Kniha: Ostře sledované vlaky

Autor: Bohumil Hrabal

Rozbor přidal(a): Alena

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Bohumil Hrabal (1914–1997)

• český prozaik, jeden z nejvýznamnějších autorů české literatury 20. století
• ve svých dílech často zobrazoval obyčejné lidi, postavy na okraji společnosti a jejich každodenní život
• typické jsou pro něj dlouhé proudy řeči, svébytný humor, poetizace všednosti a využívání hovorového jazyka
• narodil se v Brně, dětství však prožil hlavně v Nymburce, kde jeho nevlastní otec pracoval jako správce pivovaru
• vystudoval práva, ale vystřídal řadu zaměstnání – byl například výpravčím, dělníkem i baličem papíru ve sběrných surovinách
• od 60. let patřil k výrazným osobnostem české prózy, po roce 1968 měl omezenou možnost publikovat
• zemřel po pádu z okna nemocnice na Bulovce v Praze
• podle novely Ostře sledované vlaky natočil Jiří Menzel stejnojmenný film, který získal Oscara

Další autorova díla:

• Obsluhoval jsem anglického krále
• Pábitelé
• Postřižiny
• Příliš hlučná samota
• Slavnosti sněženek

Okolnosti vzniku díla

Společensko-historický kontext:

• dílo vzniklo v 60. letech 20. století, tedy v období postupného uvolňování poměrů v Československu
• v literatuře se projevovala snaha o pravdivější a civilnější zachycení života bez schematismu
• novela tematicky navazuje na druhou světovou válku, ale nezobrazuje ji pateticky – soustředí se na obyčejného člověka a jeho osobní problémy
• patří do tzv. druhé vlny válečné prózy, která ukazuje válku z neheroického, často ironického a psychologického pohledu

Literatura 60. let 20. století:

• docházelo k uvolnění cenzury a k větší tvůrčí svobodě
• autoři se odkláněli od budovatelských témat a zaměřovali se na vnitřní svět člověka, absurditu doby a osobní zkušenost
• po roce 1968 nastoupila normalizace, která svobodu tvorby opět výrazně omezila

Další představitelé této doby:

• Josef Škvorecký: Zbabělci
• Ota Pavel: Smrt krásných srnců
• Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
• Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol

Rozbor díla: Ostře sledované vlaky

Obecná charakteristika díla:

• Literární druh: epika
• Literární forma: próza
• Literární žánr: tragikomická novela
• Rok vydání: 1965

Téma, motivy a hlavní myšlenka:

• Téma: Dospívání mladého muže, hledání vlastní identity a mužnosti na pozadí druhé světové války.
• Motivy: Válka, železnice, dospívání, sexualita, smrt, hrdinství, ironie, všední život.
• Hlavní myšlenka: I nenápadný a nejistý člověk může v mezní situaci vykonat hrdinský čin. Dílo zároveň ukazuje absurditu války a nesmyslnost umírání obyčejných lidí.

Kompozice:

• děj je převážně chronologický
• objevují se retrospektivy hlavního hrdiny a vzpomínky na rodinu i předchozí události
• novela je poměrně krátká, děj je soustředěný a směřuje k tragickému závěru

Vypravěč:

• ich-forma – příběh vypráví hlavní hrdina Miloš Hrma
• díky tomu čtenář sleduje nejen události, ale i jeho vnitřní nejistotu, stud a postupnou proměnu

Jazyk:

• spisovná čeština se prolíná s hovorovými výrazy
• objevují se slova neutrální i stylově zabarvená
• typický je černý humor, ironie a kontrast mezi tragickými a komickými situacemi
• autor využívá delší souvětí připomínající plynulý proud řeči, což je pro Hrabala typické
• významnou roli mají dialogy a přímá řeč

Postavy:

• Miloš Hrma: mladý železničář, nezkušený, citlivý a nejistý chlapec bez sebevědomí; po osobním selhání se pokusí o sebevraždu, ale nakonec dospěje a vykoná hrdinský čin
• Hubička: Milošův starší spolupracovník, sebejistý a zkušený výpravčí; milovník žen a života, který Milošovi pomůže překonat jeho ostych
• Přednosta stanice: pořádný a klidný muž, který miluje svou práci, manželku i holuby; působí komicky svou maloměšťáckou pečlivostí
• Paní přednostová: hodná, trpělivá a chápavá žena
• Zdenička Svatá: mladá telegrafistka, která se stane středem aféry s Hubičkou kvůli orazítkovanému pozadí
• Máša: Milošova dívka, se kterou prožil své milostné zklamání
• Viktoria Freie: odvážná odbojářka, která Milošovi pomůže při závěrečné životní proměně

Místo a čas děje:

• Místo: malá železniční stanice v Kostomlatech
• Čas: konec druhé světové války, zejména rok 1945
• Atmosféra: válečné prostředí se mísí s tragikomickou, místy absurdní a chvílemi pochmurnou atmosférou

Stručný děj

Miloš Hrma se po delším zotavování z pokusu o sebevraždu vrací do práce na železniční stanici. Trápí ho jeho milostné selhání s přítelkyní Mášou i nízké sebevědomí. Na stanici sleduje každodenní provoz i zvláštní události kolem svých kolegů, zejména výpravčího Hubičky, který měl aféru s mladou telegrafistkou Zdeničkou a způsobil skandál tím, že jí orazítkoval zadeček.

