Kytice – rozbor díla k maturitě (3)

» Novinka 🔥 Rozbor této knihy máme také jako video! 🎞️🎬 «

Rozbor díla: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Rozbor přidal(a): vasek

Autor: Karel Jaromír Erben (1811-1870)

Karel Jaromír Erben se narodil roku 1811 v Miletíně pod Zvičinou (nedaleko Hořic v Podkrkonoší).
Studoval práva a filozofii na Univerzitě Karlově, na studium si vydělával vyučováním hudby (hudba se projevuje i v jeho básnické tvorbě – pracoval s rýmem, rytmem, zvukomalba).
Byl českým básníkem, historikem, folkloristou, publicistou, sekretářem Českého muzea, archivářem města Prahy a překladatelem.
Sbíral lidové písně a pohádky, lidová slovesnost je podle něj básnickým projevem starobylého mýtu (romantická teorie bratří Grimmů), sbíral, rekonstruoval a vydával i vykládal lidovou lyriku a epiku.
Byl dlouholetým spolupracovníkem F. Palackého (Písně národní v Čechách).
Účast na vydání almanachu Máje (společně s Němcovou, Sabinou, Hálkem, Nerudou).
Chtěl být učitelem, věnoval se historii, později se stal hlavním archivářem města Prahy.
Zemřel na tuberkulózu roku 1870.

Autorova tvorba:

Prostonárodní české písně a říkadla – patří k nejvýznamnějším sbírkám lidové slovesnosti
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních – popisují cestu na venkov, náměty z lidové slovesnosti
České pohádky – Zlatovláska, Hrnečku vař!, Tři zlaté vlasy děda Vševěda
Příběhy (pohádky) měly ukázat, jací opravdu jsme, Slované jsou jeden národ, zachovává původní odkaz, původní tvorbu
Jedinou Erbenovou básnickou sbírkou je Kytice – původní název Kytice z pověstí národních
Vydával i díla staré české literatury – Sebrané spisy české (od mistra Jana Husa)

Literárně-historický kontext

Umělecký směr

ROMANTISMUS

vznikl na konci 18. století v Anglii (tzv. jezerní básníci – William Wordsworth, Samuel Taylor Coleridge, Robert Southey), v českých zemích od 1. poloviny 19. století (3. fáze národního obrození 1830-1848)
Jedná se o moderní literární směr, ve kterém obrazovost a citovost převládá nad rozumem
Umělecký protiklad ke KLASICISMU – klasicismus klade důraz na rozum a schopnosti člověka, je odkloněn od víry a emocí
Romantismus popisuje přírodu, venkovské prostředí, motivy hřbitova, jezera, zřícenin, opuštěných míst
V díle vystupují nadpřirozené bytosti (vodník, polednice), důležitou roli hraje vztah člověka s přírodou
Český romantismus (objektivní) se liší od západoevropského (subjektivního): postavy nejsou bouřlivé, toužící po svobodě → jsou mírné a pokorně přijímají svůj osud i trest
Za prohřešky se posuzuje podle mravního kodexu – etický princip
Erben čerpal z českých lidových pověstí, které sbíral po vsích. V duši národa (v lidové slovesnosti) je uloženo to nejdůležitější.
Snaha poukázat na krásu českého jazyka a kultury, vlastenecký prvek

Další autoři romantismu:

Čeští: K. H. Mácha (subjektivní romantismus), B. Němcová (realistické prvky), J. K. Tyl (divadelní hry), F. L. Čelakovský (ohlasová poezie)
Zahraniční: W. Wordsworth, S. T. Coleridge (jezerní básníci – Anglie), G. Byron, W. Scott (Anglie), V. Hugo (Francie), A. S. Puškin (Rusko)

Kontext národního obrození:

3. fáze národního obrození (1830-1848) – vrcholná/romantická fáze
Boj za politická práva českého národa, růst politického uvědomění
Vliv revolucí v Evropě (1830 – Francie, 1848 – revoluční rok)
Rozdělení na liberální proud (Palacký, Rieger) a radikálně demokratický proud (Sabina, Frič)
Čeština se pomalu stává jazykem veřejného života
Rozvoj divadla (Stavovské divadlo, Kajetánské divadlo)

