Kniha: Divá Bára
Autor: Božena Němcová
Autor: Tereza CZ
Božena Němcová (*1820 – †1862)
- Vlastním jménem Barbora Panklová.
- Česká spisovatelka, sběratelka lidových pohádek a pověstí a jedna ze zakladatelek novodobé české prózy.
- Narodila se ve Vídni, dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice. Velký vliv na ni měla babička Magdaléna Novotná, která se později stala inspirací pro její nejznámější dílo.
- V mládí pobývala také ve Chvalkovicích, kde se seznamovala s literaturou a vzdělávala se.
- V sedmnácti letech se provdala za úředníka Josefa Němce. Kvůli jeho zaměstnání se rodina často stěhovala, mimo jiné pobývala v Praze a na Chodsku.
- Měla čtyři děti. Smrt syna Hynka ji hluboce zasáhla.
- V Praze se stýkala s vlasteneckými literáty a vzdělanci. Na Chodsku i při cestách na Slovensko sbírala lidové příběhy a zajímala se o život prostých lidí.
- Její manželství nebylo šťastné a rodina se potýkala s vážnými finančními problémy.
- V tvorbě se věnovala venkovskému životu, sociálním rozdílům, postavení žen, spravedlnosti a lidské dobrotě.
- Zemřela roku 1862 v Praze a je pohřbena na Vyšehradě.
Další díla:
- Babička – Rozsáhlá povídka o životě na venkově, rodinných vztazích a vzpomínkách na dětství.
- V zámku a podzámčí – Povídka zobrazující sociální rozdíly mezi bohatými a chudými.
- Karla – Povídka s výraznou ženskou postavou a tématem společenských očekávání.
- Pohorská vesnice – Próza o životě venkovského společenství a mezilidských vztazích.
- Dobrý člověk – Povídka zdůrazňující laskavost a nezištnou pomoc druhým.
- Národní báchorky a pověsti – Sbírka příběhů inspirovaných českou lidovou slovesností.
- Slovenské pohádky a pověsti – Soubor lidových příběhů ze Slovenska.
Literárně-historický kontext
Česká literatura 1. poloviny 19. století a 50. let 19. století (národní obrození, počátky realismu)
- Božena Němcová tvořila v závěrečném období českého národního obrození, kdy se rozvíjela česky psaná literatura a posilovalo národní uvědomění.
- Její tvorba stojí na pomezí romantismu a realismu. Realistické zachycení prostředí a každodenního života propojuje s idealizací dobrých lidských vlastností.
- Po roce 1848 se v literatuře stále více prosazoval realismus, který kladl důraz na věrné zobrazování skutečnosti, běžných lidí, jejich prostředí a sociálních problémů.
- Venkovská próza zachycovala život prostého obyvatelstva, lidové zvyky a jazyk, ale také předsudky a nerovnosti.
- Povídka Divá Bára patří k autorčiným prózám z 50. let 19. století. V přiložených rozborech je nejčastěji uváděn rok prvního vydání 1856.
- Dílo bývá spojováno s takzvaným naivním či idealizujícím realismem: kriticky zobrazuje společenské nedostatky, zároveň však nabízí smírné a šťastné vyústění.
Další autoři:
- Karel Havlíček Borovský – Král Lávra, Tyrolské elegie
- Karel Jaromír Erben – Kytice
- Karel Hynek Mácha – Máj
- Charles Dickens – Oliver Twist, David Copperfield
- Honoré de Balzac – Otec Goriot, Lidská komedie
- Nikolaj Vasiljevič Gogol – Revizor
Rozbor díla: Divá Bára
Základní charakteristika:
- Literární druh: epika
- Literární žánr: povídka
- Literární forma: próza
- Literární směr: počátky českého realismu s romantickými a idealizujícími prvky
- První vydání: 1856 (podle většiny přiložených rozborů)
- Význam názvu: Bára je jméno hlavní hrdinky, přízvisko „divá“ jí přisoudili vesničané kvůli její odlišnosti, nebojácnosti a pověrám o jejím původu.
