Kniha: Antigona

Autor: Sofokles

Přidal(a): Adulos

Sofokles (*497 př. n. l. – †406 př. n. l.)

• Sofokles byl starořecký dramatik, athénský politik a kněz.
• Pocházel ze zámožné rodiny, což mu umožnilo získat vynikající vzdělání, zejména v umění a gymnastice.
• Působil jako stratég ve válce proti Samu.
• Je mu připisováno zavedení třetího herce na scénu, což dramaticky rozšířilo možnosti interakce postav (dříve hráli vždy jen dva herci).
• Z jeho rozsáhlé tvorby, čítající údajně 123 dramat, se kompletně dochovalo pouze sedm.
• Byl mezi svými současníky velmi oblíbený a se svými dramaty mnohokrát zvítězil na dionýsiích, nejprestižnějších divadelních slavnostech.

Další díla:

• Aiás
• Král Oidipus
• Oidipus na Kolónu
• Trachiňanky
• Élektra
• Filoktétés

Literárně-historický kontext

Antická řecká tragédie, klasické období

• Dílo vzniklo v době největšího rozkvětu athénské demokracie za vlády Perikla. Sofokles, stejně jako jeho současníci Aischylos a Euripidés, prostřednictvím mytologických příběhů zkoumal aktuální politické, morální a filozofické otázky své doby. Antigona reflektuje napětí mezi autoritou státu a individuálním svědomím, což bylo v demokratických Athénách živé téma.

Rozbor díla: Antigona

Základní charakteristika:

• Literární druh: drama
• Literární žánr: tragédie
• Rok napsání: 442 př. n. l.

Téma a motivy:

• Téma: Střet dvou protichůdných principů – na jedné straně stojí nepsané, věčné morální zákony a rodová povinnost (reprezentované Antigonou), na druhé straně stojí zákony státu a autorita vládce (reprezentované Kreontem).
• Motivy: Smrt, válka, láska, sebevražda, proroctví, trest, smutek, pýcha, tvrdohlavost, moc, rodinné vztahy, osud.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je nadřazenost morálních a božských zákonů nad zákony světskými a příkazy vládce. Dílo ukazuje, že pýcha a neústupnost vedou ke zkáze, zatímco skutečná síla spočívá v morální integritě.

Kompozice:

• Dílo má klasickou strukturu antické tragédie a dodržuje aristotelskou zásadu tří jednot (času, místa a děje).
• Expozice (úvod): Seznámení s postavami a situací v Thébách po bratrovražedném boji Eteokla a Polyneika. Král Kreón vydává zákaz pohřbít Polyneika.
• Kolize (zápletka): Antigona se rozhodne Kreontův příkaz porušit a svého bratra pohřbít, navzdory varování sestry Ismény.
• Krize (vyvrcholení): Antigona je přistižena při činu a předvedena před Kreonta. Je odsouzena k zazdění zaživa v hrobce.
• Peripetie (náhlý obrat): Věštec Teiresiás varuje Kreonta před hněvem bohů. Kreontův syn a Antigonin snoubenec Haimón se přimlouvá za Antigonu. Kreón nakonec změní své rozhodnutí, ale je pozdě.
• Katastrofa (tragické vyřešení): Antigona se v hrobce oběsí. Haimón se u jejího těla probodne. Jeho matka, královna Eurydiké, spáchá sebevraždu po zprávě o synově smrti. Kreón zůstává sám, zničený a litující svých činů.

Jazyk a styl:

• Drama je psáno ve verších, jazyk je spisovný, vznešený a patetický.
• V textu se objevují archaismy (např. „ni“, „Co jest?“).
• Strukturu tvoří dialogy postav a sborové písně (stasima), které komentují a posouvají děj.
• Dílo splňuje znaky antické tragédie : inspirace mytologií, hlavní hrdinové vyjadřují protiklady, hrdinka fyzicky prohrává, ale morálně vítězí, a je dodržena jednota místa a času.

