Kniha: Záskok

Autor: Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák

Přidal(a): Anežka Literová

Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák (Ladislav Smoljak (*9. 12. 1931 – †6. 10. 2010), Zdeněk Svěrák (*28. 3. 1936))

• Ladislav Smoljak (9. 12. 1931 – 6. 10. 2010)
• Poté, co nebyl přijat na DAMU, vystudoval Pedagogickou fakultu UK – obor Matematika a Fyzika.
• Při škole byl režisérem divadelního spolku.
• Po škole byl učitelem na gymnáziu v Brandýse nad Labem.
• Byl redaktorem časopisu Mladý svět a podílel se na vytvoření čtenářské ankety Zlatý Slavík.
• V 70. letech 20. století byl scenáristou Filmového studia Barrandov.
• Společně se Zdeňkem Svěrákem založil Divadlo Járy Cimrmana.
• Byl politicky angažovaný.
• Hrál v podstatě až do své smrti – naposledy 10 dní před 6. 10. 2010.
• Zdeněk Svěrák (28. 3. 1936)
• Studoval na gymnáziu Voděradská v Praze.
• Chtěl se stát spisovatelem, ale protože neexistovala žádná spisovatelská škola, šel studovat Český jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě UK.
• Hrál v divadelním spolku Vysoké školy pedagogické, jehož režisérem byl o 5 let starší Ladislav Smoljak.
• Učil na základní škole v Měcholupech.
• Pod tlakem profesorů a kolegů vstoupil do KSČ, protože se domníval, že čím víc bude ve straně dobrých lidí, tím lépe ji půjde posunout k lepšímu.
• Vydával hudební texty pod pseudonymem Emil Synek.
• Kantorská práce ho neuspokojovala, protože ji chtěl skloubit se psaním, stejně jako jeho vzor Alois Jirásek a jeho učitel z Obecné školy.
• Přijal nabídku účinkovat v rozhlase, kde se ve vysíláních z imaginární vinárny U Pavouka poprvé objevila postava Járy Cimrmana.
• Společně s Jiřím Šebánkem, Ladislavem Smoljakem a Karlem Velebným (původně Čepelka) založil Divadlo Járy Cimrmana.
• V roce 1967 začal spolupracovat se skladatelem Jaroslavem Uhlířem.
• Jeho filmy získaly několik Českých lvů a dočkaly se dvou nominací na Oscara, přičemž film Kolja Oscara za nejlepší cizojazyčný film v roce 1997 získal.

Další díla:

• Společné scénáře (Svěrák a Smoljak):
• Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974)
• Marečku, podejte mi pero! (1976)
• Na samotě u lesa (1976)
• Ať žijí duchové! (1977) – scénář spolu s Jiřím Lipským
• Scénáře Zdeňka Svěráka:
• Obecná škola (1991)
• Kolja (1996)
• Vratné lahve (2007)
• Kniha Zdeňka Svěráka:
• Ladislav Smoljak, hrající, bdící – kniha o Ladislavu Smoljakovi.

Literárně-historický kontext

Současná česká literatura, postmodernismus

• Divadlo Járy Cimrmana je aktivní od 60. let 20. století, publikovalo i za dob normalizace, sametové revoluce a je aktivní dodnes.
• Před rokem 1989 skrytě parodovalo komunistický režim.
• Hra Záskok je z roku 1994 – tedy z období po Sametové revoluci a po rozpadu Československa.
• Divadlo je založeno na mystifikaci diváků, fikci a objevují se v něm projevy dramatického postmodernismu.
• Za autora všech her je fiktivně považována postava českého génia Járy Cimrmana.

Další autoři:

• Divadlo Semafor
• Divadlo Na zábradlí
• Divadlo Husa na provázku
• Studio Ypsilon
• Divadlo Sklep

Rozbor díla: Záskok

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama
• Literární žánr: Komedie

Téma a motivy:

• Téma: Drama o nešťastné premiéře hry Vlasta.
• Obecná témata: Idealizace osobností, výklad života Járy Cimrmana, parodie na rakousko-uherskou monarchii i komunistický režim.
• Témata hry Záskok: Strasti kočujících divadelních společností, jak sláva stoupá do hlavy.
• Témata hry Vlasta: Boj o dědictví, svatba pro peníze, nevěra.
• Motivy: Citování Cimrmanových úspěchů, Cimrman versus Stroupežnický, herecká sláva (Karel Infeld Prácheňský), rychlé hledání náhrady za herce, improvizace na jevišti, chamtivost (Vavroch).

