Kniha: Evžen Oněgin

Autor: Alexandr Sergejevič Puškin

Přidal(a): evzen

Alexandr Sergejevič Puškin (*1799 – †1837)

• Alexandr Sergejevič Puškin ve svých dílech zobrazoval ruskou společnost první poloviny 19. století – bídu a zoufalství chudých lidí i znuděnou šlechtu trávící čas na večírcích, plesech a v opeře.
• Často popisoval krásy ruské krajiny.
• Jeho tvorba spojuje prvky romantismu (výjimečný hrdina, nešťastná láska) s realismem (kritické zobrazení prostředí ruské společnosti).

Další díla:

• Kavkazský zajatec – lyricko-epická skladba
• Cikáni – lyricko-epická skladba
• Piková dáma – povídka
• Kapitánská dcerka – povídka

Literárně-historický kontext

Romantismus (1. polovina 19. století)

• Hlavními znaky romantismu jsou důraz na city, subjektivita autora (autor se ztotožňuje s hrdinou), rozpor mezi snem a skutečností a výjimečný hrdina, který prožívá nešťastnou lásku a jeho osud často končí tragicky.

Další autoři:

• Novalis (Hymny noci)
• Jakob a Wilhelm Grimmové (pohádky)
• Heinrich Heine (Kniha písní)
• George Gordon Byron (Childe Haroldova pouť)
• Percy Bysshe Shelley (Odpoutaný Prométheus)
• Mary Shelleyová (Frankenstein)
• Walter Scott (Ivanhoe)
• Jane Austenová (Pýcha a předsudek)
• Charlotte Brontëová (Jana Eyrová)
• Emily Brontëová (Na Větrné hůrce)
• Victor Hugo (Legenda věků, Chrám Matky boží v Paříži, Bídníci)
• Alexandre Dumas (Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo)
• Stendhal (Červený a černý, Kartouza parmská)
• Nathaniel Hawthorne (Šarlatové písmeno)
• Herman Melville (Bílá velryba)
• Edgar Allan Poe (Havran, Jáma a kyvadlo a jiné povídky)
• Michail Jurjevič Lermontov (Démon, Maškaráda, Hrdina naší doby)
• Adam Mickiewicz (Konrad Wallenrod, Pan Tadeáš)
• Karel Hynek Mácha (Máj)
• Karel Jaromír Erben (Kytice)
• Karel Havlíček Borovský (Král Lávra, Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra)
• Božena Němcová (Babička, Divá Bára, V zámku a v podzámčí)
• Josef Kajetán Tyl (Fidlovačka, Paličova dcera)

Rozbor díla: Evžen Oněgin

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika s lyrickými prvky (má děj, vypráví příběh, ale obsahuje i lyrické pasáže jako líčení přírody nebo pocity postav)
• Literární žánr: Veršovaný román (rozsáhlejší žánr, kde se hlavní postavy během příběhu vyvíjejí a mění své chování)
• Výrazová forma: Poezie (psáno ve verších)

Téma a motivy:

• Hlavním tématem je nešťastná, neopětovaná láska a promarněný život hlavního hrdiny.

Hlavní myšlenka:

• Dílo kritizuje typ „zbytečného člověka“ a zdůrazňuje myšlenku, že člověk by neměl život jen promarnit, ale měl by najít hlubší smysl a jít za svým životním cílem.

Vypravěč:

• Vypravěč: Příběh je vyprávěn v er-formě.
• Způsob vyprávění: Vypravěč se výrazně zapojuje do děje, komentuje ho a promlouvá ke čtenáři, což je prvek subjektivního romantismu.
• Typy promluv: V díle se objevuje přímá řeč postav.

Kompozice:

• Děj je uspořádán chronologicky, události jsou vyprávěny tak, jak šly za sebou.
• Dílo využívá zrcadlovou kompozici, která staví do kontrastu město a venkov nebo postavy Taťány a Oněgina.
• Román je rozdělen do 8 hlav, přičemž každá je uvedena citací ruského nebo cizího autora.

Jazyk a styl:

• Autor používá spisovný jazyk obohacený o cizí slova, především francouzská, německá a latinská.
• Syntax (větná stavba) se liší v závislosti na konkrétní pasáži.

