Kniha: Tyrolské elegie
Autor: Karel Havlíček Borovský
Rozbor přidal(a): Aneta Břízová
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Druh: Lyricko-epický
Žánr: Satira (báseň)
Téma: Kritika společnosti a jejích nedostatků (vlády, policie, císařství…), utlačování (prostého lidu),
pokrytectví, nesvoboda v době bachovského absolutismu
Prostředí: Rakouské císařství
Doba: 19.století (bachovský absolutismus)
Charakteristické prvky: – veršované dílo (,,Už ho vedou svázaného, všechno ve mně hrká! Dva ho
táhnou za ramena, jeden vzadu strká.“)
– retrospekce ( I. zpěv psaný z Brixenu)
– nespisovné výrazy („Rozumíš-li ouřední němčině“)
– německé výrazy (Treu und bieder)
– psáno ich-formou (výjimky v přímé řeči)
– citoslovce (,,Ó, měsíčku“)
– náboženské prvky (Jonáš a velryba)
– autobiografické prvky (autor díla vypráví část jeho života)
– řečnické otázky (,,Což se mi může horšího již stát?“)
– personifikace (,,Borovský kostelíček na mě hleděl“)
– sarkasmus (,,Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že
prej potřebuju změnu povětří.“)
– přirovnání (,,Tak jsem cválal sám a sám v kočáře jako vítr s Alpy.“)
– důraz – časté použití vykřičníků (,,Ale čtyřmi koňmi na opratích
vládnout nemůžeš!“)
– historické výrazy (žandarm – četník,voják)
– latinské výrazy (,,Habeas corpus“)
Obsah díla:
Dílo je rozděleno na IX. zpěvů
Karel Havlíček Borovský, hlavní hrdina, prostřednictvím satiry podává svůj příběh, kde kritizuje habsburský, hlavně Bachův, absolutismus.
Za jedné noci je nečekaně zastižen ve svém domě rakouskými četníky (vojáky), kteří mu oznámí, že bude deportován do Brixenu.
Borovský se proto loučí se svým domovem a rodinou, obléká se a odchází spolu s policisty. Po své cestě kočárem míjí kostelík a vzpomíná na vzácné pouto k tomuto svatému místu.
Během jízdy se koně splaší, a proto se dají do rychlého klusu. Policisté reagují zbaběle a vyskakují z vozu, tudíž může Karel utéci, ale poddá se raději svému osudu a dojede do italského města, kde v klidu povečeří a počká, než dorazí policisté.
Celý tento příběh vypráví měsíci na nebi (zmíněn v I. zpěvu), který ho doprovází po celou jeho cestu.
Postavy:
K. H. B. – odvážný a poctivý (scénka se splašenými koňmi), ke konci rezignovaný
– ironický, sarkastický
– vypravěč + hlavní postava (autobiografie)
– velký vlastenec
– deportován do Brixenu kvůli jeho kritice vlády a bachovského absolutismu
– popírá svoji vinu – vzpurný
Dedera – řídí převoz K. H. Borovského do Brixenu
– vrchní komisař v Rakouském císařství
– podporuje Bacha
Autor:
Karel Havlíček Borovský (31.10.1821 Borová u Přibyslavi – 29.07.1856 Praha)
– český novinář, spisovatel a politik
– studoval v Německém Brodě a v Praze
– po gymnáziu se po vzoru svého strýce nechal zapsat do kněžského semináře, ze kterého byl
následně vyloučen (nedostatečný prospěch)
– seznámil se s P. J. Šafaříkem, na jehož doporučení odjíždí do Moskvy jako vychovatel
– jako vychovatel působil v rodině moskevského šlechtice, kde studoval ruskou literaturu
– měl neustále spory s J. K. Tylem (např. kritizoval jeho povídku Poslední Čech)
– v roce 1846 převzal redakci Pražských novin a přílohu Česká včela
– založil Národní noviny
– v roce 1849 byl soudně vyšetřován
– za novinářskou činnost 1851 – 55 byl vyhoštěn do Brixenu, kde psal satirické skladby
– zemřel na tuberkulózu – jeho pohřeb se stal protirakouskou demonstrací
Díla: Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra, Epigramy…
Kontext:
K. H. Borovský ve svém díle jasně, ale chytře a vtipně kritizuje dobovou společnost (1851 –
začátek vlády ministra vnitra Alexandra Bacha) – povýšení nad ostatními lidi + její moc
dělat vše, co se jí zlíbí, protože jí to projde (lidé žijí ve strachu).
