Jméno: Díla Václava Havla

 Přidal(a): iv

Václav Havel

• Dramatik, veřej. činitel, prezident od 1989-2002
• Rodina staveb.inženýra a podnikatele. Vyučil se chemickým laborantem, 1954 maturoval na večerním gymnáziu
• Později vystudoval dramaturgii na DAMU
• Pracoval jako jevištní technik, dramaturg, psal
• Působil v divadle ABC, Divadle Na zábradlí, Městských divadlech pražských
• Spoluautor a mluvčí Charty 77, za své názory a postoje několikrát vězněn
• Dílo velmi ceněno i v zahraničí, mnoho významných cen

Zahradní slavnost (1963)

• Avantgardní hra – absurdní drama, humor,ostrá satira – inspirace Beckettem, Ionescem
• Obraz českoslov. spol. 60.let – novodobý socialistický maloměšťák, do ničeho se nehrne,neupozorňuje na sebe,nevyjadřuje názory, číhá na to, aby si polepšil v zaměstnání,spol. žebříčku,…
• Plané řečnění se cení víc,jak práce, vznikají instituce, kde tito rétoři „pracují“,ale obsah jejich práce je pro většinu lidí záhadou
• Hrdinové: manželé Oldřich a Božena Pludkovi, jejich synové Hugo a Petr = typičtí představitelé střed.vrstvy
• Hugovi má pomoct ke kariéře otcův spolužák Kalabis. Odchází s ním na zahradní slavnost Likvidačního úřadu –svým rétorismem ohromí pracovníka Zahajovačské služby Plzáka,zmate tajemníka i ředitele instituce.—Hugo je tak jmenován ved. Likvidačního úřadu a pověřen zrušení Zahajov. služby a vybudov. nového úřadu Ústřední komise pro zahajování a likvidování
• Hugo se dokonale přizpůsobuje, oplývá frázemi,prázdnými slovy,stává se jiným čl.,nepoznávají ho vlastní rodiče
• JAZYK: parodie sloganů a rčení (nic cizího mi není lidské), funkcionářských frází – některé jsou pronášeny v ruštině a slovenštině,předlouhé monology funkcionářů — totalitní absurdita — hluboký morální úpadek tehdejší a vlastně i dnešní spol.

Vyrozumění (1966)

Ztížená možnost soustředění (1968)

• Nedůvěra ve sdělovací schopnost slovních prostředků dorozumění, znehodnocených byrokratickým žargonem

Audience (1975)

• Jednoaktovka
• opět absurdní drama zabývající se situací v totalit. Českoslov.
• autobiografie – děj hry v nejmenovaném pivovaru
• děj: rozhovor 2 hl.hrdinů – sládek a spisovatel Vaněk,kt. je sledován tajnou policií, svými díly se stal nebezpečný pro socialistic.spol.,proto nemůže vykonávat své povolání –pracuje tedy v pivovaru jako pomocný dělník
• sládek si Vaňka nechává zavolat do kanc,je pod parou, protože pije 1 pivo za 2,neustále se opakuje,vyptává na stejné věci – zda je spokojen v práci,zda se zná osob.se známými herci,žádá ho,aby „dotáhl tu Bohdalku“,vychvaluje svou dobrotu,důležitost„ poslyšte,něco vám řeknu,jen tak čistě mezi náma,sedět na tomhle místě někdo jinej než já,tak u nás neděláte, za to vám ručím“, nabízí mu místo skladníka, kde by mohl i psát, varuje ho před spis. P.Kohoutem, kterého nazývá Holubem, přiznává, že na Vaňka donáší StB a navrhuje mu, že když je spisovatel, jestli by si ty zprávy o sobě nepsal sám, jeho, sládka to nesmírně unavuje…“co by ti to udělalo,kdybys mi to jednou tejdně hodil na papír?Za to ti snad stojím,ne?Budu nad tebou držet ochrannou ruku“
• opilost stoupá,sládek Vaňkovi nadává do inteligentů,vzápětí jej nazývá kamarádem,už nežádá ani hlášení,pláče,pak usíná
• Vaněk odchází.
• Po krátkém čase opět zaklepe na dveře – sládek se probouzí,vítá Vaňka, nic si nepamatuje a rozhovor začíná stejně jako na začátku hry
• sládek – vulgární,nespisovný jazyk X velmi slušné,zdrženlivé vystupování Vaňka,kt. na otázky odpovídá často jednoslovně a odmítá nabízené pití

Horský hotel (1976), Largo desolato (1980), Pokušení (1985) – pocity čl. odosobněného společenským mechanismem

