Kniha: Ostře sledované vlaky
Autor: Bohumil Hrabal
Rozbor přidal(a): Linda Chrudinová
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Bohumil Hrabal
- Bohumil Hrabal se narodil v Židenicích u Brna, dnes městské části Brna, jako nemanželské dítě. Jeho otec byl zřejmě důstojníkem armády. Ví se, že se Bohumil se svým biologickým otcem setkal, nejspíše ovšem až po tom, co se Hrabal proslavil a zvlášť výrazné city ke svému otci nechoval. Hrabalova matka pracovala jako pomocná účetní v pivovaru v Polné, kde se seznámila se svým budoucím manželem Františkem Hrabalem. František Hrabal dostal místo správce pivovaru v Nymburce, kam se rodina přestěhovala, když bylo Bohumilovi 6 let. Se svým nevlastním otcem se sblížil, což je později odráží v jeho díle.
- Bohumil Hrabal studoval na gymnáziu, maturitu složil v Českém Brodě a později vystudoval práva. Jako právník se však nikdy neživil- vystřídal mnoho profesí, které se také odráží v jeho díle- pracoval např. jako závodní úředník, skladník, pojišťovací agent, nebo výpravčí v Kostomlatech (Ostře sledované vlaky). Byl také zaměstnancem oceláren, či pracoval jako balič starého papíru ve sběrných surovinách (Příliš hlučná samota). Od roku 1963 se živí jen psaním.
- Přátelil se s dalšími umělci, zejména zástupci realismu a českého undergroundu, jako byli např. Jiří Kolář, Egon Bondi, nebo Vladimír Boudyník.
- Byl jednou ženatý, vzal si Elišku Plevovou, se kterou si pořídili chatu v chatové osadě Kersko, kam jezdili na víkendy a Hrabal sám, po smrti své ženy, téměř denně. Hrabal zemřel v roce 1997 pádem z okna pražské nemocnice Na Bulovce. Kolem jeho smrti dodnes existují otazníky- spekuluje se o nešťastné náhodě, když krmil holuby, nebo o sebevraždě.
POZNÁMKA: Bohumil Hrabal nikdy zakázaným autorem nebyl. Byl považován za autora oficiálního, nicméně některá jeho díla vydána nebyla (Něžný barbar), neboť neprošla cenzurou, a tak kolovala v samizdatu (Pražská imaginace), některá díla však pod cenzurou vyšla.
DALŠÍ DÍLA:
Perlička na dně: 6 povídek ze života lidí na okraji společnosti, skoro každý člověk má dobré jádro, dobré vlastnosti
Pábitelé: pábitelé = lidé z okraje společnosti nabití událostmi svého života, události s potěšením sdělují- zveličeně, zpřeházeně, všechno dělají s velkým nadšením, obdiv ke světu, ostatní si myslí, že jsou blázni (Pepin, Hanťa /PHS/, Jarmilka, Maryška, Dítě
Taneční hodiny pro starší a pokročilé: literární experiment, psáno celé jednou větou, motivem výpověď staršího muže, který se snaží zapůsobit na mladou ženu
Obsluhoval jsem anglického krále: divadelní hra, dílo beze smyslu ( 😀 )
Slavnosti sněženek: povídkový soubor, zachycuje svérázný život obyvatel chatové osady Kersko
Příliš hlučná samota: monolog vábitele baliče papíru Hanti, samovolně se vzdělává, medituje o životě, inspirace jedním z Hrabalových povolání, Hanťa- nejvíc autobiografických prvků
Nymburská trilogie: Postřižiny (dětství v pivovaru), Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony (rodiče v DD)
POZNÁMKA: Nelze popsat a vybrat konkrétní směr, psal o všem.. Stačí vyjmenovat další autory a jejich díla..
Další autoři:
Karel Ptáčník: Ročník jedenadvacet, Město na hranici
Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol, Mí černovlasí bratři, Pan Theodor Mundstock
Ota Pavel: vl. jm. Otto Popper, ovlivněn otcem a přírodou, trpěl maniodepresivní psychózou; Jak jsem potkal ryby, Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři
Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma, Občan Brych, Když v ráji pršelo, Kulhavý Orfeus
Bohumil Hrabal se valnou částí své tvorby řadí do období normalizace. Někteří autoři mají zákaz publikování, a tak píší buď pro samizdat, nebo po roce 1968 (vstup vojsk VS) emigrují a publikují v zahraničí.