V době svého exilu napsal svá nejznámější díla (Křest sv. Vladimíra, Král Lávra a Tyrolské
elegie), která však byla díly satirickými a v podstatě každé dílo je kritikou na danou
společnost/dobu. Autor se tak nejspíše snažil vyjádřit svůj stesk po domově, i když měl ve
vyhnanství téměř vše.
Báseň byla dokončena v roce 1852, nesměla však být vydána a existovala jen v opisech
(kvůli jejímu obsahu/námětu). Poprvé byla vydána v časopise roku 1861 (až po Havlíčkově
smrti).
Na rozdíl od romantismu jdou autoři v době realismu rovnou k jádru věci a
neidealizují si společnost (svět) i ve svých dílech (jako např. Božena Němcová). Důrazně
upozorňují na nedostatky i přes skutečnost, že za své názory mohou být potrestáni (v
případě K.H.B. to je deportování do italského Brixenu).
Mimo jiné se K. H. Borovský stal ,,mistrem“ epigramu a byl inspirací pro mnohé známé
autory – např. Čelakovského nebo Nerudu.
Ukázka z knihy: Zpěv VIII. – stráž vyskákala z kočáru (spřežení)
– kritika vládnutí
– autor díla je jediný, kdo v kočáru zůstal
– smíření se svým osudem
– doražení do cíle cesty (v pořádku)
Ach ty světe, obrácený světe!
Vzhůru nohami ve škarpě leží stráž,
ale s panem delikventem samým
kluše ekypáž!
Ach ty vládo, převrácená vládo!
národy na šňůrce vodit chceš,
ale čtyřmi koňmi na opratích
vládnout nemůžeš! – –
Bez kočího, bez opratí, potmě,
u silnice propast místo škarpy:
tak jsem cválal sám a sám v kočáře
jako vítr s Alpy.
Svěřiti svůj osud také jednou
koňům splašeným se já mám bát,
občan rakouský? Což se mi může
horšího již stát?
Tak jsem s chladnou resignací v hlavě,
v hubě ale vřelou cigáru,
čerstvěj než cár ruský přijel k poště
v dobrém rozmaru.
Rozbor ukázky:
– veršovaný text (,,Svěřiti svůj osud také jednou koňům splašeným se já mám bát,
občan rakouský? Což se mi může horšího již stát?“)
– nespisovné výrazy (cigáru)
– vulgární výrazy (hubě)
– citoslovce (,,Ach“)
– ich- forma
– přirovnání (,,Čerstvěj než cár ruský přijel k poště v dobrém rozmaru.“)
– důraz na děj – vykřičníky, opakování slov (,,Ach ty světe, obrácený světe!“ ; jsem
cválal sám a sám v kočáře)
– dobové výrazy /historismy (ekypáž)
– řečnické otázky (,,Svěřiti svůj osud také jednou koňům splašeným se já mám bát,
občan rakouský?“)
– úryvek popisuje cestu Karla Havlíčka Borovského do Brixenu přes Alpy, kde se
nešťastnou náhodou splaší koně, policajti vyskáčou z kočáru, a jediný, kdo dojede
v klidu s čistým svědomím až k poště je právě KHB.
– autor si v ukázce neodpouští ostrou kritiku režimu – vláda, která se snaží
,,ukočírovat“ celý národ, nezvládne ani čtyři splašené koně.