Básnické prostředky v díle:

• Personifikace: „ó, ty síni svatební“
• Metonymie: „mrak čelo jí pokrývá“

Časoprostor:

• Místo: Děj se odehrává před královským palácem v Thébách.
• Čas: Děj se odehraje během jednoho dne, v mytické době starověkého Řecka.

Postavy:

• Antigona: Dcera krále Oidipa, sestra Ismény. Je odvážná, hrdá, odhodlaná a řídí se morálními a božskými zákony, které staví nad příkazy vládce. Fyzicky ve sporu s Kreontem podléhá, ale morálně vítězí.
• Isména: Sestra Antigony. Je bojácná a zpočátku se snaží Antigonu od jejího záměru odradit, protože se bojí králova hněvu. Později však chce sdílet osud se svou sestrou.
• Kreón: Thébský král, Antigonin strýc. Je tvrdohlavý, krutý, neústupný a nemilosrdný. Upřednostňuje státní moc a zákony nad rodinnými a morálními pouty. Svého činu lituje až příliš pozdě.
• Haimón: Syn Kreonta a Eurydiky, snoubenec Antigony. Miluje Antigonu a snaží se otce přesvědčit, aby změnil svůj rozsudek. Když ji najde mrtvou, spáchá sebevraždu.
• Euridiké: Manželka Kreonta a matka Haimóna. Po zprávě o synově smrti spáchá sebevraždu.
• Teiresiás: Slepý věštec, který varuje Kreonta před následky jeho rozhodnutí a hněvem bohů.
• Posel: Postava, která přináší zprávy o tragických událostech (smrti Antigony, Haimóna a Eurydiky).
• Hlídač: Strážce, který přistihne Antigonu při pohřbívání bratra a oznámí to králi.

Děj:

Děj se odehrává v Thébách po bratrovražedném boji Oidipových synů, Eteokla a Polyneika. Nový král Kreón, jejich strýc, nařídí slavnostně pohřbít Eteokla, který bránil město, ale pod trestem smrti zakáže pohřbít Polyneika, jenž na Théby zaútočil. Jejich sestra Antigona se však rozhodne tento příkaz neuposlechnout, protože ctí vyšší, božské zákony a rodinnou povinnost. I přes varování své sestry Ismény vykoná pohřební obřad. Je přistižena a předvedena před Kreonta. Ten ji, navzdory přímluvám svého syna a Antigonina snoubence Haimóna, odsoudí k zazdění zaživa v hrobce. Až věštec Teiresiás přiměje Kreonta změnit názor, ale je pozdě. Antigona se v hrobce oběsí. Haimón, který ji přišel zachránit, se u jejího těla probodne mečem. Když se zprávu o synově smrti dozví Kreontova manželka Eurydiké, i ona si vezme život. Kreón tak zůstává na konci hry sám, zničený a plně si uvědomující tragické následky své pýchy a neústupnosti.

Inspirace a adaptace:

• Příběh čerpá z řecké mytologie, konkrétně z thébského cyklu pověstí o Oidipově rodu.

Vlastní názor:

Příběh pojednává o nadčasovém konfliktu mezi nařízením státní moci a morálními zásadami jednotlivce. Závěr je pro antickou tragédii typicky extrémní, kdy většina hlavních postav umírá. Dílo je psáno srozumitelně, i když některé archaické pasáže mohou vyžadovat větší soustředění. Jedná se o klíčové dílo světové literatury, které nutí k zamyšlení nad otázkami práva, morálky a lidské pýchy.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Antigona (Sofokles) – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Antigona (Antigoné)

Autor: Sofokles

Přidal(a): Kratochvílová

Sofokles (*asi 496 př. n. l. – †406 př. n. l.)

• Sofokles byl starořecký dramatik, jeden z nejvýznamnějších autorů tragédií, spolu s Aischylem a Euripidem. Jeho hry se zaměřovaly na vztah jedince a společnosti a na myšlenku nezvratného osudu.