Samizdat:
Existence pouze kopírek ve firmách
Původně psací stroj- více pauzáků= více kopií
Ruční opis, následně svázané, lidé si to půjčovali
Postupně samizdatová nakladatelství- lepší technika, ale nezákonné, lidé vězněni, soud
Nakladatelství:
Petlice (´72, Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Eva Kantůrková, kontinuita čs. literatury s lit. 60. Let)
Edice Expedice (od pol. 70. let, Václav Havel, orientace na odbornou literaturu-politologie, eseje, filosofie)
Česká expedice (´78, Jaromír Hořec /básník/, poezie, historické a literární studie)
Pražská imaginace (Hrabalova díla)
Exil:
Exilová nakladatelství- autoři v zahraničí
Knihy mezi české čtenáře
Zahraniční nakladatelství, knihy pomocí kamiónů pašovány do Čs.
Brožované, snaha i ve formátu
Trestné- pašování a převážení
Nakladatelství:
Sixty-eight publishers (´71, Toronto, Škvorecký+ manželka /Zdena Salivarová/, nová česká beletristická tvorba)
Rozmluvy (´82, Londýn, beletrie, eseje, knihy Bohuslava Rejnka, Ivana Klímy, Václava Havla)
Index (´71, Kolín nad Rýnem, politologická díla- Petr Pithart, Zdeněk Mlynář)
Konfrontace (´73, Curych, literatura faktu)
Poezie mimo domov (poezie, tvorba písničkářů, pol. 70. let, Mnichov, texty Karla Kryla, Vladimíra Mišíka)
Arkýř (´80, Mnichov)
Charakteristické znaky tvorby:
Obdiv k životu a světu, posedlost životem
Většina próz nemá souvislý děj, plynulý tok jednotlivých, někdy zdánlivě nesouvisejících příběhů- metoda koláže
Střet kontrastu- krása x ošklivost, krutost x něha, lyrika x drastika
Zájem o lidi z periferie společnosti (Libeň)
Inspirace pro příběhy zřejmě v běžném životě- odposlouchával, dotvářel
Lyričnost, přirovnání, hovorovost, drsnost v jazyce
CHARAKTERISTIKA DÍLA:
Ostře sledované vlaky
Děj se odehrává ke konci 2. světové války, roku 1945. Hlavním prostředím děje je železniční stanice Kostomlaty u Hradce Králové.
Dílo se řadí do české prózy po roce 1945, jedná se o druhou vlnu válečné prózy. Literárním druhem je střední epika a žánrem je novela. Autorem je Bohumil Hrabal. Dílo vychází v roce 1965. Bylo velmi úspěšně natočeno Jiřím Menzelem v roce 1966, film získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
DĚJ:
Hlavním hrdinou knihy je mladý Miloš Hrma. Zpočátku knihy Miloš vypráví příběh své rodiny. Jeho otec byl strojvedoucí, ale od 48 let byl v penzi, což mu lidé záviděli. Tatínek sbíral všelijaké hamparádí, ze kterého poté vyráběl různé věci. Milošův pradědeček zase od 18 let pobíral rentu, takže ho lidé nenáviděli a každý rok ho někde zbili. Milošův dědeček byl hypnotizér, pracoval v cirkusu, a lidé ve městě viděli v jeho práci touhu ulévat se. Když Němci obsadili hranice Čech, Milošův děda šel proti německému tanku, chtěl ho totiž zhypnotizovat, aby se obrátil a jel zpět, tank ho ale přejel. Miloš jako jediný pracuje, je výpravčí na železniční stanici v Kostomlatech. Na začátku samotného příběhu se zrovna vrací do práce po třech měsících. Miloš se léčil z úrazu, který si sám způsobil- podřezal si žíly, kvůli tomu, že se mu nezdařilo první milování s přítelkyní Mášou. Miloš má pocit, že na něj kvůli úrazu lidé koukají skrz prsty, protože se chtěl ulít z práce, stejně jako jeho předchůdci. Ve stanici se zrovna řeší problém, který způsobil výpravčí pan Hubička. Ten o noční směně orazítkoval zadnici telegrafistky Zdeničky Svaté a její matka na to ráno přišla a přišla si stěžovat. Pan přednosta je z této aféry nešťastný. Miloš panu přednostovi vypráví, jak, když s panem Hubičkou sloužil v Dobrovici, pan Hubička s jednou ženou protrhl kanape. O panu Hubičkovi si vypráví všichni, ví o tom už dokonce i hraběnka Kinská, která se zná s panem přednostou a jejíž zámek je poblíž stanice. V železniční stanici se odráží vypjatá atmosféra konce druhé světové války. Stanicí projíždí mnoho tzv. ostře sledovaných transportů se střelivem, které míří z fronty nebo na frontua dále tudy projíždějí například lazaretní vlaky nebo vlaky ve kterých se převážejí zvířata, která jsou zmučená dlouhou cestou. Miloše je zvířatům velmi líto, a