Verš a metrum:

• Oněginská strofa: Báseň je psána specifickou formou, tzv. oněginskou strofou. Ta se skládá ze 14 osmislabičných nebo devítislabičných veršů.
• Rým: Využívá se pravidelný rým v kombinaci střídavého, sdruženého a obkročného (schéma abab ccdd effe gg).

Básnické prostředky v díle:

• Personifikace
• Metafora
• Anafora (opakování slov na začátku veršů)

Časoprostor:

• Doba: Děj se odehrává na počátku 19. století.
• Místo: Příběh je zasazen na ruský venkov, do Petrohradu a v závěru do Moskvy.

Postavy:

• Evžen Oněgin: Mladý, literárně nadaný šlechtic, který je znechucený životem ve vyšší společnosti. Je povrchní, znuděný, užívá si života, ale nemá žádný životní cíl. V lásce je cynický a nedokáže ji opětovat. Je typickým představitelem „zbytečného člověka“.
• Taťána Larinová: Romantická, citlivá a uzavřená dívka. Je ostýchavá, ale upřímná, když se odhodlá vyznat svou lásku Oněginovi. Je důvěřivá a zamiluje se na celý život, přesto nakonec zůstává věrná svému manželovi.
• Olga Larinová: Sestra Taťány a její protiklad. Je společenská, komunikativní, energická, veselá a lehkovážná.
• Vladimír Lenský: Neúspěšný básník, romantický snílek, přátelský idealista.

Děj:

Evžen Oněgin je ruský šlechtic, který tráví čas na večírcích a plesech, ale postupně se tím začíná nudit. Proto rád odjede z Petrohradu na venkov, aby se ujal dědictví po svém strýci. Zde se seznámí s romantickým básníkem Vladimírem Lenským a dcerami statkářky Larinové, Taťánou a Olgou. Taťána se do Oněgina zamiluje, napíše mu dopis a svěří se mu se svými city. On ale její lásku neopětuje a záměrně se dvoří její sestře Olze, kterou miluje Lenský. Ten vyzve Oněgina na souboj, který končí smrtí Lenského. Oněgin poté odjíždí a cestuje po Rusku. Taťána mezitím odjíždí do Moskvy, kde se na přání matky provdá za staršího generála. Když se Oněgin po letech vrací, náhodou se na plese opět setká s Taťánou. Tentokrát se do ní opravdu zamiluje, ale Taťána volí jistotu a zůstává u svého manžela, přestože Oněgina stále miluje.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Evžen Oněgin – rozbor díla k maturitě (5) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Evžen Oněgin

Autor: Alexandr Sergejevič Puškin

Přidal(a): nikol

Alexandr Sergejevič Puškin (*1799 – †1837)

• Alexandr Sergejevič Puškin je nejvýraznější představitel ruského revolučního romantismu a je považován za zakladatele moderní ruské literatury.
• Román ve verších Evžen Oněgin, který psal v letech 1823–1833 a dokončil v Boldinu, patří k jeho vrcholným dílům.

Další díla:

• Ruslan a Ludmila (poema)
• Poltava (poema)
• Měděný jezdec (poema)
• Piková dáma (novela)
• Kapitánská dcerka (novela)
• Boris Godunov (drama)
• Malé tragédie (drama)
• Mnich Volnost (lyrická báseň)
• Rusalka (lyrická báseň)
• Pohádka o zlatém kohoutovi (pohádka)

Literárně-historický kontext

Ruský romantismus

• Romantismus vznikl jako reakce na rozpor mezi realitou a humanistickými ideály Velké francouzské revoluce, jako je boj lidu za svobodu, volnost a vlastenectví.
• Klíčovými rysy jsou návrat k přírodě, rozvoj individuality a důraz na city, fantazii a vůli.
• Základem děl je romantický hrdina, který je ve sporu se společností a jehož život často končí tragicky.
• Typickými žánry romantismu jsou balada, pohádka, román a poéma.