Hlavní myšlenka:

• Představit strasti Cimrmanovy kočovné herecké společnosti Lipany, a to jak odborně v semináři, tak na konkrétním příkladu ve hře samotné. Dílo s lehkou ironií a satirickým pojetím kritizuje kult osobnosti (Karla I. Prácheňského) a paroduje různé režimy.

Vypravěč:

• V úvodním semináři vystupují přednášející (cimrmanologové), kteří prezentují své referáty. V samotné hře Vlasta vypravěč chybí, děj je posouván dialogy postav. Specifickou formou sdělení informací je scénická hudba, kdy herci zpěvem komentují děj.

Kompozice:

• Hra má na rozdíl od ostatních her divadla tři části:
• 1. Odborný seminář
• 2. Předehra
• 3. Divadelní hra Vlasta
• Kompozice je chronologická.

Jazyk a styl:

• V odborném semináři je použit spisovný, až vědecký jazyk.
• V předehře a samotné hře je jazyk nespisovný, hovorový, občas se objevují vulgarismy.
• Převažují dialogy, objevuje se i veršovaný monolog na konci hry.
• Typický je černý humor, hra se slovy a jejich významy.

Básnické prostředky v díle:

• K pochopení některých humorných pasáží je třeba všeobecný přehled.
• Záměna slov: Využívá se na základě spodoby znělosti.
• Propojení semináře a hry: V samotné hře je použito rozličných prvků z předchozího odborného semináře. Příklad: V semináři se mluví o tom, že smích s pláčem se dá předvést nejlépe škubáním ramen, ve hře pak Bárta škubá rameny; „Ty se směješ Bárto? Jo tak ty pláčeš.“

Časoprostor:

• Děj se odehrává na prknech divadelní společnosti Lipany v nejmenovaném městě kolem roku 1910.

Postavy:

• Vlasta: Oficiálně „dívka“ ze statku, ale ve skutečnosti chlapec. Musí odmítat lásku podruha Bárty i poručíka Vogeltanze, právě proto, že je ve skutečnosti muž. Podle nové závěti má zdědit statek, ráčkuje.
• Podruh Bárta: Prachobyčejný podruh, popisovaný jako nechápavý a nahlouplý. Miluje Vlastu, ale ta jej neustále odmítá. Má skleněné oko, což ho zachrání od vojny. Je hrán začínajícím hercem, který porušuje zásady Cimrmanova hereckého desatera.
• Vavroch: Otčím Vlasty, postava inspirovaná otcem z Maryši. Anastázii Machovou si vzal pouze kvůli penězům a přeje si její smrt. Podvádí ji s Helgou z hospody. Večer se dobývá do světnice Vlasty a zjišťuje, že je to ve skutečnosti muž.
• Anastázie Vavrochová: Bývalá Machová, rozená Radhouzská. Ve hře je nahrazená figurínou ležící v posteli. Je těžce nemocná a všichni o ní mluví jako o nebožce.
• Doktor Vypich: Rodinný přítel, kterého si Vlasta pozvala, aby jí pomohl sepsat novou závěť. Ráčkuje. Na konci hry se zjistí, že je ve skutečnosti Vlastin otec.
• Šikovatel Vogeltanz: Má posádku v Českých Budějovicích, přijde na statek, aby hledal brance. Zamiluje se do Vlasty na první pohled a chce si ji vzít, přestože je muž.
• Zvědavý invalida Jirka Karásek: Principál herecké společnosti. Postava, která přijíždí na scénu v době, kdy už ani nápověda nepomáhá, což je kvůli chybujícímu herci Prácheňském často.
• Helga: Postava, která se ve hře fyzicky neobjevuje, je pouze zmiňována. Zřejmě se živí jako společnice a Vavroch hojně využívá jejích služeb.