je mu líto i německých vojáků, kteří jsou převáženi ve vlaku, protože si uvědomuje, že to jsou také lidé a také trpí. Když jednou projíždí ostře sledovaný transport stanicí Miloš je zajat dvěma esesáky a zaveden do vlaku. Transport má totiž problémy se zpožděním, kvůli Milošovi a Hubičkovi. (Milošovi na ředitelství v HK řekli aby stál u kolejnic a spouštěl a vytahoval semafory). Miloš si v té chvíli vzpomene na to, jak chtěl spáchat sebevraždu. Náhodně si vybral hotel v Bystřici u Benešova. Poté jeho vzpomínky končí a opět se vrací do reality. Hejtman, který měl jizvu přes celý obličej, vyhrnul Milošovi rukávy, a když si povšiml jizev na ruce, řekl mu „Kamarad“, a Miloše z transportu propustil. Při cestě zpátky vzpomínal, jak se poprvé potkal s Mášou, při natírání plotu. Když došel k mrtvým koním, kteří leželi u cesty, na jednoho z nich si sedl a vzpomínal dále. Tentokrát vzpomínal na to, jak dojel do hotelu v Bystřici u Benešova, lehl si tam do vany, a podřezal si žíly. Zachránil ho zedník. Poté vzpomínal na událost, která ho dovedla k tomuto činu, a to byl jeho nezdařilý pokus o první milování s Mášou. Stalo se to v ateliéru u Mášinna strýčka v Karlíně. Druhý den došlo k náletu. Poté Miloš došel na pátou kolej, kde byl odstavený vlak, kde byla spousta věcí německých vojáků a také krev. Poté Miloš došel na stanici, výpravčí Hubička spal a poté přišel pan přednosta. Pan přednosta i výpravčí byli rádi, že se Miloš ve zdraví vrátil. Do stanice dorazil vlak, který se tam zastavil, s tím, že nemají páru, ale to byla výmluva, chtěli se totiž podívat na pana Hubičku. Strojvedoucí si povídá s panem Hubičkou, že maluje moře, ale nejdou mu vlnky, a pan Hubička mu radí, jak je má malovat. Miloš si všiml, že ve vlaku jede plno zvířat, které jsou zmučené dlouhou cestou a lituje jich. O polední pauze si Miloš ohřívá oběd a s panem Hubičkou sedí v kanceláři, pan Hubička má nohy na stole a sní o Zdeničce. V tu chvíli tam přijde dopravní šéf Slušný, který oboum vynadá. Shání se po panu přednostovi, který je velký milovník holubů, a který se právě nachází právě v holubníku. Pan přednosta přichází před pana Slušného v kabátě, špinavém od trusu. Pan Slušný když viděl, jak je pan přednosta oblečen, upustil od záměru, povýšit pana přednostu na dopravního inspektora (o tom dříve pan přednosta Milošovi vyprávěl a ukazoval mu svůj oblek s inspektorskou hvězdou). Dopravní šéf přišel společně s radou Zednickem, který dorazil vzápětí, vyšetřovat aféru pana Hubičky se Zdeničkou. Nejdříve chtěli obvinit pana Hubičku s omezování osobní svobody, ale když Zdenička řekla, že to chtěla, rozhodli se pana výpravčího aspoň obvinit z hanobení němčiny, protože na razítkách byly německé nápisy. Miloš mezitím dělá svou práci a pana Hubičku obdivuje a závidí mu. Pan přednosta je nešťastný, že nebude dopravním inspektorem. Pan Hubička se jako odplatu za obvinění rozhodne, že při zítřejší noční službě, kterou má s Milošem, vyhodí do povětří ostře sledovaný vlak se střelivem. V ten večer pan přednosta odjíždí na zámek kam je pozván hrabětem Kinským na večeři. Do stanice přijel osobní vlak, ve kterém jela Máša. Řekla Milošovi, že to, co se stalo, je její vina, dala mu slepené fotky jí a Miloše a pozvala Miloše k nim domů. Pak už její vlak odjel pryč. Miloš vzpomíná, jako ho Máša navštívila v nemocnici, a nemocný pacient po ní hodil bažanta. A pak vzpomínal na to, jak odcházel z nemocnice, a připadal si jiný. Čím více se blíží hodina, kdy má přijet transport, pan Hubička je čím dál více nervózní. Miloš je nervózní z toho, že stráví večer s Mášou a nebude vědět, jak se k ní chovat. Rozhodne se požádat o pomoc paní přednostovou, která je rázná. Jde se jí tedy svěřit a chce, aby ho zbavila jeho nezkušenosti. Ona ho ale odmítá, protože je na to už stará. Pan Hubička je stále nervóznější a když odbije dvanáctá hodina, vejde dovnitř dívka jménem Viktoria Freie, která panu Hubičkovi přinese balíček, ve kterém je revolver a nálož. Miloš se s Viktorií dá do řeči a svěří se jí se svým