Další autoři:

• Michail Jurjevič Lermontov
• Karel Hynek Mácha
• Josef Václav Frič
• Karel Jaromír Erben
• George Gordon Byron
• Percy Bysshe Shelley
• Victor Hugo
• Stendhal
• Edgar Allan Poe

Rozbor díla: Evžen Oněgin

Základní charakteristika:

• Literární druh: lyricko-epické dílo (s převahou epiky)
• Literární žánr: veršovaný román

Téma a motivy:

• Téma: Nenaplněná láska Evžena a Taťány v rozporuplném prostředí Ruska v 19. století. Dílo zachycuje život tehdejší smetánky a vyjadřuje Oněginovu ztracenost, pohrdání společností a jeho vysoká očekávání.
• Motivy: Neopětovaná láska, zrazené přátelství, hledání smyslu lidského života, loučení se s mládím, obraz aristokratické společnosti, touha po šťastném životě.

Hlavní myšlenka:

• Příběh člověka, který je obětí sebe sama, své nudy a zbytečnosti v tehdejší společnosti.

Vypravěč:

• Autor vystupuje jako subjektivní vypravěč, který často vstupuje do děje, komentuje ho a jako pozorovatel promlouvá přímo ke čtenáři.
• V dialozích postav je použita přímá řeč.

Kompozice:

• Dílo je psáno chronologicky, ale využívá zrcadlovou kompozici založenou na protikladech a kontrastech (např. odmítnutí Taťány Oněginem a později Oněgina Taťánou).
• Román je členěn do 8 hlav, přičemž každá je uvedena citací známé osobnosti.
• Je psán tzv. oněginskou strofou, která má 14 osmislabičných nebo devítislabičných veršů s pravidelným schématem rýmů.
• Děj na sebe plynule navazuje, ale je prokládán dlouhými popisy krajiny a autorskými odbočkami.
• Dílo kombinuje prvky romantismu (nešťastná láska, individualismus hrdiny), realismu (kritika společnosti, popis prostředí) a klasicismu (popisy krajiny).

Jazyk a styl:

• V originále je dílo psáno hovorovou ruštinou, český překlad je ve spisovné češtině s občasnými francouzskými slovy, typickými pro tehdejší aristokracii.
• Autor hojně využívá kontrasty : Taťána vs. Olga, Oněgin vs. Lenský, město vs. vesnice.
• Styl je velmi subjektivní, autor často vstupuje do děje, používá dlouhé popisy krajiny a dialogy.
• V knize se objevují četné literární narážky a odkazy na jiné autory a díla.

Básnické prostředky v díle:

• Řečnická otázka: „A co třpyt krásy od toalet? Co schůzky v zákulisí? Balet? Co vzkazy pro primadonu?“
• Poetismy: např. *luna* (básnický výraz pro měsíc).
• Nedokončená výpověď (aposiopese): „Nu a …….“
• Důvěrná slova: např. „miláčku“.
• Personifikace: „a z nich zima zas vykouzlila sníh“.
• Anafora: „tak dbalé na věrnost i čest, / tak přesné v řeči očí, gest, / tak postoupené vznešeností, / tak prosté sebemenších vin“.
• Přirovnání
• Zvukomalba

Časoprostor:

• Děj se odehrává na počátku 19. století na ruském venkově a v aristokratických salonech Petrohradu a Moskvy.

Postavy:

• Evžen Oněgin: Vzdělaný a schopný šlechtic, který je však znuděný a přesycený společenským životem, připadá si zbytečný. Je pesimistický a s ženami si jen pohrává. Poté, co v souboji zabije svého přítele Vladimíra, je nešťastný a odjíždí.
• Taťána Larina: Velmi citlivá, romantická až naivní, upřímná, hloubavá a skromná dívka. I když má tragický osud v lásce, nevzdává se a drží se svých morálních zásad.
• Vladimír Lenský: Pravý opak Oněgina. Je to mladý, idealistický snílek, básník, vášnivý a romantický. Oněginův přítel.
• Olga Larina: Mladší sestra Taťány. Je veselá, energická a společenská, ale také povrchní a lehkovážná.

