Kniha: Ostře sledované vlaky

Autor: Bohumil Hrabal

Přidal(a): Alena

Bohumil Hrabal (*1914 – †1997)

• Český prozaik, jeden z nejvýznamnějších autorů české literatury 20. století.
• Ve svých dílech často zobrazoval obyčejné lidi, postavy na okraji společnosti a jejich každodenní život.
• Typické jsou pro něj dlouhé proudy řeči, svébytný humor, poetizace všednosti a využívání hovorového jazyka.
• Narodil se v Brně, dětství však prožil hlavně v Nymburce, kde jeho nevlastní otec pracoval jako správce pivovaru.
• Vystudoval práva, ale vystřídal řadu zaměstnání – byl například výpravčím, dělníkem i baličem papíru ve sběrných surovinách.
• Od 60. let patřil k výrazným osobnostem české prózy, po roce 1968 měl omezenou možnost publikovat.
• Zemřel po pádu z okna nemocnice na Bulovce v Praze.
• Podle novely Ostře sledované vlaky natočil Jiří Menzel stejnojmenný film, který získal Oscara.

Další díla:

• Obsluhoval jsem anglického krále
• Pábitelé
• Postřižiny
• Příliš hlučná samota
• Slavnosti sněženek

Literárně-historický kontext

Česká literatura 2. poloviny 20. století (2. vlna válečné prózy)

• Dílo vzniklo v 60. letech 20. století, tedy v období postupného uvolňování poměrů v Československu.
• V literatuře se projevovala snaha o pravdivější a civilnější zachycení života bez schematismu.
• Novela tematicky navazuje na druhou světovou válku, ale nezobrazuje ji pateticky – soustředí se na obyčejného člověka a jeho osobní problémy.
• Patří do tzv. druhé vlny válečné prózy, která ukazuje válku z neheroického, často ironického a psychologického pohledu.
• V 60. letech docházelo k uvolnění cenzury a k větší tvůrčí svobodě.
• Autoři se odkláněli od budovatelských témat a zaměřovali se na vnitřní svět člověka, absurditu doby a osobní zkušenost.
• Po roce 1968 nastoupila normalizace, která svobodu tvorby opět výrazně omezila.

Další autoři:

• Josef Škvorecký: *Zbabělci*
• Ota Pavel: *Smrt krásných srnců*
• Arnošt Lustig: *Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou*
• Ladislav Fuks: *Spalovač mrtvol*

Rozbor díla: Ostře sledované vlaky

Základní charakteristika:

• Literární druh: epika
• Literární forma: próza
• Literární žánr: tragikomická novela
• Rok vydání: 1965

Téma a motivy:

• Téma: Dospívání mladého muže, hledání vlastní identity a mužnosti na pozadí druhé světové války.
• Motivy: Válka, železnice, dospívání, sexualita, smrt, hrdinství, ironie, všední život.

Hlavní myšlenka:

• I nenápadný a nejistý člověk může v mezní situaci vykonat hrdinský čin. Dílo zároveň ukazuje absurditu války a nesmyslnost umírání obyčejných lidí.

Vypravěč:

• Typ vypravěče: ich-forma – příběh vypráví hlavní hrdina Miloš Hrma.
• Díky tomu čtenář sleduje nejen události, ale i jeho vnitřní nejistotu, stud a postupnou proměnu.

Kompozice:

• Děj je převážně chronologický.
• Objevují se retrospektivy hlavního hrdiny a vzpomínky na rodinu i předchozí události.
• Novela je poměrně krátká, děj je soustředěný a směřuje k tragickému závěru.

Jazyk a styl:

• Spisovná čeština se prolíná s hovorovými výrazy.
• Objevují se slova neutrální i stylově zabarvená.
• Typický je černý humor, ironie a kontrast mezi tragickými a komickými situacemi.
• Autor využívá delší souvětí připomínající plynulý proud řeči, což je pro Hrabala typické.
• Významnou roli mají dialogy a přímá řeč.

Časoprostor:

• Místo: malá železniční stanice v Kostomlatech
• Čas: konec druhé světové války, zejména rok 1945
• Atmosféra: válečné prostředí se mísí s tragikomickou, místy absurdní a chvílemi pochmurnou atmosférou.

Postavy:

• Miloš Hrma: mladý železničář, nezkušený, citlivý a nejistý chlapec bez sebevědomí; po osobním selhání se pokusí o sebevraždu, ale nakonec dospěje a vykoná hrdinský čin
• Hubička: Milošův starší spolupracovník, sebejistý a zkušený výpravčí; milovník žen a života, který Milošovi pomůže překonat jeho ostych
• Přednosta stanice: pořádný a klidný muž, který miluje svou práci, manželku i holuby; působí komicky svou maloměšťáckou pečlivostí
• Paní přednostová: hodná, trpělivá a chápavá žena
• Zdenička Svatá: mladá telegrafistka, která se stane středem aféry s Hubičkou kvůli orazítkovanému pozadí
• Máša: Milošova dívka, se kterou prožil své milostné zklamání
• Viktoria Freie: odvážná odbojářka, která Milošovi pomůže při závěrečné životní proměně

Děj:

Miloš Hrma se po delším zotavování z pokusu o sebevraždu vrací do práce na železniční stanici. Trápí ho jeho milostné selhání s přítelkyní Mášou i nízké sebevědomí. Na stanici sleduje každodenní provoz i zvláštní události kolem svých kolegů, zejména výpravčího Hubičky, který měl aféru s mladou telegrafistkou Zdeničkou a způsobil skandál tím, že jí orazítkoval zadeček. Miloš se snaží svůj osobní problém překonat. Nakonec se mu to podaří díky setkání s odbojářkou Viktorií Freie. Zároveň dostane důležitý úkol – zúčastnit se sabotážní akce proti německému vojenskému transportu. Miloš vyleze na stožár a hodí na projíždějící vlak nálož, čímž splní svůj úkol. Při akci je však postřelen německým vojákem a umírá. V posledních chvílích si uvědomuje tragickou absurditu války a nesmyslnost smrti obyčejných lidí.

Vlastní názor:

Dílo je působivé tím, že spojuje vážné válečné téma s humorem, nadsázkou a civilností. Velmi silně působí proměna hlavního hrdiny z nejistého chlapce v člověka, který je schopen oběti. Novela je čtivá, jazykově originální a nadčasová tím, že ukazuje obyčejný lidský osud uprostřed dějin. Silnou stránkou textu je i kontrast mezi banálními každodenními situacemi a tragickým pozadím války.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Ostře sledované vlaky – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Obsluhoval jsem anglického krále

Autor: Bohumil Hrabal

Přidal(a): nikol

Bohumil Hrabal (*1914 – †1997)

• Bohumil Hrabal byl významný český prozaik, jehož hrdinové jsou často lidé z okraje společnosti, kteří však milují život. Sám o sobě tvrdil, že „píše pro starší a pokročilé a nevybíravým jazykem mužů“. Jeho jazyk je svérázný, obsahuje dlouhá souvětí, nečleněný text a nespisovné útvary národního jazyka. Svou první knihu vydal až ve svých téměř 50 letech.
• Narodil se v roce 1914 v Brně jako nemanželské dítě. Poté, co se jeho matka provdala za správce pivovaru v Nymburku, prožil zde dětství. Velkou inspirací se pro něj stal svérázný strýc Pepin, který k rodině přijel na čtrnáct dní a zůstal čtrnáct let. Hrabal vystudoval práva, ale jako advokát nikdy nepůsobil. Pracoval v různých, většinou nekvalifikovaných profesích (např. jako dělník v ocelárnách, balič starého papíru), odkud čerpal inspiraci pro svá díla. Později se stal spisovatelem z povolání.
• Po roce 1968 nesměl publikovat, a proto svá díla vydával v exilu a samizdatu. V roce 1975 mu byla činnost částečně povolena, avšak jeho díla podléhala cenzuře. Zemřel v Praze roku 1997 na následky pádu z pátého patra nemocnice na Bulovce, údajně při krmení holubů.
• Hrabal byl obdivovatelem surrealismu, což se projevuje volným tokem myšlenek bez souvislého děje. Jeho dílo nebylo tehdejším režimem přijato, přestože jeho hrdinové jsou obyčejní lidé. Ti však nechodí na schůze, ale do hospody, kde hovoří o všem možném, jen ne o plnění plánu. Jeho postavy netvoří dějiny, stojí raději stranou, jsou osamocené, nemocné či postižené, ale chtějí žít, baví je to a rády a nahlas o tom vyprávějí. Jsou to tzv. PÁBITELÉ.

Další díla:

• Perlička na dně
• Pábitelé
• Ostře sledované vlaky
• Postřižiny
• Slavnosti sněženek
• Skřivánci na niti
• Příliš hlučná samota

Literárně-historický kontext

Česká literatura v období normalizace (1968–1989)

• Po potlačení Pražského jara v roce 1968 nastala v Československu doba normalizace. Za „normální“ stav byl považován totalitní komunistický režim 50. let. Československá politika se plně podřídila Moskvě, na území státu byla umístěna sovětská vojska, proběhly rozsáhlé politické čistky a nadále byla porušována lidská práva a svobody, proti čemuž protestovala například Charta 77.
• V 80. letech vedly vnitřní problémy v SSSR k oslabení moci Moskvy, což umožnilo opozičnímu hnutí mobilizovat síly. Politická změna, známá jako sametová revoluce, proběhla poklidnou formou v roce 1989.
• Literatura se v tomto období dělila na tři proudy: oficiální (vydávaná s povolením režimu), samizdatovou a exilovou.
• Samizdat: Autoři svá díla vydávali svépomocí, nikoli oficiálně. Díla se přepisovala na psacím stroji a šířila v několika kopiích.
• Exil: Díla českých autorů byla vydávána v zahraničních nakladatelstvích, jako byla 68 Publishers, Index, Křesťanská akademie, Bohemia Press nebo Rozmluvy.

