí se k přátelství, odvaze, lásce a přírodě. Představitelé: E. Hemingway, Francis Scott Fitzgerald.

• Další autoři dobového směru:
  • Romain Rolland (francouzský autor) – Dobrý člověk ještě žije, Petr a Lucie.
  • Marcel Proust (francouzský autor) – Hledání ztraceného času.
  • Erich Maria Remarque (německý autor) – Na západní frontě klid, Nebe nezná vyvolených.
  • Franz Kafka (pražská německy psaná literatura) – Zámek, Proces, Proměna.
  • Ernest Hemingway (americký autor) – Stařec a moře, Komu zvoní hrana.
  • John Steinbeck (americký autor) – O myších a lidech.

 

Rozbor díla Malý princ

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika – literární druh, v němž je skutečnost ztvárněna vypravováním příběhu. Obvykle mívá dvě složky: řeč autorskou (vypravěče) a promluvy jednotlivých postav. Nejběžnější epickou výrazovou formou je dnes próza, ale nejstarší dochovaná epická díla jsou vesměs veršovaná. Podle rozsahu a povahy informací ji většinou dělíme na velkou (např. epos, román, kronika, legenda), střední (např. povídka, novela, pohádka, pověst) a drobnou (např. bajka, anekdota).
• Literární žánr: Filozofická pohádka (smyšlené vyprávění s poutavým dějem, které využívá motivů zázračných činů k předání myšlenky) / filozoficko-pohádková alegorie.
• Směr a doba: Francouzská meziválečná (a válečná) literatura, 1. polovina 20. století.
• Kniha vyšla v roce 1943.
• Dílo je v úvodu věnováno Léonu Werthovi, s dodatkem „když byl ještě dítě“.

 

Tematická výstavba

• Téma: Příběh vypráví o pilotovi, který havaroval s letadlem a na poušti se setkává se zvláštní postavou Malého prince, který přiletěl ze své vzdálené planetky.
• Doba děje: Není přesně určena, patrně začátek až polovina 20. století.
• Prostředí: Pozemská poušť Sahara, domovská planeta Malého prince (asteroid B 612) a různé další fiktivní planety včetně Země.

 

Hlavní myšlenka díla

• „Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné.“
• Je zde ukázáno, jak dospělí lidé postupně ztrácejí představivost a pochopení pro fantazii a zabývají se jen povrchními malichernostmi.
• Kniha nabízí hluboké zamyšlení nad pravými hodnotami lidského života – řeší otázky smyslu života, smrti, hodnotu přátelství a lásky.
• V postavě Malého prince je zosobněna láska, upřímnost, lidskost a opravdovost.
• Autor na jednotlivých planetách představuje mnoho typů lidských povah a prostřednictvím Malého prince ukazuje nespokojenost s tehdejší moderní společností.

 

Kompoziční výstavba

• Dílo je rozčleněno na úvodní věnování a 27 krátkých kapitol.
• Celá kniha je neodmyslitelně doprovázena ilustracemi samotného autora.
• Čas: Na začátku a na konci (v rámcovém příběhu na Zemi) je kniha psána chronologicky. Při cestování po planetkách je děj vyprávěn retrospektivně (Malý princ na Zemi postupně vzpomíná na svou cestu).
• Motivace: Zamyslet se nad tím, co je v životě doopravdy důležité.
• Zakončení: Autor v závěru vypráví o tom, že pouštní krajina je pro něj to nejkrásnější, ale zároveň nejsmutnější místo na světě, protože se právě zde setkal (a rozloučil) s Malým princem. Také prosí čtenáře, aby mu kdokoli, kdo se s Malým princem někdy setká, dal honem vědět, že se vrátil.

 

Vypravěč

• V rámci příběhu se střídají dva vyprávěcí postupy. Rámcový příběh na poušti je vyprávěn v ich-formě z pohledu osamělého pilota (samotného autora).
• Samotné putování a zážitky Malého prince na ostatních planetách jsou pak vyprávěny v er-formě.

 

Jazyková výstavba

• V textu je použit prostý spisovný jazyk.
• Vyskytuje se zde přímá řeč, časté dialogy i vnitřní monology.
• Kniha je plná alegorií a hlubokých filozofických zamyšlení. Jsou zde dokonale ukázány kontrasty a rozdíly ve vnímání světa okem dítěte a dospělého.
• Objevují se typické nedokončené výpovědi Malého prince (a jeho neústupné, stále se opakující otázky při rozhovorech s letcem).
• Příběh je postaven na symbolech – např. liška (symbolizuje moudrost a chytrost) či růže (symbolizuje krásu, jedinečnost, ale i pýchu).
• Text v sobě mísí znaky původní pohádky (postavy beze jména, jsou to jen typy chování) a znaky moderní pohádky (netradiční a melancholické zakončení příběhu).
• Autor bohatě využívá metafory i obrazná vyjádření:
  • Personifikace: „květina zakašlala“; „růže byly zaražené“.
  • Přirovnání: „byla srdci tak milá jako nějaký dárek“; „klesl pomalu, jako padá strom“.
  • Metafora: „bude to jako stará opuštěná skořápka“; „tvoje hvězdy se budou smát“.
  • Hyperbola (nadsázka): „osvětlený rychlík, dunící jako hrom, třásl domkem výhybkáře“.
  • Epiteton (básnický přívlastek): „chvějící se slunce“.

