Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě (2)

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Rozbor přidal(a): Stepanka

Vloženo na: Studijni-svet.cz

 

 

Autor: William Shakespeare (1564–1616)

  • Největší anglický i světový dramatik a básník. Jeho životní cesty a soukromí jsou dodnes zčásti zahaleny závojem tajemství.
  • Narodil se v městečku Stratford nad Avonou v roce 1564.
  • Je fascinující, kolik toho za svůj život dokázal napsat, navíc v době, kdy byl evropský kontinent zmítán nepřetržitými válkami a obdobím hladu a nouze.
  • Už ve svých 18 letech se oženil s o osm let starší Anne Hathawayovou, se kterou měl 3 děti.
  • Už před rokem 1592 působil jako úspěšný herec a spisovatel v Londýně. V té době vládla královna Alžběta I. (1533–1603) a Shakespeare měl přístup i na její dvůr, kde se hrály jeho hry.
  • Stal se spolumajitelem slavného divadla Globe. Zpočátku působil jako herec a dramatik ve společnosti lorda komořího, později (za vlády nového krále) v Královské společnosti Jakuba I.
  • Napsal celkem 36 divadelních her (i když u některých je autorem patrně jen zčásti), 2 lyricko-epické básně a 154 milostných sonetů.
  • Jeho hrdinové jsou si sami strůjci svého osudu, jejich činy vyplývají z jejich charakteru. Jde o složité, často vnitřně rozporné a živelné povahy.
  • Zemřel v rodném Stratfordu nad Avonou v roce 1616.

 

Znaky jeho tvorby:

  • Komedie: Vyznačují se složitým a spletitým dějem, častou záměnou osob a končí vítězstvím dobra nad zlem.
  • Tragédie: Poskytují věrný obraz pozemského života. Příčinou tragédie u Shakespeara obvykle nebývá boží zásah, ale lidská vášeň, chybné rozhodnutí nebo náhoda. Jazyk je převážně veršovaný, ale plynule se střídá s prózou.

 

Další autorova díla:

  • Sen noci svatojánské (1596)
  • Kupec benátský (1597)
  • Julius Caesar (1599)
  • Hamlet (1604)
  • Othello (1605)
  • Jindřich VIII. (1611)
  • Sonety (1609)

 

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus (14.–16. století):

  • Renesance: Kulturní a společenská epocha, která vznikla v Itálii ve 14. století (z francouzského renaissance nebo italského rinascimento = obrození, nový rozkvět). Z Itálie se začala šířit zejména mezi bohatými měšťany do Francie (v polovině 15. století), Anglie a Španělska (15. a 16. století).
  • Hlavním předpokladem vzniku renesance byla krize středověké církve. Její autoritou otřásaly nové vědecké objevy, jež vyvracely církevní dogmata. Pozornost se tak začala odvracet od Boha a upínala se k člověku, rozumu a vědeckému zkoumání.
  • Mezi další předpoklady patří zámořské objevy (např. objevení Ameriky r. 1492), růst významu měšťanstva a měst, celkově vyšší úroveň vzdělanosti a objev knihtisku (který umožnil masové šíření knih a rozvoj literatury v národních jazycích).
  • Humanismus: Nejdůležitější myšlenkový proud renesance (literární a vědecké hnutí 14.–16. století). Zaměřuje se na člověka a jeho individualitu, podporuje lidskou vynalézavost a hlásá rovnost lidí před Bohem.
  • Charakteristické literární žánry období: dopis, projev, polemika, invektiva, filozofický traktát, historiografické, cestopisné a národopisné spisy, životopisné líčení, vychovatelské spisy a učebnice.

 

Související autoři:

 

Rozbor díla: Romeo a Julie

Základní charakteristika literárního díla:

  • Literární druh: Drama (kombinace poezie a prózy)
  • Literární žánr: Milostná tragédie (patrně jeden z nejznámějších milostných příběhů v historii světového dramatu).
  • Premiéra: 1595

 

Téma a myšlenka díla:

  • Celkové téma: Nesmyslná a zhoubná nenávist dvou rodů (Monteků a Kapuletů).
  • Hlavní téma: Osudová a tragická láska Romea a Julie.
  • Vedlejší témata: Souboje sloužících i pánů, tajná svatba, krvavý boj Romea s Tybaltem, vynucované plánování svatby s Parisem.
  • Motivy: Láska, nenávist, smrt, jed, dýka, souboje.
  • Vložka: Píseň, kterou v průběhu děje zpívá Merkucio.