Rozbor díla: Kytice

Okolnosti vzniku díla

Dílo Kytice vzniklo v době nejsilnějšího útlaku ze strany vlády (Rakouska) – bachovský absolutismus (1849-1859)
Vlastenci se přestali stýkat, básně jsou částečně jinotajné (skrývají alegorické významy, např. Kytice = vlast)
První vydání 1853 tvořeno 12 baladami, psal je přes 20 let, některé vydávány v časopisech → velký úspěch
Druhé vydání 1861 tvořeno 13 baladami (rozšířeno o baladu Lilie) + oddíl Písně + rozšířené Poznamenání
Poslední vydání za života 1864
Vydání v poslední fázi Národního obrození, vlastenecké myšlenky

Žánr

BALADA – báseň s tragickým koncem či průběhem
Umělé (autorské) balady → Erben se inspiroval lidovými baladami, snaží se je umělecky napodobit
Jedná se o lyricko-epické básně – kombinuje se zde dějové vyprávění (epika) a lyrické prvky (emoce, pocity)
Balady jsou psány formou dialogů, mají pochmurný děj
Jsou ohraničeny malým časovým prostorem – baladická zkratka (autor se zabývá pouze klíčovými okamžiky děje)
Děj je neúplný – dozvídáme se jen základní informace, zbytek si musí čtenář domyslet
Některé básně mají rysy pohádek (Zlatý kolovrat), pověstí (Věštkyně) nebo legend (Záhořovo lože)

Autoři balad:

F. L. Čelakovský (ohlasová poezie), J. Neruda, J. Wolker, P. Bezruč (sociální balady)

Témata a motivy

Hlavní motivy: mateřská láska, vina a trest, osudovost
Přiznání viny, chyby, odpuštění, lidská morálka
Témata čerpal z českých lidových pověstí, které sbíral po vsích
Snažil se poukázat na krásu českého jazyka a kultury
Otevírá lidovou slovesnost, dozvídáme se, jaká je duše národa, je odkazem předků
Ukazoval na podobnost Slovanů, srovnává kultury
Převzal látku v původní podobě, zdůraznil osudovost
Pohádky také neměnil (teorie bratří Grimmů – mytologická teorie o původu lidových povídek a pohádek, mají souvislost s nejstaršími mýty v historii)
Děj je pochmurný, poukazuje na hloubku každodenního života

Konkrétní motivy v baladách:

víra v lepší budoucnost (Kytice, Věštkyně) – vlastenecké básně
záporná role nadpřirozených postav (Vodník, Polednice)
narušení vztahu mezi matkou a dítětem (Poklad, Dceřina kletba)
proměna člověka, vztah živých a mrtvých (Svatební košile, Vrba)
kontrast štěstí × smutek, láska × smrt (Holoubek, Štědrý den)
porušení mezilidských vztahů na základě chamtivosti (Zlatý kolovrat)
nejhorší provinění = porušení mateřských povinností (Holoubek – vražda prvního manžela)
→ vždy následuje trest v různé míře, mravnostní řád by neměl být porušen
vztah člověka k osudu (Erben zastával harmonii ve vztazích)
hlavní role zde hrají ženy (matky)

Konkrétní balady:

Vodník → řeší vztahy mezi 4 lidmi, rozpor dvou mateřských lásek
Štědrý den → porušení řádu i pokus o předpovědění budoucnosti
Záhořovo lože → jediná, kde hlavní roli hraje muž