• symboly, banální životní situace ztvárnění s realistickou věrohodností v detailech, ale absurdní v celkovém smyslu. Toho účinku dosahuje opakováním replik, situačních výstupů, jejichž smysl se postupem hry mění –posun i vyprázdnění jejich smyslu

Asanace (1989)

• Politická alegorie ČSSR 2.pol.80.let
• Děj: vstupní síň středověkého hradu,kde dočasně přebývá skupina architektů připravujících demolici středověkého městečka v podhradí, na jeho místě má být vystavěno sídliště pro 2 000 obyvatel.
• Na hrad přicházejí občané s peticí x demolici.
• Hl.projektant jim vysvětluje, že on sám nerozhoduje, a stejně je demolice neproveditelná. Když se o tom dozvídá tajemník, prohlašuje, že jde o nátlak menšiny, který se vydává za hlad většiny a zavírá je do hladomorny.
• Ostatní architekti se přou o podstatu projektu
• Tajemník přivede inspektora,ten propouští občany z hladomorny,hovoří přehnaně lidově a primitivně,říká, že asanace nebude,další den přivádí tajemník dalšího inspektora,ten frázemi čtoucí z papíru zruší předchozí rozhodnutí
• Jeden z archit. je znechucen,chce odejít, skončí však v hladomorně,další architektka se chce otrávit plynem, je zachráněna
• Na hrad přicházejí manželky občanů s peticí,kt. jsou zas v hladomorně.Nesou jim jablka.Tajemník je rozřeže na kousky,hledá vzkazy a říká,že muži jsou podezřelí z rozpoutání hysterických nálad mezi obyvatelstvem
• Přichází druhý inspektor, oznamuje, že projektové práce jsou zatím zastaveny,vyzývá všechny,aby se nebáli pravdy a měli odvahu. Propustí architekta z hladomorny, kt. je totálně apatický
• Hra končí sebevraždou dalšího z architektů
• Vernisáž, Protest –autobiografické  jednoaktovky s moralistním posláním
• ztvárňuje statičnost, nehybnost života uvízlého ve stereotypech a automatismech, kt. ho zbavují tvořivé smysluplnosti

The post Díla Václava Havla first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Audience

Autor: Václav Havel

Přidal(a): Ivana

Václav Havel (*1936 – †2011)

• Český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a později politik.
• Poslední československý a první český prezident.
• Vyučen jako chemický laborant a dále studoval při zaměstnání obor dramaturgie na DAMU.
• V 60. letech pracoval v divadle Na Zábradlí a ABC.
• Prosazoval zavedení demokratické společnosti.
• Od počátku 70. let nemohl publikovat a byla mu zakázána i činnost v divadle.
• Spoluzakladatel a jeden z prvních mluvčích Charty 77 (upozorňovali na nedodržování lidských práv).
• Za své občanské postoje byl vězněn.
• Po Sametové revoluci byl jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického Občanského fóra.
• Jeden z nejvýznamnějších představitelů absurdního dramatu.
• Zástupce východoevropské linie absurdní tvorby, která je poznamenána komunismem (absurdní hry jsou věrným obrazem oné doby).
• Ve své tvorbě byl inspirován každodenní rutinou.
• Postavy v jeho hrách často jen „hloupě žvaní“ a mají malou slovní zásobu.
• Autorův hrdina nebývá v hrách příliš aktivní, spíše umožňuje postavám kolem sebe, aby k němu, jako odpůrci režimu, zaujaly nějaké stanovisko (tím se ukazuje jejich charakter, většinou strach nebo absence morálky).

Další díla:

• Dopis Gustavu Husákovi – otevřený esejistický dopis zabývající se filozofickými otázkami svobody, moci a morálky.
• Moc bezmocných – významný politický esej.
• Antikódy – básnická sbírka.
• Zahradní slavnost – divadelní hra, dokonale pracuje s jazykem (pokřivená forma jazyka, prázdné fráze, vulgarismy, slogany).
• Vyrozumění – drama, úředníci si vymyslí svůj jazyk, hlavním tématem je odcizení jazyka.
• Vernisáž a Protest – dramata se silným autobiografickým prvkem, spojuje je postava disidenta Ferdinanda Vaňka.
• Odcházení – poslední dokončená hra, drama týkající se korupce a bulvárního tisku.

