Kniha: Nikola Šuhaj loupežník

Autor: Ivan Olbracht

Přidal(a): nikol

Ivan Olbracht (*1882 – †1952)

• Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, byl český spisovatel, prozaik, novinář a publicista.
• Opakovaně pobýval na Podkarpatské Rusi, což silně ovlivnilo jeho tvorbu. Měl hluboký soucit se zdejší zaostalostí a chudobou, proto se sociální téma stalo ústředním motivem mnoha jeho děl.
• Román Nikola Šuhaj loupežník (1933) patří mezi vrcholná Olbrachtova díla.

Další díla:

• Anna proletářka (1928) – román se silným vlivem proletářské literatury.
• Golet v údolí (1937) – soubor tří povídek s židovskou tematikou z Podkarpatské Rusi.
• Podivné přátelství herce Jesenia
• Čtení z bible Kralické

Literárně-historický kontext

Česká meziválečná próza (socialisticky orientovaná literatura)

• Dílo vzniklo v období české meziválečné prózy, kdy byl v literatuře patrný vliv socialistických a sociálně-kritických myšlenek, vycházejících z marxistického názoru na vývoj společnosti.
• Důraz byl kladen na ideové zaměření díla, které mělo podporovat myšlenky sociální spravedlnosti a revoluce, přičemž estetická stránka byla někdy podřízena tomuto cíli.
• Podobné téma návratu do cizího prostředí a tragického osudu hlavního hrdiny lze nalézt v díle Hordubal od Karla Čapka.

Další autoři:

• Vladislav Vančura
• Karel Čapek
• Karel Poláček
• Eduard Bass
• Jaroslav Hašek
• Marie Pujmanová

Rozbor díla: Nikola Šuhaj loupežník

Základní charakteristika:

• Literární druh: próza
• Literární žánr: baladický román

Téma a motivy:

• Téma: Příběh legendárního zbojníka, který se stal symbolem touhy po svobodě a spravedlnosti.
• Motivy: touha po sociální spravedlnosti, oslava krásné a divoké přírody, obraz poválečné chudoby na Podkarpatské Rusi, láska, zrada, mýtus a legenda.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je konflikt mezi jedincem a společností, touha po svobodě a spravedlnosti v nespravedlivém světě. Dílo ukazuje, jak se z reálného člověka stává legenda a mýtus, který přetrvává i po jeho smrti.

Námět:

• Námět: Námětem je příběh skutečně žijící postavy, zbojníka Nikoly Šuhaje. Olbracht se inspiroval také starší legendou o podkarpatském hrdinovi Oleksovi Dovbušovi, který žil v 18. století.

Vypravěč:

• Vypravěčem je sám autor, který vystupuje jako vnější, vševědoucí pozorovatel děje (er-forma).
• Stylizuje se do role kronikáře a glosátora, který zaznamenává události a zároveň je komentuje. Často používá přítomný čas, což zvyšuje dramatičnost děje.
• Vypravěč vyjadřuje zjevnou náklonnost a sympatie k hlavní postavě, Nikolovi Šuhajovi.
• V textu se střídají epické, dějové pasáže s lyrickými, v nichž autor barvitě popisuje přírodu Podkarpatské Rusi.

Kompozice:

• Dílo je psáno chronologicky, sleduje život Nikoly Šuhaje od jeho návratu z války až po jeho smrt.
• Knihou se prolínají dvě roviny: realistická, která líčí skutečný život loupežníka, a mýtická, která ukazuje, jak se z Nikoly stává idealizovaná legenda.

Jazyk a styl:

• Autor používá spisovnou češtinu, kterou obohacuje o básnické, archaické a knižní výrazy.
• V dialozích postav se objevují prvky místního nářečí a hovorové češtiny (např. u četníků).
• Text obsahuje také hebrejské a biblické výrazy, zejména v promluvách židovských postav.
• Celkový styl je na pomezí reportáže a básnické prózy, s výraznými lyrickými pasážemi popisujícími přírodu.

Časoprostor:

• Čas: Děj se odehrává převážně po první světové válce, v letech 1919–1921, tedy v období po rozpadu Rakouska-Uherska. Část děje se vrací i do průběhu války.
• Prostor: Děj je zasazen do Podkarpatské Rusi, konkrétně do vesnice Koločava a okolních lesů a hor (např. Koliba nad Holatýnem, Zvorec).

