Kniha: Antigona
Autor: Sofokles
Přidal(a): Adulos
Sofokles (*497 př. n. l. – †406 př. n. l.)
- Sofokles byl starořecký dramatik, athénský politik a kněz.
- Pocházel ze zámožné rodiny, což mu umožnilo získat vynikající vzdělání, zejména v umění a gymnastice.
- Působil jako stratég ve válce proti Samu.
- Je mu připisováno zavedení třetího herce na scénu, což dramaticky rozšířilo možnosti interakce postav (dříve hráli vždy jen dva herci).
- Z jeho rozsáhlé tvorby, čítající údajně 123 dramat, se kompletně dochovalo pouze sedm.
- Byl mezi svými současníky velmi oblíbený a se svými dramaty mnohokrát zvítězil na dionýsiích, nejprestižnějších divadelních slavnostech.
Další díla:
- Aiás
- Král Oidipus
- Oidipus na Kolónu
- Trachiňanky
- Élektra
- Filoktétés
Literárně-historický kontext
Antická řecká tragédie, klasické období
- Dílo vzniklo v době největšího rozkvětu athénské demokracie za vlády Perikla. Sofokles, stejně jako jeho současníci Aischylos a Euripidés, prostřednictvím mytologických příběhů zkoumal aktuální politické, morální a filozofické otázky své doby. Antigona reflektuje napětí mezi autoritou státu a individuálním svědomím, což bylo v demokratických Athénách živé téma.
Rozbor díla: Antigona
Základní charakteristika:
- Literární druh: drama
- Literární žánr: tragédie
- Rok napsání: 442 př. n. l.
Téma a motivy:
- Téma: Střet dvou protichůdných principů – na jedné straně stojí nepsané, věčné morální zákony a rodová povinnost (reprezentované Antigonou), na druhé straně stojí zákony státu a autorita vládce (reprezentované Kreontem).
- Motivy: Smrt, válka, láska, sebevražda, proroctví, trest, smutek, pýcha, tvrdohlavost, moc, rodinné vztahy, osud.
Hlavní myšlenka:
- Hlavní myšlenkou je nadřazenost morálních a božských zákonů nad zákony světskými a příkazy vládce. Dílo ukazuje, že pýcha a neústupnost vedou ke zkáze, zatímco skutečná síla spočívá v morální integritě.
Kompozice:
- Dílo má klasickou strukturu antické tragédie a dodržuje aristotelskou zásadu tří jednot (času, místa a děje).
- Expozice (úvod): Seznámení s postavami a situací v Thébách po bratrovražedném boji Eteokla a Polyneika. Král Kreón vydává zákaz pohřbít Polyneika.
- Kolize (zápletka): Antigona se rozhodne Kreontův příkaz porušit a svého bratra pohřbít, navzdory varování sestry Ismény.
- Krize (vyvrcholení): Antigona je přistižena při činu a předvedena před Kreonta. Je odsouzena k zazdění zaživa v hrobce.
- Peripetie (náhlý obrat): Věštec Teiresiás varuje Kreonta před hněvem bohů. Kreontův syn a Antigonin snoubenec Haimón se přimlouvá za Antigonu. Kreón nakonec změní své rozhodnutí, ale je pozdě.
- Katastrofa (tragické vyřešení): Antigona se v hrobce oběsí. Haimón se u jejího těla probodne. Jeho matka, královna Eurydiké, spáchá sebevraždu po zprávě o synově smrti. Kreón zůstává sám, zničený a litující svých činů.
Jazyk a styl:
- Drama je psáno ve verších, jazyk je spisovný, vznešený a patetický.
- V textu se objevují archaismy (např. „ni“, „Co jest?“).
- Strukturu tvoří dialogy postav a sborové písně (stasima), které komentují a posouvají děj.
- Dílo splňuje znaky antické tragédie : inspirace mytologií, hlavní hrdinové vyjadřují protiklady, hrdinka fyzicky prohrává, ale morálně vítězí, a je dodržena jednota místa a času.
Básnické prostředky v díle:
- Personifikace: „ó, ty síni svatební“
- Metonymie: „mrak čelo jí pokrývá“
Časoprostor:
- Místo: Děj se odehrává před královským palácem v Thébách.
- Čas: Děj se odehraje během jednoho dne, v mytické době starověkého Řecka.
Postavy:
- Antigona: Dcera krále Oidipa, sestra Ismény. Je odvážná, hrdá, odhodlaná a řídí se morálními a božskými zákony, které staví nad příkazy vládce. Fyzicky ve sporu s Kreontem podléhá, ale morálně vítězí.
- Isména: Sestra Antigony. Je bojácná a zpočátku se snaží Antigonu od jejího záměru odradit, protože se bojí králova hněvu. Později však chce sdílet osud se svou sestrou.
- Kreón: Thébský král, Antigonin strýc. Je tvrdohlavý, krutý, neústupný a nemilosrdný. Upřednostňuje státní moc a zákony nad rodinnými a morálními pouty. Svého činu lituje až příliš pozdě.
- Haimón: Syn Kreonta a Eurydiky, snoubenec Antigony. Miluje Antigonu a snaží se otce přesvědčit, aby změnil svůj rozsudek. Když ji najde mrtvou, spáchá sebevraždu.
- Euridiké: Manželka Kreonta a matka Haimóna. Po zprávě o synově smrti spáchá sebevraždu.
- Teiresiás: Slepý věštec, který varuje Kreonta před následky jeho rozhodnutí a hněvem bohů.
- Posel: Postava, která přináší zprávy o tragických událostech (smrti Antigony, Haimóna a Eurydiky).
- Hlídač: Strážce, který přistihne Antigonu při pohřbívání bratra a oznámí to králi.
Děj:
Děj se odehrává v Thébách po bratrovražedném boji Oidipových synů, Eteokla a Polyneika. Nový král Kreón, jejich strýc, nařídí slavnostně pohřbít Eteokla, který bránil město, ale pod trestem smrti zakáže pohřbít Polyneika, jenž na Théby zaútočil. Jejich sestra Antigona se však rozhodne tento příkaz neuposlechnout, protože ctí vyšší, božské zákony a rodinnou povinnost. I přes varování své sestry Ismény vykoná pohřební obřad. Je přistižena a předvedena před Kreonta. Ten ji, navzdory přímluvám svého syna a Antigonina snoubence Haimóna, odsoudí k zazdění zaživa v hrobce. Až věštec Teiresiás přiměje Kreonta změnit názor, ale je pozdě. Antigona se v hrobce oběsí. Haimón, který ji přišel zachránit, se u jejího těla probodne mečem. Když se zprávu o synově smrti dozví Kreontova manželka Eurydiké, i ona si vezme život. Kreón tak zůstává na konci hry sám, zničený a plně si uvědomující tragické následky své pýchy a neústupnosti.
Inspirace a adaptace:
- Příběh čerpá z řecké mytologie, konkrétně z thébského cyklu pověstí o Oidipově rodu.
Vlastní názor:
Příběh pojednává o nadčasovém konfliktu mezi nařízením státní moci a morálními zásadami jednotlivce. Závěr je pro antickou tragédii typicky extrémní, kdy většina hlavních postav umírá. Dílo je psáno srozumitelně, i když některé archaické pasáže mohou vyžadovat větší soustředění. Jedná se o klíčové dílo světové literatury, které nutí k zamyšlení nad otázkami práva, morálky a lidské pýchy.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