Kompozice

dílo obsahuje 13 lyricko-epických básní (v 1. vydání 12)
zrcadlová kompozice – 1. je podobná s poslední, 2. je podobná s předposlední – jsou spárovány tématem trestu či přestupku:
Kytice × Věštkyně (vlastenecké básně, alegorie)
Poklad × Dceřina kletba (mateřská vina)
Svatební košile × Vrba (vztah živých a mrtvých)
Polednice × Vodník (nadpřirozené bytosti)
Zlatý kolovrat × Záhořovo lože (spravedlnost, pohádkový/legendární námět)
Štědrý den × (měla být Svatojánská noc – nebyla dokončena)
Holoubek – střed sbírky, osa symetrie
Lilie – přidána až v 2. vydání 1861, porušuje zrcadlovou kompozici
Poznamenání – poznámky a komentáře ke každé básni, Erben vysvětluje, kde vzal motiv a jak ho pojal
Každá báseň začíná staticky obecným úvodem do děje, poté následuje událost, která je tragicky ukončená. Plyne z toho ponaučení
Každá balada je vyprávěna chronologicky, vyprávěno er-formou (3. osoba)

Veršová výstavba:

básně mají pravidelný rytmus
verš je slabotonický (pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik)
básně jsou s pravidelným metrem
rým je sdružený (aa bb) a střídavý (ab ab)
zvukem se podobají lidovým písním
střídání daktylu (– ◡ ◡) a trocheje (– ◡)
verš tzv. gnomický (krátký a hutný)
volí krátké (hutné) verše, verše jsou vázané (rýmované)
poezie je jednoduchá, pro široký okruh veřejnosti

Jazyková stránka díla

Erben vytváří nová slova (mateřídouška – kvítek připomínající matku)
jazyk je pro danou dobu běžný, dnes již archaický (bodejž, kdos, proň)
jazyková stránka je výrazná, činí z balad lidovou poezii
chybí slovesa, typická zkratkovost (projevuje se nejen u stavby vět – vynechávání sloves, ale i u výstavby děje)
baladická zkratka – ekonomicky využívá slova, maximální úspornost
výskyt přirovnání, metafor, epiteton (básnické přívlastky), personifikace (duše její se vrátila), asyndeton (spojení bez použití spojek – volná návaznost)
antiteze (popření – v 1. verši uvádí nějakou skutečnost, ve druhém tuto skutečnost popře: běží bohatýr, ne on neběží, on přímo letí!)
často inverze (obrácený slovosled), komunikace se čtenářem – zvolání, otázky
hlásková interpretace, zvukomalba, onomatopoická slova (podporuje děj: A před chalupou z koně hop! A na chalupu klop, klop, klop!)
v refrénu se opakují části textu – pracuje s tím v rámci celé básně, na začátku a na konci obměna některé části strofy
živé dialogy, opisy postav a prostředí (nahrazení romantických prvků)
dějové zkratky – místo sloves používá citoslovce (bouch, bác, hop, klop)

Základní dějová linie – stručné obsahy balad

KYTICE

alegorická báseň na český národ (Erben ho přirovnává k matce), vlastenecky a lyricky orientovaná
Zemře matka, nechá na světě sedm dítek samotných, které každé ráno navštěvují její hrob
Matce se dětí zželí, láska ji donutí i ze záhrobí se o ně postarat → změní se v drobnolistý kvítek (mateřídoušku), děti v něm poznávají svoji matku

POKLAD

epická balada, těží z křesťanských pověstí
Na Velký pátek jde žena s dítětem lesem do kostela, spatří skálu s pokladem, která se otevírá jednou za rok
Třpyt zlata ji omámí mysl, odloží dítě na zem a do šátku sbírá poklady
Neunese už své dítě, nechává ho tam a vrací se domů
Poté se vrací zpět pro další zlato a drahé kamení. Opět se vrací domů, ale když se chce dostat potřetí do skály, vchod je uzavřen
Doma se jí všechen poklad promění v hlínu a kamení. Propadne zoufalství nad svým dítětem
Čeká rok, až je v kostele Krista Pána mučení, skála se opět otevřela
Nachází zde své dítě živé a zdravé, pokladu si ani nevšimne a utíká s dítětem domů
Ponaučení: chamtivost je hřích, ale pokáním a láskou lze zlehčit trest

