Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě (4)

 

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Dan19

 

William Shakespeare (*1564 – †1616)

• William Shakespeare, anglický básník a dramatik, se narodil roku 1564 ve Stratfordu nad Avonou. Vystudoval gymnázium, kde se naučil latinsky a řecky.
• V 18 letech se oženil s Annou Hathawayovou, se kterou měl dceru Zuzanu a dvojčata Judit a Hamneta. Syn Hamnet zemřel v 11 letech v roce 1596, což Shakespeara hluboce zasáhlo a ovlivnilo jeho tvorbu směrem k tragédiím.
• Působil jako herec a spisovatel v Londýně, kde se stal spolumajitelem a dramatikem divadelní společnosti a divadla The Globe. V roce 1613 divadlo The Globe vyhořelo, což prakticky ukončilo jeho kariéru.
• Zemřel 23. dubna 1616 po oslavě svých narozenin, ve stejný den jako španělský spisovatel Miguel de Cervantes y Saavedra.
• Nestál o vydávání svých knih, přesto se jeho díla stala poklady světové literatury, která jsou pro svou nadčasovost dodnes čtena a hrána.
• Jeho tvorbu lze rozdělit do tří období: do roku 1600 psal především komedie a historické hry (např. Romeo a Julie), v letech 1601–1608 se věnoval velkým tragédiím vlivem pesimismu a po roce 1609 psal smířlivé a pohádkové hry.

 

Další díla:

• Historické hry: Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Jindřich VIII., Richard II., Richard III., Julius Caesar
• Komedie: Zkrocení zlé ženy (1594), Sen noci svatojánské (1596), Mnoho povyku pro nic (1599)
• Tragédie: Hamlet (1604), Macbeth (1605), Othello (1605), Král Lear
• Pohádkové hry (romance): Bouře (1612), Zimní pohádka (1611)
• Básně: Sonety (1609)

 

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus v Anglii

• Dílo spadá do období renesance, která v Anglii probíhala na přelomu 16. a 17. století. Tento myšlenkový a umělecký směr se zrodil v Itálii ve 14. století a postupně se rozšířil do celé Evropy.
• Znaky renesance: klade se důraz na člověka a lidský rozum (antropocentrismus), individualismus a svobodu myšlení. Umění se navrací k antickým vzorům a ideálům. Dochází k rozvoji vědy a k odporu vůči středověkým zásadám diktovaným církví.

 

Další autoři:

• Dante Alighieri (Itálie) – autor eposu *Božská komedie*.
• Giovanni Boccaccio (Itálie) – autor souboru novel *Dekameron*.
• Francesco Petrarca (Itálie) – autor sbírky *Sonety Lauře*.
• François Villon (Francie) – autor básnických sbírek *Malý testament* a *Velký testament*.
• François Rabelais (Francie) – autor satirického románu *Gargantua a Pantagruel*.
• Miguel de Cervantes y Saavedra (Španělsko) – autor románu *Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha*.
• Lope de Vega (Španělsko) – autor dramatu *Ovčí pramen*.
• Geoffrey Chaucer (Anglie) – autor sbírky *Povídky canterburské*.

 

Rozbor díla: Romeo a Julie

Základní charakteristika:

• Literární druh: drama
• Literární žánr: milostná tragédie

 

Téma a motivy:

• Téma: Nešťastný příběh dvou milenců, jejichž lásce brání nenávist jejich rodů.
• Motivy: Láska na první pohled, nepřátelství rodů, osud, náhoda, smrt, jed, spor, usmíření.

 

Hlavní myšlenka:

• Hra ukazuje, jak nesmyslná a zničující může být lidská nenávist a předsudky. Autor kritizuje, jak společenské spory a konflikty mohou tragicky zasáhnout do životů jednotlivců a zničit i tak čistý cit, jako je láska. Teprve smrt mladých milenců přinutí znesvářené rody k usmíření, což podtrhuje tragickou ironii celého příběhu.

 

Vypravěč:

• Jedná se o dramatické dílo, které nemá vypravěče. Děj je ztvárněn prostřednictvím dialogů a monologů jednotlivých postav.