Literárně-historický kontext

Česká literatura 2. poloviny 20. století, absurdní drama

• 1948–1953: nejtragičtější období, zemřel Klement Gottwald a J. V. Stalin, vznikají tábory nucených prací.
• Vylučování nekomunistů z firem, škol a továren, na důležitá místa byli dosazeni členové Komunistické strany (jeden z motivů hry).
• Hledání nepřítele ve vlastních řadách – vykonstruované politické procesy (např. se skupinou Milady Horákové).
• 1968 Pražské jaro – politické uvolňování, potlačené vojskem Varšavské smlouvy, po kterém následovala normalizace.
• Normalizace (70. a 80. léta) – upevnění komunistické vlády, obnovena cenzura, zrušení mnoha zájmových organizací, propouštění ze zaměstnání.
• 1977 Charta 77 – prohlášení o nedodržování lidských práv.
• 1989 Sametová revoluce a pád komunistického režimu.
• Absurdní drama vyjadřuje odcizenost lidí mezi sebou, nesmyslnost lidské existence a klade otázky o smyslu života (existencialismus).
• Postavy absurdního dramatu nejsou schopné se mezi sebou domluvit, mít vlastní názor, jejich jednání je nepředvídatelné a postrádá logiku; typická je prázdnota frází, což slouží jako zrcadlo absurdního systému.

Další autoři:

• Samuel Beckett – světový představitel absurdního dramatu, hra Čekání na Godota. (Věnoval uvězněnému Havlovi hru Katastrofa).
• Eugène Ionesco – světový představitel absurdního dramatu, hra Plešatá zpěvačka.
• Milan Kundera – román Žert (oficiálně vydán v roce 1967, zobrazuje absurditu stalinistického režimu).
• Josef Škvorecký – román Zbabělci.
• Ludvík Vaculík – román Morčata (zobrazuje absurditu doby a odcizení lidí).
• Bohumil Hrabal – sbírka povídek Pábitelé, novela Ostře sledované vlaky, novela Obsluhoval jsem anglického krále.
• Jiří Suchý a Jiří Šlitr – divadlo Semafor, písňové texty, narážky, politická satira, dvojsmysly.
• Michal Viewegh – současná literatura, Báječná léta pod psa.

Rozbor díla: Audience

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama.
• Literární žánr: Absurdní drama (vyjadřuje odcizenost lidí mezi sebou, nesmyslnost lidské existence; postavy nejsou schopné se domluvit nebo mít vlastní názor; prázdnota frází).
• Výrazová forma: Próza – text je psaný v krátkých větách (dialozích).

Téma a motivy:

• Téma: Pomocí dialogu Vaňka se Sládkem líčí autor absurditu doby 70. a 80. let v době normalizace.
• Motivy: Disidentství (odmítnutí podřídit se autoritě), absurdita (nesmyslnost) režimu, strach, absence morálky i pracovní morálky socialismu (Vaněk chce několikrát odejít pracovat, Sládek ho nepustí, říká mu, že dříve to bylo lepší, když chlastali celou noc).
• Autobiografické prvky: Autor se snažil zachytit určitou část života, kdy z politických důvodů pracoval jako přikulovač sudů v trutnovském pivovaru. Dílo napsal původně spíše pro pobavení přátel.

Hlavní myšlenka:

• Hra poukazuje na absurditu tehdejší doby a na to, jak vzdělaní lidé, kteří jen trochu nesouhlasili s totalitním režimem, nemohli dostat slušnou práci.
• Ukazuje situaci v komunistickém Československu – úpadek morálky a potlačování inteligence.
• Zobrazuje boj o lepší život, který v té době nebyl možný bez morálních ztrát a ústupků.

Vypravěč:

• Jedná se o drama, děj je tvořen výhradně přímou řečí (živým dialogem) postav, klasický vypravěč se zde nevyskytuje.
• Text je proložen pouze stručnými scénickými poznámkami autora (psanými kurzívou).

Kompozice:

• Chronologická kompozice s cyklickým opakováním některých částí a frází pro dosažení pocitu absurdity.
• Hra má pouze jedno dějství (jednoaktovka).
• Struktura je tvořena střídáním krátkých replik postav.
• Je těžké rozdělit hru na klasické části (úvod, zápletka, vyvrcholení), protože celý dialog je přerušován pouze několika Sládkovými odchody na záchod.
• Výrazným kompozičním prvkem je kontrast – primitivní řeč Sládka vs. kultivované vyjadřování Vaňka.

Jazyk a styl:

• Použita je spisovná i nespisovná slovní zásoba, hovorová slova a vulgarismy.
• Časté jsou věty zvolací a rozkazovací.
• Vyskytují se vlastní jména známých osobností (Jiřina Bohdalová, Karel Gott, Pavel Kohout), o kterých se postavy baví, a také jméno spolupracovníka Šerkézyho (tyto osoby však ve hře nevystupují, pouze se o nich mluví).
• Vaněk používá cizí slova (paradox) a odborné termíny, čímž dráždí Sládka.
• Dialog Sládka a Vaňka není příliš konstruktivní – Sládek neposlouchá, co Vaněk říká, a když Vaněk váhá, Sládek mu podsouvá, že jím pohrdá.

