Zkrocení zlé ženy – rozbor díla k maturitě

Zkrocení zlé ženy

 

Kniha: Zkrocení zlé ženy

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): ceky

 

William Shakespeare (*1564 – †1616)

  • Renesanční básník, dramatik a herec žijící v 16. století v Anglii.
  • Narodil se 23. dubna 1564 ve Stratfordu nad Avonou v rodině Johna a Mary Shakespearových. Byl třetím dítětem z osmi a nejstarším synem, který se dožil dospělosti.
  • Pravděpodobně navštěvoval gymnázium ve svém rodném městě.
  • V 18 letech se narychlo oženil s 26letou Annou Hathaway. Měli spolu dceru Suzannu a dvojčata Judith a Hamneta. Smrt jedenáctiletého syna Hamneta v roce 1596 autora velice poznamenala.
  • Tzv. „ztracená léta“ – období od roku 1585 do 1592, o kterém neexistují žádné historické záznamy o jeho životě.
  • Jako herec se dostal do Londýna, kde později získal i prostory pro vlastní divadlo (Globe).
  • Ke konci života se vrátil do rodného města, přesto však Londýn nadále navštěvoval. Zemřel 23. dubna 1616 ve Stratfordu nad Avonou. Jeho rod zanikl zhruba o 50 let později.
  • Kolem jeho osoby panuje řada spekulací, a to jak ohledně skutečného autorství jeho děl (jedním z navrhovaných autorů je např. Edward de Vere), tak ohledně jeho sexuální orientace.

 

Další díla:

  • Komedie omylů (1593) – komedie (1. období tvorby)
  • Romeo a Julie (1595) – tragédie (1. období tvorby)
  • Sen noci svatojánské (1596) – komedie (1. období tvorby)
  • Kupec benátský (1597) – komedie (1. období tvorby)
  • Mnoho povyku pro nic (1599) – komedie (1. období tvorby)
  • Richard III. (1592) – historická hra (1. období tvorby)
  • Hamlet (1604) – tragédie (2. období tvorby)
  • Othello (1605) – tragédie (2. období tvorby)
  • Macbeth (1606) – tragédie (2. období tvorby)
  • Král Lear (1606) – tragédie (2. období tvorby)
  • Zimní pohádka (1611) – hra mající charakter romance (3. období tvorby)
  • Bouře (1612) – hra mající charakter romance (3. období tvorby)
  • Sonety (1609) – básnická sbírka

 

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus (16. století)

  • Renesance znamená znovuzrození a návrat k člověku. Církev ztrácí část své moci, dochází k odvrácení od naděje v posmrtné vykoupení a k orientaci na aktivní a plně prožitý pozemský život.
  • Směr se vrací k antickým ideálům a klade důraz na lidské vědění a rozum.
  • Kulturně-politické povědomí doby: V mnoha zemích se v době renesance konaly náboženské nepokoje.
  • Rozvoj umění: V architektuře vznikají jasné a pro život příjemné budovy (např. Letohrádek královny Anny v Praze, Bazilika sv. Petra v Římě). V malířství vyniká Leonardo da Vinci (Mona Lisa), v sochařství Michelangelo (socha Davida).

 

Další autoři:

 

Rozbor díla: Zkrocení zlé ženy

Základní charakteristika:

  • Literární druh: Drama (divadelní hra, text prvotně určený k představení na jevišti, tvořený monology a dialogy).
  • Literární žánr: Komedie (veselá divadelní hra, která ukazuje na směšné stránky života, s nadsázkou zesměšňuje špatné charakterové vlastnosti a negativní jevy společnosti, má dobrý konec).

 

Kompozice:

  • Dílo je členěno do tří her – předehra, příběh Bianky a Lucentia a příběh Kateřiny a Petruccia.
  • Využívá kompozičního principu tzv. divadla na divadle (hra ve hře) – hlavní příběh je předváděn jako divadelní představení pro opilého dráteníka v rámci předehry.

