Tyrolské elegie – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Tyrolské elegie

Autor: Karel Havlíček Borovský

Přidal(a): Aneta Břízová

 

Karel Havlíček Borovský (*1821 – †1856)

• Český novinář, spisovatel, politik, zakladatel české žurnalistiky, literární kritiky a politické satiry.
• Studoval v Německém Brodě a v Praze. Po gymnáziu vstoupil do kněžského semináře, ze kterého byl ale pro nedostatečný prospěch a neshody vyloučen.
• Na doporučení P. J. Šafaříka odjel do Moskvy jako vychovatel, kde studoval ruskou literaturu a kriticky se stavěl k carskému režimu.
• Po návratu se stal novinářem, redigoval Pražské noviny s přílohou Česká včela a později založil vlastní Národní noviny.
• Byl známý svými ostrými spory s J. K. Tylem, kritizoval například jeho povídku Poslední Čech.
• Za svou neohroženou novinářskou činnost a kritiku vlády byl v letech 1851–1855 deportován do exilu v Brixenu v Tyrolsku, kde napsal své nejznámější satirické skladby.
• Krátce po návratu z exilu zemřel v Praze na tuberkulózu. Jeho pohřeb se stal velkou tichou protirakouskou demonstrací.
• Stal se mistrem epigramu, krátké satirické básně.

 

Další díla:

• Obrazy z Rus
• Král Lávra
• Křest svatého Vladimíra
• Epigramy

 

Literárně-historický kontext

Realismus / 3. fáze národního obrození

• Dílo vzniklo v období bachovského absolutismu, který nastal po porážce revoluce v roce 1848. Jedná se o dobu útlaku, cenzury a potlačování národních snah.
• Karel Havlíček Borovský ve svém díle jasně, ale chytře a vtipně kritizuje dobovou společnost, zejména vládu ministra vnitra Alexandra Bacha, její povýšenost a moc, která jí umožňuje dělat vše, co se jí zlíbí.
• V době svého exilu v Brixenu napsal svá nejznámější satirická díla: Křest sv. Vladimíra, Král Lávra a Tyrolské elegie. V každém z nich se kriticky vyjadřuje ke společnosti a politické situaci.
• Báseň byla dokončena v roce 1852, ale nesměla být vydána a šířila se pouze v opisech. Poprvé byla vydána až v časopise roku 1861, po Havlíčkově smrti.
• Autoři v době realismu, na rozdíl od romantiků, neidealizují svět a společnost. Důrazně upozorňují na nedostatky i přes skutečnost, že za své názory mohou být potrestáni, jak dokazuje Havlíčkův osud.

 

Další autoři:

• Božena Němcová
• František Ladislav Čelakovský
• Jan Neruda

 

Rozbor díla: Tyrolské elegie

Základní charakteristika:

• Literární druh: lyricko-epický
• Literární žánr: satirická báseň

 

Téma a motivy:

• Kritika společnosti a jejích nedostatků (vlády, policie, císařství).
• Utlačování prostého lidu.
• Pokrytectví a nesvoboda v době bachovského absolutismu.
• Autobiografické prvky – autorova cesta do vyhnanství.
• Loučení s domovem a rodinou.
• Kontrast mezi zbabělostí moci a odvahou jednotlivce.
• Motiv měsíce jako tichého svědka událostí.

 

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je ostrá, ale humorná kritika bachovského absolutismu, jeho policejního aparátu a neschopnosti vlády, která se snaží ovládat národy, ale nedokáže si poradit ani s banální situací. Dílo oslavuje vzdor a duševní svobodu jedince proti represivní moci.

 

Vypravěč:

• Vypravěčem je sám autor, Karel Havlíček Borovský, který dílo píše v ich-formě.
• Dílo má silné autobiografické rysy, vypravěč je zároveň hlavní postavou příběhu.

 

Kompozice:

• Dílo je rozděleno na devět zpěvů.
• Kompozice je chronologická, ale rámovaná retrospektivou – první zpěv je psán již z Brixenu, kde autor vzpomíná na začátek své cesty.

 

Jazyk a styl:

• Jazyk je hovorový, srozumitelný a blízký lidové písni.
• Použití sarkasmu a ironie: „Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu povětří.“
• Využití nespisovných a hovorových výrazů: „Rozumíš-li ouřední němčině“, „cigáru“, „hubě“.
• Přítomnost německých výrazů: (Treu und bieder) a latinských výrazů: („Habeas corpus“).
• Užití historismů: (žandarm – četník, voják; ekypáž).
• Časté použití citoslovcí („Ó, měsíčku“, „Ach“) a vykřičníků pro zdůraznění emocí a děje.

 

Básnické prostředky v díle:

• Personifikace: „Borovský kostelíček na mě hleděl“
• Přirovnání: „Tak jsem cválal sám a sám v kočáře jako vítr s Alpy.“
• Řečnické otázky: „Což se mi může horšího již stát?“
• Apostrofa: oslovení měsíce v prvním zpěvu.
• Náboženské narážky a symboly (např. Jonáš a velryba).