Básnické prostředky v díle:

• Opakování frází – typický prvek absurdního dramatu, umocňuje pocit prázdnoty a zacyklení.
• Ironie – např. „No já vím – s Gottem a Bohdalovou, to jste mívali jiný večírky!“
• Nedořečenost – např. „Pane Sládku, musím už jít…“
• Řečnické otázky – dotvářejí absurdní atmosféru rozhovoru.

Časoprostor:

• Hra vznikla v roce 1975 a ve své době byla zakázaná jako silně protirežimní, šířila se samizdatem.
• Čas: 70. léta 20. století (období normalizace).
• Prostor: Nejmenovaný pivovar v Československu, konkrétně Sládkova kancelář.

Postavy:

• Sládek: Nadřízený Vaňka, který rozhoduje o jeho postavení. Je nevzdělaný, pravděpodobně i velice hloupý, má nedůvěru k inteligentním lidem a váží si pouze „svých lidí“ (těch, kteří jsou ochotni s ním pít a podvádět). Je arogantní (Vaňkovi začne hned tykat) a neustále opilý. Donáší na Vaňka a nakonec mu sám navrhne, aby na sebe donášel sám, což je vrcholem absurdity. Je charakterizován svým nespisovným, vulgárním a velmi jednoduchým jazykem.
• Ferdinand Vaněk: Spisovatel, který z politických důvodů nemůže psát a za trest je dán jako manuální pracovník do pivovaru na zcela bezvýznamnou pozici přikulovače sudů (paralela se samotným Havlem). Je inteligentní, což se projevuje i ve způsobu hovoru – je zdvořilý, používá spisovný jazyk, cizí slova a odborné termíny. Je rezignovaný a smířený se situací, uvědomuje si, že nic nevzmůže. Snaží se získat drobné výhody, ne však za cenu morálních ústupků.

Děj:

Hra začíná Vaňkovým příchodem do Sládkovy kanceláře, protože Sládek si ho nechal zavolat. Sládek nalije Vaňkovi pivo a dlouho spolu rozmlouvají, nebo spíše Sládek mluví k Vaňkovi, který jen stručně a zdvořile odpovídá. Sládek chce nabídnout Vaňkovi povýšení do skladu, kde by měl klid, nemusel se tahat s těžkými sudy a mohl by si tajně psát svoje hry. Vaněk s vidinou lepší práce nadšeně souhlasí, ale záhy zjistí, že to má háček. Sládek po něm totiž chce, aby sám na sebe donášel a psal za něj hlášení, která po Sládkovi každý týden vyžaduje StB. Sládek sám neví, co by do nich měl psát, a navíc mu chybí potřebná inteligence a vyjadřovací schopnosti.

Vaněk je zásadový spisovatel, kterému se totalitní režim nelíbí a v pivovaru skončil právě pro své názory. S absurdním návrhem, aby psal udání sám na sebe, nesouhlasí a raději se rozhodne dál koulet sudy. V průběhu hry se Sládek neustále opíjí, až nakonec usne a celý předchozí rozhovor zapomene. Vaněk si v tu chvíli plně uvědomí bezvýchodnost a absurditu celé situace i doby, ve které žijí.

Když se Sládek probere, Vaněk využije toho, že ví, co po něm nadřízený chce. Vejde znovu do dveří, jako by se předchozí rozhovor vůbec neodehrál, a chová se už méně odměřeně, aby se Sládkovi zalíbil a dostal povýšení do skladu. Hra končí Vaňkovými rezignovanými slovy, že je to celé na hovno.

Inspirace a adaptace:

• Kromě divadelních inscenací vzniklo také stejnojmenné československé filmové zpracování (1990, režie Jiří Menzel).

Zajímavosti:

• Pojem „audience“ znamená oficiální přijetí u vysoce postavené osobnosti. V této hře je to myšleno ironicky, protože vzdělaný člověk (Vaněk) je přijímán nevzdělancem (Sládkem).

Vlastní názor:

Dílo velmi trefně a s hořkým humorem popisuje život v dobách komunismu. Ačkoliv se dnes s většinou tehdejších prvků (jako je zákaz publikování nebo nucené donášení StB) již nesetkáme, hra zůstává mrazivým svědectvím o tom, jak totalitní systém dokáže pokřivit lidské charaktery a mezilidské vztahy.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Audience – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.