 

Postavy

• Pilot – Vypravěč celého příběhu (zosobnění autora). Dobře si s Malým princem rozuměl a přiblížil se mu díky svému pochopení pro dětský styl myšlení, který už ostatní dospělí lidé ztratili.
• Malý princ – Malý záhadný človíček se zlatými vlasy, který se vydal na dlouhou cestu kvůli potížím s jeho květinou a se snahou poznat smysl života. Je nevinný, čistý, vnitřně nezkažený a citlivý. Je plný porozumění a zvídavých otázek. Má moc rád západy slunce a svou květinu.
• Květina (růže) – Velmi pyšná, domýšlivá a marnivá květina. Myslí si, že je jediná na světě. Ve skrytu duše má ale Malého prince ráda a je velmi křehká.
• Liška – Moudrá bytost, která neustále hledá přítele. Nechala se Malým princem dobrovolně ochočit a ukázala mu veliký význam opravdového přátelství a jedinečnosti jeho květiny.
• Král – Panovačný vládce první planety, který si myslí, že je rozumný (vydává pouze příkazy, které jdou přirozeně splnit).
• Domýšlivec – Samolibý a ješitný člověk, který je schopen slyšet pouze chválu na svou osobu.
• Pijan – Velmi nešťastný člověk, který pije, aby zapomněl, že se stydí za to, že pije (začarovaný kruh).
• Byznysmen – Strašně zaměstnaný a vážný muž. Nebaví se o „hloupostech“, jen neustále počítá a hromadí hvězdy.
• Lampář – Nesmírně pracovitý muž, zaslepeně a věrně oddaný příkazu (který ale ztratil smysl).
• Zeměpisec – Vědec u stolu, který zaznamenává teorii, ale chybí mu vlastní zkušenost.
• Obchodník – Prodává pilulky proti žízni pro zbytečnou úsporu času.

 

Děj (obsah) díla

Kniha začíná porovnáním představivosti dětí a dospělých samotným vypravěčem (pomocí slavného obrázku slona spolknutého hroznýšem, který dospělí považují za klobouk). Následně pilot začne vyprávět svůj příběh. Zřítí se s letadlem uprostřed Sahary, má vodu sotva na týden a snaží se proto stroj rychle opravit. Setkává se zde ale se zvláštním človíčkem – Malým princem. Ten po něm s naivní upřímností žádá, aby mu nakreslil beránka.

Postupem času se princ pilotovi svěřuje s historkami o své planetě B 612. Ta je malinká, jsou na ní pouze tři drobné sopky (které je nutno vymetá), semínka baobabů (které se musí pravidelně vyplít) a jedna pyšná růže. Malý princ má svou růži moc rád, i přesto, že vyžadovala přehnanou péči a myslela si, že je jediná svého druhu ve vesmíru. Dále princ vypráví o svém putování vesmírem. Na dalších planetách potkal dospělé lidi ponořené do svých starostí – pyšného krále, domýšlivce, pijana (který pil proto, aby zapomněl, že se stydí, že pije), byznysmena (který stále počítal hvězdy), lampáře (který ráno rozsvítil a večer zhasnul lampu) a zeměpisce (který od stolu vše zapisoval, ale nic nezažil).

Sedmá planeta, na kterou se Malý princ dostal, byla Země. Seznámil se zde na poušti nejprve s hadem, který mu řekl, že ho dokáže jediným dotykem vrátit, odkud přišel. Poté potkal svou první květinu, poznal ozvěnu a narazil na zahradu plnou růží, které byly úplně stejné jako jeho květina doma. Byl z toho velmi smutný, protože si myslel, že ta jeho je ve vesmíru něco naprosto výjimečného. Nakonec ale potkal lišku, kterou si ochočil. Ta ho naučila význam přátelství a jedinečnosti. Malý princ díky ní pochopil, že přestože jeho květina není jediná na světě, pro něj vždy bude jediná a ta nejdůležitější, protože jí věnoval svůj čas. Dále na Zemi potkal i výhybkáře a obchodníka s pilulkami proti žízni.

Osmý den pilot a Malý princ na poušti marně hledají vodu. Nakonec nacházejí studnu a pilot posléze opravuje své letadlo. Malý princ se vypraví do pouště, aby si znovu promluvil s hadem. Když to pilot zjistí, je velice smutný, ale nemůže s tím nic dělat, protože nechce Malému princi bránit v cestě na jeho domovskou planetu (princovo tělo je pro cestu hvězdami příliš těžké). Následující noc se Malý princ nechá dobrovolně uštknout hadem a odejde. Ráno už pilot jeho tělo nenachází, a tak mu zbývají pouze vzpomínky na prince. Před odchodem mu princ slíbil: „Ty se v noci budeš dívat na oblohu proto, že já budu na jedné z planet. A protože se budu na jedné z nich smát, tobě bude připadat, že se všechny hvězdy smějí. Tvoje hvězdy se budou umět smát!“

 

Inspirace literárním dílem

• Kniha byla přeložena do více než 180 jazyků po celém světě.
• Patří k 50 nejprodávanějším knihám historie.
• Dočkala se několika filmových zpracování (včetně muzikálního filmu z roku 1974 či moderní animované verze).
• Příběh byl také zpracován do podoby 2 oper a oblíbeného animovaného seriálu.