Literárně-historický kontext

Antické řecké drama (klasické období)

• Řecká dramata jsou často inspirována mýtickými příběhy. Autoři dramatu čerpali z řecké mytologie, různě ji přetvářeli a do děje často nechávali zasahovat bohy.
• Tragédie (z řec. Tragóidiá = zpěv kozlů) vznikla dramatizací sborových písní přednášených ve starověkém Řecku při oslavách boha Dionýsa. Místo herců původně vystupoval sbor (chór) nebo písně přednášeli satyrové – lidské bytosti v kozlí podobě.
• Ve hrách zpočátku vystupoval pouze jeden herec, který vedl dialog s chórem. Později se počet herců zvýšil na tři. Role ženské i mužské byly svěřovány pouze mužům.
• Hrdina se nachází v neřešitelné situaci, dostává se do konfliktu s osudem, v marném boji podléhá a je dohnán k záhubě. Objevuje se tu myšlenka nezvratného osudu.
• Jednota místa, času a děje: Děj se odehrává pouze na jednom místě, v určitém čase (ne delší jak 24 hodin), s jednou hlavní dějovou linií. Toto pravidlo je známé jako pravidlo tří jednot.
• Deus ex machina: Způsob, kterým antiční dramatici řešili zdánlivě neřešitelnou situaci, do které se dostal hlavní hrdina – situaci rozřešil bůh.
• Katarze: Vnitřní očista člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo zla.
• Příklady významných postav z řeckých tragédií: Agamemnon – mykénský král a velitel v trojské válce. Kassandra – trojská princezna a věštkyně. Klytaimnestra – manželka Agamemnona, která ho zavraždila. Oidipus – thébský král, který nevědomky zabil svého otce a oženil se se svou matkou. Iokasté – manželka a zároveň matka Oidipa. Laios – thébský král, otec Oidipa.

Další autoři:

• Aischylos (525–456 př. n. l.)
• Euripides (480–406 př. n. l.)

Rozbor díla: Antigona (Antigoné)

Téma a motivy:

• Konflikt mezi zákony lidskými (reprezentovanými Kreontem) a božskými/morálními (reprezentovanými Antigonou).
• Motivy: osud, rodinná pouta, čest, spravedlnost, pýcha, moc.
• Hra zkoumá otázku, zda má jedinec právo postavit se proti autoritě státu, pokud jsou jeho příkazy v rozporu s vyšším mravním principem.
• Odkazy na řecké náboženské představy jsou ve hře klíčové, jak ukazují dialogy. Kreón se ptá: „Či vidíš, že ctí bozi lidi zlé?“ Antigona naopak svůj čin obhajuje: „Čin zbožný vytknut mi jak bezbožnost: nuž schvalují-li bozi tento trest, snad poznám v Hádu, že jsem chybila.“ Věštec Teiresiás Kreonta varuje: „…mrtvému žes rovu nedopřál… by sešel odtud k bohům podsvětním. Ni ty ni bozi nebes nemáte naň práva.“

Hlavní myšlenka:

• Dílo ukazuje, že nad zákony vládců stojí vyšší, nepsané mravní a božské zákony, jejichž porušení vede ke katastrofě.

Vypravěč:

• Děj je zprostředkován dialogy a monology postav.
• Chór (sbor): Sbor thébských starců plní funkci vypravěče, komentátora děje a zástupce veřejného mínění. Vstupy sboru (stasima) oddělují jednotlivá jednání (epeisodia) a dodávají hře na dramatičnosti.

Kompozice:

• Dílo dodržuje zásadu tří jednot: jednotu místa (před královským palácem v Thébách), času (děj se odehraje během jednoho dne) a děje (soustředí se na jedinou hlavní linii – Antigonin čin a jeho následky).
• Struktura klasické tragédie: expozice (uvedení do děje), kolize (konflikt mezi Antigonou a Kreontem), krize (vyvrcholení, odsouzení Antigony), peripetie (obrat po Teiresiově věštbě) a katastrofa (série sebevražd a Kreontovo zhroucení).
• Dějová linie je chronologická.