 

Časoprostor:

• Prostředí: Rakouské císařství – cesta z Německého Brodu přes Alpy do Brixenu v Tyrolsku.
• Doba: Noc z 15. na 16. prosince 1851 a několik následujících dní. Dílo reflektuje období bachovského absolutismu v 50. letech 19. století.

 

Postavy:

• Karel Havlíček Borovský: Hlavní postava a zároveň vypravěč. Je zobrazen jako odvážný, poctivý a inteligentní vlastenec, který se nebojí kritizovat vládu. Používá ironii a sarkasmus jako svou zbraň. I když je deportován, zachovává si svou důstojnost a nadhled. Je vzpurný a popírá svou vinu, ale ke konci cesty je smířený se svým osudem, aniž by ztratil svůj vnitřní vzdor. Jeho odvaha je zdůrazněna ve scéně se splašenými koňmi.
• Komisař Dedera: Vrchní policejní komisař, který řídí Havlíčkův převoz do Brixenu. Je představitelem rakouské byrokracie a moci, podporuje Bachův režim. V díle působí jako zbabělec a protiklad Havlíčkovy statečnosti, což se projeví zejména při útěku ze splašeného kočáru.

 

Děj:

Dílo je satirická báseň o devíti zpěvech, která s humorem a ironií popisuje autorovo zatčení a deportaci do exilu. První zpěv je psán retrospektivně z Brixenu, kde autor oslovuje měsíc, svědka své cesty. Děj se pak vrací na začátek. Uprostřed noci vtrhnou do Havlíčkova domu v Německém Brodě rakouští četníci (žandarmi) s komisařem Dederou a oznámí mu, že musí na příkaz vlády opustit zemi. Havlíček se s ironií a klidem loučí se svou rodinou a domovem. Následuje cesta kočárem přes Alpy. Během cesty se splaší koně, zbabělí policisté v panice vyskáčou z kočáru, ale Havlíček, který by mohl uprchnout, zůstává. Sám dojede na další poštovní stanici, kde v klidu povečeří a počká, až ho jeho strážci zahanbeně doženou. Tímto zesměšňuje neschopnost a zbabělost rakouské policie a celého režimu. Báseň končí příjezdem do Brixenu.

 

Inspirace a adaptace:

• Dílo je silně autobiografické, Havlíček v něm popisuje vlastní zatčení a deportaci do vyhnanství v Brixenu v prosinci 1851.
• Inspirací je také biblický příběh o Jonášovi a velrybě, který Havlíček používá jako paralelu ke svému osudu – je pohlcen nespravedlivým systémem, ale doufá ve vysvobození.

 

Zajímavosti:

• Báseň byla dokončena v roce 1852, ale kvůli cenzuře a svému kritickému obsahu nesměla být vydána. Šířila se pouze v opisech a poprvé byla oficiálně publikována až v roce 1861, pět let po Havlíčkově smrti.

 

Úryvek z díla:

Ach ty světe, obrácený světe!
Vzhůru nohami ve škarpě leží stráž,
ale s panem delikventem samým
kluše ekypáž!

Ach ty vládo, převrácená vládo!
národy na šňůrce vodit chceš,
ale čtyřmi koňmi na opratích
vládnout nemůžeš! – –

Bez kočího, bez opratí, potmě,
u silnice propast místo škarpy:
tak jsem cválal sám a sám v kočáře
jako vítr s Alpy.

Svěřiti svůj osud také jednou
koňům splašeným se já mám bát,
občan rakouský? Což se mi může
horšího již stát?

Tak jsem s chladnou resignací v hlavě,
v hubě ale vřelou cigáru,
čerstvěj než cár ruský přijel k poště
v dobrém rozmaru.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

 

Doplňující informace:

Veršovaný text: Báseň má pravidelný rytmus a rým, což jí dodává písňový charakter.

Jazyk: Používá nespisovné výrazy („cigáru“), hovorové až vulgární výrazy („hubě“) a historismy („ekypáž“).

Básnické prostředky: Obsahuje citoslovce („Ach“), přirovnání („Čerstvěj než cár ruský“), řečnické otázky a opakování slov pro zdůraznění („Ach ty světe, obrácený světe!“, „sám a sám“).

Forma: Je psána v ich-formě, což posiluje autobiografický dojem.

Obsah a myšlenka: Úryvek popisuje, jak se splaší koně, policisté zbaběle vyskáčou z kočáru a jediný, kdo klidně dojede k poště, je sám Havlíček. Autor si zde neodpouští ostrou kritiku režimu – vláda, která se snaží „ukočírovat“ celý národ, nezvládne ani čtyři splašené koně. Tím je odhalena její neschopnost a směšnost.

 

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.