 

Kompozice:

• Hra je psána formou divadelní hry a dělí se na prolog a pět dějství.
• Děj je uspořádán chronologicky a graduje od úvodní expozice (spor rodů) přes kolizi (setkání Romea a Julie), krizi (zabití Tybalta), peripetii (zpráva o Juliině smrti) až po katastrofu (sebevražda obou milenců).

 

Jazyk a styl:

• Jazyk je poetický, vznešený a plný obrazných pojmenování. Shakespeare využívá blankvers (nerýmovaný pětistopý jambický verš), který střídá s prózou (zejména u nižších společenských vrstev nebo v komických scénách) a rýmovanými dvojveršími.
• Dialogy jsou bohaté na slovní hříčky, metafory, personifikace, přirovnání a kontrasty (např. láska a nenávist, světlo a tma).
• Slavná je balkónová scéna, kde se prolínají monology a dialogy milenců, a také scéna, kde se Romeo a Julie poprvé setkají a jejich dialog tvoří formu sonetu.

 

Časoprostor:

• Místo: Děj se odehrává převážně v italském městě Verona, část děje (Romeovo vyhnanství) se odehrává v Mantově.
• Čas: Příběh je zasazen do renesanční Itálie, pravděpodobně do 14. století, ale doba není přesně specifikována.

 

Postavy:

• Romeo: Syn z rodu Monteků. Zpočátku zamilovaný do Rosaliny, ale po setkání s Julií se jeho cit stává hlubokým a vášnivým. Je romantický, citlivý, ale také impulzivní a horkokrevný, což vede k tragickým činům.
• Julie: Třináctiletá dcera Kapuletů. Na začátku je poslušná a naivní dívka, ale láska k Romeovi ji promění v odvážnou a rozhodnou ženu, která je ochotna pro svou lásku riskovat vše.
• Bratr Vavřinec: Františkánský mnich, Romeův zpovědník. Je moudrý a má dobré úmysly, tajně oddá Romea a Julii v naději, že jejich svazek usmíří znepřátelené rody. Jeho plán však selže a přispěje k tragédii.
• Merkucio: Romeův nejlepší přítel a příbuzný veronského vévody. Je vtipný, ironický a výřečný, ale také cynický. Jeho smrt z rukou Tybalta je zlomovým bodem hry.
• Tybalt: Juliin bratranec, přezdívaný „kocour“. Je agresivní, hrdý a plný nenávisti vůči Montekům. Jeho zášť vede ke konfliktu, při němž zabije Merkucia a je následně zabit Romeem.
• Chůva: Juliina vychovatelka a nejbližší důvěrnice. Je prostá, upovídaná a má Julii velmi ráda, ale její pragmatický a přízemní pohled na lásku a život kontrastuje s Juliiným idealizmem.
• Paris: Mladý šlechtic a příbuzný vévody, kterého si má Julie na přání rodičů vzít. Je vnímán jako dobrá partie, ale Julie ho nemiluje.
• Benvolio: Romeův bratranec a přítel. Je klidný, rozvážný a snaží se zabránit konfliktům mezi znepřátelenými rody.
• Kapulet a paní Kapuletová: Juliiny rodiče. Zpočátku se zdají být starostliví, ale později se projeví jako autoritativní a necitliví, když nutí Julii do sňatku s Parisem.
• Montek a paní Monteková: Romeovi rodiče, kteří mají starost o svého syna.
• Vévoda Eskalus: Vládce Verony, který se marně snaží udržet ve městě mír a ukončit spor mezi Monteky a Kapulety.
• Rosalina: Dívka, do které je Romeo nešťastně zamilován na začátku hry. Rozhodla se pro život v cudnosti, a proto jeho lásku neopětuje.

 

Děj:

Příběh se odehrává ve Veroně, kde mezi sebou vedou dlouholetý spor dva mocné rody, Montekové a Kapuleti. Hra začíná pouliční bitkou mezi sluhy obou rodů, kterou ukončí až veronský vévoda Eskalus. Pod hrozbou trestu smrti zakáže jakékoli další střety. Mladý Romeo z rodu Monteků je nešťastně zamilován do Rosaliny, která jeho lásku neopětuje. Aby ho rozptýlili, přemluví ho jeho přátelé Benvolio a Merkucio, aby se v masce zúčastnil plesu v domě Kapuletů.