Další autoři:

• Milan Kundera
• Josef Škvorecký
• Ludvík Vaculík
• Pavel Kohout
• Vladimír Páral
• Ota Pavel
• Ivan Klíma
• Jaroslav Seifert
• Ivan Martin Jirous (Magor)
• Karel Kryl
• Václav Havel
• Egon Bondy
• Arnošt Lustig

Rozbor díla: Obsluhoval jsem anglického krále

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika
• Literární žánr: Román (vývojový, pikareskní)

Téma a motivy:

• Téma: Vzestup a pád člověka na pozadí velkých dějinných událostí 20. století. Hledání identity, bohatství a společenského uznání.
• Motivy: Peníze, moc, malost (fyzická i morální), hotely, obsluha, láska, válka, samota, smíření.

Hlavní myšlenka:

• Dílo je satirickým obrazem touhy po moci a bohatství, která vede ke ztrátě morálních hodnot. Ukazuje, že skutečné štěstí nespočívá ve vnějším úspěchu, ale ve vnitřním klidu a smíření. Zároveň kritizuje černobílé vidění světa a zesměšňuje totalitní režimy.

Námět:

• Námět: Autor čerpal námět z vlastních zkušeností, které nasbíral během práce v luxusních hotelích a restauracích. Původ některých postav lze nalézt ve skutečných lidech, které Hrabal potkal.

Vypravěč:

• Typ vypravěče: Vypravěčem je hlavní hrdina Jan Dítě.
• Způsob vyprávění: Příběh je vyprávěn v ich-formě, a to retrospektivně. Vypravěč vzpomíná na svůj život z pozice starého muže žijícího na samotě.

Kompozice:

• Román je rozdělen do pěti kapitol, které odpovídají jednotlivým etapám života hlavního hrdiny.
• Každá kapitola začíná stejným větným celkem: „Dávejte pozor, co vám teďka řeknu!“ a končí stejnou formulací: „Stačí vám to? Tím dneska končím.“ Tento rámec stylizuje vyprávění do podoby hospodského historky.
• Text není členěn na odstavce, tvoří souvislý proud vyprávění, což je pro Hrabalův styl typické.

Jazyk a styl:

• Jazyk je hovorový až nespisovný, plný germanismů a profesního slangu z hotelového prostředí.
• Charakteristická jsou dlouhá, složitá souvětí (tzv. perioda), která se táhnou přes několik řádků.
• Styl je založen na metodě asociací a volném proudu myšlenek, což je ovlivněno surrealismem.
• V textu se střídá komika s tragikou, ironie a groteska.

Časoprostor:

• Čas: Děj se odehrává v průběhu několika desetiletí 20. století – od první republiky, přes německou okupaci a druhou světovou válku, až po poválečné období a nástup komunismu.
• Prostor: Děj je situován do různých prostředí, především do hotelů a restaurací (hotel Zlatá Praha, hotel Tichota ve Stránčicích, hotel Paříž v Praze, hotel V Lomu). Dalšími místy jsou horská samota na Děčínsku a nakonec opuštěná cestařská chata.

Postavy:

• Jan Dítě: Hlavní hrdina a vypravěč. Je malého vzrůstu, což mu způsobuje komplex méněcennosti. Je velmi ctižádostivý, snaživý a touží se stát milionářem a majitelem hotelu. Jeho naivita a touha po uznání ho vedou k morálním kompromisům a kolaboraci. Postupně se z bezpáteřního a hrabivého člověka mění v postavu, která na konci života nachází klid a smíření v samotě.
• Líza: Německá učitelka tělocviku a později Dítětova manželka. Je fanatickou stoupenkyní nacistické ideologie. Jako zdravotnice na frontě krade cenné známky z domů deportovaných Židů, aby si s manželem po válce zajistila bohatství. Zahyne na konci války.
• Vrchní Skřivánek: Vrchní číšník v hotelu Paříž a Dítětův profesní vzor. Je ztělesněním dokonalého číšníka a jeho opakovaná věta „Obsluhoval jsem anglického krále“ symbolizuje nejvyšší metu profesionality a životní moudrosti.
• Vrchní Zdeněk: Vrchní v hotelu Tichota, který Dítěte zaučuje. Ve volném čase si užívá vydělaných peněz a napodobuje životní styl bohatých hostů.
• Siegfried: Syn Jana Dítěte a Lízy. Narodil se jako lehce mentálně postižený, což je vnímáno jako ironický trest za snahu rodičů o rasově čistého potomka. Jeho jedinou zálibou je zatloukání hřebíků.

Děj:

Příběh líčí osudy Jana Dítěte, pikolíka malého vzrůstu, který je však o to snaživější. Začíná jako prodavač párků na nádraží, kde se drobnými podvody snaží vydělat peníze. Trpí komplexem méněcennosti a sní o tom, že se stane bohatým a úspěšným. Jeho vzorem je obchodní cestující, který si obkládá pokoj bankovkami v hotelu Zlatá Praha, kde Dítě pracuje. Na jeho doporučení odchází do hotelu Tichota.

Hotel Tichota ve Stránčicích je luxusní podnik, kam jezdí vlivní lidé za tajnými radovánkami. Dítě zde poznává jejich prazvláštní záliby, poslouchá jejich rozhovory a vydělává velké peníze pod dohledem vrchního Zdeňka. Z hotelu je však vyhozen po incidentu s Pražským Jezulátkem, které chtěli hosté z Bolívie vysvětit, a šéf ho podezíral z jeho záměny.