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, vznešený a poetický, typický pro antickou tragédii.
• V textu se objevují rozsáhlé monology a dialogy s vysokou stylistickou hodnotou.

Časoprostor:

• Místo: Děj se odehrává v Thébách před královským palácem.
• Čas: Mytická doba, děj probíhá během jednoho dne.

Literární druh a žánr:

• Literární druh: drama (antické)
• Žánr: tragédie

Postavy:

• Antigona: Dcera thébského krále Oidipa. Je statečná, odhodlaná a morálně silná. Nerespektuje Kreontův příkaz, protože ctí vyšší božské zákony a rodinnou povinnost pohřbít svého bratra Polyneika. Je si vědoma smrtelného nebezpečí, ale jedná podle svého svědomí. Je zasnoubena s Haimónem.
• Isméné: Mladší sestra Antigony. Je bázlivější a zpočátku se bojí postavit Kreontovi. Snaží se Antigonu od jejího činu odradit, ale později se k němu chce přiznat, aby sdílela sestřin osud.
• Kreón: Nový thébský král, bratr Iokasté. Je to autoritativní a pyšný vládce, který staví zákon státu a svou autoritu nade vše. Jeho rozhodnutí zakázat pohřeb Polyneika je kruté a neústupné. Svou chybu si uvědomí až příliš pozdě, když jeho rozhodnutí způsobí smrt jeho blízkých.
• Haimón: Syn Kreonta a Eurydiké, snoubenec Antigony. Snaží se otce přesvědčit, aby změnil své rozhodnutí, a argumentuje hlasem lidu. Když najde Antigonu mrtvou, spáchá sebevraždu.
• Eurydiké: Manželka Kreonta. Když se dozví o smrti svého syna Haimóna, spáchá sebevraždu a prokleje svého manžela.
• Teiresiás: Slepý věštec, který varuje Kreonta, že jeho činy rozhněvaly bohy a přinesou zkázu jemu i městu. Jeho proroctví přiměje Kreonta změnit názor, ale už je pozdě.
• Hlídač: Postava, která přináší Kreontovi zprávu o tom, že někdo porušil jeho zákaz a pohřbil Polyneika. Později přivádí přistiženou Antigonu.
• První posel a Druhý posel: Poslové přinášejí zprávy o tragických událostech, které se odehrály mimo scénu (sebevraždy Antigony, Haimóna a Eurydiké).
• Sbor (thébských starců): Reprezentuje názor thébských občanů. Komentuje děj, vede dialog s postavami a vyjadřuje obecné mravní ponaučení.

Děj:

Po smrti thébského krále Oidipa se jeho synové Eteoklés a Polyneikés dohodli, že budou vládnout střídavě. Eteoklés však po roce odmítl vládu předat a Polyneika vyhnal. Polyneikés se vrátil s cizím vojskem, aby si trůn vydobyl zpět. V následné bitvě oba bratři v souboji navzájem zahynuli.

Novým vládcem Théb se stal jejich strýc Kreón. Ten nařídil, aby byl Eteoklés, obránce města, pohřben se všemi poctami, zatímco tělo zrádce Polyneika má zůstat nepohřbeno na pospas dravcům. Každému, kdo by se pokusil Polyneika pohřbít, hrozí smrt.

Antigona, sestra obou padlých, se rozhodne tento nelidský příkaz neuposlechnout a přes varování své sestry Ismény vykoná symbolický pohřební obřad. Je přistižena strážemi a předvedena před Kreonta. Hrdě se ke svému činu přiznává a obhajuje ho jako plnění vyššího, božského zákona.

Kreón, neoblomný ve své pýše a touze udržet autoritu, ji odsoudí k smrti – má být zaživa zazděna ve skalní hrobce. Jeho syn a Antigonin snoubenec Haimón se ho marně snaží přemluvit k milosti. Až varování slepého věštce Teiresia, který předpovídá strašlivý trest bohů, Kreontem otřese.