Postavy:

• Nikola Šuhaj: Hlavní hrdina, statečný a spravedlivý zbojník, který žije v lesích. Je prudký a pyšný. Stává se legendou, která bohatým bere a chudým dává.
• Eržika: Nikolova žena. Je obětavá, hrdá a statečná. Hluboce Nikolu miluje, ale podvede ho.
• Juraj Šuhaj: Nikolův mladší bratr, který se k němu přidá. Je prudký a pomstychtivý, nemá rád Eržiku.
• Zrádci (Adam Chrepka, Ihnat Sopko, Danilo Jasinko): Bývalí přátelé Nikoly, kteří ho zradí a zavraždí kvůli finanční odměně vypsané na jeho hlavu. Své peníze však nakonec nedostanou.

Děj:

Děj knihy začíná za války, kdy mladý Nikola Šuhaj a jeho kamarád dezertují z fronty. Schovají se u stařeny, která je považována za čarodějnici. Ta jim dá lektvar, díky němuž je prý nebude možné zastřelit kulkou, ale na oplátku chce, aby si vzali její dcery. Když zjistí její záměry, zabijí ji a rozejdou se. Po válce se Nikola vrací domů do rodné Koločavy, kde na něj čeká jeho milá Eržika. Koločava je po válce zbídačená, lidé se bouří a rabují. Nikola se stává obávaným loupežníkem, který však bohatým bere a chudým dává. Zabíjí jen v sebeobraně nebo ze spravedlivé msty. Spolu se svým mladším bratrem Jurajem a dalšími druhy přepadává poštovní vozy a bohaté kupce. Peníze a zboží pak rozdává chudým vesničanům. Četníci jsou bezmocní, a tak zatknou Eržiku a další obyvatele, aby je donutili k výpovědi. Nikdo však Nikolu nezradí. Nakonec se ale jeho vlastní přátelé – Adam Chrepka, Ihnat Sopko a Danilo Jasinko – nechají zlákat vysokou odměnou vypsanou na jeho hlavu. Vylákají Nikolu s Jurajem na louku pod záminkou společné akce a zákeřně je zavraždí sekerami. Zrádci slíbenou odměnu nikdy neobdrží. Eržika, která čeká Nikolovo dítě, se po jeho smrti vdá a porodí dceru Aničku. Nikola je pohřben na koločavském hřbitově bez rakve a náhrobku, ale legenda o něm a jeho spravedlnosti žije mezi lidmi dál.

Inspirace a adaptace:

• Hlavní inspirací byla skutečná postava zbojníka Nikoly Šuhaje (1898–1921), který působil na Podkarpatské Rusi po první světové válce. Olbracht se o něm dozvěděl během svého pobytu v této oblasti.
• Další inspirací byla starší místní legenda o zbojníkovi Oleksovi Dovbušovi z 18. století, který se rovněž stal symbolem boje proti útlaku.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Nikola Šuhaj loupežník – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Nikola Šuhaj loupežník

Autor: Ivan Olbracht

Přidal(a): rizekB

Ivan Olbracht (*1882 – †1952)

• Vlastním jménem Kamil Zeman, jeho otcem byl advokát a spisovatel Antal Stašek.
• Studoval práva, poté přestoupil na filozofickou fakultu, ale studium nedokončil. Stal se novinářem.
• Po vzniku republiky pracoval aktivně v sociální demokracii (Právo lidu) a poté v nově založené KSČ, kde byl do roku 1929 redaktorem Rudého práva. V roce 1929 se dočasně s KSČ rozešel.
• Ve 30. letech několikrát navštívil Zakarpatskou Ukrajinu, což silně ovlivnilo jeho tvorbu.
• Po osvobození byl politicky činný v ÚV KSČ a jako poslanec.
• Jeho tvorba vychází z tradice realistické prózy s výraznou kresbou postav, ale rozvíjí ji o hlubší psychologickou analýzu lidských typů.

Další díla:

• O zlých samotářích (1913) – tři povídky, příběhy tuláků, žebráků a komediantů.
• Žalář nejtemnější (1916) – román o vnitřním osamocení člověka, který ztrácí schopnost soužití s ostatními lidmi.
• Podivné přátelství herce Jesenia (1919) – román sledující osudy dvou povahově protikladných přátel – herců.
• Anna proletářka (1928) – román zobrazující politické události roku 1920.
• Zamřížované zrcadlo (1930) – próza vycházející z autorových zážitků v ostravské věznici, soubor psychologických studií.
• Země beze jména (1932) – reportážní kniha, v rozšířeném vydání jako Hory a staletí (1935) o Zakarpatské Ukrajině.
• Golet v údolí (1937) – tři prózy ze života ortodoxních Židů na Podkarpatské Rusi: Zázrak s Julčou, Zázrak v mikve, O smutných očích Hany Karadžičové.
• Biblické příběhy (1939) – převyprávění pro mládež.
• Ze starých letopisů (1940) – úprava pro mládež.
• O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách – staroindické bajky pro mládež.
• Dobyvatel – převyprávění Dějin dobytí Mexika.