Děj:

Hra Záskok je tradičně uvedena odborným seminářem, ve kterém cimrmanologové přednášejí o různých aspektech života a díla Járy Cimrmana, zejména o jeho divadelní činnosti a problémech s herci v kočovné společnosti Lipany. Následuje předehra, která líčí konkrétní situaci před premiérou hry Vlasta: slavný herec Karel Infeld Prácheňský, který měl hrát hlavní roli, se urazí a odejde, takže soubor musí narychlo najít záskok.

Poté začíná samotná hra ve hře – „Vlasta“. Děj se odehrává na statku, kde umírá bohatá selka Anastázie Vavrochová. Její manžel Vavroch, který si ji vzal jen pro peníze, se těší na dědictví a podvádí ji s jistou Helgou. Netuší však, že Anastázie sepsala novou závěť, v níž vše odkazuje své schovance Vlastě. Vlasta je ve skutečnosti chlapec, převlečený za dívku, aby mohl statek zdědit. Musí proto odmítat náklonnost podruha Bárty i šikovatele Vogeltanze, který na statek přijel hledat brance. Vavroch se pokusí Anastázii otrávit jedem v mléce, ale Vlasta mu v tom zabrání (jedem se otráví kočka). Na statek přijíždí doktor Vypich, aby pomohl sepsat novou závěť. Nakonec Vavroch odhalí, že Vlasta je chlapec, a doktor Vypich se ukáže být Vlastiným skutečným otcem. Celé představení je neustále narušováno chybami herce v záskoku a zásahy principála v roli zvědavého invalidy.

Inspirace a adaptace:

• Hlavní inspirací pro hru byly skutečné problémy kočovných divadelních společností na přelomu 19. a 20. století, zejména velká fluktuace herců a nutnost improvizace.
• Postava Vavrocha je parodickou inspirací otce z dramatu Maryša od bratří Mrštíků, který také nutí dceru do sňatku pro peníze.
• Celé dílo je založeno na fiktivní postavě Járy Cimrmana, což je hlavní inspirační zdroj a rámec pro všechny hry Divadla Járy Cimrmana.

Zajímavosti:

• V Divadle Járy Cimrmana tradičně nehrají žádné ženy; všechny ženské role ztvárňují muži.
• Soubor se skládá převážně z neherců.
• Hra Záskok získala Cenu Alfréda Radoka za nejlepší divadelní hru roku 1994.
• Zdeněk Svěrák napsal o svém kolegovi knihu s názvem „Ladislav Smoljak, hrající, bdící“.
• První hra Divadla Járy Cimrmana, Akt, měla premiéru 4. října 1967.
• Ladislav Smoljak se podílel na vytvoření známé čtenářské ankety Zlatý slavík.
• Zdeněk Svěrák v počátcích své kariéry psal hudební texty pod pseudonymem Emil Synek.

Doplňující informace:

Literární forma – drama

Literární druh – epika

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Záskok – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Dobytí severního pólu

Autor: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak

Přidal(a): Teryk94

Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak (Zdeněk Svěrák (*1936), Ladislav Smoljak (*1931 – †2010))

• Zdeněk Svěrák vystudoval Vysokou školu pedagogickou, obor český jazyk a literatura. Působil jako učitel na základní škole a na gymnáziu v Žatci, později byl redaktorem Československého rozhlasu. Je známý jako úspěšný herec, scenárista a autor knih pro děti i dospělé. Spolu s Ladislavem Smoljakem a Jiřím Šebánkem je zakladatelem Divadla Járy Cimrmana.
• Ladislav Smoljak byl filmový a divadelní režisér, scenárista a herec. Vystudoval matematiku a fyziku na Vysoké škole pedagogické a také působil jako učitel na gymnáziu. Je jedním ze zakladatelů a klíčových autorů Divadla Járy Cimrmana.

Další díla:

• Blaník
• Němý Bobeš
• Lijavec

Literárně-historický kontext

České drama 2. poloviny 20. století

• Hra je součástí repertoáru Divadla Járy Cimrmana, které se specializuje na mystifikaci a osobu fiktivního českého génia, vynálezce a dramatika Járy Cimrmana.

