
Kniha: Máj
Autor: Karel Hynek Mácha
Přidal(a): Miruška
Karel Hynek Mácha (*1810 – †1836)
- Nejvýznamnější český romantik, původním jménem Ignác.
- Vystudoval práva.
- Hrál amatérské divadlo v družině Josefa Kajetána Tyla, kde se seznámil s Eleonorou Šomkovou (Lori), se kterou měl nemanželské dítě.
- Byl zdatný turista, podnikal dlouhé pěší cesty (např. Litomyšl, Praha, Benátky).
- Zemřel v pouhých 26 letech (když pomáhal hasit požár v Litomyšli, napil se infikované vody a onemocněl cholerou).
- Neznáme jeho skutečnou podobu, dochovaly se pouze idealizované portréty.
- V 50. letech 19. století vznikl tzv. Máchův kult (Jan Neruda, Jakub Arbes – ten rozluštil jeho deníky, které byly psány šifrovaně).
- Vytvořil moderní básnický jazyk a přinesl jamb do češtiny.
Literárně-historický kontext
Český romantismus (1. polovina 19. století)
- Mácha byl první pravý romantik v Čechách.
- Po zbytek 19. století byl Mácha tehdejšími velikány odmítán spolu se svým dílem.
- Máj je jeho vrcholné dílo a jediná kniha, která byla vydána za jeho života (vydal ji sám v nákladu 600 výtisků těsně před smrtí).
- Vliv Máchy na českou literaturu 20. a 21. století je obrovský – stal se českým symbolem a položil základ moderní české poezie.
- Lidé se jím nechali inspirovat, což vedlo ke vzniku generace Májovců.
Další autoři:
- Jan Neruda – generace Májovců.
- Jakub Arbes – generace Májovců.
- Jaroslav Seifert – inspirován Máchovým dílem ve 20. století.
Rozbor díla: Máj
Základní charakteristika:
- Lyricko-epická skladba o 4 zpěvech a 2 intermezzech.
- Považována za nejlepší českou báseň vůbec.
- Dílo je založeno na kontrastech (krásná příroda v protikladu k tragickému ději).
- Tragédie tří lidí, která postupně přerůstá v tragédii všeobecně lidskou.
- Dílo vyniká svou myšlenkovou hloubkou.
Téma a motivy:
- Přírodní motivy (větřík, oblaka, nebeská tělesa – měsíc, slunce, hvězdy, matka Země).
- Motivy smutku a mraků jako poslů.
- Koloběh života a ztracené mládí.
- Motiv lásky, nevěry, vzpoury a křivdy.
- Kontrast věčné, neomezené přírody v čase a ubývajícího času života Viléma.
Hlavní myšlenka:
- Mácha zdůrazňuje, že samotný děj není to hlavní a důležité. Čtenář by měl z díla vytušit hlubší poselství a filozofický přesah (sententia moralis).
Vypravěč:
- Dílo je psáno v ich-formě.
- V závěru se vypravěč (poutník) ztotožňuje s hlavní postavou a jejím tragickým osudem (slavné zvolání „Hynku, Viléme, Jarmilo!“).
Kompozice:
- Skladba se skládá z předzpěvu, 4 zpěvů a 2 intermezz.
- Předzpěv je vlastenecká báseň věnovaná Čechům, která sloužila jako trik k uklidnění cenzury a donucení vlastenců k přečtení knihy.
Jazyk a styl:
- Spisovný jazyk, neutrální a knižní.
- Jazyk je velmi bohatý, básnický a vznešený.
- Využívá explicitní (přímé) i implicitní (nepřímé) vyjádření.
- Obsahuje neologismy, poetismy, inverzní slovosled a silnou emocionalitu.
Verš a metrum:
- Metrum je převážně jamb a daktyl.
- Verš je velmi melodický.
- Rým má nepravidelné schéma (obkročný, střídavý, postupný, sdružený).
- Objevuje se i tzv. triádový rým (verše končí na stejnou hlásku).
Básnické prostředky v díle:
- Personifikace – „co ramenem tajemným zemi objímaje“.
- Poetismus – „žel, blankyt“.
- Epiteton – „po modrém blankytu bělavé páry hynou“, epiteton v postpozici („zemi širou“).
- Pleonasmus – „modrý blankyt, bělavé páry“.
