Kniha: Lakomec
Autor: Molière
Přidal(a): lesak
Molière (*1622 – †1673)
- Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin.
- Získal výborné vzdělání, studoval práva a měl se stát notářem.
- Celý život zasvětil divadlu, kde působil jako autor, herec, režisér a ředitel divadelní společnosti.
- S dalšími devíti lidmi založil divadlo Illustre Théâtre.
- Je považován za největšího francouzského autora komedií, napsal jich celkem 33.
- Jeho díla jsou psána prózou i veršem.
- Zemřel krátce po odehrání své hry Zdravý nemocný.
Další díla:
- Tartuffe neboli Pokrytec
- Zdravý nemocný
- Chudák manžel
Literárně-historický kontext
Klasicismus
- Umělecký směr, který vznikl ve Francii v 2. polovině 17. století za vlády absolutistického panovníka Ludvíka XIV. („Stát jsem já“) a trval až do konce 18. století.
- Filozofickým základem byl racionalismus (z lat. racio = rozum), důraz byl kladen na harmonii, uměřenost a řád.
- Vzorem pro klasicismus byla antika. Podle jejího vzoru byla stanovena jasná pravidla pro uměleckou tvorbu.
- Smyslem umění bylo napodobení přírody v tom, co je v ní podstatné a neměnné.
- Žánry se dělily na vysoké (óda, epos, tragédie), které zpracovávaly vznešené náměty s urozenými hrdiny, a nízké (bajka, satira, komedie), jež čerpaly náměty ze života měšťanstva a pojímaly je se smyslem pro humor a komično.
Další autoři:
- Pierre Corneille – autor tzv. hrdinských tragédií, který vytvořil pravidla pro tento žánr. Díla: *Horatius*, *Polyeuktes*, *Cinna*, *Lhář*.
- Jean Racine – autor psychologických tragédií, často s ženskými hrdinkami a milostnou tematikou. Příkladem je *Faidra*, kde Faidra eroticky touží po nevlastním synovi Hippolytovi. Ten však miluje Aricii. Faidra ve vzteku nařkne Hippolyta u jeho otce Thésea, který nechá syna usmrtit bohy. Faidru tíží svědomí a páchá sebevraždu.
Rozbor díla: Lakomec
Základní charakteristika:
- Literární druh: drama
- Literární žánr: komedie (konkrétně charakterová komedie)
Téma a motivy:
- Téma: Kritika lakomství a chorobné touhy po penězích, které deformují lidský charakter a ničí mezilidské vztahy.
- Motivy: Peníze, bohatství, láska, rodinné vztahy, intriky, podvod.
Hlavní myšlenka:
- Hlavní myšlenkou díla je ukázat, jak posedlost majetkem a penězi může zničit přirozené lidské city, jako je láska a rodinná soudržnost. Molière varuje před tím, že peníze se nikdy nesmí stát nejvyšší hodnotou v životě člověka.
Vypravěč:
- Jelikož se jedná o divadelní hru (drama), dílo nemá klasického vypravěče. Děj je posouván vpřed prostřednictvím dialogů a monologů jednotlivých postav.
Kompozice:
- Dílo je psáno chronologicky.
- Hra je rozdělena do pěti dějství (aktů) podle klasického schématu antického dramatu: 1. expozice (uvedení do děje), 2. kolize (zápletka), 3. krize (vyvrcholení), 4. peripetie (obrat v ději), 5. katastrofa (rozuzlení).
Jazyk a styl:
- Hra je psána spisovným jazykem, ale objevují se v ní i hovorové výrazy a vulgarismy, které dokreslují charaktery postav a komické situace.
- Příklad vulgarismu : „Táhni ty jeden taškáři taškářů, ty jeden arcišibečníku!“
- Jazyk je plný vtipu, ironie a sarkasmu, které autor používá k zesměšnění lidských neřestí.
Básnické prostředky v díle:
- Personifikace: Oživení neživých věcí, například když Harpagon mluví o svých penězích jako o přátelích: „Vy moji hodní přátelé…“
- Ironie a sarkasmus: Používány k vyjádření pohrdání a k zesměšnění postav, zejména Harpagona.