Urychleně se vydává svůj rozkaz zrušit, ale je pozdě. Antigona se v hrobce oběsila. Haimón se po spatření jejího těla probodne mečem. Když se zprávu o synově smrti dozví Kreontova manželka Eurydiké, i ona si vezme život. Kreón tak zůstává na konci hry zcela sám, zničený a zlomený, s plným vědomím své viny na tragédii celé své rodiny.

Inspirace a adaptace:

• Dílo čerpá námět z řecké mytologie, konkrétně z tzv. thébského cyklu bájí, který vypráví o osudech krále Oidipa a jeho potomků.

Vlastní názor:

Zpočátku pro mě bylo čtení obtížné, musela jsem se hodně soustředit a některé pasáže číst dvakrát. Pomohlo mi, přečíst si nejdříve stručný děj, potom jsem se v textu lépe orientovala a chápala souvislosti. Hůře se mi četly monology sboru. Ve srovnání s knihami, které jsem četla, se tahle četla hůře. Je zde použito mnoho zajímavých jazykových prostředků. Avšak tento jazyk není mi blízký, proto jsem se občas ztrácela. Děj byl velice zajímavý. Ovdivuji odvahu hlavní postavy. Líbil se mi i tragický závěr.

Úryvek z díla:

SBOR
„Zasažen skácel se na zem, až zaduněla,
ten ohněnoš, jenž se hnal zuřivě do zápasu,
v lítém zápalu na město soptě
nejhorších vichřic bouřný vztek.
Takový tedy byl jeho los.
Jiným však dával jinou zas sudbu,
žena je nazpět, veliký Arés,
ten pomocník statný.“

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

KREÓN
„Nuž, odveďtě mě pryč, mne zločince bídného!
Já nerad, synu můj, jsem způsobil ti smrt,
i tobě, choti má; ó žel, já nebožák!
A nyní nevím sám, kam dřív se obrátit.
Vše v troskách přede mnou, a na hlavu dopadla
mi osudu těžká pěst, již nelze nijak snést!“

__PROTECTED_LINK_BLOCK_2__

Citovaná literatura

1. kniha Řecká dramata
2. doslov ke knize Řecká dramata
3. www.wikipedia.org
4. znalosti z hodin literatury a texty v učebnici literatury

Doplňující informace:

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Antigona (Antigoné) – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Král Oidipús

Autor: Sofoklés

Rozbor přidal(a): cestinpomoc

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Překladatel:  Jaroslav Pokorný (1963)

Zákl. údaje o autorovi:

Starořecký athénský dramatik, politik a kněz. Žil v letech 495 – 405 př. n. l..

Sofókles dostal v mládí velmi dobré gymnastické a múzické vychování. Ve svých prvních hrách vystupoval jako herec, avšak přestal hrát pro slabý hlas. Napsal 123 tragédií, ale z nich se kompletně dochovalo jen sedm, dále jen jména a nepatrné zlomky některých dalších.

II. 1) Lit. žánr: Dramatický. Dílo je antická tragédie. Hlavní hrdinou je král Oidipus a celý příběh se odehrává v Thébách ve Starověkém Řecku a je zpracován prostřednictvím dialogů mezi postavami.

Typický antický rys: život člověka je určován věštbou a člověk proti tomu nemůže nic udělat.

Námět díla: pojednává o muži, jenž zabil vlastního otce a žije v manželství  se svou matkou, tak, jak mu předurčil osud.

Téma: nezvratitelný osud, marnost bojovat proti bohům.

2) Tématická vrstva:

Děj: Věštba předpověděla, že krále Láia zavraždí jeho vlastní syn, který se pak ožení s jeho manželkou, tedy vlastní matkou. S tou pak bude mít děti. Proto král Láia nechá svého novorozeného syna na louce s probodanými kotníky. Ten otrok, který ho tam má odnést, ale nemá dostatek odvahy a proto ho předa jinému pastýři jiného krále. Král Polybos toto dítě přijme jako své, jelikož nemůže mít vlastní děti. Dítě s tímhle osudem se nazývá Oidipus. Děj začíná v době, kdy Oidipus už vládne a na jeho zemi se snáší smrtelný mor. Posel přicházející od nejvyššího Apollóna říká, že k zabránění katastrofy stačí jen jedno. Stačí spravedlivě potrestat viníka Láiovy vraždy. Postupem „vyšetřování“ Oidipus zjistí, že on sám je synem krále a on sám ho nevědomky zavraždil. V závěru se Oidipus velice krutě potrestá: Nezabije se, ale vypíchne si oči a nejradši by taky ohluchl, protože podle něho je tohle uvěznění v těle větší trest, než smrt.