Literárně-historický kontext

Česká próza 20. a 30. let 20. století

• Poválečná próza byla silně ovlivněna zážitky z první světové války, což se projevilo jako ideový a mravní problém v dílech mnoha autorů.
• Rozvíjela se legionářská literatura a reportáž se stala samostatným literárním žánrem (např. Egon Erwin Kisch).
• Docházelo ke snahám o proměnu tradičního románového útvaru, oslabování příběhu a využívání fantazijních či lyrických prvků.
• Tvorbu 30. let ovlivnila světová hospodářská krize (od r. 1929) a nástup fašismu, což vedlo k polarizaci společnosti.
• Próza 30. let dosáhla vysoké umělecké úrovně, srovnatelné se světovou literaturou. Vznikaly velké románové skladby, které se vracely k tématu první světové války.
• Autoři se sdružovali kolem časopisů (Lidové noviny) nebo nakladatelství (Družstevní práce).
• Hlavní proudy literatury té doby byly: demokratický proud, sociálně orientovaná próza a katolická moderna s ruralisty.

Další autoři:

• Alois Jirásek
• Josef Holeček
• Karel Václav Rais
• Jakub Šimon Baar
• Antal Stašek
• Fráňa Šrámek
• Jaromír John
• Jan Weiss
• Jaroslav Hašek
• Egon Erwin Kisch
• Karel Čapek
• Karel Poláček
• Eduard Bass
• Vladislav Vančura
• Karel Konrád
• Jaroslav Kratochvíl
• Karel Nový
• Benjamin Klička
• Marie Majerová
• Marie Pujmanová

Rozbor díla: Nikola Šuhaj loupežník

Základní charakteristika:

• Literární druh: epika
• Literární žánr: román, který využívá různých literárních forem – balady (příběh tragické vzpoury), legendy (sepětí člověka s přírodou) a reportáže (národopisné, geografické a sociální poznatky).

Téma a motivy:

• Téma: Obraz země a života jejích obyvatel; ve spojení s pověrčivostí zrod mýtu o hrdinovi v boji proti bezpráví.
• Motivy: Zbojnický život, tragický osud, individuální vzpoura proti společnosti, příroda, pověry, láska, zrada, spravedlnost.

Hlavní myšlenka:

• Dílo zobrazuje touhu po spravedlivějším světě a svobodě, kterou ztělesňuje hlavní hrdina. Ukazuje, jak se z reálné postavy stává legenda a mýtus, který vyjadřuje kolektivní touhu lidu po spravedlnosti a boji proti útlaku a bídě.

Námět:

• Námět: Zbojnický námět – tragický osud zbojníka a jeho individuální vzpoury proti společnosti. Olbracht vycházel ze skutečného příběhu zbojníka a lupiče, studoval soudní spisy a mluvil s pamětníky. Zachytil vznik báje nezávislé na čase a skutečnosti, přestože od smrti skutečného zbojníka neuplynulo ani deset let.

Vypravěč:

• Děj a prostředí jsou nahlíženy z různých perspektiv: očima Rusínů, místních židovských obchodníků a českých četníků.
• Vypravování je rámováno postavou pastevce. Autor (vypravěč) občas vstupuje do děje se svými komentáři a vysvětleními, čímž narušuje objektivitu vyprávění.
• Převažuje er-forma.

Kompozice:

• Kompozice je chronologická, s rámcem tvořeným vypravováním pastevce na začátku a na konci.
• V knize se střídají lyrické pasáže, kde je líčena krajina a atmosféra, s dramatickými částmi postavenými na dialozích.
• Řeč postav často zprostředkovává samotné líčení událostí. Využívá se přímá, nepřímá i polopřímá řeč, což je typické pro moderní prózu 30. let.

Jazyk a styl:

• Styl je dramatický, se smyslem pro spád a tempo děje. Spojuje epickou linii s lyrickými prvky (popis přírody).
• Jsou užity postupy reportáže, dialogičnost, lyričnost a prvky lidové slovesnosti.
• Jazyk je rozmanitý. Základem je spisovná čeština, ale jsou využity i archaismy, biblické a knižní výrazy, hovorová řeč, nářeční prvky a cizí slova (hebrejská/jidiš, např. „Šma jesruel!“, „Charzkopf“; a další slovanské výrazy, např. „břicho“ pro život, „oboroh“, „polonina“, „sopilka“).
• Některé scény jsou silně naturalistické. Charakteristiky a dialogy jsou úsporné.