Téma a motivy:
- Téma: Život odvážné a samostatné dívky, kterou vesnická společnost odmítá pro její odlišnost. Dílo poukazuje na postavení žen, společenské předsudky a pověrčivost.
- Motivy: Život na vesnici, příroda, přátelství, láska, ženská samostatnost, odvaha, síla, sociální nerovnost, pomluvy, strach ze strašidel, polednice, pohrdání odlišnými lidmi, vynucený sňatek, věneček, trest a spravedlnost.
Hlavní myšlenka:
- Autorka kritizuje společnost, která posuzuje člověka podle vzhledu, majetku, společenského postavení nebo toho, nakolik se přizpůsobuje ostatním. Bára představuje nový typ ženské hrdinky: je nezávislá, pracovitá, statečná a schopná jednat podle vlastního svědomí. Její skutečná hodnota spočívá v charakteru a dobrotě, nikoli v uznání vesničanů.
- Povídka zároveň odsuzuje pověrčivost a pokrytectví, zdůrazňuje věrné přátelství a ukazuje, že i žena má mít právo rozhodovat o svém životě a lásce.
Vypravěč:
- Typ vypravěče: vševědoucí vypravěč stojící mimo děj.
- Způsob vyprávění: er-forma (vyprávění ve 3. osobě).
- Vypravování doplňují popisy prostředí a postav, dialogy i přímá řeč.
Kompozice:
- Děj je uspořádán převážně chronologicky – sleduje Bářino dětství, dospívání a události vedoucí k jejímu sňatku.
- Příběh má hlavní dějovou linii soustředěnou kolem Báry. Důležitou vedlejší linií je Elščina láska k mladému lékaři a nechtěné námluvy pana správce.
- Střídají se vypravovací a popisné pasáže s dialogy postav. Závěr přináší výrazný obrat: potrestaná Bára se vrací jako šťastná nevěsta.
Jazyk a styl:
- Převažuje spisovná čeština doplněná lidovými obraty, hovorovými a vesnickými výrazy.
- Objevují se archaismy, historismy, starší slovosled, zdrobněliny a výrazy spojené s venkovským životem (například „suknice“, „chyžka“, „kravka“).
- Autorka věnuje pozornost popisům přírody, vzhledu postav a jejich povahových vlastností.
- Text využívá jak kratší věty, tak rozsáhlejší souvětí. Dialogy pomáhají vystihnout vztahy mezi vesničany a rozdíly v jejich názorech.
- Důležitý je kontrast mezi Bářinou tělesnou silou a odvahou a Elščinou jemností a bázlivostí.
Básnické prostředky v díle:
- Přirovnání: „černé jako havran“, „hrubé jako žíně“, „bílé jako padlý sníh“.
- Metonymie a ustálená obrazná vyjádření: „pěknými slovy oči zasypat“.
- Personifikace: „slunce polilo zlatou září zelené pole“.
- Hyperbola: „vídávala jsem ho ještě mnohonáctekráté“.
- Kontrast: fyzicky silná a odvážná Bára oproti křehké a bojácné Elšce; Bářina laskavost oproti nepřátelskému chování vesničanů.
- Archaismy a historismy: suknice, chyžka, dřevěnka, loktuše, koleska.
Časoprostor:
- Děj se odehrává v 19. století v české vesnici Vestec a jejím okolí.
- Významnými místy jsou chalupa pastýře Jakuba, fara, okolní les a příroda, hřbitov s kostnicí a myslivna.
- Část Elščina života souvisí s pobytem v Praze, kde poznala mladého lékaře Hynka.
Společenské poměry a symboly v díle:
- Polednice: Lidová pověra, jejíž pomocí si vesničané vysvětlují neštěstí Bářiny matky. Domnívají se, že polednice vyměnila malé dítě, a proto Báru od dětství odmítají.