Na plese Romeo spatří Julii, dceru Kapuletů, a okamžitě se do ní zamiluje, aniž by tušil, kdo je. Julie jeho city opětuje. Po plese se Romeo tajně vkrade do zahrady Kapuletů a pod Juliiným balkónem vyslechne její vyznání. Oba si slíbí věčnou lásku a rozhodnou se tajně oženit. S pomocí františkánského mnicha, bratra Vavřince, který doufá, že jejich sňatek usmíří znepřátelené rody, jsou druhý den oddáni.

Štěstí však netrvá dlouho. Juliin bratranec, horkokrevný Tybalt, který Romea na plese poznal, ho vyzve na souboj. Romeo, nyní příbuzný s Tybaltem, odmítá bojovat. Zasahuje však Merkucio, kterého Tybalt smrtelně zraní. Rozzuřený Romeo pomstí přítele a Tybalta v souboji zabije. Za tento čin je vévodou vyhoštěn z Verony do Mantovy.

Zatímco Julie truchlí, její rodiče, kteří o jejím sňatku nic nevědí, rozhodnou, že se musí co nejdříve provdat za mladého šlechtice Parise. Zoufalá Julie hledá pomoc u bratra Vavřince. Ten jí dá nápoj, po jehož vypití bude po 42 hodin vypadat jako mrtvá. Plán je, že ji rodina uloží do hrobky, odkud ji Vavřinec s Romeem, kterému pošle zprávu, vysvobodí a odvedou do Mantovy.

Julie nápoj vypije a je skutečně prohlášena za mrtvou. Zpráva od Vavřince však k Romeovi kvůli morové epidemii nedorazí. Místo toho se od svého sluhy dozví, že Julie zemřela. Zničený Romeo si v Mantově koupí jed a spěchá zpět do Verony, aby zemřel po boku své milované. U hrobky se setká s truchlícím Parisem, kterého v souboji zabije. Poté, co se rozloučí s Julií, vypije jed a umírá.

Krátce nato se Julie probouzí. Když spatří mrtvého Romea, odmítne utéct s bratrem Vavřincem, který právě přichází, vezme Romeovu dýku a probodne se. K hrobce přicházejí stráže a představitelé obou rodů. Bratr Vavřinec jim celý příběh vypoví. Tváří v tvář smrti svých dětí si Montek a Kapulet konečně uvědomí marnost své nenávisti a nad těly svých dětí se usmíří. Na památku Romea a Julie se rozhodnou postavit zlaté sochy.

 

Zajímavosti:

• William Shakespeare zemřel ve stejný den jako slavný španělský spisovatel Miguel de Cervantes y Saavedra, 23. dubna 1616.

 

Úryvek z díla:

Romeo: Kdo nemá šrámy, vysmívá se jim.

(Julie se objeví nahoře v okně)

Co to však zasvítilo tam v tom okně?
Slunce tam vychází má Julie.
Vstaň, jasné slunce, uhas bledý měsíc,
beztak už zmírající závistí,
že záříš víc než on ty, v jeho službách!
Nesluž mu, závidí. Ten jeho svit
se hodí do komůrek nešťastnic,
jež zmeškaly svůj den. Ty se ho zbav!
Je, ano, je to ona moje láska!
Kéž by už sama věděla, že je.
Třebaže mlčí, mluví. Proč se bát
očima mluví, odpovím jí tedy.
Příliš si troufám, nepatří to mně.
Dvě nejjasnější hvězdy, které musí
odejít jinam, prosí její oči,
ať na čas v nebi září místo nich.
Co až se její oči octnou v nebi
hvězdy v její tváři? Krásou tváře
zahanbí hvězdy jako úsvit lampu
a v záři jejích očí na nebi
budou si ptáci myslet, že je den,
a začnou zpívat. Podpírá si tvář!
Být na těch jejích prstech rukavicí,
abych se jí směl dotknout!

Julie: Bože!

Romeo: (stranou)
Mluví!
Mluv dál! Jsi anděl. Záříš do noci
nad mojí hlavou jako posel nebes,
kterého zrakem obráceným v sloup
s užaslou bázní lidé sledují,
jak osedlává líná oblaka
a zvolna plyne širým ovzduším.

Julie: Ach Romeo! Proč, proč jsi Romeo!
Zřekni se otce, zavrhni své jméno,
nebo když nechceš, stačí tvůj slib lásky,
a já se zřeknu jména Kapuletů.

