Kniha: Ostře sledované vlaky
Autor: Bohumil Hrabal
Přidal(a): Linda Chrudinová
Bohumil Hrabal (*1914 – †1997)
- Bohumil Hrabal se narodil v Židenicích u Brna jako nemanželské dítě. Jeho biologickým otcem byl zřejmě důstojník armády, se kterým se Hrabal setkal až v dospělosti, ale bližší vztah k němu nechoval. Jeho matka pracovala jako pomocná účetní v pivovaru v Polné, kde se seznámila se svým budoucím manželem Františkem Hrabalem. Ten dostal místo správce pivovaru v Nymburce, kam se rodina přestěhovala, když bylo Bohumilovi šest let. Se svým nevlastním otcem se sblížil, což se později odráží v jeho díle.
- Bohumil Hrabal studoval na gymnáziu, maturitu složil v Českém Brodě a později vystudoval práva. Právnické profesi se však nikdy nevěnoval. Vystřídal mnoho povolání, která se také odráží v jeho díle – pracoval jako závodní úředník, skladník, pojišťovací agent, výpravčí v Kostomlatech (inspirace pro Ostře sledované vlaky) nebo zaměstnanec oceláren a balič starého papíru ve sběrných surovinách (inspirace pro Příliš hlučnou samotu). Od roku 1963 se živil pouze psaním.
- Přátelil se s dalšími umělci, zejména zástupci realismu a českého undergroundu, jako byli Jiří Kolář, Egon Bondy nebo Vladimír Boudník. Byl jednou ženatý, vzal si Elišku Plevovou, se kterou si pořídili chatu v osadě Kersko. Hrabal zemřel v roce 1997 pádem z okna pražské nemocnice Na Bulovce. Spekuluje se, zda šlo o nešťastnou náhodu při krmení holubů, nebo o sebevraždu.
- Ačkoliv byl Hrabal považován za oficiálního autora, některá jeho díla neprošla cenzurou a kolovala v samizdatu (např. Něžný barbar v edici Pražská imaginace), zatímco jiná vyšla až po cenzurních zásazích. Nikdy však nebyl zcela zakázaným autorem.
- Pro Hrabalovu tvorbu je typický obdiv k životu a světu, až posedlost životem. Většina jeho próz nemá souvislý děj, ale jedná se o plynulý tok jednotlivých, někdy zdánlivě nesouvisejících příběhů, což je metoda literární koláže. Často staví do kontrastu krásu a ošklivost, krutost a něhu, lyriku a drastiku. Zajímal se o lidi z periferie společnosti (např. z pražské Libně) a inspiraci pro své příběhy čerpal z běžného života, který si dotvářel. Jeho jazyk je lyrický, hovorový, ale i drsný.
Další díla:
- Perlička na dně: Soubor šesti povídek ze života lidí na okraji společnosti, hledající v každém člověku dobré jádro.
- Pábitelé: Sbírka povídek o tzv. pábitelích – lidech z okraje společnosti, kteří s nadšením a zveličením vyprávějí události svého života.
- Taneční hodiny pro starší a pokročilé: Literární experiment psaný jako jedna nekonečná věta, kde starší muž vypráví své životní příběhy mladé ženě.
- Obsluhoval jsem anglického krále: Román sledující osudy malého číšníka, který se touží stát milionářem a dostat se do vyšší společnosti.
- Slavnosti sněženek: Povídkový soubor zachycující svérázný život obyvatel chatové osady Kersko.
- Příliš hlučná samota: Monolog baliče papíru Hanti, který se samovolně vzdělává a medituje o životě. Dílo s výraznými autobiografickými prvky.
- Nymburská trilogie: Zahrnuje díla Postřižiny (vzpomínky na dětství v pivovaru), Krasosmutnění a Harlekýnovy miliony.
Literárně-historický kontext
Česká literatura 2. poloviny 20. století (2. vlna válečné prózy)
- Dílo vzniklo v 60. letech 20. století, v období politického uvolnění, a řadí se do tzv. druhé vlny válečné prózy, která se na válku dívá s odstupem a zaměřuje se na psychiku postav a existenciální otázky.