- Přezdívka „Divá Bára“: Vyjadřuje strach společnosti z neobvyklé a nezávislé dívky. Bářiny neobvyklé vlastnosti jsou pro ostatní spíše důvodem k pomluvám než k obdivu.
- Pan správce: Ztělesňuje nadřazenost bohatství a společenského postavení nad opravdovými city. Má být Elščiným manželem navzdory její vůli.
- Strašidlo: Bára využije pověrčivosti a strachu okolí, když se přestrojí, aby správce odradila od dalších námluv.
- Kostnice: Místo trestu, který má Báru ponížit a vystrašit. Její odvaha však zůstává nezlomená.
- Věneček na vodě: Lidový zvyk spojený s předpovědí budoucího sňatku; v příběhu souvisí s odlišnými milostnými osudy Báry a Elšky.
Postavy:
- Divá Bára: Hlavní hrdinka, dcera chudého obecního pastýře Jakuba. Je vysoká, statná, svalnatá, má husté černé vlasy a výrazné modré oči. Je fyzicky silná, nebojácná, umí plavat, pracuje kolem dobytka a miluje přírodu. Navenek působí drsně a nepoddajně, ve skutečnosti je citlivá, dobrosrdečná, poctivá a obětavá. Nevysmívá se slabším, naopak je chrání. Nenechá se ovládat pověrami ani názory vesničanů.
- Elška: Bářina nejlepší přítelkyně a farářova neteř, vyrůstající na faře. Je krásná, jemná, citlivá, věrná a trochu bojácná. Povahově je téměř opakem Báry, ale váží si jí a nezajímá se o pomluvy ostatních. V Praze se zamiluje do lékaře Hynka a nechce si vzít vnucovaného správce.
- Pastýř Jakub: Bářin otec, chudý, málomluvný a na pohled zamračený muž s dobrým srdcem. Po smrti manželky vychovává dceru sám, má ji upřímně rád a vždy stojí při ní.
- Panna Pepinka: Farářova sestra a Elščina vychovatelka. Je starostlivá, opatrná a svéhlavá, zpočátku podléhá předsudkům vůči Báře. Postupně ji poznává a oceňuje její dobré srdce. Elšce původně přeje majetného správce.
- Pan farář: Bratr panny Pepinky a Elščin příbuzný, moudrý, laskavý a rozvážný muž. K Báře se zpravidla chová spravedlivě.
- Jozífek: Syn kostelníka a kostelníkové, dobrosrdečný, ale bojácný chlapec. Bára ho v dětství brání před ostatními. Má ji rád, přestože jeho rodiče jejich přátelství neschvalují. Později je poslán na studia, protože z něj rodiče chtějí mít kněze.
- Pan správce: Bohatý a společensky dobře postavený muž, který se uchází o Elšku. Je úlisný, hrubý, vypočítavý a především zbabělý. Pověrčivost a strach ze strašidel se mu stanou osudnými při Bářiném žertu.
- Myslivec: Mladý, statečný a dobrosrdečný muž. Báru obdivuje a miluje navzdory jejímu postavení i pověsti. Po noci strávené v kostnici jí vyzná lásku a požádá ji o ruku.
- Kostelník a kostelníková: Jozífkovi rodiče, pověrčiví a povýšení vesničané. Báru nemají rádi a brání synovi, aby se s ní stýkal.
- Hynek: Mladý lékař z Prahy, do kterého se Elška zamiluje. Na konci příběhu se může stát jejím manželem.
- Bářina matka: Manželka pastýře Jakuba, také jménem Bára. Po záhadném úleku a následné nemoci umírá, což vesničané spojují s pověrou o polednici.
- Pes Lišaj: Věrný Bářin společník, který s ní a s Jakubem sdílí i těžké chvíle.