Miloš se snaží svůj osobní problém překonat. Nakonec se mu to podaří díky setkání s odbojářkou Viktorií Freie. Zároveň dostane důležitý úkol – zúčastnit se sabotážní akce proti německému vojenskému transportu. Miloš vyleze na stožár a hodí na projíždějící vlak nálož, čímž splní svůj úkol. Při akci je však postřelen německým vojákem a umírá. V posledních chvílích si uvědomuje tragickou absurditu války a nesmyslnost smrti obyčejných lidí.

Vlastní zhodnocení

Dílo je působivé tím, že spojuje vážné válečné téma s humorem, nadsázkou a civilností. Velmi silně působí proměna hlavního hrdiny z nejistého chlapce v člověka, který je schopen oběti. Novela je čtivá, jazykově originální a nadčasová tím, že ukazuje obyčejný lidský osud uprostřed dějin. Silnou stránkou textu je i kontrast mezi banálními každodenními situacemi a tragickým pozadím války.

The post Ostře sledované vlaky – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Obsluhoval jsem anglického krále

Autor: Bohumil Hrabal

Rozbor přidal(a): nikol

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Základní informace

Český prozaik, jehož hrdinové jsou lidé z okraje společnosti, kteří však milují život. Sám o sobě tvrdil, že „píše pro starší a pokročilé a nevybíravým jazykem mužů“, proto je snad nejméně oblíben u mladých žen. Jeho jazyk je svérázný, obsahuje dlouhá souvětí, nečleněný text a nespisovné útvary národního jazyka. Svou první knihu vydal ve svých téměř 50 letech.

Život

Narodil se r. 1914 v Brně jako nemanželské dítě. Pak se jeho matky provdala za správce pivovaru v Nymburku, kde prožil dětství. Členem rodiny a Hrabalovou velkou inspirací se po čase stal i svérázný strýc Pepin, který k nim jednou přijel na 14 dnů a zůstal 14 let. Hrabal vystudoval práva, avšak jako advokát nikdy nepůsobil, pracoval většinou v nekvalifikovaných profesích, odkud čerpal inspiraci pro svá díla. Pak se stal spisovatelem z povolání. Po r. 1968 nesměl publikovat, vydává proto svá díla v exilu a samizdatu. V roce 1975 je mu činnost částečně povolena, ale dílo je cenzurováno. Zemřel v Praze r. 1997 na následky pádu z 5. patra v nemocnici na Bulovce, když krmil holuby.

Zařazení autora do kontextu české literatury

Autoři let 1968–1989 po potlačení jara 68, kdy nastává doba normalizace. Za „normální“ stav, kam se měla politika i společnost vrátit, byl považován totalitní komunistický režim 50. let, což souviselo s tím, že česká politika se podřídila Moskvě, na našem území se usídlila sovětská vojska, proběhly rozsáhlé čistky, nadále byla porušována lidská práva a svoboda (proti Charta 77). Když v 80. letech nastaly vnitřní problémy v SSSR, moc Moskvy oslábla, což dalo možnost opozičnímu hnutí mobilizovat síly. Politická změna proběhla poklidnou formou v r. 1989 a je nazývána sametovou revolucí.

Autoři: M. Kundera, J. Škvorecký, L. Vaculík, P. Kohout, V. Páral, O. Pavel, I. Klíma, J. Seifert, Magor, K. Kryl, V. Havel, E, Bondy, A. Lustig.

Samizdat: autoři svá díla vydávali svépomocí, nikoli oficiálně; díla se opisovala na stroji; edice Petlice, Kvart, Expedice, Popelnice, Mozková mrtvice, Jitrnice, Just.

Exil: díla vydaná v zahraničí; nakladatelství 68 Publishers, Index, Křesťanská akademie, Bohemia Press, Rozmluvy.

Dílo

Je obdivovatel surrealismu, tj. volného toku myšlenek bez souvislého děje. Jeho dílo však nebylo „strážci socialismu“ přijato, což je kupodivu, jelikož jeho hrdinové jsou obyčejní lidé, jenže nechodí na schůze, ale do hospody, kde hovoří o všem možném, jen ne o plnění plánu. Jeho postavy netvoří dějiny, stojí raději stranou, jsou osamocení, nemocní, postižení… ale prostě chtějí žít, baví je to a rádi a nahlas o tom vyprávějí. Jsou to PÁBITELÉ.

Perlička na dně, Pábitelé, Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Skřivánci na niti, Příliš hlučná samota

Dílo Obsluhoval jsem anglického krále

1. Osudy díla

Vydat tuto knihu v tehdejším Československu oficiálně nebylo možné. Hrabal ji sice dokončil již v r. 1971, poprvé však vyšla v exilu roku 1980, oficiálně až roku 1989. Údajným důvodem, proč nemohla být tato kniha publikována, byly otevřené erotické scény; skutečným důvodem je však zesměšnění totalitního režimu a jednoznačné odmítnutí černobílého vidění 2. světové války a jejích následků.