Děj:

Mladý šlechtic Evžen Oněgin, znuděný životem petrohradské smetánky, odjíždí na venkovské sídlo, které zdědil. Zde se seznámí s mladým básníkem Vladimírem Lenským, který ho představí rodině Larinových. Do Oněgina se zamiluje starší ze sester, romantická a citlivá Taťána. Napíše mu upřímný dopis, ve kterém se vyznává ze svých citů. Oněgin ji však chladně odmítne. Později na plese u Larinových Oněgin z rozmaru flirtuje s Taťáninou sestrou Olgou, snoubenkou Lenského. Žárlivý Lenský ho vyzve na souboj, ve kterém je Oněginem zabit. Oněgin poté odjíždí a cestuje po Rusku. Po několika letech se v Petrohradě znovu setkává s Taťánou, která je nyní vdaná za staršího generála a stala se váženou dámou ve společnosti. Tentokrát se do ní zamiluje Oněgin a píše jí dopis. Taťána ho sice stále miluje, ale odmítá ho, protože je vdaná a nechce porušit manželský slib. Oněgin tak zůstává sám se svou nenaplněnou láskou a zbytečností.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Evžen Oněgin – rozbor díla k maturitě (4) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Evžen Oněgin

Autor: Alexandr Sergejevič Puškin

Přidal(a): Honza

Alexandr Sergejevič Puškin (*1799 – †1837)

• Ruský básník, prozaik a dramatik, narodil se v roce 1799 v Moskvě.
• Měl šlechtický původ a studoval lyceum pro šlechtice.
• Po škole se začal politicky angažovat, byl na straně děkabristů, a začal být také literárně činný. Stal se členem literárních spolků Zelená lampa a Arzanas.
• V roce 1820 napsal satirické verše proti caru Alexandrovi I. a hrozilo mu vyhoštění na Sibiř. Musel proto odejít na jih Ruska, kde napsal největší část ze svého díla Evžen Oněgin.
• V roce 1824 se vrátil do rodné obce a brzy mu byl opět povolen volný pohyb.
• Puškin žil v Moskvě, kde založil časopis Moskovskij Věstník, a později i v Petrohradu, ale znechutila jej cenzura.
• Proto se raději oženil, hodně cestoval a stal se úředníkem ministerstva zahraničí.
• Zemřel v roce 1837 na následky pistolního souboje na život a smrt s milencem své manželky.

Další díla:

• Ruslan a Ludmila (poema)
• Bachčisarajská fontána (poema)
• Poltava (poema)
• Měděný jezdec (poema)
• Piková dáma (novela)
• Kapitánská dcerka (novela)
• Boris Godunov (drama)
• Malé tragédie (drama)
• Pohádka o popovi a dělníku Baldovi (pohádka)
• Pohádka o zlatém kohoutkovi (pohádka)
• Mnich (lyrická báseň)
• Volnost (lyrická báseň)
• Rusalka (lyrická báseň)
• Slavík a růže (lyrická báseň)

Literárně-historický kontext

Ruský romantismus

• Dílo spadá do období romantismu v 19. století, které je označováno jako zlatý věk ruské literatury.

Rozbor díla: Evžen Oněgin

Základní charakteristika:

• Literární druh: lyricko-epické dílo (s převažující epikou)
• Literární žánr: román ve verších

Téma a motivy:

• Téma: Obraz ruské společnosti na počátku 19. století a příběh nesplněných snů a představ hlavního hrdiny.
• Motivy: Osud mladého šlechtice, nešťastná láska, lehkovážnost, nuda, zbytečnost, společenské konvence, souboj, cestování.

Hlavní myšlenka:

• Dílo ukazuje, že když člověk udělá chybu, je pak těžké ji napravit. Oněgin lituje svého dřívějšího chování, ale Taťána i přes své city odmítá jeho vyznání lásky, tak jako tehdy on odmítl ji.

Vypravěč:

• Román je psán v er-formě, ale vypravěč (sám autor) do děje často vstupuje v ich-formě, komentuje ho a promlouvá ke čtenáři.
• V dialozích postav je použita přímá řeč.

Kompozice:

• Dílo má chronologickou a zároveň zrcadlovou kompozici (odmítnutí Taťány Oněginem se zrcadlí v pozdějším odmítnutí Oněgina Taťánou).
• Román obsahuje prvky romantismu (zrcadlová kompozice, kontrasty, hlavní hrdina) i realismu (kritika ruské společnosti, popis města a venkova).