problémem, a žádá ji o pomoc. Viktoria a Miloš se spolu milují a Miloš tak získává svou první zkušenost. Potom dojde k náletu na Drážďany. Poté Viktorie odchází a Miloš je šťastný, že se mu konečně podařilo to, z čeho měl takový strach, a najednou je mnohem sebevědomější, a to, co ho zanedlouho čeká, totiž to, že musí shodit nálož na vlak, mu nenahání žádný strach, a on je, narozdíl od pana Hubičky, klidný.Poté přijel raketový rychlík, ze kterého vyskákali ven Němci, kteří prchli pryč ze zničených Drážďan. Byli tak v šoku, že jen mlčky stáli a nic nedělali, pak se jen tiše rozplakali. Milošovi ale těchto Němců líto nebylo. U toho si vzpomněl, jak chodil k tetě Beatricii do hospicu, kde byli umírající vojáci a on jich litoval. Pak přišla chvíle, kdy jde Miloš ven, shodit na vlak nálož. Přijíždějící vlak dostane pokyn stát, čímž se zpomalí, a Miloš, který vleze na semafor, dává poté vlaku opět zelenou. Když projede kolem Miloše prostřední vagon, Miloš hází nálož. V tu chvíli na něj ale z budky z posledního vagonu vystřelí německý voják. Miloš na něj vystřelí také. Voják se zhroutí z budky do štěrkového lože a postřelený Miloš spadne za ním. Miloš má střelu v rameni a prostřelené plíce a voják břicho. Oba vedle sebe leží. Voják neustále pohybuje nohama jako při pochodu a volá matku svých dětí. Miloš už ví, že zemře. Když se voják nemůže uklidnit, střelí vojáka do srdce, ale voják stále volá. Miloš mu přiloží hlaveň pušky k oku a zastřelí ho. Poté objeví jeho medailonek, na jedné straně je čtyřlístek pro štěstí od jeho ženy. Miloš mu ho vložil do ruky. Konečně se ozval výbuch vlaku, Milošovi se povedlo správně hodit nálož. Miloš poté umírá a přitom se drží s Němcem za ruku, uvědomuje si, že kdyby se znali v civilu, tak by se třeba měli rádi a opakuje si slova, která dokazují nesmyslnost války.
SMYSL:
Hlavní myšlenkou knihy je odsouzení války. Válkou nesmyslně trpí i nevinní lidé a nevinní lidé kvůli ní umírají. Zamyšlení nad českou povahou- opatrnictví. Psychický vývoj Miloše- jeho touha po hrdinství, když ale dosáhne hrdinství, tak umírá, což je paradoxní.
POSTAVY:
Miloš Hrma- mladík, který se učí na výpravčího, má problémy v milostném životě, trápí se tím tak, že chtěl spáchat sebevraždu, je velmi citlivý, nedůvěřivý, nesebevědomý, obdivuje pana Hubičku, po prvním zdařilém milostném zážitku si začne být jistý sám sebou, avšak když splní úkol- hození nálože na transport, umírá
Výpravčí Hubička-sukničkář, má rád ženy a i on je u nich oblíbený, poté co orazítkuje telegrafistce zadnici, je obviněn z hanobení němčiny, a rozhodne se pomstít tím, že vyhodí do povětří transport se střelivem, je vzorem pro Miloše, užívá si života, pábitel
Pan Přednosta- sní o povýšení na dopravního inspektora, přísný, ale vcelku milý, špatně snáší Hubičkovy aféry, chová holuby, je jejich velkým milovníkem
Máša- Milošova přítelkyně, milá a hodná, je chápavá, má ráda Miloše
Paní Přednostová- manželka pana přednosty, je velmi rázná, Miloš se jí svěřuje se svým problémem a chce, aby mu pomohla, ona ho sice odmítá, ale nezlobí se na něj, a má pro něj pochopení
KOMPOZICE:
Kniha je dělena na kapitoly. Příběh je vyprávěn v ich formě. Vypravěčem je hlavní hrdina Miloš. Je vyprávěn chronologicky, ale je zde mnoho retrospektivních prvků. Miloš často vzpomíná na různé události, ať už den jeho pokusu o sebevraždu, nezdařené milování s Mášou, nebo i obyčejný den ve službě. Je zde přímá i nepřímá řeč. Metoda koláže: příběhy splývají v jeden celek. Dílo má tragické pojetí (baladický charakter), kontrast lyričnost a tragického vyústění.
JAZYK A STYL:
Kniha je psána spisovnou i hovorovou češtinou. Jsou zde také vulgarismy, humorné a erotické prvky. Časté zájmeno „ten“, spojky. Metafory. Najdeme zde také německé věty a také slova, která se týkají nádraží a vlaků. (mašinkvéra, poloha volno, hloubkaři). Jsou zde také drastické pasáže, kde je popsán převoz dobytka, prasat, odvoz býka na porážku, jak paní přednostová zabíjí králíky a housery. Další drastickou pasáží je zabití německého vojáka.