2. Formální rozbor

Při psaní svého díla vycházel Hrabal z vlastních zkušeností z luxusních hotelů a restaurací. Původ některých postav je ve skutečných lidech. Každá kapitola začíná stejným větným celkem („Dávejte pozor, co vám teďka řeknu!“) a končí stejnou formulací („Stačí vám to? Tím dneska končím.“). Toto vytváří příběhový rámec, který drží dějovou linii pohromadě. Typická jsou zde i rozsáhlá souvětí, která najdeme především v Hrabalově pozdější tvorbě. Text není dělen na odstavce, je psán metodou asociací v retrospektivě; používá ich-formu.

3. Hlavní postava

Hl. hr. příběhu a vypravěč je Jan Dítě. Jméno dítě má předeslat, že příběh bude vyprávěn jakoby z naivního pohledu dítěte. Dítě je nejen prostý, ale i malinký, trpí pocitem méněcennosti, a proto se snaží za každou cenu vyrovnat těm „velkým“. Ačkoli se mu postupně plní jeho sny, nikdy není dlouho šťastný. Lidé kolem něj jím pohrdají, protože jej vidí jako bezpáteřního, hrabivého člověka, který pouze využívá situace a staví se na stranu silnějšího. Zlomovým okamžikem je moment, kdy se Dítě přidává k německé menšině, protože si naivně myslí, že takto si může vydobýt vytoužené společenské postavení. Je však zneuznán i Němci a na konci příběhu se ocitá na okraji společnosti. Zpočátku posedlý a příliš „snaživý“ hrdina se tak dostane až na své dno a ve čtenáři, který měl původně pocit, že jej nenávidí, vyvolává spíše lítost a soucit.

4. Obsahový rozbor

Příběh se odehrává v době první republiky, okupace, osvobození a komunismu a líčí zvraty tohoto období na osudu hlavního hrdiny, jímž je Jan Dítě, pikolík, který je nevelkého vzrůstu, o to však snaživější. Začíná jako prodavač párků na nádraží, kde se malými podvůdky snaží vydělat nějaké peníze navíc, aby si mohl dovolit navštívit „vykřičený podnik“. Pro svůj nevelký vzrůst trpí komplexem méněcennosti, a když vidí jednoho obchodního cestujícího, který často nocuje v hotelu Zlatá Praha, kde Dítě pracuje, jak si obkládá pokoj bankovkami, rozhodne se stát se bohatým a úspěšným. Na doporučení obchodního zástupce odchází do hotelu Tichota.

Hotel Tichota byl luxusní podnik ve Stránčicích, kam si jezdili bohatí, mocní a vlivní lidé v tajnosti zařádit. Poznává jejich prazvláštní záliby a choutky, poslouchá jejich intelektuální i zběsilé rozhovory a… počítá vydělané peníze, kterých má v tomto podniku opravdu dost. Pracuje zde pod dohledem vrchního Zdeňka; ten si ve svém volném čase rád užívá vydělaných peněz jako bohatí hosté jejich hotelu. Z hotelu je ale po incidentu s Pražským Jezulátkem, které chtěli Bolivijci vysvětit, vyhozen. Šéf jej totiž podezíral, že za záměnu falešného a pravého Jezulátka může právě on.

Na nádraží však potkal obchodního zástupce a ten mu dal doporučení do pražského hotelu Paříž. V tomto podniku Dítě velmi dobře zapůsobil na vrchního číšníka Skřivánka, který jej pokládá za člověka výjimečně nadaného pro tuto práci a učí ho správně rozumět číšnickému řemeslu. Skřivánek je pro Dítěte zajímavá osobnost, vždy dopředu ví, co si host objedná, a když se ho Dítě zeptá, jak to ví, odpoví mu, že „obsluhoval anglického krále“, což má být znakem jeho schopností a životní moudrosti. A jelikož pouze hotel Paříž má dostatečné množství zlatých příborů, navštěvují jej významné osobnosti, dokonce sem přijíždí i habešský císař. Když při recepci pořádané pro císaře zapomene číšník doplnit sklenici panovníka, přiskočí činorodý Dítě a dolévá ji. A protože císař je také maličký a jediný, na koho dosáhne, je Dítě, je vyznamenán řádem habešského císaře. Slavnostní recepce ale skončí pro Dítěte tragédií. Je obviněn z krádeže zlaté lžičky, která, jak se nakonec ukáže, uvízla v odpadu u dřezu. Kvůli tomuto incidentu se chce Dítě dokonce oběsit, což se naštěstí nezdaří. Dítě měl již dost výsměchu ze strany Čechů, a tak se začal učit německy a navštěvoval německé biografy. Na jednom filmu se seznámil s Lízou, německou učitelkou tělocviku, a protože odpor k Němcům v té době roste, z hotelu nakonec zesměšněn odchází. Poté dostává místo někde v horách na Děčínsku, kde byla „chovná stanice“ dokonalých germánských potomků. Dítě se nechal podle svého příbuzného přejmenovat na Ditie a sloužil v této „chovné“ vesničce těhotným Němkám. Zanedlouho se oženil s Lízou a měl s ní syna Siegfrieda, který byl ale lehce postižený; jediné, co jej bavilo, bylo mlátit kladivem.
Líza pracovala jako zdravotnice a z válečných tažení vozila manželovi známky, které kradla v domech likvidovaných Židů a které jim po válce měly zajistit slušné živobytí. Po skončení války, v níž Líza zahynula, si Dítě koupil starý lom a postavil v něm luxusní hotel V Lomu, čímž se chtěl vyrovnat všem bohatým hoteliérům. Splnil si tak svůj sen o výjimečném hotelu, kde se ubytovávali samí slavní a bohatí lidé, zpěvák a herec Maurice Chevalier, spisovatel Steinbeck, který chtěl hotel dokonce koupit. Přesto se však nikdy nestal plnohodnotným členem společenské smetánky. Nakonec přijde vládní převrat, Dítětovi je hotel zabaven, dostává se jako milionář do komunistického vězení, kam jde dobrovolně, jelikož chce být ve vyšší společnosti za každou cenu. Tato společnost jím však přesto pohrdá, protože se jako milionář nenarodil.