- Metafora: Přenesení významu na základě vnější podobnosti.
Časoprostor:
- Děj se odehrává v Paříži v domě lakomce Harpagona.
- Časově je děj zasazen do roku 1670 (podle původního textu, hra měla premiéru v roce 1668).
Postavy:
- Harpagon: Šedesátiletý vdovec, otec Kleanta a Elišky. Je chorobně lakomý, posedlý svými penězi, které pro něj znamenají víc než vlastní děti. Chce se oženit s mladou Marianou.
- Kleant: Harpagonův syn. Je zamilovaný do Mariany. Kvůli otcově lakotě je nucen si půjčovat peníze. Je podnikavý a chytrý.
- Eliška (Élise): Harpagonova dcera. Je zamilovaná do Valéra. Je hodná a trpí pod tyranií svého otce.
- Valér (Valère): Anselmův syn a bratr Mariany, což se ukáže až na konci hry. Miluje Elišku a aby jí byl nablízku, nechal se u Harpagona najmout jako sluha.
- Mariana: Krásná a chudá dívka, do které je zamilovaný Kleant. O její ruku však usiluje i Harpagon. Na konci se ukáže, že je dcerou Anselma.
- Anselm: Postarší, bohatý a šlechetný muž, vlastním jménem don Tomáš d’Alburci. Je otcem Valéra a Mariany. Harpagon mu chce dát za ženu svou dceru Elišku.
- Frosina: Dohazovačka, která se snaží Harpagonovi dohodit Marianu a získat z toho pro sebe co největší prospěch.
- Mistr Šimon: Lichvář a zprostředkovatel, který jedná jménem Harpagona.
- Mistr Jakub: Harpagonův kuchař a kočí v jedné osobě. Nenávidí Harpagona pro jeho lakotu.
- La Flèche (Čipera): Kleantův sluha, který Harpagonovi na konci hry ukradne jeho truhlici s penězi.
Děj:
Lakomec Harpagon, posedlý touhou po penězích, terorizuje celou svou domácnost. Své děti, syna Kleanta a dceru Elišku, omezuje a plánuje jim sňatky pro svůj vlastní prospěch, nikoli pro jejich štěstí. Kleant, který je nucen si kvůli otcově lakotě půjčovat peníze, se zamiluje do chudé, ale krásné Mariany. Ke svému zděšení zjistí, že si na ni dělá zálusk i jeho vlastní otec. Harpagon chce Kleanta oženit s bohatou vdovou a dceru Elišku, která tajně miluje sluhu Valéra, chce provdat za postaršího, ale bohatého šlechtice Anselma, a to bez věna. Situace se vyhrotí, když Kleantův sluha La Flèche (Čipera) ukradne Harpagonovi jeho milovanou truhlici s 30 000 zlatými. Ztráta peněz přivede Harpagona k šílenství. Nakonec je ochoten přistoupit na dohodu: vrátí-li se mu jeho peníze, vzdá se Mariany a dá svolení k oběma svatbám (Kleanta s Marianou a Elišky s Valérem). V závěru se navíc ukáže, že Valér a Mariana jsou ztracenými dětmi bohatého Anselma, který s radostí zaplatí obě svatby.
Inspirace a adaptace:
- Hlavním inspiračním zdrojem pro Molièra byla antická komedie *Aulularia* (Komedie o hrnci) od římského dramatika Tita Maccia Plauta. Hlavní postava, lakomý Euklio, zde rovněž střeží hrnec plný zlaťáků.
Úryvek z díla:
Ukázka z Harpagonova monologu po krádeži peněz: „Zloděj! Vrah! Loupežník! Zabili mě! Chyťte ho! O spravedlnosti! Spravedlivé nebe! Jsem ztracen! Jsem zničen! Zabili mě! Ukradli mi peníze! Kdo to může být? Kam se poděl? Kde vězí? Kde se schoval? Co podniknu, abych ho dopadl? … Dám všechny oběsit, a neshledám-li se znova se svými penězi, oběsím nakonec sám sebe.“
__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