Dítě se znovu setkává s obchodním zástupcem, který mu dá doporučení do pražského hotelu Paříž. Zde zapůsobí na vrchního číšníka Skřivánka, který ho učí číšnickému řemeslu a jehož motto „obsluhoval jsem anglického krále“ se pro Dítěte stává symbolem dokonalosti. Během recepce pro habešského císaře je Dítě, díky své malé postavě, vyznamenán řádem. Slavnost však končí tragicky, když je obviněn z krádeže zlaté lžičky. Znechucen posměchem Čechů se začne učit německy a seznámí se s německou učitelkou Lízou. Z hotelu nakonec zesměšněn odchází.

Dostává místo v horách na Děčínsku, kde se nachází „chovná stanice“ pro plození dokonalých árijských potomků. Nechá se přejmenovat na Ditie a slouží těhotným Němkám. Ožení se s Lízou a narodí se jim lehce postižený syn Siegfried. Líza, která pracuje jako zdravotnice, mezitím krade z domů deportovaných Židů cenné známky, které jim mají po válce zajistit bohatství.

Po skončení války, v níž Líza zahyne, Dítě prodá sbírku známek a za utržené peníze si postaví luxusní hotel V Lomu. Splní si tak svůj sen, ubytovávají se u něj slavní lidé jako Maurice Chevalier nebo John Steinbeck. Přesto se nikdy nestane plnohodnotným členem společenské smetánky.

Po komunistickém převratu je Dítětovi hotel zabaven. Jako milionář se dobrovolně přihlásí do vězení pro bohaté, protože chce být za každou cenu ve vyšší společnosti. Ta jím však pohrdá, protože se jako milionář nenarodil. Nakonec skončí jako cestář na zapadlé horské samotě, kde spokojeně dožívá se svými zvířátky a několika podivínskými sousedy a nachází konečně klid.

Inspirace a adaptace:

• Při psaní svého díla vycházel Bohumil Hrabal z vlastních zkušeností, které nasbíral během práce v luxusních hotelích a restauracích. Původ některých postav je ve skutečných lidech, které potkal.

Zajímavosti:

• Podle Hrabalovy knižní předlohy natočil režisér Jiří Menzel v roce 2006 stejnojmenný film, který získal řadu ocenění, včetně Českého lva za nejlepší film roku.

Doplňující informace:

Údajným důvodem, proč kniha nemohla být v době normalizace publikována, byly otevřené erotické scény. Skutečným důvodem však bylo především zesměšnění totalitního režimu a jednoznačné odmítnutí černobílého vidění druhé světové války a jejích následků, včetně kritiky chování některých Čechů i Němců.

Samizdatové edice: Petlice, Kvart, Expedice, Popelnice, Mozková mrtvice, Jitrnice, Just.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Obsluhoval jsem anglického krále – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Postřižiny

Autor: Bohumil Hrabal

Přidal(a): MD

Bohumil Hrabal (*1914 – †1997)

• Narodil se v Brně-Židenicích. Vystudoval gymnázium v Nymburce a po maturitě právnickou fakultu Univerzity Karlovy.
• Zajímal se o filozofii a literaturu.
• Vystřídal řadu povolání, byl například úředníkem, skladníkem, dělníkem, výpravčím na dráze či kulisákem. Od roku 1962 se stal spisovatelem z povolání.
• Publikoval v novinách a časopisech, jako byly Květen, Host do domu nebo Literární noviny.
• Během normalizace nesměl několik let oficiálně publikovat, jeho díla tak vycházela v samizdatu nebo v zahraničí.
• Zemřel po pádu z okna v pátém patře nemocnice na Bulovce; okolnosti jeho smrti jsou dodnes předmětem spekulací.

Další díla:

• Ostře sledované vlaky
• Slavnosti sněženek
• Obsluhoval jsem anglického krále

Literárně-historický kontext

Česká poválečná literatura (70. léta 20. století)

• Dílo je inspirováno autorovými vzpomínkami na dětství v nymburském pivovaru, kde byl jeho nevlastní otec František Hrabal správcem.
• Postavy Maryšky a Francina jsou založeny na Hrabalových rodičích, strýc Pepin je inspirován skutečným autorovým strýcem Josefem.

Další autoři:

• Egon Hostovský
• Josef Škvorecký
• Ludvík Vaculík
• Milan Kundera

Rozbor díla: Postřižiny

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika
• Literární žánr: Vzpomínková novela
• Literární forma: Próza

Téma a motivy:

• Téma: Oslava života, mládí, vitality a smyslnosti v kontrastu s nastupující novou, moderní a uspěchanou dobou.
• Motivy: Vzpomínky na dětství, pivovar, dlouhé vlasy, zkracování, technický pokrok (rádio, automobil), jídlo a pití (zabijačka), erotika, hlučnost.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je oslava nespoutaného života, radosti a krásy, které jsou konfrontovány s příchodem nové, moderní a technické doby, symbolizované ‚zkracováním‘. Dílo je nostalgickou vzpomínkou na ‚zlaté časy‘ a konec jedné éry.

