Kniha: Obraz Doriana Graye
Autor: Oscar Wilde
Rozbor přidal(a): Khalisi
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Literatura přelomu 19. a 20. stol.
DEKADENCE
Vzniká v 1. pol. 19. stol. společně se smybolismem. Dekadence = úpadek (dekadentní = úpadkový) -> autoři jsou znechuceni společností, unikají z ní a vytváří si svůj vlastní svět. Projevuje se pesimistickými náladami, morbidními náměty, pocity zmaru, prvky erotické přesycenosti, poživačnosti a narcismu. Umělci tvořili výlučnou skupinu bohémů, kteří vyznávali satanismus, alkohol, drogy a nevázanost.
Mezi autory píšící v duchu dekadence se řadí francouzští Ch. Baudelaire (Květy zla), A. Jarry (Král Ubu, Nadsamec), z českých autorů sem patří Jiří Karsek ze Lvovic (Sodoma) a Karel Hlaváček (Pozdě k ránu).
OSCAR WILDE (1854 – 1900)
Prozaik, dramatik a básník irského původu.
Otec očním lékařem královny Victorie -> povýšen do šlechtického stavu, matka umělkyně – moc se mu nevěnovali. Vystudoval estetiku na univerzitě v Oxfordu. Oženil se a měl dvě děti. Učil na univerzitě, pobuřoval svým oblékáním (extravagantní móda – barevné oblečení, růžový karafiát – symbol homosexuálů), jednáním a orientací – hlásil se k homosexualitě (svedl svého žáka), dostal se k soudu, kde odmítl právníka a hájil se sám, skončil ve vězení. Po propuštění z vězení odešel z Anglie, žil v Paříži, kde zemřel v bídě. Pár měsíců před smrtí ho vyhledal jeho žák (ten, kterého svedl), staral se o něj a zaplatil mu pohřeb.
DÍLO:
Odpor proti anglickému puritánství a snobismu, cynický postoj ke společnsoti. Ženy v jeho dílech vypadají slabé, ale nakonec se ukáže, že jsou silnější než muži (byl feminista).
Napsal několik divadelních her – Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel, Vévodkyně z Padovy, Salome. Psal i povídky – Strašidlo cantervillské, pohádky – Šťastný princ, Slavík a růže a jediný román – Obraz Doriana Graye.
Obraz Doriana Graye
HLAVNÍ POSTAVY:
Dorian Gray – mladý chlapec, neobyčejně krásný a půvabný, touží zůstat navždy mladý a krásný
Basil Hallward – malíř, Dorian se mu stává inspirací a múzou
lord Henry Wotton – velmi dobrý přítel Basila, seznámí se i s Dorianem a má na něj velký vliv
OBSAH:
Malíř Basil Hallward seznamuje svého přítele Henryho s krásným a mladým Dorianem Grayem, který je inspirací všech jeho děl a kterého právě portrétuje. Lord Henry se s Dorianem sbližuje a vnukne mu myšlenku, že by bylo skvělé zůstat navždy mladý a krásný, Dorian ji vysloví nad svým dokončeným portrétem – chce, aby on sám navždy zůstal takový, jaký je teď, a místo něj stárnul tento obraz.
Dorian se poté čím dál častěji stýká s Henrym, který má na vše velmi vyhraněný názor. Dorian se mu také svěří, že se zamiloval do mladičké a chudé herečky Sibyly Vaneové a dokonce ji i požádal o ruku. Chce ji ukázat i svým přátelům, proto se všichni tři vydají do divadla. Sibyla zrovna hraje Julii, ale oproti předchozím dnům hraje velmi špatně. Dorian se cítí trapně, protože po předchozích zkušenostech dívku před Basilem a Henrym vychválil. Po představení jde tedy rozhořčeně za Sibylou, která se mu snaží vysvětlit, že hrála tak mizerně proto, že dodnes žila jen na jevišti, ale teď se zamilovala do něj a vidí, že jeviště není pravý svět, že na něm neříká to, co doopravdy říct chce. Tvrdí mu, že teď nemůže na jevišti předstírat lásku, protože ji cítí. On jí na to jen řekne, že tímto jeho lásku zabila, miloval ji totiž, když dávala podobu uměleckým dílům, ale teď mu přijde povrchní a hloupá. Nakonec odchází a Sibylu zanechá opuštěnou v pokoji s tím, že ji nechce již nikdy vidět. Po návratu domů zjistí, že jeho portrét od Basila poněkud změnil výraz ve tváři. Hned si vzpomene na svá slova v ateliéru, kdy si přál, aby místo něj stárl jeho obraz a aby stopy všeh jeho vášní a hříchů nesl jeho portrét. Ulekne se, aby tuto změnu plátna nepostřehl ještě nekdo jiný a proto jej ukryje za zástěnu. Ráno po snídani si usmyslí, že půjde zpět za Sibylou a omluví se jí za to, jak jí ukřivdil a znovu jí nabídne sňatek. Obraz mu tak tedy bude sloužit jako svědomí. Odpoledne za ním přijde lord Henry, Dorian mu řekne, že se včera zachoval hrubě k Sibyle, ale nyní ví, co je to svědomí a chce se stát lepším člověkem. Na otázku Henryho, jak toho chce dosáhnout, odpoví tak, že si vezme Sibylu za ženu. Henry se ale zhrozí a ptá se ho, zde nedostal jeho dopis. Dorian ho dostal, ale nečetl jej. Henry mu tedy oznámí smutnou novinu, kterou již psal v dopise, že Sibyla je mrtvá, otrávila se včera v noci.