Romeo: (stranou) Mám ještě naslouchat či mluvit hned?

Julie: Jen tvoje jméno je můj nepřítel.
Ty bys byl ty, i kdybys nebyl Montek.
Proč nemáš jiné jméno? Co je Montek?
Není to ruka, noha, paže, tvář,
není to nic, co z muže dělá muže.
Co sejde na jméně? I kdyby růži
nazvali jinak, bude vonět stejně.
A Romeo, i když mu Romeo
přestanou říkat, bude stejně vzácný.
Tvé jméno, Romeo, to nejsi ty –
odhoď je, vezmi za své jméno mne.

Romeo: Beru tě za slovo. Jen co mi řekneš,
že jsem tvá láska, budu nově pokřtěn.
A nechci už být nikdy Romeo.

Julie: Kdo jsi, že ukryt nocí nasloucháš,
co si tu říkám?

Romeo: Nevím, jakým jménem
se před tebou mám nazvat, světice.
Mé vlastní jméno se mi protiví,
když je tvůj nepřítel. Mít napsáno
to svoje jméno, roztrhal bych je.

Julie: Vyslechla jsem jen několik tvých slov,
a přece poznávám, čí je to hlas.
Nejsi ty Romeo a nejsi Montek?

Romeo: Ten ani ten, když oba nemáš ráda.

Julie: Jak se to stalo, že jsi tady? Proč?
Není tak snadné přelézt tamtu zeď,
a jsi-li ten, kdo jsi, smrt ti tu hrozí,
kdyby tě zastih někdo z mého rodu.

Romeo: Přehoupl jsem se přes zeď, nesen láskou,
která i hradby snadno přemůže
a odváží se vykonat, co umí.
Tvých příbuzných se tedy nelekám.

Julie: Jestli tě tady najdou, zabijí tě.

Romeo: Tvé oči hrozí větším nebezpečím
než dvacet jejich dýk. Mně postačí
tvůj vlídný pohled – ten mě ochrání!

Julie: Nesmějí tě tu spatřit, nechci to!

Romeo: Skryl bych se jejich očím v plášti noci –
a nemáš-li mě ráda, ať mě najdou.
Lépe je skončit jejich nenávistí,
než abych bez tvé lásky dlouho žil.

Julie: A kdo ti řekl, kudy sem máš jít?

Romeo: Láska mě napřed vybídla, ať hledám,
dala mi radu, a já jí svůj zrak.
Lodivod nejsem, ale kdybys byla
na pustém ostrově nejzazšího moře,
jistě bych pro takové zboží vyplul.

Julie: Víš sám, že mi tvář skrývá maska noci,
Jinak bych zrudla studem za všechno,
Co jsi v té noci vyslechl z mých úst.
Chci, jak se sluší, popřít svoje slova –
chtěla bych! Ale sbohem, způsobnosti!
Miluješ mne? Vím, jistě řekneš ano,
a já ti uvěřím. Kdo přísahá,
může však zklamat, sliby milenců
jsou nebi k smíchu. Jestli mě máš rád,
Romeo, řekni pravdu. Nebo myslíš,
že jsem se dala získat příliš rychle?
Budu se mračit, tvrdohlavě vzpírat,
abys mě chtěl tím víc – jen a jen proto!
Příliš jsem zahořela, Monteku,
a ty v tom možná vidíš nestálost.
Ale věř, dokáži být věrnější
než chytračky, co předstírají chlad.
Zdráhala bych se taky, přiznám se –
jenže tys vyslech, jak tě miluji,
dříve než jsem mohla tušit. Odpusť mi!
Nehledej nestálost v tom vyznání,
které ti odhalila temná noc.

Romeo: Přísahám při měsíci, co tu kropí
z nebeské výše koruny všech stromů

Julie: Ne, při něm nepřísahej! Noc co noc,
jak krouží nebem, mívá jinou tvář –
i ty by ses tak měnil.

Romeo: Při čem tedy?

Julie: Nepřísahej mi vůbec, nebo chceš-li,
přísahej při sobě – ty jsi ten bůh,
k němuž se modlím. Potom uvěřím.