 

Časoprostor a kompozice:

  • Prostředí a čas: Děj se odehrává v italském městě Verona a částečně v Mantově, v průběhu 16. století.
  • Kompozice: Přísně chronologická. Hra se člení na prolog a klasických 5 dějství (úvod, zápletka, vyvrcholení děje, zvrat, závěr).
  • Slohový postup: Vypravěcí (formou dramatických dialogů).

 

Hlavní postavy:

  • Romeo: Montekův syn. Je citlivý, romantický, statečný, ale zároveň velmi ukvapený a impulzivní.
  • Julie: Kapuletova dcera. Krásná, odvážná a chytrá dívka, která urputně bojuje o své právo svobodně se rozhodnout.

Vedlejší postavy:

  • Montek a Kapulet: Tvrdohlavé hlavy obou znepřátelených rodů (vystupují zde i jejich manželky – paní Monteková a paní Kapuletová).
  • Tybalt: Synovec paní Kapuletové. Z duše nenávidí Monteky, je výbušný, útočný a zákeřný.
  • Merkucio a Benvolio: Věrní Romeovi přátelé.
  • Paris: Vévodův příbuzný, šlechtic zamilovaný do Julie, kterého jí rodina vnucuje.
  • Bratr Vavřinec: Františkánský mnich, který je moudrý, důstojný, hodný a mladému páru nápomocný.
  • Chůva: Vychovává Julii už odmalička. Je dobrosrdečná, věrná svému rodu, ale nesmírně upovídaná a prostá.
  • Další: Vévoda Eskalus (vládce Verony), sluhové, měšťané.

 

Dějová linie:

Ve Veroně žijí dva znepřátelené rody – Kapuletové a Montekové. Skoro pokaždé, když se někdo z příslušníků těchto rodů setká na ulici, končí to hádkou nebo krvavým bojem. Vévoda Eskalus jim proto pod hrozbou trestu smrti přikáže, aby nenarušovali mír.

Montekův syn Romeo je zpočátku nešťastně zamilovaný do chladné Rosaliny, která mu lásku neopětuje. Jeho přátelé Benvolio a Merkucio si o něj dělají starosti. Dozvědí se, že se u Kapuletů koná velký maškarní ples a přimějí Romea, aby tam v maskách tajně vyrazili. Pan Kapulet sice zjistí, že tam jsou, ale nechce způsobit rozruch, tak si jich nevšímá. Romeo zde spatří Julii a okamžitě se do sebe zamilují. Po plese se Romeo vkrade do zahrady Kapuletů, tajně přečkává pod Juliiným balkonem a poslouchá její promluvy do tmy. Nakonec z úkrytu vystoupí, vyzná jí lásku a dohodnou se na tajném sňatku.

Druhý den požádá Romeo františkána Vavřince, aby je oddal. Vavřinec souhlasí, protože v tom vidí naději na konečný mír obou rodů, a skutečně je tajně vezme. Ještě ten den ale dojde na ulici k potyčce. Tybalt napadne Merkucia, a přestože se Romeo snaží boj zastavit, Tybalt Merkucia zabije. Zlomený Romeo chce přítele pomstít a v souboji Tybalta usmrtí. Vévoda ho za to nepotrestá smrtí, ale milosrdnějším vyhnanstvím z Verony. Romeo prchá do Mantovy.

Mezitím hrabě Paris tlačí na sňatek s Julií a její rodiče jí poroučejí, aby souhlasila. Zoufalá Julie prosí o pomoc bratra Vavřince. Ten jí dá lahvičku se speciálním lékem (jedem), po kterém bude její tělo vypadat jako mrtvé. V den svatby ji chůva skutečně najde „mrtvou“ a rodina ji uloží do hrobky.

Vavřinec pošle bratra Jana za Romeem s dopisem, aby mu vysvětlil lest. Jan je ale zadržen kvůli morové karanténě a zprávu nedoručí. Romeův sluha tak přiveze do Mantovy jen zprávu, že Julie skutečně zemřela. Zdrcený Romeo si koupí jed a jede k hrobce. Uvnitř narazí na truchlícího Parise, kterého v šermířském souboji zabije. Paris ho před smrtí poprosí, aby ho uložil vedle Julie, což Romeo učiní. Poté si lehne vedle své milé a vypije jed.