 

Jazyk a styl:

  • Dílo je veršované.
  • Je zde použit spisovný jazyk, jelikož postavy jsou vyššího společenského postavení.
  • V textu se hojně vyskytují metafory, slovní hříčky, ironie a různá rčení.

 

Časoprostor:

  • Děj samotné hry se odehrává v renesanční Itálii v 16. století, konkrétně ve městě Padova.
  • Předehra (rámcový příběh) se odehrává v Anglii.

 

Postavy:

  • Kateřina: Neústupná a hádavá, impulzivní, silná dívka, která ve skrytu duše touží po skutečné lásce.
  • Petruccio: Veronský šlechtic, chytrý a inteligentní muž, který se ničeho nezalekne a rozhodne se Kateřinu zkrotit.
  • Lucentio: Syn bohatého šlechtice z Pisy, chytrý, vzdělaný a bláznivě zamilovaný do Bianky.
  • Hortensio: Nápadník Bianky, který navede svého přítele Petruccia, aby se ucházel o Kateřinu. Později se ožení s Vdovou.
  • Gremio: Další z Biančiných nápadníků.
  • Bianca: Krásná, romanticky založená a hodná dívka, mladší sestra Kateřiny.
  • Baptista Minola: Starší muž, otec obou dívek. Má raději dceru Bianku než Kateřinu.
  • Kryštof Sly: Opilý dráteník z předehry, kterému je namluveno, že je bohatým pánem. Celý hlavní příběh se hraje jako divadelní představení právě pro jeho pobavení.
  • Vdova: Žena, kterou si nakonec vezme Hortensio a která se účastní závěrečné sázky tří manželů o poslušnost jejich žen.

 

Děj:

Příběh začíná předehrou v Anglii, kde je opilý dráteník Kryštof Sly nalezen místním lordem. Lord se rozhodne vystřelit si z něj a nařídí sluhům, aby se k probuzenému dráteníkovi chovali jako k váženému šlechtici, který ztratil paměť. Pro jeho pobavení pak kočovní herci sehrají divadelní představení – samotný příběh o zkrocení zlé ženy, čímž vzniká kompoziční rámec takzvané hry ve hře.

Samotný děj hry se odehrává v Padově, kam přijíždí studovat Lucentio. Během oslav pozná krásnou Bianku a na první pohled se do ní zamiluje. Bianka má několik nápadníků, ale její otec Baptista Minola trvá na tom, že nejdříve musí provdat svou starší, hádavou a neústupnou dceru Kateřinu. Do Padovy vzápětí přijíždí Hortensiův přítel Petruccio s cílem najít si bohatou manželku. Hortensio se s ním domluví, aby se ucházel právě o Kateřinu.

Druhého dne jde Petruccio na námluvy. Kateřina zuří jako obvykle, ale Petruccio zvolí nečekanou taktiku – ať mu nadává a vyhání ho jakkoli, on ji chválí, jak je hodná, milá a výřečná. Svatba je domluvena na neděli. V den obřadu se všichni sejdou u kostela, ale ženich nikde. Padované se Kateřině smějí, že jí ženich utekl. Petruccio nakonec dorazí na starém koni a v rozedraném oblečení. Během obřadu se chová jako hulvát, což je i na Kateřinu moc, ale svatba i přes její protesty proběhne. Uprostřed svatebního veselí Petruccio nečekaně zavelí k odjezdu a odveze si protestující Kateřinu do svého domu.

V Petrucciově domě začíná samotné krocení. Petruccio nařídí sluhům přinést večeři, ale jakmile chce Kateřina jíst, všechno zkritizuje – jídlo je podle něj připálené a nedovařené, takže ho vyhodí. V ložnici si stěžuje na špatně ustlanou postel a nenechá Kateřinu vyspat. Později pozve krejčí, aby předvedli šaty podle nejnovější módy, ale na každém kusu najde vadu a odmítne je. Tímto neustálým odpíráním a psychologickým nátlakem nakonec Kateřinu zkrotí, až se stane poslušnou a poddajnou.