Časoprostor:

• Prostor: Zakarpatská Ukrajina, vesnice Koločava a její okolí (Verchovina), zejména oblast mezi městy Chust a Volové. Jde o básnický obraz svérázné podhůrské krajiny s pastvinami, loukami a lesy.
• Čas: První světová válka a poválečná léta (skutečný Nikola Šuhaj zemřel 16. srpna 1921).

Postavy:

• Nikola Šuhaj: Vojenský zběh a později zbojník. Je to silná, odvážná osobnost, zvyklá rozhodovat. Společností je donucen ke vzpouře. Svým jednáním budí v lidech touhu po spravedlnosti a svobodě. Po smrti se stává legendou a hrdinou, který ‚bohatým bral a chudým dával‘. Je přirovnáván ke zvěři (vlk, rys, medvěd), což podtrhuje jeho sepětí s přírodou a samotářství.
• Eržika: Nikolova milovaná žena. Je statečná, obětavá a věrná.
• Juraj (bratr Nikoly): Nikolův mladší bratr, který se k němu přidá. Je opatrný, nedůvěřivý a na rozdíl od Nikoly zabíjí, aby nahnal strach.
• Juraj (bratr Eržiky): Bratr Eržiky, který nemá rád Nikolu.
• Abram Beer: Bohatý Žid, který ke konci přesvědčí Nikolovy přátele, aby ho zradili a zabili.
• Adam Chrepta, Vasyl Derbak Derbačok, Ihnat Sopko, Danylo Jasinko: Šuhajovi přátelé a spoluzbojníci, kteří ho nakonec zradí a zavraždí.
• Lid: Vystupuje jako kolektivní postava. Sympatizuje s Nikolou, pomáhá mu a chrání ho. Po jeho smrti z něj vytváří legendu. Vyjadřuje kolektivní touhu po spravedlnosti v době bídy a útlaku.

Děj:

Román má dvě dějová pásma: reálný příběh Nikoly Šuhaje a legendu o jeho nezranitelnosti, která se šíří mezi lidmi. Nikola se svým přítelem dezertuje z uherského pluku. Na útěku se dostanou k babizně-čarodějnici, která jim dá vypít lektvar zajišťující nezranitelnost střelnou zbraní. Nikola však touží po své milé Eržice, a tak od čarodějnice uteče a vrátí se do rodné Koločavy. Jako zběh se musí skrývat v lesích. Po válce se s Eržikou ožení, ale chudoba ho donutí vrátit se do hor. Stane se vůdcem zbojnické skupiny, do které patří i jeho bratr Jura. Začnou přepadat bohaté a kořist rozdávat chudým, čímž si získají sympatie a ochranu místních obyvatel. Četníci se ho marně snaží dopadnout; kulky se mu zázračně vyhýbají. Jednou je přece jen chycen, ale Eržika podplatí četníka a Nikola je opět volný. Poté, co zastřelí četníka, který byl jeho sokem v lásce, je na jeho hlavu vypsána vysoká odměna. Navzdory varování bratra Jury Nikola nevěří, že by ho jeho přátelé mohli zradit. Nakonec je však spolu s Jurou zlákán do pasti a svými zrádnými kamarády z Koločavy ubit sekerou.

Inspirace a adaptace:

• Příběh se stal inspirací pro dvě úspěšné divadelní hry: Balada pro banditu (autoři Milan Uhde a Miloš Štědroň) a Koločava (autoři Stanislav Moša a Petr Ulrych).

Zajímavosti:

• Předchůdcem Nikoly Šuhaje v lidové tradici byl Oleksa Dovbuš, o kterém se říkalo, že až jeho puška vzejde z temnot, objeví se nový zbojník, který bude bohatým brát a chudým dávat.
• Mezi další slavné zbojníky, ke kterým bývá Nikola Šuhaj přirovnáván, patří Juraj Jánošík (Slovensko), Ondráš (Beskydy) nebo Robin Hood (Anglie).

Doplňující informace:

Balada je původně epická později lyricko-epická nebo lyrická báseň s ponurým, tragickým dějem a zejména koncem. Děj se obyčejně obtáčí okolo viny z porušení mravních principů, za což neodvratně následuje trest. Balady mají prudký dějový spád a bohatý, často zkratkovitý, dialog. Původní balady jsou lidové, jejich náměty čerpají zejména z legend, kde vystupují hrdinové konfrotovaní s nadpřirozenými silami.