Nakonec skončil jako cestář na zapadlé horské samotě, kde spokojeně žije se svými zvířátky a několika podivnými lidmi.

Pozn. Podle Hrabalovy předlohy natočil režisér Jiří Menzel v roce 2006 stejnojmenný film.

The post Obsluhoval jsem anglického krále – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Postřižiny

Autor: Bohumil Hrabal

Rozbor přidal(a): MD

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Dílo: Postřižiny (1976)

Druh:

• Epika – jeden ze základních druhů literatury, základem je vypravování děje, v němž se odrážejí osudy, chování, prožitky a vztahy.

Žánr:

• Vzpomínková novela – novela ve které autor vzpomíná a popisuje v díle svoje dětství.

O autorovi: Bohumil Hrabal (1914-1997)

• Narozen v Brně – Židenicích. Studoval na gymnáziu v Nymburce, po maturitě právnickou fakultu Univerzity Karlovy.
• Zajímal se o filozofii a literaturu.
• Prošel řadu povolání (úředník, skladník, dělník, výpravčí ČSD, kulisák…). Od ledna 1962 je spisovatelem z povolání.
• Psal do novin a časopisů (Květen, Host do domu, Literární noviny).
• Nesměl několik let oficiálně publikovat, díla vycházela v samizdatu, nebo v cizině.
• Zemřel při pádu z 5. patra nemocnice Bulovka.

Další díla autora: Ostře sledované vlaky, Slavnosti sněženek, Obsluhoval jsem anglického krále.

Umělecký směr:

• Česká poválečná literatura (70. léta, 20. století)

Další autoři tohoto období: Egon Hostovský, Josef Škvorecký, Ludvík Vacuík, Milan Kundera

Kompozice díla:

• Dílo je členěno do na sebe navazujících epizod.

Děj:

• Dílo popisuje příběh Maryši manželky správce pivovaru Francina. Maryša byla mladá energická milující žena, jejíž krásné vlasy a krásu celkově obdivovalo daleké okolí. Jednou když zrovna zasedala rada pivovaru, pořádala správcová zabijačku. Jelikož měla zabijačkou ohromě ráda tak si jí také podle toho náležitě užívala že při ne při nevinné hře kdy se se svým řezníkem honila po pivovaru a mazali se jitrnicemi po tváři. V zápalu hry se dostala až do jednací síně kde vyrušila Francina přímo uprostřed jednání. Při této příležitosti pozvala celý zasedací výbor na hostinu. Jejich klidný život pokračoval až do chvíle příjezdu Francinova bratra Pepina. Francinův bratr byl jeho pravým opakem energický, a hlavně hrozně hlasitý. Téměř vždy když mluvil, bylo ho slyšet všude a to se nelíbilo Francinovi, kterého rušil při jeho schůzích s představenstvem pivovaru. Jednou už to Francin nevydržel, vtrhl do místnosti, kde se Pepin vybavoval se svojí švagrovou řekl jim, ať si třeba vylezou na komín jen, ať už je ticho. Pepin však vzal Franckovu poznámku vážně a vylezl i s Maryšou na pivovarský komín. Po chvíli dorazili hasiči, aby je dostali dolů. Příběh končí situací, kdy Maryša zjistí, že je doba zkracování a nechá si ostříhat svoje dlouhé vlasy.

Postavy:

• Maryška – žena správce pivovaru, energická, nespoutaná
• Francin – správce pivovaru,
• Strýc Pepin – Francinův bratr, rozverný a nespoutaný muž, je velice energický

Jazyková stránka:

• Nespisovná čeština, hovorové výrazy, přirovnání, přímá řeč

Vliv díla:

• Postřižinyje celovečerní film režiséra Jiřího Menzela z roku 1980.

The post Postřižiny – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Ostře sledované vlaky

