Kniha: Babička

Autor: Božena Němcová

Přidal: TerkaCZ

Božena Němcová

• Božena Němcová (1820–1862), vlastním jménem Barbora Panklová, patří k nejvýznamnějším českým spisovatelkám 19. století.
• Narodila se ve Vídni, dětství prožila v Ratibořicích, které se staly důležitou inspirací pro její pozdější tvorbu.
• Vdala se za Josefa Němce, ale manželství nebylo šťastné a rodina často žila ve finanční tísni.
• Vedle prózy sbírala lidovou slovesnost, pohádky a pověsti a věnovala se také národopisným textům.
• Babičku psala v osobně velmi těžkém období, kdy trpěla chudobou i bolestí po smrti syna Hynka.

Další díla

• Divá Bára
• Karla
• V zámku a v podzámčí
• Pohorská vesnice
• Národní báchorky a pověsti
• Slovenské pohádky a pověsti

Literárně-historický kontext

Česká literatura 19. století, národní obrození a realismus

• Dílo vzniklo v době doznívajícího národního obrození a zároveň už směřuje k českému realismu.
• V textu se spojuje realistické zachycení každodenního života na venkově s idealizací postav, vztahů a přírody.
• Na Babičce jsou patrné také prvky biedermeieru, zejména důraz na rodinu, domov, klid, řád a mravní hodnoty.
• K současníkům Boženy Němcové patřili Karel Havlíček Borovský, Karel Jaromír Erben nebo Karel Hynek Mácha.
• Dílo je jedním ze základních textů české literatury a bývá chápáno jako obraz ideálního venkovského světa i jako osobní vzpomínka autorky na dětství.

Další autoři

• Karel Jaromír Erben – Kytice
• Karel Havlíček Borovský – Tyrolské elegie, Král Lávra
• Josef Kajetán Tyl – Strakonický dudák
• Karel Hynek Mácha – Máj

Rozbor díla Babička

Základní charakteristika

• Literární druh epika
• Literární forma próza
• Literární žánr rozsáhlá povídka / venkovská próza s prvky kroniky a idylického obrazu života
• Rok vydání 1855

Téma a motivy

• Život na českém venkově, rodina, tradice, vztah člověka k přírodě a domovu.
• Moudrost, laskavost a mravní autorita staré venkovské ženy.
• Dětství a vzpomínka na harmonický svět, který působí jako protiváha bolesti skutečného života.
• Vedlejší motivy tvoří příběhy Viktorky, Hortensie, Kristly a Jakuba Míly.

Hlavní myšlenka

• Dílo oslavuje dobro, pracovitost, skromnost, víru, úctu k tradici a lidskou vzájemnost.
• Ukazuje ideál harmonického života v souladu s přírodou, rodinou a základními morálními hodnotami.
• Zároveň naznačuje, že lidský život je pomíjivý a že skutečná hodnota člověka se projeví v tom, co po sobě zanechá v ostatních lidech.

Vypravěč

• Er-forma, tedy vypravěč ve 3. osobě.
• Vypravěč vystupuje klidně, přehledně a místy citově zabarveně.
• Na začátku i v některých pasážích je patrné, že jde o vzpomínkově laděné vyprávění spojené s osobní zkušeností autorky.

Kompozice

• Dílo má převážně chronologickou kompozici.
• Je rámcované: úvod působí jako vzpomínka na babičku a závěr směřuje k jejímu stárnutí, smrti a pohřbu.
• Vedle hlavní linie se objevují epizodické příběhy dalších postav, zejména Viktorky, Hortensie a Kristly s Mílou.
• Důležitou roli hraje cyklické plynutí času podle ročních období, svátků, obyčejů a prací na venkově.

