Kniha: Stařec a moře
Autor: Ernest Hemingway
Přidal(a): ajjjva
Ernest Hemingway (*1899 – †1961)
- Americký romanopisec, reportér a spisovatel, člen tzv. Ztracené generace.
- Narodil se v Illinoisu v USA do rodiny lékaře.
- Za první světové války bojoval jako dobrovolník na italské frontě.
- Jeho válečné prožitky a záliba v extrémních sportech ho vedly k psaní o lidech v mezních situacích. Miloval býčí zápasy, ruské spisovatele, ženy, whiskey, lov a doutníky.
- Je nositelem Pulitzerovy ceny a Nobelovy ceny za literaturu.
- Působil v Paříži, často cestoval do Afriky. Poslední léta svého života strávil na Kubě.
- Svůj život ukončil sebevraždou.
Další díla:
- Fiesta – román zachycující pocity Ztracené generace.
- Komu zvoní hrana – román z prostředí španělské občanské války.
- Sbohem, armádo – román s autobiografickými rysy z první světové války.
Literárně-historický kontext
Americká literatura 1. poloviny 20. století (Ztracená generace)
- Ernest Hemingway je klíčovým představitelem tzv. Ztracené generace. Jedná se o skupinu amerických spisovatelů narozených kolem roku 1900, kteří byli hluboce ovlivněni zkušenostmi z první světové války. Jejich díla často vyjadřují pocity vykořeněnosti, skepse a zklamání z poválečné společnosti a jejích hodnot.
Další autoři:
- William Faulkner
- John Steinbeck
- Francis Scott Fitzgerald
- Erich Maria Remarque
- George Orwell (také se účastnil španělské občanské války)
Rozbor díla: Stařec a moře
Základní charakteristika:
- Literární druh: próza
- Literární žánr: novela
Téma a motivy:
- Hlavní téma: Boj člověka s přírodou a se sebou samým, odhodlání nevzdávat se.
- Motivy: Nekonečný boj s přírodou, lidská statečnost, nezdolná duševní síla, lidské přesvědčení a odhodlání, myšlenka, že štěstí nespočívá v bohatství, ale v uspokojení z vyčerpávajícího zápasu.
Hlavní myšlenka:
- Dílo oslavuje lidskou statečnost a nezdolnou duševní sílu. Ústřední myšlenkou je citát: „Člověk není stvořen pro porážku. Člověka je možné zničit, ale ne porazit.“
Vypravěč:
- Vypravěč: er-forma (vševědoucí)
- Vyprávěcí způsoby: vyprávěcí a popisný
Kompozice:
- Dílo je psáno chronologicky.
- Text není členěn na kapitoly, tvoří jeden souvislý celek.
Jazyk a styl:
- Jazyk je spisovný, jednoduchý a věcný.
- Pro oživení a dokreslení prostředí jsou použity španělské výrazy (např. *la mar*).
- V textu se objevují vnitřní monology, dialogy a nevlastní přímá řeč.
- Santiago často mluví sám k sobě, oslovuje zvířata i neživé věci (např. svou ruku).
Básnické prostředky v díle:
- Metafora
- Personifikace (moře je oslovováno jako žena – „la mar“)
Časoprostor:
- Doba: Děj je situován do první poloviny 20. století.
- Místo: Malá kubánská vesnice poblíž Havany a okolní moře.
Postavy:
- Santiago: Starý kubánský rybář, který bydlí v malé chatrči. Je vdovec. Je charakterizován jako pokorný a trpělivý člověk, který cítí hluboké souznění s přírodou. Chová city k želvám, kterých lituje, a o moři mluví jako o ženě („la mar“). Zvířata považuje za ctnostná a silnější než lidi. Rybám rozumí, snaží se do nich vcítit a považuje je za své bratry. Rybu, kterou chytil, lituje, ale jeho odhodlání ji ulovit je silnější.
- Manolin: Mladý chlapec, který od dětství jezdil se starcem na lodi a učil se od něj rybařit. Poté, co starci přestalo přát štěstí, ho rodiče donutili přejít k jinému, úspěšnějšímu rybáři. Manolin má Santiaga velmi rád, stará se o něj, nosí mu jídlo a povídá si s ním o baseballu (stařec obdivuje hráče DiMaggia). Je jediným Santiagovým přítelem a kromě starce jedinou další popsanou postavou v knize.
Děj:
Kniha vypráví o starém kubánském rybáři Santiagovi, kterého už nějaký čas provází smůla a nechytil žádnou rybu. Manolin, mladý chlapec, který s ním jezdil rybařit, ho opouští, protože ho rodiče poslali na loď s úspěšnějšími rybáři.
Santiago tedy jednoho dne vyráží sám na moře. Pluje daleko od pobřeží, protože je to zkušený rybář. Po dlouhém čekání se mu na udici chytí obrovská ryba. Stařec pozná, že je příliš velká na to, aby ji hned vytáhl, a tak se rozhodne nechat ji unavit. Ryba táhne loďku ještě dál na širé moře.
Zápas trvá několik dní. Stařec je vyčerpaný, nemá téměř sílu a od lana, které neustále drží, má do krve rozedrané ruce. Hlad zahání syrovými rybami. Během boje se neustále modlí, upadá do mdlob, ale nevzdává se. Nakonec se mu podaří rybu zabít a přivázat ji k boku lodi. Podle hvězd se vydává směrem zpět k pobřeží.
Cestou zpět ho však několikrát napadnou žraloci. Přestože se mu některé podaří zabít, sežerou mu téměř celou rybu. Když dorazí naprosto vyčerpán zpět do Havany, z jeho úlovku zbyla jen obrovská kostra. Ubírá se do své chatrče, kde usíná.
Probouzí ho až mladý Manolin, kterému následně vypráví svůj zážitek. Místní lidé a ostatní rybáři na pláži najdou kostru ryby přivázanou k jeho loďce a obdivují jeho úlovek.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