Autor: Bohumil Hrabal

Rozbor přidal(a): Linda Chrudinová

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Bohumil Hrabal 

• Bohumil Hrabal se narodil v Židenicích u Brna, dnes městské části Brna, jako nemanželské dítě. Jeho otec byl zřejmě důstojníkem armády. Ví se, že se Bohumil se svým biologickým otcem setkal, nejspíše ovšem až po tom, co se Hrabal proslavil a zvlášť výrazné city ke svému otci nechoval. Hrabalova matka pracovala jako pomocná účetní v pivovaru v Polné, kde se seznámila se svým budoucím manželem Františkem Hrabalem. František Hrabal dostal místo správce pivovaru v Nymburce, kam se rodina přestěhovala, když bylo Bohumilovi 6 let. Se svým nevlastním otcem se sblížil, což je později odráží v jeho díle.
• Bohumil Hrabal studoval na gymnáziu, maturitu složil v Českém Brodě a později vystudoval práva. Jako právník se však nikdy neživil- vystřídal mnoho profesí, které se také odráží v jeho díle- pracoval např. jako závodní úředník, skladník, pojišťovací agent, nebo výpravčí v Kostomlatech (Ostře sledované vlaky). Byl také zaměstnancem oceláren, či pracoval jako balič starého papíru ve sběrných surovinách (Příliš hlučná samota). Od roku 1963 se živí jen psaním.
• Přátelil se s dalšími umělci, zejména zástupci realismu a českého undergroundu, jako byli např. Jiří Kolář, Egon Bondi, nebo Vladimír Boudyník.
• Byl jednou ženatý, vzal si Elišku Plevovou, se kterou si pořídili chatu v chatové osadě Kersko, kam jezdili na víkendy a Hrabal sám, po smrti své ženy, téměř denně. Hrabal zemřel v roce 1997 pádem z okna pražské nemocnice Na Bulovce. Kolem jeho smrti dodnes existují otazníky- spekuluje se o nešťastné náhodě, když krmil holuby, nebo o sebevraždě.

POZNÁMKA: Bohumil Hrabal nikdy zakázaným autorem nebyl. Byl považován za autora oficiálního, nicméně některá jeho díla vydána nebyla (Něžný barbar), neboť neprošla cenzurou, a tak kolovala v samizdatu (Pražská imaginace), některá díla však pod cenzurou vyšla.

DALŠÍ DÍLA:

Perlička na dně: 6 povídek ze života lidí na okraji společnosti, skoro každý člověk má dobré jádro, dobré vlastnosti

Pábitelé: pábitelé = lidé z okraje společnosti nabití událostmi svého života, události s potěšením sdělují- zveličeně, zpřeházeně, všechno dělají s velkým nadšením, obdiv ke světu, ostatní si myslí, že jsou blázni (Pepin, Hanťa /PHS/, Jarmilka, Maryška, Dítě

Taneční hodiny pro starší a pokročilé: literární experiment, psáno celé jednou větou, motivem výpověď staršího muže, který se snaží zapůsobit na mladou ženu

Obsluhoval jsem anglického krále: divadelní hra, dílo beze smyslu ( 😀 )

Slavnosti sněženek: povídkový soubor, zachycuje svérázný život obyvatel chatové osady Kersko

Příliš hlučná samota: monolog vábitele baliče papíru Hanti, samovolně se vzdělává, medituje o životě, inspirace jedním z Hrabalových povolání, Hanťa- nejvíc autobiografických prvků

Nymburská trilogie: Postřižiny (dětství v pivovaru), Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony (rodiče v DD)

POZNÁMKA: Nelze popsat a vybrat konkrétní směr, psal o všem.. Stačí vyjmenovat další autory a jejich díla..

Další autoři:

Karel Ptáčník: Ročník jedenadvacet, Město na hranici

Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol, Mí černovlasí bratři, Pan Theodor Mundstock

Ota Pavel: vl. jm. Otto Popper, ovlivněn otcem a přírodou, trpěl maniodepresivní psychózou; Jak jsem potkal ryby, Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři

Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma, Občan Brych, Když v ráji pršelo, Kulhavý Orfeus

Bohumil Hrabal se valnou částí své tvorby řadí do období normalizace. Někteří autoři mají zákaz publikování, a tak píší buď pro samizdat, nebo po roce 1968 (vstup vojsk VS) emigrují a publikují v zahraničí.

Samizdat:

Existence pouze kopírek ve firmách

Původně psací stroj- více pauzáků= více kopií

Ruční opis, následně svázané, lidé si to půjčovali

Postupně samizdatová nakladatelství- lepší technika, ale nezákonné, lidé vězněni, soud

Nakladatelství:

Petlice (´72, Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Eva Kantůrková, kontinuita čs. literatury s lit. 60. Let)

Edice Expedice (od pol. 70. let, Václav Havel, orientace na odbornou literaturu-politologie, eseje, filosofie)

Česká expedice (´78, Jaromír Hořec /básník/, poezie, historické a literární studie)

Pražská imaginace (Hrabalova díla)

Exil:

Exilová nakladatelství- autoři v zahraničí

Knihy mezi české čtenáře

Zahraniční nakladatelství, knihy pomocí kamiónů pašovány do Čs.

Brožované, snaha i ve formátu

Trestné- pašování a převážení

Nakladatelství:

Sixty-eight publishers (´71, Toronto, Škvorecký+ manželka /Zdena Salivarová/, nová česká beletristická tvorba)

Rozmluvy (´82, Londýn, beletrie, eseje, knihy Bohuslava Rejnka, Ivana Klímy, Václava Havla)

Index (´71, Kolín nad Rýnem, politologická díla- Petr Pithart, Zdeněk Mlynář)

Konfrontace (´73, Curych, literatura faktu)

Poezie mimo domov (poezie, tvorba písničkářů, pol. 70. let, Mnichov, texty Karla Kryla, Vladimíra Mišíka)

Arkýř (´80, Mnichov)

Charakteristické znaky tvorby:

Obdiv k životu a světu, posedlost životem

Většina próz nemá souvislý děj, plynulý tok jednotlivých, někdy zdánlivě nesouvisejících příběhů- metoda koláže

Střet kontrastu- krása x ošklivost, krutost x něha, lyrika x drastika

Zájem o lidi z periferie společnosti (Libeň)

Inspirace pro příběhy zřejmě v běžném životě- odposlouchával, dotvářel

Lyričnost, přirovnání, hovorovost, drsnost v jazyce

CHARAKTERISTIKA DÍLA:

Ostře sledované vlaky

Děj se odehrává ke konci 2. světové války, roku 1945. Hlavním prostředím děje je železniční stanice Kostomlaty u Hradce Králové.