Jazyk a styl

• Jazyková rovina Jazyk je převážně spisovný, ale často stylizovaný podle starší češtiny a místy se přibližuje lidové řeči.
• Archaismy a historismy V textu se objevují starší výrazy a dobové pojmenování reálií, což posiluje věrohodnost prostředí.
• Přímá řeč Časté dialogy oživují vyprávění a pomáhají charakterizovat postavy.
• Popisnost Významnou složkou textu jsou lyrizované popisy přírody, domu, zvyků i každodenních činností.
• Umělecké prostředky Objevují se přirovnání, personifikace, citově zabarvená slova i obrazná pojmenování.
• Styl Styl je klidný, vyprávěcí a místy až idylický, ale v některých epizodách přechází do tragického tónu.

Časoprostor

• Místo děje Staré bělidlo a jeho okolí, Ratibořické údolí, zámek, mlýn, myslivna a venkovská krajina.
• Čas děje První polovina 19. století, přibližně 20.–30. léta 19. století.
• Prostředí České venkovské prostředí spojené s rytmem přírody, svátků a tradičního života.

Postavy

• Babička Ústřední postava díla. Moudrá, laskavá, pracovitá, skromná, zbožná a zkušená žena. Je morální autoritou pro rodinu i celé okolí. Žije v souladu s přírodou, lidmi i tradicí.
• Barunka Nejstarší vnučka, nejrozumnější z dětí, citově nejbližší babičce. Je v ní patrný autobiografický obraz mladé Boženy Němcové.
• Jan a Vilém Barunčini bratři. Jsou živější, zlobivější, ale babičku mají velmi rádi a přijímají její výchovu.
• Adélka Nejmladší dítě, zvídavá a citlivá.
• Terezka Prošková Babiččina dcera, matka dětí, hospodyně na Starém bělidle.
• Jan Prošek Terezčin manžel, otec dětí.
• Paní kněžna Šlechtična ze zámku, laskavá a vlídná žena, která si babičky váží.
• Hortensie Schovanka kněžny, jemná a citlivá dívka, jejíž osud babička ovlivní.
• Viktorka Tragická postava romantičtějšího rázu. Zklamaná láskou zešílí, žije osaměle u splavu a její příběh vytváří kontrast k harmonii hlavní dějové linie.
• Kristla a Jakub Míla Prostí venkovští lidé, jejichž osud se díky babičce šťastně vyvine.
• Pan Beyer Myslivec, přítel rodiny a výrazná vedlejší postava.

Děj

Úvod: Vypravěčka vzpomíná na svou babičku a uvádí čtenáře do světa Starého bělidla, kam má stará žena přijet za rodinou své dcery Terezky.

Příjezd babičky: Babička přichází na Staré bělidlo mezi dceru, zetě a čtyři vnoučata – Barunku, Jana, Viléma a Adélku. Děti si ji rychle zamilují a babička se stává přirozeným středem domácnosti.

Každodenní život: Babička se stará o chod domu, pomáhá v hospodářství, vychovává děti a učí je pracovitosti, víře, pokoře i vztahu k rodné zemi. Chodí s nimi na procházky, vypráví jim příběhy, seznamuje je s přírodou a lidovými zvyky.

Setkání s vrchností: Při jedné z procházek se babička s dětmi setká s paní kněžnou a její schovankou Hortensií. Mezi oběma světy nevzniká konflikt, naopak se ukazuje vzájemná úcta a lidské porozumění.

Vedlejší příběhy: Do hlavní linie vstupují osudy dalších postav. Tragický je příběh Viktorky, která po nešťastné lásce zešílí a žije osaměle u splavu. Naopak šťastněji se vyvíjí osud Kristly a Jakuba Míly i příběh Hortensie.

Proměna času: Kniha zachycuje střídání ročních období, svátků, zvyků a venkovských prací. Děti postupně dospívají a odcházejí do školy, babička pomalu stárne a slábne.

Závěr: Babička cítí blížící se smrt, uspořádá své věci, rozloučí se s blízkými a tiše umírá. Její pohřeb se stává velkou událostí pro celé údolí a paní kněžna nad jejím životem pronese památnou větu: „Šťastná to žena!“

Okolnosti vzniku díla

• Dílo vznikalo v době osobní i materiální krize autorky.
• Božena Němcová v něm hledala útěchu ve vzpomínkách na dětství a na svou babičku Magdalenu Novotnou, která se stala předobrazem hlavní postavy.
• Babička proto není jen realistickým obrazem venkova, ale i citově stylizovanou vzpomínkou a osobní obranou proti bolesti skutečnosti.

