Kniha: R.U.R.
Autor: Karel Čapek
Rozbor přidal(a): Alena
Vloženo na Studijni-svet.cz
Karel Čapek (1890–1938)
- Jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů 19. a 20. století. Působil jako prozaik, dramatik, novinář (především v Lidových novinách), překladatel a režisér (Vinohradské divadlo).
- Byl hlavní tváří demokratického proudu české meziválečné literatury. Měl velmi blízko k filozofii pragmatismu.
- Měl mimořádně blízký vztah se svým bratrem Josefem Čapkem (malíř a spisovatel), se kterým na počátku své kariéry úzce spolupracoval. Měli také sestru Helenu, po níž je v R.U.R. pojmenována hlavní hrdinka.
- Patřil k okruhu tzv. Pátečníků a byl blízkým přítelem prezidenta T. G. Masaryka (napsal Hovory s T. G. Masarykem).
- Na konci 30. let aktivně a ostře vystupoval proti fašismu. Po Mnichovské dohodě (1938) byl štván českými fašistickými skupinami, což ho psychicky i fyzicky zlomilo. Zemřel o Vánocích 1938 na zápal plic (čímž unikl gestapu, které si pro něj krátce nato přišlo).
Další autorova díla:
- Dramata: Bílá nemoc, Matka, Ze života hmyzu, Věc Makropulos.
- Romány a próza: Válka s mloky, Krakatit, Hordubal, Povětroň, Obyčejný život, Povídky z jedné a druhé kapsy.
- Pro děti: Dášeňka čili život štěněte, Devatero pohádek.
Literárně-historický kontext a vznik díla
Česká meziválečná literatura:
- Vznik ČSR (1918) přinesl svobodu slova a různorodost literárních směrů. R.U.R. vzniklo v roce 1920 (vydáno a hráno 1921), tedy v době tzv. zlatých dvacátých let, kdy se společnost po 1. světové válce rychle rozvíjela.
- V Evropě vznikaly nové avantgardní směry reagující na absurditu války a hledající novou realitu (dadaismus, surrealismus). U nás dominoval pragmatismus a demokratický proud.
- Čapek ve svém díle vnímal temnou stránku lidského bytí a varoval před nebezpečím. Dílo reflektuje obavy z rychlého přetechnizování světa. Během 30. let pak Čapek varoval přímo před světovou hospodářskou krizí a nástupem nacismu a komunismu.
- Dílo mělo celosvětový úspěch, bylo ihned přeloženo do mnoha jazyků a slovo „robot“ (které vymyslel bratr Josef Čapek ze slovanského základu robota = těžká práce) se stalo mezinárodním pojmem.
Současníci (demokratický proud):
- Karel Poláček (Bylo nás pět), Eduard Bass (Klapzubova jedenáctka), Ivan Olbracht (Golet v údolí).
Rozbor díla: R.U.R. (Rossum’s Universal Robots)
Základní charakteristika díla:
- Literární druh: Drama.
- Literární žánr: Vědecko-fantastická utopie / antiutopie (s tragickou povahou).
- Utopie = původně nereálná představa ideální dokonalé společnosti (která se zde ovšem zvrhne v antiutopii – v naprostou katastrofu).
Téma a hlavní myšlenka:
- Téma: Varování před zneužitím vynálezů a techniky. Vzpoura umělých bytostí proti svým stvořitelům.
- Hlavní myšlenka: Autorův kritický postoj k přeceňování techniky, lidské lenosti a touze po pohodlí. Poukazuje na to, že práce a překonávání překážek dávají lidskému životu smysl. Nejvyšší hodnotou je lidskost, obětavost a vzájemná láska.
Kompozice a dějová linie:
- Drama je vystavěno na chronologickém postupu a jasné gradaci a kontrastu (lidé × roboti, cit × rozum).
- Skládá se z předehry a tří dějství.
Vypravěč:
- Chybí – jde o divadelní hru, text se tedy skládá výhradně z dialogů a monologů jednotlivých postav.
- Autorův hlas a pokyny pro herce jsou vyjádřeny pomocí scénických poznámek (kurzívou v závorkách).
Jazykové prostředky a stylistika:
- Úrovně jazyka: Jazyk je převážně spisovný a lehce srozumitelný. Postavy vědců občas užívají odborné výrazy a terminologii.
- Neologismy: Zásadním přínosem díla je uměle vytvořené slovo robot (odvozeno od slova robota, neboli nucená práce).