Dílo se řadí do české prózy po roce 1945, jedná se o druhou vlnu válečné prózy. Literárním druhem je střední epika a žánrem je novela. Autorem je Bohumil Hrabal. Dílo vychází v roce 1965. Bylo velmi úspěšně natočeno Jiřím Menzelem v roce 1966, film získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

DĚJ:

Hlavním hrdinou knihy je mladý Miloš Hrma. Zpočátku knihy Miloš vypráví příběh své rodiny. Jeho otec byl strojvedoucí, ale od 48 let byl v penzi, což mu lidé záviděli. Tatínek sbíral všelijaké hamparádí, ze kterého poté vyráběl různé věci. Milošův pradědeček zase od 18 let pobíral rentu, takže ho lidé nenáviděli a každý rok ho někde zbili. Milošův dědeček byl hypnotizér, pracoval v cirkusu, a lidé ve městě viděli v jeho práci touhu ulévat se. Když Němci obsadili hranice Čech, Milošův děda šel proti německému tanku, chtěl ho totiž zhypnotizovat, aby se obrátil a jel zpět, tank ho ale přejel. Miloš jako jediný pracuje, je výpravčí na železniční stanici v Kostomlatech. Na začátku samotného příběhu se zrovna vrací do práce po třech měsících. Miloš se léčil z úrazu, který si sám způsobil- podřezal si žíly, kvůli tomu, že se mu nezdařilo první milování s přítelkyní Mášou. Miloš má pocit, že na něj kvůli úrazu lidé koukají skrz prsty, protože se chtěl ulít z práce, stejně jako jeho předchůdci. Ve stanici se zrovna řeší problém, který způsobil výpravčí pan Hubička. Ten o noční směně orazítkoval zadnici telegrafistky Zdeničky Svaté a její matka na to ráno přišla a přišla si stěžovat. Pan přednosta je z této aféry nešťastný. Miloš panu přednostovi vypráví, jak, když s panem Hubičkou sloužil v Dobrovici, pan Hubička s jednou ženou protrhl kanape. O panu Hubičkovi si vypráví všichni, ví o tom už dokonce i hraběnka Kinská, která se zná s panem přednostou a jejíž zámek je poblíž stanice.  V železniční stanici se odráží vypjatá atmosféra konce druhé světové války. Stanicí projíždí mnoho tzv. ostře sledovaných transportů se střelivem, které míří z fronty nebo na frontua dále tudy projíždějí například lazaretní vlaky nebo vlaky ve kterých se převážejí zvířata, která jsou zmučená dlouhou cestou. Miloše je zvířatům velmi líto, a je mu líto i německých vojáků, kteří jsou převáženi ve vlaku, protože si uvědomuje, že to jsou také lidé a také trpí. Když jednou projíždí ostře sledovaný transport stanicí Miloš je zajat dvěma esesáky a zaveden do vlaku. Transport má totiž problémy se zpožděním, kvůli Milošovi a Hubičkovi. (Milošovi na ředitelství v HK řekli aby stál u kolejnic a spouštěl a vytahoval semafory). Miloš si v té chvíli vzpomene na to, jak chtěl spáchat sebevraždu. Náhodně si vybral hotel v Bystřici u Benešova. Poté jeho vzpomínky končí a opět se vrací do reality. Hejtman, který měl jizvu přes celý obličej, vyhrnul Milošovi rukávy, a když si povšiml jizev na ruce, řekl mu „Kamarad“, a Miloše z transportu propustil. Při cestě zpátky vzpomínal, jak se poprvé potkal s Mášou, při natírání plotu. Když došel k mrtvým koním, kteří leželi  u cesty, na jednoho z nich si sedl a vzpomínal dále. Tentokrát vzpomínal na to, jak dojel do hotelu v Bystřici u Benešova, lehl si tam do vany, a podřezal si žíly. Zachránil ho zedník. Poté vzpomínal na událost, která ho dovedla k tomuto činu, a to byl jeho nezdařilý pokus o první milování s Mášou. Stalo se to v ateliéru u Mášinna strýčka v Karlíně. Druhý den došlo k náletu. Poté Miloš došel na pátou kolej, kde byl odstavený vlak, kde byla spousta věcí německých vojáků a také krev. Poté Miloš došel na stanici, výpravčí Hubička spal a poté přišel pan přednosta. Pan přednosta i výpravčí byli rádi, že se Miloš ve zdraví vrátil. Do stanice dorazil vlak, který se tam zastavil, s tím, že nemají páru, ale to byla výmluva, chtěli se totiž podívat na pana Hubičku. Strojvedoucí si povídá s panem Hubičkou, že maluje moře, ale nejdou mu vlnky, a pan Hubička mu radí, jak je má malovat. Miloš si všiml, že ve vlaku jede plno zvířat, které jsou zmučené dlouhou cestou a lituje jich. O polední pauze si Miloš ohřívá