- Epizeuxis – „slza slzu stíhá“.
- Anafora – „to vše, to vše“.
- Apostrofa – oslovení neživé věci („vy hvězdy, vy truchlenci“).
- Oxymóron – „stíny modra nebe“, „zbortěné harfy tón, ztrhané zvuky zvuk“.
- Aliterace – „slza slzu stíhá“.
- Symbolismus – srdce, země.
- Eufonie – střídání měkkých hlásek l, ž, é navozující pozitivní pocit („hluboký žel“).
- Kakofonie – nelibozvučnost, opak eufonie („truchlenci“, „srdce“).
- Elize – vynechání hlásky na konci slova.
Časoprostor:
- Děj se odehrává v okolí hradu Bezděz a Máchova jezera (Doksy).
Postavy:
- Vilém: Strašný lesů pán a vůdce loupežníků. Zabil svůdce své milé Jarmily, aniž by věděl, že je to jeho vlastní otec, který ho v dětství vyhnal z domova. Za tento čin je odsouzen k smrti.
- Jarmila: Vilémova milá. Když se dozví o jeho blížící se popravě a bezvýchodné situaci, spáchá ze zoufalství sebevraždu skokem do jezera.
- Poutník (Mácha): Vypravěč, který se objevuje na konci díla. Ztotožňuje se s tragickým osudem postav a zamýšlí se nad smyslem lidského života.
Děj:
Předzpěv: Vlastenecká báseň věnovaná Čechům, která měla sloužit jako trik k uklidnění tehdejší cenzury a vlastenecké kritiky, aby dílo vůbec přijali a přečetli.
První zpěv: Jarmila čeká u jezera na svého milého Viléma. Místo něj však připlouvá plavec s tragickou zprávou. Jarmila se dozvídá o budoucí popravě Viléma, který byl odsouzen k smrti za to, že zabil svůdce své milé. Vilém však netušil, že oním svůdcem byl jeho vlastní otec, který ho v dětství vyhnal z domova. Ze zoufalství nad touto bezvýchodnou situací spáchá Jarmila sebevraždu skokem do jezera.
Druhý zpěv: Vilém čeká ve vězení na svou popravu a přemýšlí o životě, vině a smyslu existence. Objevují se motivy vzpoury a křivdy. Dochází zde k silnému filozofickému kontrastu mezi věčnou, neomezenou přírodou a rychle ubývajícím časem Vilémova života.
První intermezzo: Duchové na popravišti se připravují a čekají na svého nového mrtvého.
Třetí zpěv: Děj vrcholí popravou Viléma. Krátce před smrtí se Vilém loučí s rodnou zemí, vyznává jí lásku a opěvuje její krásu.
Druhé intermezzo: Loupežníci v lese oplakávají ztrátu svého milovaného vůdce.
Čtvrtý zpěv: Po sedmi letech se na místo tragédie dostává sám autor v roli poutníka. Dozvídá se celý příběh, hluboce se zamýšlí nad tragikou lidského osudu a v samotném závěru se plně ztotožňuje s Vilémem slavným zvoláním.
Inspirace a adaptace:
- Vzniklo několik muzikálů a filmů na téma Máje (např. filmová adaptace Máj z roku 2008).
Doplňující informace:
Rozbor neuměleckého textu (literární kritika): Text se zabývá odborným stylem s prvky uměleckého stylu. Jedná se o literární kritiku nebo esej, která je psána proto, aby lidé dílu lépe porozuměli. Využívá neutrální slovní zásobu, citace, přístavky a rozvinuté podměty, které udržují čtenáře v bdělosti.
Obecný přehled literárních pojmů (příloha k rozboru)
Zvukový, akustický účinek hláskových kombinací, který spíše přispívá k emocionální atmosféře.
Onomatopoie – zvukomalba; nakupení určitých hlásek ve verši tak, aby vyvolaly dojem reálného zvuku.
Vyvalily se vlny zdola,
roztáhnuly se v šírá kola;
a na topole podle skal
zelený mužík zatleskal.
Eufonie (libozvučnost) – umělecky působivé uspořádání hlásek nebo skupiny hlásek na základě jejich opakování (především kombinace s převahou samohlásek, dvojhlásky OU a souhlásky L).