Dorian se později rozhodne, že svůj potrét uklidí do místnosti, kam nikdo kromě něj nebude mít přístup. Postupem času se na portrétu objevují nové a nové známky hříchů, ale Dorian si stále drží svoji krásu a mladost. Takto uplyne mnoho let.
Jednou se znovu setká s Basilem a nakonec, pod louhém přemlouvání, mu obraz ukáže. Basil se zhrozí ošklivé proměny tohoto portétu, kterého je autorem. Snaží se Doriana přimět k lepšímu životu, tím ho ale rozzlobí a Dorian Basila zabije. Jeho portrét projde další změnou – ruce má potřísněné krví.
Uplyne nějaký čas a Doriana čím dál víc tíží svědomí respektive obraz. Jen ten může prozradit jeho činy, proto se rozhodne jej zničit, popadne nůž a probodne svůj portrét, čímž ale zabije sám sebe. Když sluha a policie vejde do této místnosti, najdou zde krásný portrét a mrtvého starého a ošklivého člověka, kterého poznají jen díky jeho prstenům. Je to Dorian Gray.
KOMPOZIČNÍ PLÁN:
Román s fantastickým námětem, autor jej ale nazval „esej o dekorativním umění, která je namířena proti surové brutalitě prostoduchého realismu“.
Kompozice je chronologická s retrospektivními prvky (vzpomínky na Dorianovy opatrovníky), dějové odbočky – Sibylina rodina. Dílo je členěno do 20 nepojmenovaných kapitol, má předmluvu, kde autor vysvětluje a ospravedlňuje dekadentní tvorbu. Na konci knihy jsou vysvětlivky cizích výrazů, pojmů a jmen použitých v textu. Román je psán er-formou.
TEMATICKÝ PLÁN:
Odehrává se v Londýně na přelomu 19. a 20. stol. Dílo je dokumentem Wildovy doby a anglické společnosti. Děj je zaměřený na titulní postavu. Odehrává se během několika let – s jedním velkm časovým skokem, kdy je v kapitole 11 stručně popsáno několik let.
Tématem je boj člověka se sebou samým -> v díle boj mezi realitou a uměním, dále mládí a narcismus. Je zde zobrazen vztah umění, morálky a reality. Motiv dvojnictví – člověk a jeho obraz (umělecké dílo) a nepodplatitelnosti svědomí. V díle je zobrazen Dorianův měnící se vztah k obrazu a sobě samému – nejdříve obraz obidvuje (obdivuje svoji krásu), později jím opovrhuje (svojí zkažeností). Závěr je poučný – vše co člověk způsobí, se mu jednou vrátí. Dílo poukazuje na to, že člověk je ovládán blízkými přáteli víc, než si myslí -> Henry nabádá Dorianan k jinému životu, než jak ho nutí společnost.
Vyprávění je prokládáno popisy interiérů, přírody a členů anglické smetánky (často podoba karikatury). Objevují se prvky homosexuality.
Symbolika v názvu – obraz jako umělecké dílo, obraz duše Doriana, Dorian se mění v obraz Henryho.
JAZYKOVÝ PLÁN:
Dílo je psáno spisovným jazykem. Rozvinutá souvětí, velké množství přívlastků.
Aforismy – krátká, vtipná, často ironicky zabarvená originální myšlenka -> např. „Muž se žení, protože je znudě, žena se vdává, protože je zvědavá. Oba se zklamou.“, „Ženy se vždycky brání tím, že útočí, a útočí tím, že se nenadále vzdávají.“ Cizí výrazy – hlavně francouzské, odkazy k uměleckým dílům. Dialogy – dlouhé konverzační pasáže s mnoha odbočkami -> zpomalování děje, ale také hodně monologů a filozofických úvah.