Fabule: Děj se odehrává ve městě Théby, kterému vládne král Oidipus od té doby, co rozluštil hádanky kruté Sfinx. Zanedlouho začne ale obyvatele sužovat mor. Oidipus proto vyšle svého švagra Kreonta do Foibovy věštírny v Delfách, aby zjistil, jak má zachránit město. Po několika dnech přijde Kreont se zprávou, že musí najít vraha dřívějšího krále Láiose, který byl prý zabit lupiči. Věštec Teiresiás mu ale nechce říct, že vrahem je on sám. Nakonec se přece jenom dozvídá, že vrahem je on, a že má za manželku svou matku Iokasté, se kterou má několik dětí, ale ani jeden tomu nevěří. Iokasté řekne Oidipovi, že jí sice bylo předpovězeno, že zplodí syna, který zabije svého otce Láiose, ale ten dal svému synovi hned po narození poranit nohy a nechal ho v lese. Malého Oidipa ale našel poutník, který ho předal králi své země Polybovi. Když Oidipus vyrostl, odešel od svých rodičů, aby předešel svému krutému osudu. Oidipus vzpomíná, že při své cestě do Théb zabil jakéhosi muže a postupně mu dochází, že věštec  Teiresiás měl pravdu, a že se tak jeho osud naplnil. Iokasté spáchá sebevraždu a Oidipus si uvědomuje, co všechno způsobil. V důsledku toho si probodne oči, aby se nemusel dívat na to své neštěstí.

Syžet: Důraz položen na konflikt mezi postavami.

Hl. postavy:

• Král Oidipus – (thébský král)- oslepil se, protože se nemůže na takovou spoušť dívat, odchází z Théb, protože chce za svůj čin i pykat (vnitřně silný, zpytuje svědomí)
• Iokasté – (matka a zároveň manželka Oidipa) – oběsila se (pasivní; únik je pro ni smrt, chtěla zůstat spíše v té nevědomosti = únik před realitou)
• Král Láios – (otec Oidipa)
• Kreon – (bratr Iokasté)
• Teiresiás – (věštec)

Autorský postoj: Zdá se, že by mohly být autorovy sympatie na straně Oidipa, protože ho nechal uniknout smrti jako dítěte, přesto ho ale postihl osud, který mu byl předurčen.

Vyprávěcí postup: Do vyprávění zasahuje sbor, který Oidipovi radí, napovídá nebo jen zhodnocuje situaci.

3) Kompoziční vrstva: chronologická, retrospektivní vracení.

4) Jazyková vrstva: jazyk je spisovný, vznešený, patetický, děj je spádný a svižný, autor využívá přímé    řeči a dialogů (jazykový styl dialogu podněcuje spád a živost dramatu); i vnitřní dialogy, funkce sboru, filosofické úvahy (rozvláčnělé pasáže) a dramatické pasáže, inverze (přeházený slovosled) a další básnické prostředky.

III. Vlastní názor: Kniha se mi nečetla moc dobře kvůli veršované formě, ale hodnocení zachránil velmi poutavý děj. Takže konečný dojem byl kladný. Knihu bych doporučil těm čtenářům, kteří mají v oblibě četbu antické literatury, která nabízí nejen oddych, ale i zamyšlení se nad otázkou osudové předurčenosti, krevní msty a postavení bohů v konfliktu s člověkem.

IV. Použitá literatura:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1l_Oidipus
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sofokles

The post Král Oidipús – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.