Candide neboli Optimismus – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Candide neboli Optimismus

Autor: Voltaire

Přidal(a): Sašenka

 

Voltaire (*1694 – †1778)

 

Další díla:

• Prosťáček
• Filozofické listy
• Panna

 

Literárně-historický kontext

Osvícenství

• Dílo bylo vydáno v roce 1759.

 

Další autoři:

• Pierre Beaumarchais
• Daniel Defoe
• Jonathan Swift

 

Rozbor díla: Candide neboli Optimismus

Základní charakteristika:

• Dílo bylo publikováno jako fiktivní překlad z němčiny.
• Je založeno na kontrastu mezi krutostí reálného světa a ideální utopickou zemí Eldorádo.
• Hlavní postava Candide je prototypem prosťáčka a naivky (jeho jméno znamená „neviňátko“ či „upřímný“).
• Voltaire v díle kritizuje tehdy módní filozofickou tezi německého filozofa Leibnize o tom, že žijeme v „nejlepším ze všech možných světů“.
• Kniha se dotýká společenských, politických, náboženských a estetických otázek.
• Je zaměřena proti absolutistickému systému, církevnímu dogmatismu a absolutismu.
• Dílo ukazuje, že zlo je možné omezit nebo se ho úplně zbavit a docílit tak vlastního „Eldoráda“.

 

Téma a motivy:

• Celkové téma: Kritika slepého optimismu jako životní filozofie.
• Hlavní téma: Putování Candida po světě a jeho postupná ztráta naivního optimismu.
• Vedlejší téma: Láska Candida a Kunigundy, která je hnacím motorem jeho cesty.

 

Hlavní myšlenka:

• Konečná myšlenka díla je obsažena v poslední větě: „Musíme obdělávat svou zahradu.“ To znamená, že bez práce nejsme šťastní a chybí nám smysl existence. Člověk se má soustředit na konkrétní, smysluplnou práci.

 

Vypravěč:

• V díle se střídá er-forma (vševědoucí vypravěč) s ich-formou, když jednotlivé postavy vyprávějí své vlastní osudy.

 

Kompozice:

• Dílo je rozděleno do 30 krátkých kapitol.
• Děj je vyprávěn chronologicky, ale je přerušován retrospektivními vsuvkami, v nichž postavy líčí své minulé zážitky.

 

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný a ironický.
• V textu se objevují krátké věty i delší souvětí.

 

Básnické prostředky v díle:

• Hyperbola (nadsázka): Candide vzal nohy na ramena.
• Personifikace (zosobnění): spanilé řemeslo.
• Metafora: zuby jako parkosky.
• Inverze (změněný slovosled): I odpověděl Panglos.

 

Časoprostor:

• Doba děje: 18. století.
• Místo děje: Děj se odehrává na mnoha místech po celém tehdy známém světě – Vestfálsko (Německo), Bulharsko, Francie, Španělsko, Nový svět (Amerika) a další.

 

Literární druh a žánr:

• Literární druh: epika
• Literární žánr: filozofická satirická povídka (někdy označována jako román)

 

Postavy:

• Candide: Naivní mladík, který je zpočátku přesvědčeným optimistou. Během svého putování a střetů s realitou postupně ztrácí iluze. Je zamilovaný do Kunigundy.
• Kunigunda: Dcera barona, na začátku popisovaná jako velmi krásná. Po vyhnání ze zámku prožije mnoho útrap, které ji fyzicky i duševně poznamenají a způsobí, že zoškliví.
• Panglos: Candidův vychovatel a filozof, který je neochvějným zastáncem Leibnizovy teorie. I přes veškeré katastrofy, které ho potkají, zůstává věčným optimistou.
• Martin: Candidův společník na cestách, učenec, který je naprostým pesimistou a protipólem Panglose. Věří, že svět je ovládán zlem.

 

Děj:

Candide, naivní mladík, vyrůstá na zámku barona Thunder-ten-tronckha ve Vestfálsku. Jeho učitel, filozof Panglos, ho vychovává v duchu optimismu – tedy že vše na světě je zařízeno nejlépe, jak jen může být. Candide je zamilován do baronovy dcery Kunigundy.

Pro polibek s Kunigundou je Candide ze zámku vyhnán. Tím začíná jeho dlouhá a strastiplná cesta po světě, která ho má vyléčit z naivního pohledu na život. Je naverbován do bulharské armády, zažije krutost války, přežije lisabonské zemětřesení, setká se se svatou inkvizicí a je svědkem nesčetných projevů lidského utrpení, chamtivosti a zla.

Během svého putování neustále hledá svou ztracenou lásku Kunigundu, o které se dozvídá, že prožila podobně krutý osud. Na své cestě navštíví bájnou zemi Eldorádo, kde vládne absolutní hojnost, mír a štěstí. Přestože by zde mohl zůstat, touha po Kunigundě a bohatství, které si odnese, ho ženou dál.

Po mnoha dalších peripetiích se Candide konečně shledává se svými starými přáteli – Panglosem, který navzdory všemu stále věří ve svou filozofii, a Kunigundou, která však vlivem těžkého života zošklivěla. Candide si ji přesto vezme a spolu s ostatními se usadí na malé farmě v Turecku. Zde dochází k poznání, že smyslem života není plané filozofování, ale konkrétní a užitečná práce. Dílo končí slavnou větou: „Musíme obdělávat svou zahradu.“

 

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.