Jazyk a styl:

• Dílo je psáno spisovným jazykem s řadou básnických prostředků a vloženými francouzskými slovy.
• Střídají se krátké dynamické věty s dlouhými popisy krajiny a dialogy.
• Autor pracuje s kontrasty (město vs. vesnice, Taťána vs. Olga).

Časoprostor:

• Čas: Děj se odehrává na počátku 19. století, přibližně kolem roku 1825.
• Prostor: Ruská vesnice a Moskva.

Postavy:

• Evžen Oněgin: Znuděný mladý šlechtic, který je lehkovážný, společenský, vzdělaný a připadá si zbytečný. Během díla se jeho charakter několikrát mění. Nebyl vychován rodiči, život trávil na společenských akcích a plesech, které ho později naplnily nudou. Hrál si se ženami, ale do žádné se nezamiloval. Po zločinu, který spáchá, je nešťastný.
• Taťána: Romantická, citlivá, upřímná a důvěřivá dívka. Je uzavřená, hloubavá, samotářská a skromná. Na rozdíl od Oněgina se zamiluje na celý život.
• Vladimír Lenskij: Mladý básník a snílek, který je vášnivý a romantický, ale také žárlivý.
• Olga: Mladší sestra Taťány. Je společensky výřečná, veselá a energická, ale na rozdíl od své sestry je spíše povrchní.

Děj:

Evžen Oněgin je bohatý šlechtic, který nemusí pracovat a nudí se. Chodí do divadel, na plesy a různé večírky, ale nic ho nenaplňuje. Jednoho dne po svém strýci zdědí velké bohatství a rozhodne se odstěhovat na venkov. Zde se seznámí s básníkem Vladimírem Lenským. Stanou se přáteli a Lenskij ho představí rodině Larinových. Oněgin se seznámí s veselou a povrchní Olgou, která je budoucí manželkou Lenského, a také s její sestrou Taťánou, jež se do něj zamiluje. On si jí ovšem nevšímá. Taťána napíše v zoufalství krásný a zamilovaný dopis, kde mu vyzná lásku. Po naléhání Lenského přijede Oněgin na Taťáninu oslavu, kde ji odmítne. Taťána je nešťastná z neopětované lásky, což Oněgina popudí a na truc protancuje celý večer s Olgou. Lenskij žárlí a vyzve Oněgina na souboj. V něm Oněgin zvítězí a Lenskij umírá. Evžen, nešťastný ze smrti přítele, odjíždí cestovat po světě. Následuje jeho dlouhá cesta po Rusku a po nějaké době se dostává do Moskvy. Účastní se plesu, kde nemůže spustit zrak z jisté okouzlující dámy. Ke svému údivu zjistí, že je to Taťána. V té době je už dlouho vdaná za staršího generála. Oněgin jí píše dopisy jako tehdy ona jemu a vyznává jí lásku. Jednoho dne se rozhodne, že ji navštíví, a zastihne ji plačící nad dopisem, jenž jí poslal. Taťána sice Oněgina stále miluje, ale rozhodne se zůstat věrná svému muži.

Inspirace a adaptace:

• Román Evžen Oněgin byl předlohou pro mnohá ruská literární díla a jeho hrdina sloužil za vzor mnoha jiných ruských literárních hrdinů (typ tzv. zbytečného člověka).
• Podle románu složil ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij stejnojmennou operu, která měla premiéru roku 1879.
• Po roce 1911 byl román několikrát zfilmován.

Vlastní názor:

První stránky byly pro mě utrpením, nechápal jsem dějovou linii a nerozuměl ničemu, později mě kniha upoutala. Závěr mě docela překvapil, jenom mi vadily příliš dlouhé popisy různých prostředí a situací.

