Kniha: Chrám Matky Boží v Paříži
Autor: Victor Hugo
Přidal(a): Verun
Victor Hugo (*1802 – †1885)
- Významný francouzský básník, prozaik, dramatik a esejista, představitel romantismu.
- Angažoval se v politice jako poslanec a byl stoupencem svobodomyslných názorů.
- Po převratu Napoleona III. strávil téměř dvacet let (1851–1870) v dobrovolném exilu, kde napsal velkou část svých děl.
- Byl velkým kritikem sociální nespravedlnosti a zastáncem lidských práv.
Další díla:
- Legenda věků: Básnická sbírka, obraz vývoje lidstva k pokroku.
- Bídníci: Rozsáhlý román, obraz revoluční Paříže a života nejchudších vrstev společnosti.
- Dělníci moře: Román oslavující lidskou práci, vůli a obětavost.
Literárně-historický kontext
Romantismus
- Literární směr 1. poloviny 19. století, který klade důraz na cit, individualitu, fantazii a přírodu.
- Díla se vyznačují subjektivním pohledem autora. Hrdina je často výjimečná osobnost, která je nepochopená a stojí na okraji společnosti (vyvrženec). Častým motivem je nenaplněná láska, konflikt jedince se společností a obdiv k minulosti (historismus).
Další autoři:
- Michail Jurjevič Lermontov: Démon, Maškaráda, Hrdina naší doby
- Walter Scott: Panna jezerní, Ivanhoe, Waverley
- Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin, Poltava, Kapitánská dcerka
Rozbor díla: Chrám Matky Boží v Paříži
Základní charakteristika:
- Literární druh: epika
- Literární žánr: historický román (žánr mohutný rozsahem, dějem, počtem postav a myšlenkovým záběrem)
- Literární forma: próza
Téma a motivy:
- Hlavním tématem je nešťastná a nenaplněná láska v různých podobách (Quasimodo k Esmeraldě, Esmeralda k Phoebovi, Frollo k Esmeraldě).
- Dalšími motivy jsou kontrast krásy a ošklivosti, sociální nespravedlnost, osudovost a popis života různých společenských vrstev v Paříži 15. století.
Hlavní myšlenka:
- Dílo ukazuje, že vnější vzhled neodpovídá vnitřnímu charakteru člověka. Pod ošklivým zevnějškem se může skrývat čistá duše (Quasimodo), zatímco krása může maskovat morální prázdnotu a krutost (Phoebus). Autor kritizuje předsudky a povrchnost společnosti.
Kompozice:
- Román je rozdělen do jedenácti knih.
- Děj je vyprávěn chronologicky, ale obsahuje četné retrospektivní pasáže a rozsáhlé popisné vsuvky, které osvětlují minulost postav nebo historii Paříže a její architektury.
Jazyk a styl:
- Román je psán spisovným a bohatým jazykem.
- Autor využívá dramatické kontrasty (krása vs. ošklivost, dobro vs. zlo, světlo vs. tma).
- Text obsahuje archaismy, poetismy, dlouhé popisné pasáže a filozofické úvahy.
Časoprostor:
- Děj se odehrává v Paříži v 15. století, za vlády krále Ludvíka XI.
- Ústředním prostorem a symbolem celého díla je katedrála Notre-Dame (Chrám Matky Boží).
Postavy:
- Quasimodo: Zvoník v chrámu Matky Boží. Je hrbatý, jednooký a téměř hluchý, pro svůj odpudivý vzhled je společností odmítán. Pod ošklivým zevnějškem se však skrývá citlivá a ušlechtilá duše. Hluboce a čistě miluje Esmeraldu a nakonec pomstí její smrt.
- Esmeralda: Krásná a naivní šestnáctiletá cikánská tanečnice. Vyrůstala mezi cikány, ale zachovala si morální čistotu a dobré srdce. Je naivně zamilovaná do kapitána Phoeba. V závěru knihy nachází svou ztracenou matku.
- Claude Frollo: Arcijáhen chrámu, který se ujal Quasimoda a vychoval ho. Původně byl oddaný víře a vědě, ale jeho život změní spalující a majetnická vášeň k Esmeraldě, která ho dovede ke zlým činům, morálnímu pádu a nakonec i k smrti.
- Phoebus de Châteaupers: Kapitán královských lučištníků. Je pohledný a přitažlivý, ale zároveň povrchní, bezcitný a záletný. Zneužije Esmeraldiny lásky a v kritické chvíli ji bez váhání opustí.
- Pierre Gringoire: Neúspěšný básník a filozof. Esmeralda ho zachrání před smrtí tím, že si ho vezme za manžela (pouze formálně). Je to však zbabělec, který jí v nouzi nepomůže a místo ní zachrání jen její kozu Džali.
- Gudula (Sestra Gudula): Původně známá jako Paquette la Chantefleurie. Po únosu své dcerky se stala kajícnicí a žije v malé cele zvané ‚Myší díra‘. Nenávidí cikány, protože věří, že jí unesli dítě. Nakonec se ukáže, že Esmeralda je její ztracená dcera Anežka.
Děj:
Slavnost bláznů: Děj začíná v Paříži během slavnosti, kde se básník Gringoire neúspěšně snaží uvést svou hru. Dav dává přednost volbě ‚papeže bláznů‘, kterým je pro svou extrémní ošklivost zvolen zvoník Quasimodo. Zatímco muži jásají, ženy se od něj s odporem odvracejí a Quasimodo je v posměšném průvodu veden ulicemi.
Poslední setkání a odhalení: V jedné z klíčových scén Frollo unese Esmeraldu z chrámu, který jí poskytoval azyl. Na náměstí jí dává poslední šanci: buď se mu oddá, nebo zemře na šibenici. Když Esmeralda odmítne, Frollo ji zanechá u ‚Myší díry‘, kde žije kajícnice Gudula. Zatímco Frollo jde pro stráž, Gudula zjistí, že Esmeralda je její dávno ztracená dcera Anežka, podle stejného dětského střevíčku, který obě opatrují. Gudula se snaží Esmeraldu ukrýt, ale ta se prozradí, když v davu zahlédne Phoeba a zavolá na něj. Strážníci Gudulu zabijí a Esmeraldu odvedou na popraviště, kde je oběšena.
Závěr v Montfauconu: Po Esmeraldině popravě Quasimodo svrhne Frolla z věže chrámu a poté zmizí. Přibližně o dva roky později jsou v hrobce v Montfauconu nalezeny dvě propletené kostry. Jedna patří ženě se zlomeným vazem – Esmeraldě. Druhá, kostra muže, který ji pevně objímá, má zkřivenou páteř a jednu nohu kratší – je to Quasimodo, který zemřel hladem u těla své milované. Když se je pokusí oddělit, jeho kostra se rozpadne v prach.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