oběd a s panem Hubičkou sedí v kanceláři, pan Hubička má nohy na stole a sní o Zdeničce. V tu chvíli tam přijde dopravní šéf Slušný, který oboum vynadá. Shání se po panu přednostovi, který je velký milovník holubů, a který se právě nachází právě v holubníku. Pan přednosta přichází před pana Slušného v kabátě, špinavém od trusu. Pan Slušný když viděl, jak je pan přednosta oblečen, upustil od záměru, povýšit pana přednostu na dopravního inspektora (o tom dříve pan přednosta Milošovi vyprávěl a ukazoval mu svůj oblek s inspektorskou hvězdou). Dopravní šéf přišel společně s radou Zednickem, který dorazil vzápětí, vyšetřovat aféru pana Hubičky se Zdeničkou. Nejdříve chtěli obvinit pana Hubičku s omezování osobní svobody, ale když Zdenička řekla, že to chtěla, rozhodli se pana výpravčího aspoň obvinit z hanobení němčiny, protože na razítkách byly německé nápisy. Miloš mezitím dělá svou práci a pana Hubičku obdivuje a závidí mu. Pan přednosta je nešťastný, že nebude dopravním inspektorem. Pan Hubička se jako odplatu za obvinění rozhodne, že při zítřejší noční službě, kterou má s Milošem, vyhodí do povětří ostře sledovaný vlak se střelivem. V ten večer pan přednosta odjíždí na zámek kam je pozván hrabětem Kinským na večeři. Do stanice přijel osobní vlak, ve kterém jela Máša. Řekla Milošovi, že to, co se stalo, je její vina, dala mu slepené fotky jí a Miloše a pozvala Miloše k nim domů. Pak už její vlak odjel pryč. Miloš vzpomíná, jako ho Máša navštívila v nemocnici, a nemocný pacient po ní hodil bažanta. A pak vzpomínal na to, jak odcházel z nemocnice, a připadal si jiný. Čím více se blíží hodina, kdy má přijet transport, pan Hubička je čím dál více nervózní. Miloš je nervózní z toho, že stráví večer s Mášou a nebude vědět, jak se k ní chovat. Rozhodne se požádat o pomoc paní přednostovou, která je rázná. Jde se jí tedy svěřit a chce, aby ho zbavila jeho nezkušenosti. Ona ho ale odmítá, protože je na to už stará. Pan Hubička je stále nervóznější a když odbije dvanáctá hodina, vejde dovnitř dívka jménem Viktoria Freie, která panu Hubičkovi přinese balíček, ve kterém je revolver a nálož. Miloš se s Viktorií dá do řeči a svěří se jí se svým problémem, a žádá ji o pomoc. Viktoria a Miloš se spolu milují a Miloš tak získává svou první zkušenost. Potom dojde k náletu na Drážďany. Poté Viktorie odchází a Miloš je šťastný, že se mu konečně podařilo to, z čeho měl takový strach, a najednou je mnohem sebevědomější, a to, co ho zanedlouho čeká, totiž to, že musí shodit nálož na vlak, mu nenahání žádný strach, a on je, narozdíl od pana Hubičky, klidný.Poté přijel raketový rychlík, ze kterého vyskákali ven Němci, kteří prchli pryč ze zničených Drážďan. Byli tak v šoku, že jen mlčky stáli a nic nedělali, pak se jen tiše rozplakali. Milošovi ale těchto Němců líto nebylo. U toho si vzpomněl, jak chodil k tetě Beatricii do hospicu, kde byli umírající vojáci a on jich litoval. Pak přišla chvíle, kdy jde Miloš ven, shodit na vlak nálož. Přijíždějící vlak dostane pokyn stát, čímž se zpomalí, a Miloš, který vleze na semafor, dává poté vlaku opět zelenou. Když projede kolem Miloše prostřední vagon, Miloš hází nálož. V tu chvíli na něj ale z budky z posledního vagonu vystřelí německý voják. Miloš na něj vystřelí také. Voják se zhroutí z budky do štěrkového lože a postřelený Miloš spadne za ním. Miloš má střelu v rameni a prostřelené plíce a voják břicho. Oba vedle sebe leží. Voják neustále pohybuje nohama jako při pochodu a volá matku svých dětí. Miloš už ví, že zemře. Když se voják nemůže uklidnit, střelí vojáka do srdce, ale voják stále volá. Miloš mu přiloží hlaveň pušky k oku a zastřelí ho. Poté objeví jeho medailonek, na jedné straně je čtyřlístek pro štěstí od jeho ženy. Miloš mu ho vložil do ruky. Konečně se ozval výbuch vlaku, Milošovi se povedlo správně hodit nálož. Miloš poté umírá a přitom se drží s Němcem za ruku, uvědomuje si, že kdyby se znali v civilu, tak by se třeba měli rádi a opakuje si slova, která dokazují nesmyslnost války.