Úryvek z díla:

Dopis Taťány Oněginovi

„Já píši vám – co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci…“

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Citovaná literatura

1. Puškin A.S. Evžen Oněgin. 1. vydání, Praha: Romeo, 1999, 430 s.
2. http://cs.wikipedia.org/wiki/Ev%C5%BEen_On%C4%9Bgin#.C4.8Cesk.C3.A1_vyd.C3.A1n.C3.AD
3. http://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Sergejevi%C4%8D_Pu%C5%A1kin
4. OBSAHY A ROZBORY DĚL K LITERATUŘE – přehledu SŠ učiva

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Evžen Oněgin – rozbor díla k maturitě (3) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Evžen Oněgin

Autor: Alexandr Sergejevič Puškin

Přidal(a): Nikolas127

Alexandr Sergejevič Puškin (*1799 – †1837)

• Pocházel ze starého ruského šlechtického rodu a dostalo se mu vynikajícího vzdělání.
• Sympatizoval s děkabristy, vůdci povstání, kteří chtěli sesadit cara a zavést konstituční monarchii.
• Pro svou výbušnou a otevřenou povahu, kdy říkal, co si myslí, měl spory s carem. To vedlo k jeho vyhnanství na Kavkaz. Po nástupu nového cara mu byl povolen návrat do Petrohradu.
• Zemřel předčasně ve věku 38 let na následky zranění ze souboje o čest své ženy.

Další díla:

• Kavkazský zajatec – lyricko-epická skladba (poema) inspirovaná Byronem.
• Cikáni – poema.
• Kapitánská dcerka – povídka s historickou tematikou.
• Piková dáma – novela z prostředí šlechty.
• Boris Godunov – historické drama.

Literárně-historický kontext

Romantismus

• Dílo vzniklo v první polovině 19. století v Rusku, v období romantismu.
• Romantismus klade důraz na svobodu jednotlivce i národů, na výjimečnost hrdiny a na city. Autoři často provokovali a nerozuměli si s okolím, jejich hrdinové bojovali proti společenským konvencím.
• Charakteristická je velká citovost, přičemž láska je obvykle nešťastná, nedostupná a dramatická.
• Typickým prostředím je příroda (noc, bouřka), exotická místa a děj se často vrací do historie (středověk).
• Dochází k mísení literárních žánrů, vzniká např. lyricko-epická povídka (byronská), dramatická báseň nebo balada.
• V ruské literatuře se objevuje téma postavy typu „zbytečného člověka“, kterou představuje Oněgin.

Další autoři:

• Rusko: Michail Jurjevič Lermontov (Hrdina naší doby, Démon)
• Francie: Victor Hugo (Chrám Matky Boží v Paříži, Bídníci), Alexandre Dumas (Tři mušketýři, Hrabě Monte Cristo), Stendhal (Červený a černý, Kartouza parmská)
• Anglie: Walter Scott (Waverley, Ivanhoe), George Gordon Byron (Childe Haroldova pouť, Lara, Manfred), sestry Brontëovy (Charlotte – Jana Eyrová, Emily – Na Větrné hůrce)
• České země (inspirace románem ve verších): Josef Svatopluk Machar (Magdalena)

Rozbor díla: Evžen Oněgin

Základní charakteristika:

• Literární druh: epika (s výraznými lyrickými prvky)
• Literární žánr: román ve verších
• Literární forma: poezie

Téma a motivy:

• Neopětovaná a promarněná láska.
• Kritický obraz aristokratické společnosti.
• Promarněný lidský život.
• Hledání smyslu života.
• Pocit nudy a marnosti (splín).

Vypravěč:

• Vypravěčem je sám autor, který vstupuje do děje, komentuje ho a oslovuje čtenáře. Používá er-formu, ale často přechází do lyrických pasáží v ich-formě.

Kompozice:

• Dílo je rozděleno do 8 hlav a je psáno chronologicky.
• Autor využívá zrcadlovou kompozici: postavy (Oněgin vs. Lenskij, Taťána vs. Olga), prostředí (město vs. vesnice) a dějové situace (nejprve Taťána vyznává lásku a je odmítnuta, později Oněgin a je odmítnut).

Jazyk a styl:

• Jazyk je bohatý, využívá poetismy (básnická slova) a archaismy (zastaralá slova).
• Obsahuje cizí slova, především z francouzštiny, němčiny a latiny, což odráží tehdejší úzus šlechty.

Verš a metrum:

• Báseň je psána v tzv. oněginské strofě, která má 14 veršů.
• Rýmové schéma je pravidelné : abab ccdd effe gg (kombinace střídavého, sdruženého a obkročného rýmu).