- Hrabalova pozdější tvorba spadá do období normalizace. V této době někteří autoři měli zákaz publikování a psali buď pro samizdat, nebo po roce 1968 emigrovali a publikovali v zahraničí.
- Samizdatová literatura byla šířena neoficiálně, nejprve ručním opisem na psacím stroji přes více kopií (pauzáků), později v rámci samizdatových nakladatelství, jejichž provoz byl nezákonný. Mezi nejznámější patřila: Petlice (založena 1972 Ludvíkem Vaculíkem), Edice Expedice (od poloviny 70. let, Václav Havel), Česká expedice (založena 1978 Jaromírem Hořcem) a Pražská imaginace (vydávala Hrabalova díla).
- Exilová literatura byla vydávána v zahraničí a pašována do Československa. Mezi hlavní nakladatelství patřila: Sixty-Eight Publishers (založeno 1971 v Torontu Josefem Škvoreckým a Zdenou Salivarovou), Rozmluvy (Londýn), Index (Kolín nad Rýnem), Konfrontace (Curych), Poezie mimo domov (Mnichov) a Arkýř (Mnichov).
Další autoři:
- Karel Ptáčník: Ročník jedenadvacet, Město na hranici
- Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol, Mí černovlasí bratři, Pan Theodor Mundstock
- Ota Pavel: Jak jsem potkal ryby, Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři
- Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma, Občan Brych, Kulhavý Orfeus
Rozbor díla: Ostře sledované vlaky
Základní charakteristika:
- Literární druh: Epika (střední epika)
- Literární žánr: Novela (s prvky psychologické a válečné prózy)
Téma a motivy:
- Témata: Dospívání a přechod do dospělosti, hledání vlastní identity a odvahy, absurdita a nesmyslnost války, sexualita jako iniciační proces, malé lidské osudy na pozadí velkých dějin.
- Motivy: Vlaky (ostře sledované transporty jako symbol války), razítka (erotický motiv, vzpoura proti autoritě), holubi (útočiště přednosty stanice), smrt, erotika, hrdinství.
Hlavní myšlenka:
- Hlavní myšlenkou je odsouzení války a její nesmyslnosti, která zasahuje do životů obyčejných lidí. Dílo zkoumá psychický vývoj mladého hrdiny, jeho touhu po hrdinství a paradox, že skutečného hrdinství dosahuje až v okamžiku smrti. Zároveň je to zamyšlení nad českou národní povahou, pro kterou je typické určité opatrnictví.
Námět:
- Námět: Námětem je příběh o dospívání mladého muže a jeho cestě k hrdinství na pozadí posledních dnů druhé světové války na malé železniční stanici.
Vypravěč:
- Příběh je vyprávěn v ich-formě, vypravěčem je hlavní hrdina Miloš Hrma.
Kompozice:
- Kniha je dělena do kapitol. Děj je vyprávěn chronologicky, ale je narušován častými retrospektivními vsuvkami, ve kterých Miloš vzpomíná na minulé události. Využívá se metoda koláže, kde různé příběhy a motivy splývají v jeden celek. Dílo má tragický podtón (baladický charakter) a je postaveno na kontrastu lyričnosti a tragického vyústění.
Jazyk a styl:
- Jazyk díla kombinuje spisovnou češtinu s hovorovými a nespisovnými prvky, objevují se i vulgarismy. Styl je charakteristický humornými a erotickými prvky. Autor používá dlouhá souvětí, časté zájmeno „ten“ a spojky. V textu se vyskytují metafory, německé věty a odborná železničářská terminologie (např. mašinkvéra, poloha volno, hloubkaři). Součástí jsou i drastické pasáže (popis transportu zvířat, zabíjení králíků, smrt vojáka).
Časoprostor:
- Čas: Konec druhé světové války, únor 1945.