SVATEBNÍ KOŠILE

dívka nenechá volně plynout budoucnost, modlí se za svého milence, který je v cizině, chce svatbu
Jednou za jasné noci jsou její modlitby vyslyšeny a její milý ji vyláká ven pod záminkou, že si ji vezme za manželku
Ona ho poslechne, nechá se přemluvit a jde s ním. Na cestu si vezme růženec, křížek na krk a modlitební knihy
Na cestě si její milý všimne, že má s sebou tyto věci. Přemluví ji, aby zahodila knihy, že je zpomalují. Vyhoví mu a rázem jsou 10 mil dále
Poté si všimne, že má za pasem růženec. Opět ji přemluví, aby jej zahodila, úspěšně a jsou o 20 mil dále
Všimne si i křížku na krku, odhodí jej a jsou o 30 mil dále
Když dorazí na místo, všimne si dívka, že jsou na hřbitově a její milý je živoucí mrtvola
Lekne se a lstí ho donutí přelézt hřbitovní zeď jako první a snaží se mu utéci. Snaží se ale marně
Schová se v márnici, kde leží další mrtvola. Její milý ji dostihne, třikrát se snaží přemluvit mrtvého, aby sundal ze dveří závoru
Třikrát se mrtvý probudí, ale ona jej pokaždé uspí modlitbou. Po třetím uspání zakokrhá kohout a mrtvý milý zmizí
Jen košile, které si s sebou nesla, byly ráno roztrhané a rozházené po všech hrobech na hřbitově
Ponaučení: nesmíme nutit osud, víra v Boha zachraňuje

POLEDNICE

odehrává se ve velmi malém časovém úseku (po dobu úderů odbíjení poledne) – baladická zkratka
Matka stojí u kamen a vaří oběd pro svého muže. Jejich dítě zlobí, ona s ním nemá dostatek trpělivosti, hrozí mu zavoláním Polednice
Dítě nedbá varování, zlobí dál a zahazuje hračky. Matka to nevydrží, zavolá na něj Polednici
Ta přijde do chalupy, chce si zlobivé dítko vzít, ale jeho matka se o něj bojí a přivine jej pevně k sobě
Po chvíli, když Polednice nechce odejít, matka upadne do mdlob
Z práce přichází otec, vzkřísí matku, ale dítě je mrtvé. Udusila je matčiným objetím
Ponaučení: slova mají moc, trest je nepřiměřený vině (matka chtěla dítě ochránit, ale zabila ho)

ZLATÝ KOLOVRAT

má typicky pohádkový motiv, balada je rozdělena do šesti částí
Král je na lovu v lese, zabloudí a zabuší na dveře chalupy, aby poprosil o vodu. Otevře mu nádherná dívka Dornička, král ji požádá o ruku
Dívka mu sdělí, že o její ruku musí požádat její nevlastní matku, která je i s nevlastní sestrou ve městě
Další den se král vrací k chalupě, otevře mu ohyzdná baba. Král se představí a požádá ji o ruku její nevlastní dcery. Babizna mu ale nabízí svou vlastní dceru
On odmítne a přikáže jí, aby druhý den přivedla na hrad jeho vyvolenou Dorniku
Matka jde s oběma sestrami přes les na královský hrad. Cestou baba Dorniku zabije, vyloupne ji oči a useká hnáty (ruce a nohy)
Vlastní dcera se pak vydává za Dorniku (jsou si k nerozeznání podobné), král si ji vezme, po čase ale odjíždí do boje. Zatím uloží své ženě, aby pilně předla
V lese nachází kouzelný stařeček tělo Dorniky. Vyšle své pachole na hrad, aby vyměnil useknuté nohy za zlatý kolovrat, poté vymění ruce za zlatou přeslici a nakonec vymění oči za zlatý kužel
V lese stařec Dorniku složí dohromady a oživí ji živou vodou
Král se vrací z války a ptá se ženy, jestli pilně předla po dobu jeho nepřítomnosti. Žena mu předvádí zlatý kolovrat, který vyměnila za kusy těla
Král ji žádá, aby na něm upředla zlatou nit. Když začne, kolovrat začal zpívat, jak matka s dcerou Dorniku zabily a jak krále ošidily
Král se zděsí a vydá se hledat do lesů Dorniku. Nalézá ji, vezme si ji za ženu
Jako trest nechá udělat matce i její dceři to, co ony udělaly Dorničce – vyloupne jim oči a useká hnáty
Ponaučení: dobro vítězí nad zlem, spravedlnost vítězí