Děj:
Na okraji vesnice Vestec žije obecní pastýř Jakub se svou ženou Bárou. Narodí se jim dcera, která dostane po matce stejné jméno. Když je dítě ještě malé, matka se při práci v domě něčeho poleká a zůstane ležet v mdlobách. Pověrčivé sousedky si její neštěstí vyloží jako návštěvu polednice a začnou tvrdit, že nadpřirozená bytost vyměnila dítě v kolébce. Matka později umírá a Jakub vychovává dceru sám. Bára roste v neobvykle silnou a samostatnou dívku. Miluje přírodu, nebojí se bouře, tmy ani strašidel, umí plavat a zvládá těžkou práci kolem hospodářství. Vesničané jí kvůli vzhledu a nebojácnosti přezdívají „Divá Bára“, posmívají se jí a straní se jí. Jejími skutečnými přáteli jsou pouze Elška z fary, kostelníkův syn Jozífek a věrný pes Lišaj. Bára Jozífka často chrání před silnějšími chlapci a s Elškou si vytvoří velmi blízké přátelství.
Když děti povyrostou, Jozífek odjíždí studovat do města a Elška stráví tři roky v Praze u bohaté tety. Bára zůstává ve Vestci a pomáhá otci. Po Elščině návratu jejich přátelství pokračuje. Elška se Báře svěří, že se v Praze zamilovala do mladého lékaře Hynka. Její vychovatelka panna Pepinka však považuje za vhodnějšího ženicha zámožného správce ze sousedního panství. Ten Elšku navštěvuje na faře, ale dívka o něj nestojí. Bára vidí, jak je přítelkyně nešťastná, a rozhodne se jí pomoci. Ví, že správce je zbabělý a že snadno podléhá vyprávění o nadpřirozených bytostech.
Bára se převlékne do bílých látek za strašidlo a za tmy se objeví před správcem, který se vrací z fary. Vyděsí ho hrozbou smrti, pokud bude dál chodit na námluvy za Elškou. Správce se tak poleká, že se přestane na faře ukazovat. Vesničané však začnou přízrak pronásledovat a podle nalezeného oblečení poznají, že strašidlem byla Bára. Rozhodnou se ji potrestat: má strávit noc zavřená v kostnici na hřbitově. Doufají, že ji strach konečně pokoří. Bára se ale nebojí a trest snáší statečně. Její otec Jakub za ní v noci přichází s Lišajem a zůstává poblíž, aby nebyla sama.
Ráno se u hřbitova objeví mladý myslivec, který si Báry již delší dobu všímá a má ji rád. Dozví se o jejím potrestání, přichází za ní a vyzná jí lásku. Požádá ji o ruku a Bára jeho city opětuje. Jakub jejich vztahu požehná. Vesničané očekávali, že se Bára vrátí vystrašená a ponížená, místo toho však přichází jako šťastná nevěsta. Také Elščin příběh končí dobře: z Prahy přijde zpráva, že jí bohatá teta odkáže majetek, pokud si vezme lékaře Hynka. Tím odpadne překážka jejich sňatku. Nakonec se konají dvě svatby – Bára si bere myslivce a Elška Hynka. Bára se poté se svým otcem stěhuje na myslivnu.
Inspirace a adaptace:
- Autorka čerpala z prostředí českého venkova, ze znalosti lidových zvyků a pověr i z vlastní zkušenosti s omezujícím postavením žen ve společnosti. Hlavní hrdinka představuje její představu svobodné, důstojné a mravně silné ženy.
- Povídka byla zfilmována v roce 1949 pod názvem Divá Bára. Film režíroval Vladimír Čech a hlavní roli ztvárnila Vlasta Fialová.
- Filmová adaptace některé dějové situace mění a rozšiřuje. Zatímco v povídce Bára noc v kostnici přečká a následujícího rána se setká s myslivcem, ve filmu kostnice hoří a myslivec Báru zachraňuje.
Původní zdroj: Rozbor-dila.cz – podklady ze sedmi přiložených maturitních rozborů díla Divá Bára.