Julie se brzy nato probudí. Když uvidí vedle sebe ležet mrtvého Romea, vezme jeho dýku a probodne se. Na místo přiběhnou stráže, vévoda i obě rodiny a nacházejí své děti mrtvé. Nad jejich těly si Montek s Kapuletem konečně podají ruce na znak trvalého míru a slíbí si, že svým dětem postaví ve Veroně skvostné zlaté sochy.

 

Jazykové prostředky a stylistika:

  • Základní forma: Celý příběh (zejména promluvy vyšších vrstev) je psán pětistopým jambickým veršem, tzv. blankversem.
  • Útvary jazyka: Mluví se zde především spisovným jazykem, ale objevují se i hovorové a nespisovné výrazy (typické pro repliky Juliiny chůvy, což slouží k odlišení společenských vrstev).
  • Druhy řeči: Hojné využití dialogů i vnitřních monologů (např. promluvy k publiku).
  • Slova stylisticky zabarvená: V textu najdeme archaismy, historismy, poetismy a také familiární zdrobněliny (Julka, Julinka).
  • Syntaktické prostředky: Věty jednoduché i složitá souvětí. Často se objevují věty tázací a zvolací, aby text získal na dynamice. Nechybí jednočlenné věty („Romeo! Nálado! Blázne!“) i dvojčlenné („Zaklínat ho budu, chceš-li.“).
  • Tropy (přenesená pojmenování):
    • Eufemismy (zjemnění): „Z těch rtů už život dávno vyprchal.“, „ztepilá nožka“
    • Synekdocha: „V minutě je mnoho dnů.“
    • Personifikace: „Štěstí se na tě hrne.“
    • Epiteton ornans (básnický přívlastek): „spící slunce“
    • Metafora: „Popadni už jednou ten svůj kord za uši!“, „Na křídlech lásky přeletěl jsem zeď.“
    • Přirovnání: „Tu se Romeo vymrštil jako střela.“
  • Figury:
    • Řečnické otázky: „Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo?“, „Cožpak jsem studánka?“
    • Epizeuxis (opakování slova za sebou): „však Romeo, Romeo nikoli“
    • Apostrofa (oslovení nepřítomné osoby/věci): „Pojď Romeo, ty duše přestrašená.“

 

Osobní názor (Vlastní zamyšlení):

Knihu jsem si vybrala, protože mám ráda romantické příběhy. Přestože je tento příběh nesmírně slavný, až dosud jsem ho znala spíše jen z doslechu. Vůbec nevadí, že je dílo už tak staré, protože problematika v něm je stále aktuální a na to, že je psané ve verších, se čte velmi dobře.

Během četby mě zaskočil nízký věk Julie a to, jak rychle se do sebe dokázali zamilovat, druhý den se vzít a vzápětí pro svou lásku zemřít. Na Romeovi mi trochu vadilo, jak byl zprvu zamilovaný do Rosaliny, truchlil pro ni, ale znenadání se zamiloval do Julie tak silně, že si ji chtěl okamžitě brát. Na druhou stranu mě zaujala síla jejich vztahu – i když byl krátký, dokázali čelit problémům a ignorovali nenávist svých rodů, i když dobře věděli, co jim hrozí.

Líbí se mi hlavní poselství, kdy se autor snaží rodičům vzkázat, aby naslouchali názorům a citům svých dětí, protože lhostejnost může mít tragické následky. Také mě okouzlily překrásné metafory a poetický jazyk. Je až překvapivé, kolika krásnými slovy se dá vyjádřit láska a touha po přítomnosti druhého člověka.

 

Úryvky (Juliiny promluvy):

JULIE
Ach, Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo?
Své jméno zapři, odřekni se otce,
anebo nechceš-li, zasvěť se mně,
a přestanu být Kapuletová.

JULIE
Kdo spočítá, co má, je pouhý žebrák.
Leč bohatství mé lásky vzrostlo tak,
že bych se nikdy neodpočítala.

 

Zdroje / Použitá literatura:

  • SHAKESPEARE, William. Romeo a Julie. Přeložil E. A. Saudek, ilustrace Jindřich Ulrich. Praha: Mladá fronta, 1985.
  • Literatura pro 1. ročník středních škol. Brno: Didaktis, 2008.
  • Český-jazyk.cz: Slovníček pojmů – Humanismus

Podobné materiály:
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.