ŠTĚDRÝ DEN

je rozdělena na několik částí, je o poselství, že máme žít v přítomnosti
Mladá žena předla těsně před adventem len a přeje si ženicha. Ženich opravdu přichází a dívka si začne šít svatební košili
Další část popisuje zvyky, které se dodržovaly (chození k jezeru, házení potravin domácím zvířatům,…)
Dívka Hana a Marie jdou na Štědrý den k jezeru, aby viděly svoji budoucnost podle tradic. Otvorem v ledu se dívají, Hana vidí svoji svatbu a Marie svůj pohřeb
Vše se vyplní – Marie umírá
Ponaučení: nelze předpovídat budoucnost, osud je neúprosný

HOLOUBEK

u hřbitova oplakává mladá vdova svého manžela. Okolo jde mladý panic a nabídne ji, aby se stala jeho ženou
První den žena plakala, druhý den bylo ticho a třetí den její žal pominul. Opět se tedy vdala
Nový manžel ji povídal, že ji nebožtík již neslyší a nemůže se v hrobě otočit ani z mrtvých vstát
Čas běžel a na místě hrobu nebožtíka vyrostl statný dub, na kterém sedával holoubek
Pokaždé, když žena přišla, holoubek vrkal pravdu o nebožtíkovi, že byl svou ženou otráven
Žena to nakonec neunese a spáchá sebevraždu – utopí se v blízkém potoce
Ponaučení: porušení mateřských povinností a manželské věrnosti, vina a trest

ZÁHOŘOVO LOŽE

otec upíše svého syna ďáblu. Syn se poté vydává do pekla, aby se osvobodil a dostal listinu, na které je upsán
Cestou potká Záhoře (vrah, který zabíjí pocestné), který ho chce zabít. Poutník mu vysvětlí, kam a proč jde a musí Záhořovi slíbit, že mu potom poví, jaké to v pekle je
Uplyne rok a poutník se vrací z pekla. Vypráví Záhořovi, jak pochodil a co viděl, že Satana znamením kříže přiměl, aby mu úpis vrátil, ale ďábel ho vrátit nechtěl
Satan ho dal nejprve do pekelné koupele, poté na něj poslal železnou pannu a teprve pod výhrůžkou Záhořova lože ho donutil listinu vydat
Záhoř se zděsí, poví poutníkovi vše o svých vraždách a začne litovat svých činů. Poutník mu řekne, ať se kaje a modlí k Bohu
Za 90 let se poutník (již biskup) vrací na ono místo, kde najde Záhoře v podobě pařezu – celý zbytek života se modlil a činil pokání, je mu udělena milost
Ve stejný okamžik oba umírají a jejich duše se vznesou jako bílé holubice k nebi
Ponaučení: pokáním a vírou lze dosáhnout odpuštění i za ty nejhorší činy

VODNÍK

vodník sedí na vrbě u jezera a šije si svatební oblečení
Mezitím se mladá slečna z nedaleké vísky rozhodne, že si v jezeře vypere prádlo. Její matka měla ale zlý sen a proto se o dceru bojí a nechce ji k jezeru pustit
Dcera nedbá matčina snu a jde prádlo vyprat. Jakmile ale namočí první kus prádla do vody, stáhne ji voda pod hladinu
Od této chvíle žije s vodníkem a porodí mu děťátko
Po nějaké době se dívce zasteskne po matce a chce ji navštívit. Vodník je ale proti, nevěří jí, ale po dlouhém přemlouvání svolí
Když dívka spatří matku, zapomene na všechna pravidla a podmínky, které vodníkovi před odchodem dala, dokonce i na dítě
Schová se před vodníkem u matky v chalupě. Když se od matky nevrací, dojde si pro ni vodník. Matka dceru nechce vydat
Řeknou mu, aby jim přinesl dítě do chalupy. Ten dítě skutečně přinese, ale hodí ho na práh s oddělenou hlavičkou od zbytku malého tělíčka
Ponaučení: rozpor dvou mateřských lásek, nelze podvádět nadpřirozené bytosti