SMYSL:

Hlavní myšlenkou knihy je odsouzení války. Válkou nesmyslně trpí i nevinní lidé a nevinní lidé kvůli ní umírají. Zamyšlení nad českou povahou- opatrnictví. Psychický vývoj Miloše- jeho touha po hrdinství, když ale dosáhne hrdinství, tak umírá, což je paradoxní.

POSTAVY:

Miloš Hrma- mladík, který se učí na výpravčího, má problémy v milostném životě, trápí se tím tak, že chtěl spáchat sebevraždu, je velmi citlivý, nedůvěřivý, nesebevědomý, obdivuje pana Hubičku, po prvním zdařilém milostném zážitku si začne být jistý sám sebou, avšak když splní úkol- hození nálože na transport, umírá

Výpravčí Hubička-sukničkář, má rád ženy a i on je u nich oblíbený, poté co orazítkuje telegrafistce zadnici, je obviněn z hanobení němčiny, a rozhodne se pomstít tím, že vyhodí do povětří transport se střelivem, je vzorem pro Miloše, užívá si života, pábitel

Pan Přednosta- sní o povýšení na dopravního inspektora, přísný, ale vcelku milý, špatně snáší Hubičkovy aféry, chová holuby, je jejich velkým milovníkem

Máša- Milošova přítelkyně, milá a hodná, je chápavá, má ráda Miloše

Paní Přednostová- manželka pana přednosty, je velmi rázná, Miloš se jí svěřuje se svým problémem a chce, aby mu pomohla, ona ho sice odmítá, ale nezlobí se na něj, a má pro něj pochopení

KOMPOZICE:

Kniha je dělena na kapitoly. Příběh je vyprávěn v ich formě. Vypravěčem je hlavní hrdina Miloš. Je vyprávěn chronologicky, ale je zde mnoho retrospektivních prvků. Miloš často vzpomíná na různé události, ať už den jeho pokusu o sebevraždu, nezdařené milování s Mášou, nebo i obyčejný den ve službě. Je zde přímá i nepřímá řeč.  Metoda koláže: příběhy splývají v jeden celek. Dílo má tragické pojetí (baladický charakter), kontrast lyričnost a tragického vyústění.

JAZYK A STYL:

Kniha je psána spisovnou i hovorovou češtinou. Jsou zde také vulgarismy, humorné a erotické prvky. Časté zájmeno „ten“, spojky. Metafory. Najdeme zde také německé věty  a také slova, která se týkají nádraží a vlaků. (mašinkvéra, poloha volno, hloubkaři). Jsou zde také drastické pasáže, kde je popsán převoz dobytka, prasat, odvoz býka na porážku, jak paní přednostová zabíjí králíky a housery. Další drastickou pasáží je zabití německého vojáka.

The post Ostře sledované vlaky – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Obsluhoval jsem anglického krále

Autor: Bohumil Hrabal

Rozbor přidal(a): Sašenka

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Autor – Bohumil Hrabal

Bohumil Hrabal, rozený Bohumil František Kylián, byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Stal se nejpřekládanějším českým autorem 20. století. Za své dílo několikrát oceněn nejen v České republice, ale i v mnoha jiných zemích. V jeho dílech se často objevují prvky autobiografie.

Další autorova díla:

Slavnosti sněženek, Postřižiny, Ostře sledované vlaky

Obsluhoval jsem anglického krále

Žánr

vývojový román

Bližší zařazení

– nejdříve vydáno v cizině

– v Česku až v roce 1989

– surrealistický styl psaní

– zakázáno prý kvůli erotickým scénám, bylo to ale proto, že se zde kritizoval totalitní režim

– literatura 2. poloviny 20. století (70. a 80. léta)

– další autoři:

Ota Pavel, Vladimír Páral, Milan Kundera

Charakteristika díla

– autor čerpal z vlastních zkušeností z luxusních hotelů a restaurací

– mnoho událostí, ale i postav má předlohu ve skutečných lidech

Hlavní postavy

Jan Dítě – díky své výšce velice zakomplexovaný a nerozvážný; snaží se lidem dokázat, že zvládne to stejné co oni; je trošku sobecký což pochopí až ve stáří

Líza – Němka, učitelka tělocviku, bezvýhradně souhlasí s filozofií Hitlera

vrchní Skřivánek – obsluhoval anglického krále, dokáže odhadnout člověka podle vzhledu a chůze

Doba děje

od 20. do 50. let 20. století

Místo děje

mnoho hotelů v okolí Prahy a Chebu ve kterých hlavní hrdina pracoval

Tématický plán

Celkové téma: překonání pocitu méněcennosti

Hlavní téma: pikolíkův sen stát se milionářem

Vedlejší téma: vzájemné chování Čechů a Němců před, během a po válce

Kompoziční plán

Počet částí: 5 kapitol

Postup: chronologický

– Každá kapitola začíná stejnou větou: „Dávejte pozor, co vám teďka řeknu“ a končí „Stačí vám to? Tak tím dneska končím“

– Ich-forma

Jazykový plán

Jazyk

Profesní mluva, germanismy, vulgarismy, prvky obecné češtiny

Figury a tropy

lidové označení – slzičky panny Marie (hvozdník kartousek)

přirovnání – zuby vypadaly jak masožravé rostliny

personifikace – večer byl těhotný

Věty

Jenom velice dlouhá souvětí, která docela často přesahují i 20 řádků

The post Obsluhoval jsem anglického krále – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.