- Syntaktické prostředky: Pro zvýšení dramatičnosti jsou dialogy nesmírně rychlé, často se posouvají kupředu pomocí krátkých, úderných vět. Hojně se vyskytují věty tázací a zvolací (vyjadřující údiv, strach či naléhavost).
Hlavní postavy:
- Harry Domin – Centrální ředitel továrny. Zastánce vznešené, ale nebezpečné myšlenky povznést člověka a zcela ho osvobodit od dřiny, aby se mohl věnovat jen sebezdokonalování.
- Helena Gloryová (Dominová) – Dominova manželka. Ztělesňuje ženský, citový a laskavý přístup ke světu. Má s roboty soucit a touží po tom, aby dostali duši a práva.
- Stavitel Alquist – Hlas samotného autora. Za největší hodnotu považuje lidský život a poctivou manuální práci. K technice a pokroku má skeptický, spíše rozumový přístup.
- Dr. Gall – Vedoucí fyziologického a výzkumného oddělení. Na Helenino přání potají upraví robotům nervovou soustavu (dá jim jakousi formu emocí a vnímání bolesti), což nakonec vede k jejich vzpouře.
- Další lidé v továrně: Ing. Fabry, dr. Hallemeier, konzul Busman (zosobnění byznysu a peněz).
- Roboti (Radius, Primus, robotka Helena): Umělé bytosti stvořené z organické hmoty (nejde o plechové stroje, jsou od lidí k nerozeznání). Původně nemají city, necítí bolest a slouží jen k práci. Později získají vědomí a ovládnou svět.
Časoprostor:
- Místo děje: Továrna na výrobu robotů na Rossumově ostrově (izolované místo kdesi v oceánu).
- Čas děje: Nespecifikovaná budoucnost (Čapek řeší problémy své současnosti, ale zasazuje je do fiktivní přetechnizované budoucnosti).
Děj (obsah) díla:
Předehra (Expozice)
Na Rossumův ostrov přijíždí dcera prezidenta, Helena Gloryová, jako zástupkyně Ligy humanity. Seznamuje se s chodem továrny R.U.R., ředitelem Dominem a jeho kolegy. Zjišťuje, že roboti jsou od lidí k nerozeznání, ale nemají city. Všichni muži z vedení se do krásné Heleny zamilují, ale Domin ji o samotě požádá o ruku a ona souhlasí.
1. dějství (Kolize a Krize)
O deset let později. Helena trpí tím, že roboti vykonávají veškerou práci za lidi. Lidstvo zpohodlnělo, ztratilo smysl života a přestaly se rodit děti. Helena se bojí o budoucnost lidstva, a proto potají spálí staré Rossumovy plány (recept na výrobu robotů). Zároveň přicházejí zprávy, že po celém světě vypukla vzpoura robotů. K ostrovu dorazí loď, ale nevystoupí z ní lidé – je plná ozbrojených robotů. Ostrov je obklíčen.
2. dějství (Peripetie)
Vedení továrny je uvězněno v domě. Helena se zoufale přizná, že spálila plány. Byla to jejich jediná zbraň (chtěli plány vyměnit za své životy). Fabry napojí železnou bránu na elektřinu, aby se roboti nedostali dál. Busman se pokusí roboty uplatit obrovským množstvím peněz, ale v nepozornosti sáhne na zelektrizovaný plot a umírá. Roboti se vzápětí dostanou dovnitř a povraždí všechny lidi kromě Alquista – toho ušetří, protože jako jediný (jako stavitel) pracoval vlastníma rukama, takže ho považují za „robotům rovného“.
3. dějství (Rozuzlení a Katastrofa)
Alquist jako poslední člověk na Zemi sedí už roky v laboratoři. Roboti po něm chtějí, aby objevil ztracené tajemství života (Rossumův recept), protože jejich životnost je jen 20 let a bez výroby vyhynou. Alquist to neumí, není vědec. Zoufalí roboti ho přemluví, aby jednoho z nich zaživa pitval a zjistil, jak fungují. Alquist to nedokáže a usne únavou. Probudí ho smích mladých robotů Prima a Heleny. Alquist si všimne, že se chovají jinak – ochraňují se navzájem, cítí k sobě náklonnost a jeden chce jít na pitevní stůl, jen aby zachránil toho druhého. Alquist v úžasu zjišťuje, že se v nich zrodila láska a lidské city. Posílá je pryč jako nového Adama a Evu a dochází mu, že i když staré lidstvo vyhynulo, život samotný nezahyne.