VRBA

u snídaně se manžel ptá své ženy, proč je přes den úplně zdravá, ale přes noc je jako tělo bez ducha
Odpovídá, že je to její prokletí, na které není lék a poradí mu, aby se vydal za její sudičkou
Ta mu prozradí, že duše jeho ženy se v noci mění na duši stromu (vrby)
Muž se nechce s vrbou dělit o svou ženu a rozhodne se strom pokácet. Jakmile strom ale porazí, umírá jeho žena jako podťatá
Muž se zděsí svého činu a chce jej napravit. Žena zůstane navždy vrbou, ale její duše mu poradí, aby utrhl jeden prut z vrby a ten zasadil
Poté co vyroste, aby z jejího proutí dal zhotovit kolébku pro jejich dítě a až dítě vyroste, tak si z vrby bude moci dělat píšťalky
Tak zůstane matka stále s ním
Ponaučení: nelze bojovat proti přírodě a osudu, mateřská láska přetrvává i po smrti

LILIE

dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, kde bývá plno nářku, ale chtěla do lesa, aby jí ptáčci zpívali
Na jejím hrobě vyrostl květ bílé lilie, a když ji někdo uviděl, hned ji chtěl
Místní pán se vydal na hon, potkal bílou laň, už se ji chystal zabít, když si všiml lilie. Poručil sluhovi, aby ji vykopal a na jeho zahradě střežil
Další den sluha pána budí, že lilie chodí po sadě a podivně mluví. Ona se obává slunečních paprsků, pán ji tedy nabízí úkryt pod podmínkou sňatku
Dobře se spolu měli, dítě mu porodila, když přišel královský posel, že pán musí do boje. Rozloučil se se ženou a jejím strážcem určil svou matku
Ta si ale přála její smrt, takže nechala, aby se k ní dostalo slunce
Když se pán vrátil, jeho žena i syn byli mrtví. Hněval se na svou matku a přál jí to, co ona udělala jemu
Ponaučení: závist a zloba, vztah tchyně a snachy

DCEŘINA KLETBA

dcera stařeny zabila své dítě a je smutná. Řešením pro ni byla oprátka (sebevražda) a prokletí zrádného milence
Matka na ni nebyla moc tvrdá, vše ji dovolovala i milence. Dcera proto kleje také matku
Ponaučení: největší hřích – vražda vlastního dítěte, mateřská vina

VĚŠTKYNĚ

o minulosti a budoucnosti českého státu, je vlastenecká
Je o věštkyni, která věští o Přemyslu Oráčovi, Libuši a jiných historických událostech českého národa
Má naději v budoucnost českého národa
Ponaučení: vlastenecké poselství, víra v lepší budoucnost

Hlavní postavy

hlavní postavy zastupují ženy (matky) kromě básně Záhořovo lože, kde je hlavní postavou muž
matky mohou pomáhat i ubližovat svou mateřskou láskou
hlavní postava vždy něco poruší → nastane trest → možno ho změnit či zmírnit (pokorou, pokáním, láskou, modlitbou)
postavy pokorně přijímají svůj osud i trest ať už za úmyslný či neúmyslný prohřešek
objevují se i nadpřirozené bytosti (vodník, polednice, kouzelný stařec)

Ozvuk díla v současnosti, dobová kritika

roku 1840 vyšla v časopise nejstarší balada Polednice → velký ohlas
sbírka byla velice nadčasová, patří k základům české literatury
dílo ovlivnilo i další básníky (P. Bezruč – sociální balady, J. Neruda)
v 70. letech 20. století se hrál muzikál Kytice v divadle Semafor – libreto Jiří Suchý, hudba Ferdinand Havlík. Šest balad, každá v jiném žánru (folklór, jazzová opera, opereta, kabaretní skeč, pop, muzikál)
roku 2000 byl natočen film Kytice – režie F. A. Brabec. Film obsahuje sedm zfilmovaných básní: Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý den. Film byl oceněn Českým lvem za kameru, hudbu a zvuk
Kytice je stále živá v českém kulturním povědomí, patří k povinné četbě na školách