Romeo: Ta, kterou miluji –

Julie: Ne, nepřísahej.
Jsi moje radost, ale z úmluvy,
k níž došlo, radost nemám. Je tak náhlá,
nerozvážná a prudká jako blesk,
jenž zhasne dřív, než řekneš: blýsklo se.
Dobrou noc! Než se příště setkáme,
možná že letní vzduch to poupě lásky
promění v krásný květ. Už dobrou noc.
Běž stejně pokojně a šťastně spát,
jako i já teď budu uléhat.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

 

Doplňující informace:

Scéna z ukázky se odehrává pod balkónem domu Kapuletových a je známá jako „balkónová scéna“.

Láska Romea a Julie je typickým příkladem lásky na první pohled.

Romeo přirovnává Julii ke slunci, které svým východem zahání bledý a závistivý měsíc.

Aby se mohl své vyvolené dotknout, přeje si Romeo být rukavicí na její ruce.

Romeo pochází z rodu Monteků a Julie z rodu Kapuletů. Oba rody se navzájem nenávidí kvůli dávnému sporu.

Dílo je stále aktuální, protože ukazuje, jak tragicky může skončit, když rodiče nebo společnost brání dvěma lidem v lásce kvůli předsudkům a nenávisti.

Rozvinul se tento literární směr a myšlenkový proud i u nás? Pokud ano, tak kdy, jak jej nazýváme a kdo sem patří. Uveďte autory a díla.

Ano rozvinul, ale v Čechách ho nazýváme pouze Humanismus, 15. až 17. stol.

Latinská tvorba

Jan z Rabštejna – Dialogus – fiktivní vyprávění 3 šlechticů, o politických názorech na stát, autor dává za pravdu smíru a hájí zájem státu

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic – Žaloba k sv. Václavu na mravy Čechů – vytýká šlechtě její způsob života; Traktát o lidské ubohosti – rozebírá negativní vlastnosti lidí

Jan Campanus Vodňanský – Břetislav a Jitka (česky) – údajně haní dobrou pověst české šlechty; Posvátné ódy – přebásnění Davidových žalmů do latiny (Starý zákon); Cechias – zveršované české dějiny

Česká tvorba

Viktorín Kornel ze Všehrd – Knihy Devatery – právnické dílo

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – Putování aneb cesta z Království českého do Benátek a odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta

Václav Hájek z Libočan – Kronika česká – národní dějiny

Hynek z Poděbrad – O štěstí, Ctnost – próza; O Ženitvě, Veršové o milovníku – poezie

Jan Blahoslav – Gramatika česká; Filipika proti misomusům – proti nepřátelům vzdělanosti; Musica – hudební trilogie

V jakých zemích se tento literární směr vyvíjí a kdy?

Itálie -13. a 14. stol

Francie – 15. a 16. stol

Španělsko – 16. a 17. stol

Anglie – 14. a 16. Stol

Další informace

Dramatik – Někdo kdo píše drama

Dramaturg – vybírá a sestavuje repertoár v divadle

Sonet – je literární poetický útvar, který vznikl ve 13. století, vyznačující se přesně vymezenou strukturou 14 veršů a logickým členěním. Anglický sonet tvoří tři čtyřverší a dvojverší. Toto závěrečné dvojverší (couplet) pak přináší nečekaný tematický nebo obrazový obrat. Obvyklé rýmové schéma sonetu je a-b-a-b, c-d-c-d, e-f-e-f, g-g.

Novela – kratší, prozaický útvar s překvapivým závěrem

Humanismus – uznávání hodnot lidského života, Místo poznávání Boha je poznávání člověka. Označuje životní a vzdělanostní program, nezávislý na časovém určení.

Český humanismus – snaha o rozšíření humanistické vzdělanosti, převažuje nauková charakteristika literatury, literatura pro měšťanstvo, zaměřená k životní praxi, lidové čtení-cestopisy, Vyrovnání se kultuře evropských zemí

Drama – patří spolu s lyrikou a epikou mezi základní literární druhy a žánry. Drama se tvoří tak, že se příběh vypráví pomocí dialogů a monologů

Tragédie – forma dramatu s vážným obsahem, končí nešťastně

Milostná tragédie – tragédie s milostnou zápletkou

Komedie – komické dramatické dílo, končí šťastně

Tragikomedie – drama vážné tématiky s veselými prvky, případně vyústění závažného příběhu ve šťastný konec.

 

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.