Vypravěč:

• Vypravěčkou a zároveň hlavní postavou je Maryška, která s odstupem času a s nostalgií vzpomíná na své mládí.
• Typ vypravěče: Ich-forma

Kompozice:

• Dílo je členěno do na sebe navazujících epizod, které nemají pevnou dějovou linku, ale jsou spíše řetězcem vzpomínek a obrazů.

Jazyk a styl:

• Jazyk je bohatý, poetický a plný barvitých popisů.
• Autor používá nespisovnou češtinu, hovorové výrazy a nářečí (zejména u strýce Pepina).
• V textu se objevují dlouhá souvětí (tzv. hrabalovská souvětí), která vtahují čtenáře do proudu vyprávění.
• Časté je používání přirovnání a přímé řeči.

Postavy:

• Maryška: Manželka správce pivovaru Francina. Je mladá, krásná, energická, nespoutaná a plná života. Její dlouhé vlasy jsou obdivovány celým městem. Ráda provokuje a užívá si života plnými doušky.
• Francin: Správce pivovaru a Maryščin manžel. Je to zodpovědný, tichý a usedlý muž, který miluje svou ženu, ale zároveň se trápí jejími výstřelky. Představuje řád a tradici.
• Strýc Pepin: Francinův bratr, který přijíždí na návštěvu. Je hlučný, energický, chvástavý a jeho historky a neustálý křik narušují klid pivovaru. Je pravým opakem Francina a pro Maryšku představuje vítané zpestření.

Děj:

Děj se odehrává v malém městě v nymburském pivovaru, kde žije správce Francin se svou krásnou a energickou ženou Maryškou. Jejich poklidný život je plný drobných radostí a Maryščiných nespoutaných nápadů. Jedním z nich je například zabijačka, kterou uspořádá v době, kdy v pivovaru zasedá správní rada. Maryška se v zápalu hry s řezníkem dostane až do jednací síně, kde všechny přítomné pány pozve na hostinu. Klidný život naruší příjezd Francinova bratra, strýce Pepina. Pepin je hlučný, chvástavý a jeho neustálý křik a historky ruší Francina při práci. Když už to Francin nemůže vydržet, v afektu jim řekne, ať si pro ticho vylezou třeba na komín. Pepin vezme jeho slova doslova a s Maryškou na pivovarský komín skutečně vyleze, což způsobí poplach v celém městě a nutnost zásahu hasičů. Příběh vrcholí Maryščiným rozhodnutím nechat si ustřihnout své krásné dlouhé vlasy, což symbolizuje konec jedné éry a příchod nové doby – doby ‚zkracování‘.

Inspirace a adaptace:

• Hlavní inspirací pro novelu byly autorovy vlastní vzpomínky na dětství, které prožil v pivovaru v Nymburce ve 20. letech 20. století.
• Postavy Francina a Maryšky jsou inspirovány Hrabalovými rodiči (nevlastním otcem Františkem Hrabalem a matkou Marií) a strýc Pepin jeho skutečným strýcem Josefem Hrabalem.

Zajímavosti:

• Dílo bylo v roce 1980 zfilmováno Jiřím Menzelem. Film se stal jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších českých filmů a získal řadu ocenění.

Vlastní názor:

Postřižiny jsou jednou z nejčtenějších a nejoblíbenějších knih Bohumila Hrabala. Čtenáři oceňují především její poetickou atmosféru, nostalgický humor a oslavu života. Dílo je považováno za vrchol Hrabalovy tvorby a za jeden z klenotů české literatury 20. století. Maryška, Francin a strýc Pepin se stali ikonickými postavami, které ztělesňují radost ze života a svérázný český humor.

Doplňující informace:

Epika – jeden ze základních druhů literatury, základem je vypravování děje, v němž se odrážejí osudy, chování, prožitky a vztahy.

Vzpomínková novela – novela ve které autor vzpomíná a popisuje v díle svoje dětství.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Postřižiny – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Ostře sledované vlaky

Autor: Bohumil Hrabal

Přidal(a): Linda Chrudinová

Bohumil Hrabal (*1914 – †1997)