Legenda je epický literární žánr, pojednávající o životě, smrti, umučení a zázracích určitého světce či mučedníka, příp. ostatků nebo svatého předmětu (legenda o sv. Kříži). V legendách se vyskytují zázraky. V přeneseném smyslu může být i legenda o známé osobě.

Reportáž je literární útvar používaný především v žurnalistice, reportáž popisuje a zobrazuje skutečnost na základě konkrétních faktů, většinou získaných přímou účastí nebo pozorováním. Autor danou skutečnost popisuje a zároveň ji i hodnotí, jeho postoj je často zřetelný. Podstatnými znaky reportáže je věcnost, důraz na detail (vyžaduje všímavost reportéra). Základem reportáže je popisný postup. Reportáž chce vyvolat názornou představu prostředí. Usiluje o zajímavost. Užívá expresivních obrazných a aktualizovaných prostředků.

MARIE MAJEROVÁ (1882-1967) Bývá vedle Olbrachta považována za zakladatelku socialistické prózy. Narozena v Úvalech u Prahy, ve 3 letech jí zemřel otec, matka se znovu provdala za vysloužilého poddůstojníka Aloise Majera, po několika letech v Praze se rodina usadila na Kladně, po vychození měšťanské školy byla rok služkou v Budapešti, pak písařkou v Praze. Zde se sblížila s kroužkem spisovatelů okolo S. K. Neumanna a začala psát básně a později povídky do sociálně demokratického tisku, 1906-1907 studijně v Paříži, po návratu vstoupila do soc. dem. strany, 1921 vstoupila do KSČ a byla redaktorkou Rudého práva, za krize v KSČ se se stranou rozešla a žila jako spisovatelka z povolání, po osvobození se do strany vrátila. Své první práce věnovala vesměs ženské psychologii patří sem sbírky: POVÍDKY Z PEKLA, PLANÉ MILOVANÍ. Románové dílo M. dosáhlo vrcholu v rozsáhlé skladbě – SIRÉNA (1935) – přináší obraz života kladenských horníků a hutníků v 2. pol. 19. stol. (některé epizody v Americe), vyprávění se soustřeďuje na 4 generace dělnické rodiny Hudců, ústřední postavou je žena Hudcovka, na počátku vystupuje Hudec zvaný Vynálezce, po něm je v popředí Hudec Frajer a zejména jeho žena. Ta zprvu stojí mimo sociální proud, ale je jím stržena, když četníci zabijí její dceru Emču. Rodinná i životní zkušenost formuje jejího přemýšlivého syna, ze šprýmu přezdívaného Hudec – policajt . Patří spolu s matkou k oporám dlouhodobé kladenské stávky r. 1900, kdy mezi dělníky přišel i prof. Masaryk. Také vnuka Jožku čekaly zkoušky, především válečná. Na Sirénu navazuje menší skladba HAVÍŘSKÁ BALADA (1938) – sleduje osudy jedné postavy ze Sirény, havíře, který odchází za prací do Saska, od stávky r. 1900 až do doby svět. hospod. krize, jeho vynucenou emigraci, práci v dolech, návrat do vlasti, nezaměstnanost a smutné stáří.

MARIE PUJMANOVÁ (1893-1957) – důkladně humanitní vzdělání, pocházela z pražské patricijské rodiny – otec univerzitní profesor, bratr známý neurolog; celý život působila jako publicistka a spisovatelka; Hodně cestovala (Indie, Rusko FR, Čína); od začátku 30. let angažovaná ve veřejném životě; na její vývoj silný vliv světová válka s hladovými bouřemi a stávkami. hospodářská krize, návštěva SSSR, styky s F.X. Šaldou, J.Fučíkem, B. Václavkem. ve své tvorbě se soustřeďovala na 2 prostředí – dělníků – inteligence. román PACIENTKA DOKTORA HEGLA – hrdinkou je dcera z měšťanské rodiny, která se vzepře morálním předsudkům měšťanské společnosti a hájí právo na svobodné mateřství; – v těchto letech začala pracovat na velkém románu LIDÉ NA KŘIŽOVATCE (1937); – pokusila se postihnout velkým epickým tvarem soudobou společnost jako celek; – zachycuje čes. život od 1. svět. války do hospodářské krize; Za okupace vydala povídku PŘEDTUCHA. Pokračování Lidí na křižovatce jsou romány HRA S OHNĚM 1948, ŽIVOT PROTI SMRTI 1952.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Nikola Šuhaj loupežník – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.