Básnické prostředky v díle:

• Apoziopeze (nedokončená výpověď)
• Anafora (opakování slov na začátku veršů)
• Řečnické otázky
• Personifikace (zosobnění)

Časoprostor:

• Děj se odehrává v první polovině 19. století.
• Prostředí se střídá mezi ruskou vesnicí a velkoměsty (Moskva, Petrohrad).

Postavy:

• Evžen Oněgin: Mladý, vzdělaný, ale znuděný šlechtic. Je společenský, ale životem a večírky je přesycen, což vede k pocitu marnosti (splínu). Zpočátku si hraje se ženami, ale později ho to omrzí. Po zločinu, který spáchá (zabití Lenského), je hluboce nešťastný.
• Taťána Larinová: Citlivá, upřímná, důvěřivá a skromná dívka, která se zamiluje do Evžena. Na konci příběhu se z ní stává noblesní, duchaplná a společensky vážená dáma.
• Olga Larinová: Sestra Taťány. Je společenská, veselá a energická, představuje její povahový protiklad.
• Vladimír Lenskij: Mladý básník, snílek, ale také vášnivý žárlivec. Přítel Oněgina.

Děj:

Evžen Oněgin, znuděný společenským životem ve velkoměstě, přijíždí na venkov, aby se ujal dědictví po svém zemřelém strýci. Seznámí se zde s mladým básníkem Lenským, který ho zavede do rodiny Larinových. Zde se do Oněgina hluboce zamiluje citlivá Taťána a napíše mu upřímný milostný dopis. Oněgin ji však chladně odmítá s tím, že nehledá lásku, nechce se vázat a radí jí, aby své city příště lépe ovládala.

Během oslavy Taťániných jmenin Oněgin schválně flirtuje s Olgou, snoubenkou Lenského, aby ho popudil. Žárlivý Lenskij ho vyzve na souboj. V tomto souboji je Lenskij Oněginem zabit. Po této tragédii Oněgin opouští venkov a cestuje. Olga se brzy provdá za jiného muže a Taťána s matkou odjíždí do Moskvy, kde se vdá za staršího generála.

Po několika letech se Oněgin vrací a potkává Taťánu v Petrohradě jako přední dámu společnosti. Je ohromen její proměnou a zjišťuje, že po ní touží. Začne jí psát dopisy, ale nedostává žádnou odpověď. Nakonec ji navštíví a vyzná jí lásku. Taťána ho však odmítne. Přiznává, že ho stále miluje, ale je rozhodnuta zůstat věrná svému manželovi.

Inspirace a adaptace:

• Dílo je inspirováno tvorbou anglického romantického básníka George Gordona Byrona, zejména jeho lyricko-epickými skladbami (např. Don Juan).
• Postava Oněgina je prototypem tzv. „zbytečného člověka“, literárního typu, který se později objevuje i v dílech dalších ruských autorů, například v Lermontově románu Hrdina naší doby.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Evžen Oněgin – rozbor díla k maturitě (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Kniha: Evžen Oněgin

Autor: Alexandr Sergejevič Puškin

Přidal(a): Sašenka

Alexandr Sergejevič Puškin (*1799 – †1837)

• Alexandr Sergejevič Puškin byl ruský básník, prozaik a dramatik, považovaný za zakladatele moderní ruské literatury a klíčovou postavu ruského romantismu.

Další díla:

• Bachčisarajská fontána
• Ruslan a Ludmila
• Boris Godunov

Literárně-historický kontext

Ruský romantismus

• Dílo bylo poprvé vydáváno jako seriál v letech 1823–1831.
• Souborná edice byla vydána v roce 1833.
• Romantismus je umělecký směr první poloviny 19. století, který klade důraz na cit, individualitu, svobodu a často se obrací k minulosti nebo exotickým krajinám.