• Bohumil Hrabal se narodil v Židenicích u Brna jako nemanželské dítě. Jeho biologickým otcem byl zřejmě důstojník armády, se kterým se Hrabal setkal až v dospělosti, ale bližší vztah k němu nechoval. Jeho matka pracovala jako pomocná účetní v pivovaru v Polné, kde se seznámila se svým budoucím manželem Františkem Hrabalem. Ten dostal místo správce pivovaru v Nymburce, kam se rodina přestěhovala, když bylo Bohumilovi šest let. Se svým nevlastním otcem se sblížil, což se později odráží v jeho díle.
• Bohumil Hrabal studoval na gymnáziu, maturitu složil v Českém Brodě a později vystudoval práva. Právnické profesi se však nikdy nevěnoval. Vystřídal mnoho povolání, která se také odráží v jeho díle – pracoval jako závodní úředník, skladník, pojišťovací agent, výpravčí v Kostomlatech (inspirace pro Ostře sledované vlaky) nebo zaměstnanec oceláren a balič starého papíru ve sběrných surovinách (inspirace pro Příliš hlučnou samotu). Od roku 1963 se živil pouze psaním.
• Přátelil se s dalšími umělci, zejména zástupci realismu a českého undergroundu, jako byli Jiří Kolář, Egon Bondy nebo Vladimír Boudník. Byl jednou ženatý, vzal si Elišku Plevovou, se kterou si pořídili chatu v osadě Kersko. Hrabal zemřel v roce 1997 pádem z okna pražské nemocnice Na Bulovce. Spekuluje se, zda šlo o nešťastnou náhodu při krmení holubů, nebo o sebevraždu.
• Ačkoliv byl Hrabal považován za oficiálního autora, některá jeho díla neprošla cenzurou a kolovala v samizdatu (např. Něžný barbar v edici Pražská imaginace), zatímco jiná vyšla až po cenzurních zásazích. Nikdy však nebyl zcela zakázaným autorem.
• Pro Hrabalovu tvorbu je typický obdiv k životu a světu, až posedlost životem. Většina jeho próz nemá souvislý děj, ale jedná se o plynulý tok jednotlivých, někdy zdánlivě nesouvisejících příběhů, což je metoda literární koláže. Často staví do kontrastu krásu a ošklivost, krutost a něhu, lyriku a drastiku. Zajímal se o lidi z periferie společnosti (např. z pražské Libně) a inspiraci pro své příběhy čerpal z běžného života, který si dotvářel. Jeho jazyk je lyrický, hovorový, ale i drsný.

Další díla:

• Perlička na dně: Soubor šesti povídek ze života lidí na okraji společnosti, hledající v každém člověku dobré jádro.
• Pábitelé: Sbírka povídek o tzv. pábitelích – lidech z okraje společnosti, kteří s nadšením a zveličením vyprávějí události svého života.
• Taneční hodiny pro starší a pokročilé: Literární experiment psaný jako jedna nekonečná věta, kde starší muž vypráví své životní příběhy mladé ženě.
• Obsluhoval jsem anglického krále: Román sledující osudy malého číšníka, který se touží stát milionářem a dostat se do vyšší společnosti.
• Slavnosti sněženek: Povídkový soubor zachycující svérázný život obyvatel chatové osady Kersko.
• Příliš hlučná samota: Monolog baliče papíru Hanti, který se samovolně vzdělává a medituje o životě. Dílo s výraznými autobiografickými prvky.
• Nymburská trilogie: Zahrnuje díla Postřižiny (vzpomínky na dětství v pivovaru), Krasosmutnění a Harlekýnovy miliony.

Literárně-historický kontext

Česká literatura 2. poloviny 20. století (2. vlna válečné prózy)

• Dílo vzniklo v 60. letech 20. století, v období politického uvolnění, a řadí se do tzv. druhé vlny válečné prózy, která se na válku dívá s odstupem a zaměřuje se na psychiku postav a existenciální otázky.
• Hrabalova pozdější tvorba spadá do období normalizace. V této době někteří autoři měli zákaz publikování a psali buď pro samizdat, nebo po roce 1968 emigrovali a publikovali v zahraničí.
• Samizdatová literatura byla šířena neoficiálně, nejprve ručním opisem na psacím stroji přes více kopií (pauzáků), později v rámci samizdatových nakladatelství, jejichž provoz byl nezákonný. Mezi nejznámější patřila: Petlice (založena 1972 Ludvíkem Vaculíkem), Edice Expedice (od poloviny 70. let, Václav Havel), Česká expedice (založena 1978 Jaromírem Hořcem) a Pražská imaginace (vydávala Hrabalova díla).
• Exilová literatura byla vydávána v zahraničí a pašována do Československa. Mezi hlavní nakladatelství patřila: Sixty-Eight Publishers (založeno 1971 v Torontu Josefem Škvoreckým a Zdenou Salivarovou), Rozmluvy (Londýn), Index (Kolín nad Rýnem), Konfrontace (Curych), Poezie mimo domov (Mnichov) a Arkýř (Mnichov).

Další autoři:

• Karel Ptáčník: Ročník jedenadvacet, Město na hranici
• Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol, Mí černovlasí bratři, Pan Theodor Mundstock
• Ota Pavel: Jak jsem potkal ryby, Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři
• Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma, Občan Brych, Kulhavý Orfeus

Rozbor díla: Ostře sledované vlaky

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika (střední epika)
• Literární žánr: Novela (s prvky psychologické a válečné prózy)

Téma a motivy:

• Témata: Dospívání a přechod do dospělosti, hledání vlastní identity a odvahy, absurdita a nesmyslnost války, sexualita jako iniciační proces, malé lidské osudy na pozadí velkých dějin.
• Motivy: Vlaky (ostře sledované transporty jako symbol války), razítka (erotický motiv, vzpoura proti autoritě), holubi (útočiště přednosty stanice), smrt, erotika, hrdinství.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je odsouzení války a její nesmyslnosti, která zasahuje do životů obyčejných lidí. Dílo zkoumá psychický vývoj mladého hrdiny, jeho touhu po hrdinství a paradox, že skutečného hrdinství dosahuje až v okamžiku smrti. Zároveň je to zamyšlení nad českou národní povahou, pro kterou je typické určité opatrnictví.

Námět:

• Námět: Námětem je příběh o dospívání mladého muže a jeho cestě k hrdinství na pozadí posledních dnů druhé světové války na malé železniční stanici.