Další autoři:

• Arnošt Goldflam – Biletářka, Návrat ztraceného syna, Já je někdo jiný
• Milan Uhde – Balada pro banditu, Král Vávra, Lidé z přízemí
• Karel Steigerwald – Nobel, Juro Jánošík, Neapolská choroba

Rozbor díla: Dobytí severního pólu

Základní charakteristika:

• Literární druh: drama
• Literární žánr: komedie (činohra)

Téma a motivy:

• Téma: Cesta české výpravy na severní pól.
• Motivy: Nástrahy cesty, hlad, zima, přátelství, odhodlání, lidská povaha v extrémních podmínkách, parodie na hrdinství.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je humorným a parodickým způsobem ukázat, jak se mění chování lidí v mezních situacích. Dílo je zároveň oslavou houževnatosti a vynalézavosti českého člověka, i když v poněkud absurdním podání.

Vypravěč:

• Dílo je divadelní hra, nemá tedy klasického vypravěče. Děj je posouván vpřed pomocí dialogů a monologů jednotlivých postav.

Kompozice:

• Představení je tradičně rozděleno do dvou částí. První část tvoří fiktivní odborný seminář o životě a díle Járy Cimrmana, který se vztahuje k dané hře.
• Druhou částí po přestávce je samotná divadelní hra, která se skládá z pěti obrazů a čtyř meziobrazů (hraných před oponou).

Jazyk a styl:

• Hra je psána formou dialogů a monologů.
• Jazyk je převážně spisovný, ale objevují se i hovorové prvky. Charakteristický je cimrmanovský humor, který je založen na absurditě, nadsázce, ironii a slovních hříčkách.

Časoprostor:

• Čas: Děj hry se odehrává v letech 1908–1909. Výprava dosáhne pólu v dubnu 1909.
• Prostor: Děj začíná na nádraží, ale většina se odehrává v arktické krajině cestou na severní pól a na pólu samotném.

Postavy:

• Karel Němec: Náčelník výpravy. Je to vůdčí typ, snaží se být rozumný a udržovat ve skupině pořádek.
• Václav Poustka: Pomocný učitel. Je chytrý, zábavný a otevřený novým věcem. Píše si deník o průběhu expedice.
• Vojtěch Šofr: Lékárník. Je upovídaný optimista, který se snaží odlehčovat napjaté situace, často neúspěšně.
• Varel Frištenský: Nejmladší a fyzicky nejsilnější člen výpravy, ale také velmi naivní a hloupý. Táhne sáně místo psů.
• Beran: Český sluha amerického profesora Mac Donalda, který byl rok zmražený v ledu v rámci experimentu s lidskou hibernací.

Děj:

Čtyřčlenná česká expedice ve složení náčelník Karel Němec, učitel Václav Poustka, lékárník Vojtěch Šofr a silák Varel Frištenský se vydává na severní pól. Učitel Poustka si o cestě píše deník. Když výpravě dojdou zásoby jídla a morálka klesá, rozhodnou se ostatní sníst nejsilnějšího, ale také nejhloupějšího člena výpravy, Varla Frištenského, který táhne sáně místo psů. Využívají jeho naivity a přesvědčí ho, aby se svlékl, že ho chtějí jen zvážit. Těsně předtím, než by umrzl, Frištenský prozradí, že má u sebe schovaného housera, čímž zachrání sebe i ostatní před kanibalismem. Po dosažení severního pólu objeví dvě zmrzlá těla. Učitel Poustka v nich pozná amerického profesora Mac Donalda a jeho českého sluhu Berana, kteří se o dobytí pólu pokusili o rok dříve. Protože výpravě opět došly zásoby, rozhodnou se těla sníst. Když však Beran rozmrzne, k překvapení všech ožije. Vysvětlí, že se jednalo o experiment s lidskou hibernací a zakáže jim rozmrazit profesora, který by byl zklamaný z neúspěchu pokusu. Češi tak vezmou zmrzlého profesora s sebou na jih. Díky tomu se česká výprava dostala na severní pól o den dříve než americká expedice, které je prvenství oficiálně připsáno.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Dobytí severního pólu – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.