Inspirace a adaptace

• Předlohou titulní postavy byla skutečná babička Boženy Němcové Magdalena Novotná.
• Dílo bylo mnohokrát ilustrováno a opakovaně filmově i televizně zpracováno.
• Patří k nejvydávanějším a nejznámějším knihám české literatury.

Zajímavosti

• Babička bývá označována za jedno ze základních děl české prózy.
• Text kombinuje realismus s idealizací, takže bývá řazen na pomezí realismu, romantických prvků a biedermeieru.
• Slavná závěrečná věta paní kněžny „Šťastná to žena!“ patří k nejznámějším větám české literatury.

Úryvek z díla

„Třetí den ráno, když se pohřební průvod, záležející z velikého množství lidstva, neboť každý, kdo babičku znal, chtěl ji doprovodit ke hrobu, ubíral okolo zámku, rozhrnula bílá ruka těžké záclony u okna a paní kněžna se mezi nimi objevila. Jak dlouho bylo průvod vidět, tak dlouho smutný zrak její ho provázel, až pak záclonu spustíc a hluboce si vzdechnouc zašeptala: „Šťastná to žena!“

Citovaná literatura

• NĚMCOVÁ, Božena. Babička. Praha: Městská knihovna v Praze, 2012. Verze 1.1.
• Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

Doplňující informace

Úryvek pochází ze závěru knihy, kde je završena hlavní významová linie díla: babička odchází ze světa jako člověk, který po sobě zanechal dobro, úctu a lásku druhých.

The post Babička – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: V zámku a podzámčí

Autor: Božena Němcová

Přidal(a): nikol

Božena Němcová (*1820 – †1862)

• Božena Němcová je považována za zakladatelku novodobé české prózy.
• Byla velmi citlivá k sociálním otázkám a bojovala za zlepšení postavení ženy ve společnosti.
• Povídka V zámku a podzámčí, vydaná v roce 1856, patří mezi její vrcholná díla.

Další díla:

• Babička (1855)
• Pohorská vesnice
• Barunka
• Divá Bára
• Národní báchorky a pověsti

Literárně-historický kontext

Realismus v české literatuře (2. polovina 19. století)

• Dílo se řadí do popisného realismu, který je součástí širšího uměleckého směru realismu.
• Realismus se v literatuře prosadil ve 2. polovině 19. století a jeho cílem bylo co nejvěrněji a nejobjektivněji zachytit skutečnost.
• Znaky realismu: komplexní a pravdivé zachycení skutečnosti, studium společenského života, nitra člověka a každodenního života, realistický román jako zrcadlo společnosti, zaměření na současnost.
• Hlavní žánry: román, povídka, drama.
• Od 80. let 19. století se rozvíjí kritický realismus, který se vyznačuje zostřenou kritikou společnosti, poukazuje na sociální rozdíly a konflikty a často se je pokouší řešit.

Další autoři:

• Karel Havlíček Borovský (Česko)
• Jan Neruda (Česko, Májovci)
• Karolína Světlá (Česko, Májovci)
• Vítězslav Hálek (Česko, Májovci)
• Svatopluk Čech (Česko, Ruchovci)
• Eliška Krásnohorská (Česko, Ruchovci)
• Josef Václav Sládek (Česko, Lumírovci)
• Jaroslav Vrchlický (Česko, Lumírovci)
• Nikolaj Vasiljevič Gogol (Rusko)
• Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Rusko)
• Lev Nikolajevič Tolstoj (Rusko)
• Anton Pavlovič Čechov (Rusko)
• Henryk Sienkiewicz (Polsko)
• Stendhal (Francie)
• Alexandre Dumas mladší (Francie)
• Honoré de Balzac (Francie)
• Charles Dickens (Anglie)
• Hans Christian Andersen (Dánsko)