Vypravěč:

• Příběh je vyprávěn v ich-formě, vypravěčem je hlavní hrdina Miloš Hrma.

Kompozice:

• Kniha je dělena do kapitol. Děj je vyprávěn chronologicky, ale je narušován častými retrospektivními vsuvkami, ve kterých Miloš vzpomíná na minulé události. Využívá se metoda koláže, kde různé příběhy a motivy splývají v jeden celek. Dílo má tragický podtón (baladický charakter) a je postaveno na kontrastu lyričnosti a tragického vyústění.

Jazyk a styl:

• Jazyk díla kombinuje spisovnou češtinu s hovorovými a nespisovnými prvky, objevují se i vulgarismy. Styl je charakteristický humornými a erotickými prvky. Autor používá dlouhá souvětí, časté zájmeno „ten“ a spojky. V textu se vyskytují metafory, německé věty a odborná železničářská terminologie (např. mašinkvéra, poloha volno, hloubkaři). Součástí jsou i drastické pasáže (popis transportu zvířat, zabíjení králíků, smrt vojáka).

Časoprostor:

• Čas: Konec druhé světové války, únor 1945.
• Místo: Malá železniční stanice Kostomlaty a její okolí.

Postavy:

• Miloš Hrma: Mladík, který se učí na výpravčího. Je citlivý, nesebevědomý a zpočátku nedůvěřivý, trápí se svými neúspěchy v milostném životě, které ho dovedou až k pokusu o sebevraždu. Obdivuje svého kolegu Hubičku. Po prvním úspěšném milostném zážitku získá sebevědomí a odhodlání. Nakonec umírá jako hrdina při plnění sabotážního úkolu.
• Výpravčí Hubička: Zkušenější kolega Miloše, sukničkář a pábitel, který si užívá života plnými doušky. Je oblíbený u žen. Jeho čin s orazítkováním zadnice telegrafistky odstartuje vyšetřování, které ho přiměje k odvetě – naplánování sabotáže německého transportu. Pro Miloše je vzorem mužnosti a odvahy.
• Pan Přednosta: Přednosta stanice, který sní o povýšení na dopravního inspektora. Je přísný, ale v jádru dobrý. Těžce snáší Hubičkovy aféry, které ohrožují jeho kariérní postup. Jeho velkou vášní je chov holubů.
• Máša: Milošova přítelkyně. Je milá, hodná a chápavá, má Miloše upřímně ráda a snaží se mu být oporou.
• Paní Přednostová: Manželka pana přednosty. Je popisována jako rázná žena. Miloš se jí svěřuje se svým intimním problémem a žádá ji o pomoc. Ačkoliv ho odmítne, projeví pro něj pochopení.

Děj:

Hlavním hrdinou je mladý Miloš Hrma, který se po pokusu o sebevraždu vrací do práce jako výpravčí na železniční stanici v Kostomlatech. Sebevraždu se pokusil spáchat kvůli neúspěchu při prvním milování s přítelkyní Mášou. Na stanici se právě řeší aféra výpravčího Hubičky, který o noční směně orazítkoval zadek telegrafistce Zdeničce Svaté. Tento skandál, spolu s napjatou atmosférou konce války, tvoří pozadí příběhu. Stanicí projíždějí ostře sledované vojenské transporty. Miloš, zpočátku pasivní pozorovatel, se postupně mění. Obdivuje Hubičkovu živelnost a odvahu. Když je Hubička kvůli aféře s razítky vyšetřován a obviněn z hanobení němčiny, rozhodne se z pomsty vyhodit do povětří německý muniční vlak. Do akce zapojí i Miloše. Klíčovým momentem pro Miloše je setkání s partyzánkou Viktorií Freie, která na stanici přinese výbušninu. Miloš se jí svěří se svým trápením a ona ho svede. Tento zážitek ho zbaví komplexů a dodá mu sebevědomí. Cítí se jako muž a je připraven na hrdinský čin. Sám se dobrovolně přihlásí, že shodí nálož na projíždějící vlak ze semaforu. Úkol se mu podaří splnit, ale je přitom spatřen a postřelen německým vojákem z posledního vagonu. Miloš pád ze semaforu přežije, ale je smrtelně zraněn. Vedle sebe ve štěrku nachází i německého vojáka, kterého sám postřelil. V posledních chvílích života, zatímco v dálce vybuchuje vlak, si oba umírající uvědomují nesmyslnost svého boje. Miloš umírá s pocitem, že se stal hrdinou.

Inspirace a adaptace:

• Bohumil Hrabal čerpal inspiraci z vlastních zkušeností, když za války pracoval jako výpravčí na železniční stanici v Kostomlatech. Mnoho postav a situací je založeno na reálných předobrazech a zážitcích z tohoto období. Typická je pro něj metoda ‚totálního realismu‘, kdy odposlouchával a zaznamenával příběhy obyčejných lidí, které pak literárně zpracoval.