- Místo: Malá železniční stanice Kostomlaty a její okolí.
Postavy:
- Miloš Hrma: Mladík, který se učí na výpravčího. Je citlivý, nesebevědomý a zpočátku nedůvěřivý, trápí se svými neúspěchy v milostném životě, které ho dovedou až k pokusu o sebevraždu. Obdivuje svého kolegu Hubičku. Po prvním úspěšném milostném zážitku získá sebevědomí a odhodlání. Nakonec umírá jako hrdina při plnění sabotážního úkolu.
- Výpravčí Hubička: Zkušenější kolega Miloše, sukničkář a pábitel, který si užívá života plnými doušky. Je oblíbený u žen. Jeho čin s orazítkováním zadnice telegrafistky odstartuje vyšetřování, které ho přiměje k odvetě – naplánování sabotáže německého transportu. Pro Miloše je vzorem mužnosti a odvahy.
- Pan Přednosta: Přednosta stanice, který sní o povýšení na dopravního inspektora. Je přísný, ale v jádru dobrý. Těžce snáší Hubičkovy aféry, které ohrožují jeho kariérní postup. Jeho velkou vášní je chov holubů.
- Máša: Milošova přítelkyně. Je milá, hodná a chápavá, má Miloše upřímně ráda a snaží se mu být oporou.
- Paní Přednostová: Manželka pana přednosty. Je popisována jako rázná žena. Miloš se jí svěřuje se svým intimním problémem a žádá ji o pomoc. Ačkoliv ho odmítne, projeví pro něj pochopení.
Děj:
Hlavním hrdinou je mladý Miloš Hrma, který se po pokusu o sebevraždu vrací do práce jako výpravčí na železniční stanici v Kostomlatech. Sebevraždu se pokusil spáchat kvůli neúspěchu při prvním milování s přítelkyní Mášou. Na stanici se právě řeší aféra výpravčího Hubičky, který o noční směně orazítkoval zadek telegrafistce Zdeničce Svaté. Tento skandál, spolu s napjatou atmosférou konce války, tvoří pozadí příběhu. Stanicí projíždějí ostře sledované vojenské transporty. Miloš, zpočátku pasivní pozorovatel, se postupně mění. Obdivuje Hubičkovu živelnost a odvahu. Když je Hubička kvůli aféře s razítky vyšetřován a obviněn z hanobení němčiny, rozhodne se z pomsty vyhodit do povětří německý muniční vlak. Do akce zapojí i Miloše. Klíčovým momentem pro Miloše je setkání s partyzánkou Viktorií Freie, která na stanici přinese výbušninu. Miloš se jí svěří se svým trápením a ona ho svede. Tento zážitek ho zbaví komplexů a dodá mu sebevědomí. Cítí se jako muž a je připraven na hrdinský čin. Sám se dobrovolně přihlásí, že shodí nálož na projíždějící vlak ze semaforu. Úkol se mu podaří splnit, ale je přitom spatřen a postřelen německým vojákem z posledního vagonu. Miloš pád ze semaforu přežije, ale je smrtelně zraněn. Vedle sebe ve štěrku nachází i německého vojáka, kterého sám postřelil. V posledních chvílích života, zatímco v dálce vybuchuje vlak, si oba umírající uvědomují nesmyslnost svého boje. Miloš umírá s pocitem, že se stal hrdinou.
Inspirace a adaptace:
- Bohumil Hrabal čerpal inspiraci z vlastních zkušeností, když za války pracoval jako výpravčí na železniční stanici v Kostomlatech. Mnoho postav a situací je založeno na reálných předobrazech a zážitcích z tohoto období. Typická je pro něj metoda ‚totálního realismu‘, kdy odposlouchával a zaznamenával příběhy obyčejných lidí, které pak literárně zpracoval.
Zajímavosti:
- Filmová adaptace režiséra Jiřího Menzela z roku 1966 získala v roce 1968 Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Doplňující informace:
https://www.infoz.cz/pabitel-pabitele/
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