Rozbor díla: V zámku a podzámčí

Základní charakteristika:

• Literární druh: epika
• Literární žánr: realistická povídka s idylickým romantickým koncem
• Literární forma: próza

Téma a motivy:

• Téma: Popis života a společenských vztahů v 19. století.
• Motivy: Kontrast bezstarostného života na zámku a chudoby v podzámčí, rysy typické pro český venkov, nákaza cholerou, která zasáhne oba světy, proměna charakteru, dobročinnost.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou díla je kritika sociální nerovnosti a povrchnosti bohatých vrstev, ale zároveň víra v možnost nápravy a polidštění skrze utrpení a poznání skutečného života. Dílo ukazuje, že soucit a pomoc bližnímu mohou překlenout společenské propasti.

Vypravěč:

• Dílo je vyprávěno v er-formě, vypravěč je vševědoucí.

Kompozice:

• Děj postupuje chronologicky.
• Dílo je rozděleno do 9 kapitol, z nichž každá uzavírá určitou událost.
• Povídka je psána ve stylu popisného realismu s prvky kritiky.

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, ale obsahuje i prvky zastaralé češtiny (např. *mamičko*, *provleku*, *týdnové*).
• V textu se objevují knižní výrazy, ale také lidový jazyk.
• Autorka používá přechodníky (např. *usmějíc*).
• V řeči postav ze zámku se vyskytují cizí, především francouzská slova (např. *adieu*, *mademoiselle*).
• V díle se objevují i vulgarismy (např. *„držte hubu!“*).
• Využívá se přímá řeč a detailní popisy.
• Základním stylistickým prvkem je kontrast: život na zámku vs. život v podzámčí, přepych vs. chudoba, bezcitnost vs. obětavost, zhýčkaný panský pes vs. utrpení dětí.

Časoprostor:

• Děj se odehrává v 19. století v malém městečku na Nymbursku, konkrétně v prostředí zámku a podzámčí.

Postavy:

• Paní Skočdopolová: Zbohatlá a ješitná baronka, která je zpočátku povrchní a bezcitná. Po prodělání cholery a poznání bídy v podzámčí projde hlubokou proměnou a stane se z ní dobročinná a soucitná žena.
• Mansel Sára: Vypočítavá, neupřímná a proradná komorná paní baronky.
• Klára: Hezká, pokorná a skromná dívka, která pracuje jako panská na zámku.
• Komorník Jacques: Vedlejší postava ze zámeckého prostředí.
• Pes Joli: Zhýčkaný panský pes, jehož blahobyt kontrastuje s utrpením chudých dětí.
• Vdova Karásková: Chudá vdova s dětmi z podzámčí, která umírá na choleru. Její osud je jedním z impulsů pro proměnu baronky.
• Vojtěch: Syn vdovy Karáskové, sirotek, který se po smrti matky dostává do dobrých rukou a je o něj postaráno.
• Lékař: Dobrý a obětavý člověk, který léčí chudé i bohaté. Výrazně ovlivní baronku a přispěje k její morální proměně.
• Krejčí Sýkora: Obětavý muž s dětmi, který ztělesňuje vzájemnou pomoc a solidaritu chudých lidí v podzámčí.

Děj:

Do zámku v malém městečku se stěhuje nová, zbohatlická rodina Skočdopolových. Jejich život v přepychu a povrchnosti ostře kontrastuje s bídou a utrpením lidí v podzámčí, kde žije například vdova Karásková se svými dětmi. Zlom nastává, když v kraji vypukne epidemie cholery. Nemoc zasáhne i samotnou paní baronku, která se díky péči obětavého lékaře a poznání skutečné bídy v podzámčí promění. Z ješitné a bezcitné ženy se stává soucitná a dobročinná osoba. Povídka končí idylicky – sirotci jsou zaopatřeni, chudým je pomoženo a na zámku i v podzámčí zavládne harmonie a porozumění.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post V zámku a podzámčí – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.