Kakofonie (nelibozvučnost) – především souhláskové shluky s velkou frekvencí souhlásek S, Š, R, Ř.
Rým – je zvuková shoda koncových hlásek (v českém verši obvykle od samohlásky poslední rytmicky důrazné slabiky) na konci veršů nebo půlveršů.
Aliterace – náslovný rým; opakování stejných hlásek na začátcích slov.
Rovina lexikální – využití slovní zásoby
Afektivní pojmenování – vyjadřují různé typy příznakovosti: významovou, dobovou, citovou, charakterizační.
Augmentativa (zesilují význam – psisko) – Deminutiva (zdrobněliny)
Slangismy – Argotismy – Dialektismy – Vulgarismy – Eufemismy
Neologismy – Archaismy – Historismy – Poetismy
Homonyma – Synonyma – Antonyma – Paronyma
Figury – esteticky účinné kombinování hlásek a slov
Podstatnou vlastností slovních figur je skutečnost, že se při jejich užití nemění význam slov, která figuru vytvářejí; zdůrazňují nějaké obsahové poselství.
Elipsa – výpustka; vynechání slova, které si můžeme domyslet.
Elize – vynechání hlásky na konci slova.
…pískat si, jak mi zobák narost, vínem si plašit z čela starost…
Exklamace – vzrušené básnické zvolání (otčinou vzplaň!).
Anafora – opakování stejných slov na začátcích strof nebo veršů.
Epifora – opakování stejných slov na konci veršů.
Epanastrofa – opakování stejných slov na konci jednoho a na začátku druhého verše.
Epizeuxis – opakování stejných slov v jednom verši několikrát za sebou.
Pleonasmus – nadbytečné seskupení souznačných nebo významově si blízkých slov a výrazů.
Přirovnání – vystižení a určení jevu na základě jeho vlastností shodných s vlastnostmi jevu jiného.
Řečnická otázka – otázka, na níž ten, kdo ji klade, nečeká odpověď.
Apostrofa – oslovení věcí, osob, smyšlených postav nebo abstraktních pojmů.
Klimax (gradace) – pojmenování nebo motivy seřazené podle významu tak, aby měly vzestupnou tendenci.
Kontrast – postavení jevů nebo slov opačného významu vedle sebe, záměrné spojení protikladných myšlenek a obrazů.
Paradox – zdánlivě protismyslné tvrzení, které odporuje vžitým představám.
Parafráze – záměrné napodobení cizího uměleckého díla nebo stylu.
Pointa – výrazné, často překvapivé vyvrcholení strofy nebo celé básně.
Envoi – poslání, dozpěv vyslovující závěrečnou myšlenku básně.
Tropy – obrazná pojmenování
Jednotlivé typy tropů se liší charakterem a typem přenášení významů.
Metafora – je přenesení významu na základě podobnosti, vzhledu, funkce, vlastností, pohybu apod.; označení jednoho jevu pojmenováním jevu druhého – a srovnání nebo konfrontace těchto jevů na tomto základě.
Tvé oči dva výstřely naslepo
Dva výstřely naslepo které se neminuly cílem
Dva výstřely naslepo za rohem ulice kudy jsem šel
Jak vězeň hledající konec dvora
Personifikace – přenos pojmenování lidských vlastností a jednání na neživé věci a abstraktní pojmy.
Metonymie – přenesení významu na základě věcné souvislosti.
Na břehu moře maják do tmy hoří
– záměna příčiny a účinku (Její jazyk není nejvybranější)
– záměna obsahu za věc (Vypil celou sklenici)
– záměna věci za místo jejího původu (Bílý dům)
– záměna vlastnictví nebo výrobku za majitele nebo autora (Vykradli souseda)
Synekdocha – přenesení významu na základě záměny části a celku, na základě věcných souvislostí kvantitativních.
pars pro toto – uvedení části místo celku
totum pro parte – uvedení celku místo části
Oxymóron – spojení významově protikladných slov. Zbortěné harfy tón, ztrhané zvuky zvuk… (K. H. Mácha)
Alegorie – rozvinutá metafora, celá báseň může mít přenesený význam.
Epiteton – básnický přívlastek, zdůrazňuje stálou nebo mimořádnou vlastnost.
Poznámka k pracovnímu listu: 3. zpěv před popravou – loučí se se zemí.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.