Další autoři:

• Victor Hugo
• George Gordon Byron
• Michail Jurjevič Lermontov

Rozbor díla: Evžen Oněgin

Základní charakteristika:

• Literární druh: Lyricko-epický
• Literární žánr: Román ve verších

Téma a motivy:

• Celkové téma: Kritický obraz ruské šlechtické společnosti v první třetině 19. století.
• Hlavní téma: Nenaplněná a neopětovaná láska, střet snů s realitou, hledání smyslu života.
• Vedlejší motivy: Přátelství, zrada, souboj, smrt, kontrast města a venkova, společenské konvence, nuda, osamělost, promarněná příležitost.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je poukázat na to, jak společenské předsudky, nuda a neschopnost naslouchat vlastnímu srdci mohou vést k tragickým koncům a promarněnému životu. Dílo kritizuje povrchnost a prázdnotu tehdejší aristokracie.

Vypravěč:

• V díle se střídá er-forma (vševědoucí vypravěč) s ich-formou, kde do děje vstupuje sám autor. Ten děj komentuje, oslovuje čtenáře, sdílí své úvahy a vytváří dojem důvěrného rozhovoru.

Kompozice:

• Román je rozdělen do 8 hlav.
• Každá hlava je uvedena mottem od významného ruského nebo světového autora.
• Děj je vyprávěn chronologicky, ale obsahuje významný časový skok mezi událostmi na venkově a pozdějším setkáním postav v Petrohradě.
• Je použita tzv. zrcadlová kompozice: kontrastní postavy (Táňa vs. Olga), prostředí (vesnice vs. město) a klíčové situace (Taťánino vyznání a Oněginovo odmítnutí vs. Oněginovo vyznání a Taťánino odmítnutí).

Jazyk a styl:

• Jazyk je spisovný, na velmi vysoké umělecké úrovni, elegantní a precizní.
• Autor kombinuje lyrické pasáže s ironií, satirou a společenskou kritikou.
• Text obsahuje četné lyrické odbočky, v nichž autor přerušuje děj a obrací se ke čtenáři.
• Větná stavba je pestrá, střídají se krátké dynamické věty a složitá souvětí. Časté je použití přímé řeči.

Verš a metrum:

• Román je psán specifickou formou, tzv. oněginskou slokou.
• Každá sloka má 14 veršů.
• Verš je čtyřstopý jamb, který dodává textu rytmickou plynulost.
• Schéma rýmu je pravidelné a složité : aBaBccDDeffEgg.

Básnické prostředky v díle:

• Poetismus: luna
• Anafora: Tak dbalé na věrnost i čest, / tak přesné v řeči očí, gest, / tak postoupené vznešeností, / tak prosté sebemenších vin…
• Řečnické otázky: Koho mít rád? A komu věřit? Kdo nevrhá k nám zrady stín?
• Personifikace: zima zas vykouzlila sníh
• Výčet: po obou stranách budky, klády, lucerny, módní výklady, paláce, sady, ohrady, kláštery,…
• Polysyndeton: že sami jsme ji zrazovali, že sama nás pak zradila, že naše nejvřelejší přání, že …
• Apoziopeze (nedokončená výpověď): Já tuhle chtěl bych, kdyby …

Časoprostor:

• Doba: Počátek 19. století.
• Místo: Děj se odehrává na ruském venkově, v Moskvě, Petrohradě a krátce v Oděse.

Postavy:

• Evžen Oněgin: Mladý šlechtic z Petrohradu, který je přesycený společenským životem, znuděný, cynický a lehkovážný. Je typickým představitelem tzv. zbytečného člověka, který nedokáže najít smysl života ani opětovat upřímný cit.
• Taťána Larinová: Protiklad Evžena. Je to citlivá, romantická a hloubavá dívka, která miluje přírodu a čtení románů. Je upřímná, skromná a naivní. Po zklamání v lásce se promění v důstojnou a morálně silnou ženu.
• Olga Larinová: Mladší sestra Taťány. Je veselá, společenská, hravá a poněkud povrchní. Je snoubenkou básníka Lenského.
• Vladimír Lenský: Mladý, romantický básník a snílek, plný ideálů a nadšení. Je vášnivě zamilovaný do Olgy a stává se Oněginovým přítelem, což se mu stane osudným.

Zajímavosti:

• Na motivy románu složil slavný ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij stejnojmennou operu, která patří k nejhranějším dílům světového operního repertoáru.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Evžen Oněgin – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.