Zajímavosti:

• Filmová adaptace režiséra Jiřího Menzela z roku 1966 získala v roce 1968 Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

Doplňující informace:

https://www.infoz.cz/pabitel-pabitele/

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Ostře sledované vlaky – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Obsluhoval jsem anglického krále

Autor: Bohumil Hrabal

Přidal(a): Sašenka

Bohumil Hrabal (*1914 – †1997)

• Bohumil Hrabal, rozený Bohumil František Kylián, byl český prozaik a jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století.
• Stal se nejpřekládanějším českým autorem 20. století. Za své dílo byl několikrát oceněn nejen v České republice, ale i v mnoha jiných zemích. V jeho dílech se často objevují prvky autobiografie.

Další díla:

• Slavnosti sněženek
• Postřižiny
• Ostře sledované vlaky

Literárně-historický kontext

Česká literatura 2. poloviny 20. století (70. a 80. léta)

• Dílo bylo napsáno v roce 1971, ale v Československu mohlo oficiálně vyjít až v roce 1989. Do té doby bylo šířeno samizdatově nebo vyšlo v zahraničí.
• Román byl zakázán – oficiálně kvůli erotickým scénám, ale skutečným důvodem byla skrytá kritika totalitního režimu.
• Autor při psaní čerpal z vlastních zkušeností, které nasbíral během práce v luxusních hotelích a restauracích.
• Mnoho událostí i postav v knize má předlohu ve skutečných lidech a zážitcích.

Další autoři:

• Ota Pavel
• Vladimír Páral
• Milan Kundera

Rozbor díla: Obsluhoval jsem anglického krále

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika
• Literární žánr: Vývojový román
• Literární forma: Próza

Téma a motivy:

• Celkové téma: Překonání pocitu méněcennosti a hledání vlastního místa ve světě.
• Hlavní téma: Vzestup a pád pikolíka Jana Dítěte, jeho sen stát se milionářem a snaha o společenské uznání.
• Vedlejší témata: Vzájemné vztahy Čechů a Němců před, během a po druhé světové válce, kritika lidské touhy po moci a majetku, střet malého člověka s velkými dějinami.

Vypravěč:

• Způsob vyprávění: Ich-forma, vypravěčem je hlavní postava Jan Dítě, který retrospektivně vzpomíná na svůj život.

Kompozice:

• Postup: Děj je vyprávěn chronologicky.
• Struktura: Román je rozdělen do pěti kapitol.
• Rámec: Každá kapitola začíná stejnou větou: „Dávejte pozor, co vám teďka řeknu“ a končí větou: „Stačí vám to? Tak tím dneska končím“.

Jazyk a styl:

• Styl psaní: Surrealistický, pábitelský
• Jazyk je velmi bohatý a rozmanitý. Autor používá profesní mluvu z hotelového prostředí, germanismy, vulgarismy i prvky obecné češtiny.
• Charakteristická jsou pro Hrabala velmi dlouhá souvětí (tzv. hrabalovská souvětí), která se mohou táhnout i přes celou stránku a obsahují mnoho vsuvek a odboček.

Básnické prostředky v díle:

• Lidové označení: slzičky panny Marie (pro květinu hvozdník kartouzek)
• Přirovnání: „…zuby vypadaly jak masožravé rostliny…“
• Personifikace: „…večer byl těhotný…“

Časoprostor:

• Čas: Děj se odehrává v období od 20. do 50. let 20. století, tedy v době první republiky, druhé světové války a nástupu komunismu.
• Místo: Děj je zasazen do různých hotelů a restaurací v okolí Prahy (hotel Paříž, hotel Šroubek) a Chebu. Závěr se odehrává v osamění na Šumavě.

Postavy:

• Jan Dítě: Hlavní hrdina a vypravěč. Kvůli své malé výšce je velmi zakomplexovaný a nerozvážný. Snaží se lidem dokázat, že se jim vyrovná, a touží po bohatství a uznání. Je poněkud sobecký, což si plně uvědomí až ve stáří, kdy rekapituluje svůj život.
• Líza: Němka, učitelka tělocviku a později manželka Jana Dítěte. Je bezvýhradnou stoupenkyní Hitlerovy nacistické filozofie a obdivuje árijskou rasu.
• vrchní Skřivánek: Pracuje v hotelu Zlatá Praha a stává se profesním vzorem pro mladého Jana Dítěte. Tvrdí, že obsluhoval anglického krále, a umí dokonale odhadnout hosty podle jejich vzhledu a chování.

Děj:

Román sleduje životní osudy malého, ale ctižádostivého pikolíka Jana Dítěte, který touží po bohatství a společenském uznání. Jeho kariéra začíná v hotelu Zlatá Praha, kde se učí od zkušenějšího vrchního Skřivánka. Postupně stoupá po společenském žebříčku, obsluhuje významné hosty a sní o tom, že se stane hoteliérem a milionářem. Jeho život zásadně ovlivní druhá světová válka. Ožení se s Němkou Lízou, která je oddanou nacistkou, a díky ní se dostane k majetku v podobě hotelu získaného v rámci programu Lebensborn. Po válce je však považován za kolaboranta, o majetek přijde a je na několik let uvězněn. Po propuštění se stává součástí ‚klubu poražených‘ a nakonec nachází klid a smíření v samotě na Šumavě, kde jako cestář rekapituluje svůj život plný vzestupů a pádů.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Obsluhoval jsem anglického krále – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.