Mezitím se v Padově Lucentiův sluha v přestrojení za svého pána domluví na sňatku s Biankou. Na svatební veselí jsou pozváni i Petruccio s Kateřinou. Během oslav vyjde najevo, že se Lucentio a jeho sluha vyměnili, aby se Lucentio mohl Biance dvořit jako učitel. Vše se ale vysvětlí a koná se šťastná svatba. Při závěrečné hostině se Petruccio, Lucentio a Hortensio, který se mezitím oženil s Vdovou, vsadí, která z jejich žen je nejposlušnější. Lucentio a Hortensio pošlou pro své manželky, ale Bianka i Vdova odmítnou přijít. Nakonec poručí Petruccio. Kateřina nejenže okamžitě přijde, ale na manželův příkaz dovede i obě zbylé vzdorovité ženy, čímž všechny přítomné naprosto šokuje.

 

Inspirace a adaptace:

  • Dílo je předlohou několika filmům, např. Zkrocení zlé ženy (1929), Zkrocení zlé ženy (1967), Deset důvodů, proč tě nenávidím (1999) a Zkrocení zlé ženy (2005).

 

Úryvek z díla:

PETRUCCIO: Verono, na čásek buď spánembohem! Chci trochu pobýt s padovskými hochy a hlavně s kamarádem nejlepším, s Hortensiem. A tuhle zrovna bydlí. Pojď, tady zabuš! A dej hodnou ránu! GRUMIO: Já? Ránu? Komu? Proč a nač a zač? Kde je ten chlap? Kdopak si na vás troufá? PETRUCCIO: Dáš mi tu ránu, lumpe? Bude to? GRUMIO: Vám ránu, pane? Kdopak já jsem, pane, Já abych, pane, vám dal ránu, pane? PETRUCCIO: Tluč, mlať a bouchej mi! A dej si říci! Sic třísknu do vrat já tvou makovicí. GRUMIO: Chce, abych se s ním porval! I to víte! Já poslechnu a vy mě umlátíte! PETRUCCIO: A tak ty tak? To tedy nezbude mi nakonec, Než abych zatáhl tuhle za zvonec. (zatahá Grumia za uši) GRUMIO: Pomozte, lidičky! Můj pán se zbláznil. PETRUCCIO: Máš zabušit, když ti to povídám. (Vystoupí Hortensio.) HORTENSIO: Copak, copak? Co se to tu děje? – Náš starý přítel Grumio! A můj drahý kamarád Petruccio! – Jakpak se pořád máte u vás ve Veroně? PETRUCCIO: Con tutto il cuore ben trovato! Ty rozsuď nás! Pojď, podívej se na to! HORTENSIO: Alla nostra causa ben venuto, molto ónorato signore mio Petruccio! Vstaň, Grumio, vstaň! Já tě s tvým pánem smířím. GRUMIO: Jen ať si nemyslí, že to teď spraví, když na nás spustí po latinsku! Jestliže tohle není zákonitý důvod, abych mu vypověděl službu, tak nevím. On si, prosím, na mne přijde, abych mu dal ránu, a hodnou k tomu. Copak se to sluší pro služebníka, aby si něco takového dovoloval k svému pánovi, najmě když ten pán už není kluk a taky se může otočit a dát mu na hru flek a re a kontra? Dokud byl menší, kdybych byl o něho přerážel polena, takhle jsem nezkoušel na stará kolena. PETRUCCIO: Ty jeden otroku! – Já na vrata chtěl, aby zabušil, a, mezek jeden, on za boha se k tomu nechtěl mít.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

 

Doplňující informace:

Komedie vznikla dramatizací sborových písní v antickém Řecku při oslavách boha Dionýsa. Nejčastější autoři komedií v historii: Aristofanes, Plautus, Niccolò Machiavelli, Lope de Vega, William Shakespeare a Molière.

Pravděpodobně neexistuje dílo s podobnou tematikou.

 

Původní zdroj: – web s materiály pro maturanty.


Podobné materiály:
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.