Lakomec – rozbor díla k maturitě (3)

Kniha: Lakomec

Autor: Moliére

Rozbor přidal(a): Veronika

Vloženo na: Studijni-svet.cz

 

 

 

 

Moliere: Lakomec

 

1. Hlavní myšlenka

Kritika chorobné touhy po penězích – peníze jsou vášní, která člověka  vylučuje ze života a deformuje přirozené lidské vztahy. Člověk zaslepený touhou po bohatství nebere ohled na city ani na lásku. Autor se vysmívá lidské chamtivosti.

 

2. Časoprostor

Paříž, 17. století. Tato divadelní hra je rozdělené do pěti dějství. Vypráví o Harpagonovi (= lakomec) a jeho rodině.

 

3. Literární druh

komedie (veselohra) = je to hra, která se snaží zachytit skutečnost z veselejší, směšnějši stránky, končí smírně či optimisticky

 

4. Jazyk a styl díla, jazykové prostředky užité v textu

• er-forma
• děj chronologický (jednota místa, času, děje)
• charakteristická dobrá komediální technika, patrná jak v hlavní zápletce, tak i v díalozích
• dílo členěno do 5 dějství (jednání)
• vtipná komediální zápletka, komické zábavné nedorozumění
• autor využívá situační, slovní i pohybovou komiku, kterou nalezneme v klasické frašce
• k antickému dramatu odkazuje jednota míst, času a děje
• hra je psána v próze (odporovalo to tehdejšímu klasicistnímu vkusu)
• satirický tón, výsměch
• psychologická kresba postav (jejich rysy se utváří ve vztahu k hlavnímu charakteru „lakomce”)

 

5. Děj

• Harpagon je velmi bohatý, ale také velmi lakomý. Má dceru Elišku, která je zamilovaná do Valéra (otcův správce), a syna Kleanta, zamilového do Marie (kterou miluje i Harpagon). Harpagona nemá nikdo rád, protože je tak lakomý, že nechce dát peníze ani vlastním dětem. Přesto má vše důkladně promyšlené, aby měl peněz ještě více. Dceru chce provdat za bohatého pana Anselma, syna chce oženit s bohatou vdovou a sám se chce oženit s krásnou Marií. Harpagon o lásce Elišky k Valérovi, ani o lásce Kleanta k Marií neví, protože se mu to ani jeden neodváží povědět. Proto se Valér stane správcem Harpagona, aby se mu zalíbil a potom ho požádal o Eliščinu ruku. Harpagonovi a jeho úmyslům pomáhá dohazovačka Frosina.
• V průběhu se děje spostu příhod, konfliktů a nepříjemných problémů. Když Kleantes a Harpagon se hádají o Marii, sluha Čipera na Kleantův příkaz ukradne Harpagonovu pokladnu s 30 000 dukáty. V ten moment Harpagon ztrácí smysl života a je ochoten vyměnit Marii za vrácení svých peněz. Nakonec vyjde najevo, že Marie a Valér jsou sourozenci a Anselm je jejich otec. Okamžitě jak se dozví o lásce těchto dvou páru, svoluje k svatbám. Proto přemlouvá Harpagona, aby ke sňatkům také svolil. Harpagon pod podmínkou, že nebude muset nic platit, svoluje.
• Nakonec si může vzít Eliška Valéra a Kleantes Marii, Anselm opět nachází svoji rodinu a Harpagon na opět svoje penízky.

 

6. Charakteristika postav

• Harpagon (Arpagon): sedesatilety lichvar, lakomý, vdovec, chamtový bezcitný boháč, pro peníze by udělal cokoli (citové vztahy, děti, rodinu). Je postavou tragikomickou. V postavě Harpagona prý ztvárnil svého otce.
• Eliška: dcera Harpagona, miluje Valéra, milá, hodná, spravedlivá, upřímná
• Kleantes:: syn Harpagona, miluje Marii, chytrý, podnikavý
• Frosina: pletíchářská dohazovačka, vychytrala, ale přesto se snaží pomoc
• Mariana: mladá dívka
• Anselm: stárnoucí boháč, má si ho vzít Harpagonova dcera
• Čipera: sluha, ukryl peníze (v různých vydáních různá jména)

 

7. Zasazení autora, díla do historického kontextu, charakteristika doby, popřípadě uměleckého směru

• vznik díla – r. 1668
• Klasícismus – z latinského classícus (= vynikající, vzorový)
• umělecký směr v Evropě 17. a 18. století, který napodoboval formy antického umění (v antickém umění byl spatřován vzor umělecké krásy, uměřenosti a tvůrčí kázně), snažil se o formálně dokonalé dílo -> pevný systém pravidel a norem
• krása se naléza v pravdě a v obrazu přírody
• kolébkou klasicismu byla Francie, brzy se rozšířil i do dalších zemí
• literární díla: vysoké žánry – óda, epos, tragédie X nízké žánry – bajka, saterie, komedie
• rozvoj dramatu – vychází z Aristotelovy zásady 3 jednot: místa, děje a času (hlavně u tragédií)
• pravidla klasicismu zformuloval v díle Umění básnické Nicolas BOILEAU (má převládat rozum nad citem, smysl pro střídmost a rozvahu)
• nejznámější hudebníci: W, A. Mozart (Figarova svatba), L. van Beethoven (Óda na radost)
• stavby postavené ve stylu klasicismu: zámek ve Versailles, zámek v Kroměříži
• Antické drama — dramatici dodržovali Aristotelovu myšlenku jednoho místa, Času a děje. Celý příběh se tedy musel odehrávat na jednom místě, musel být dějově jednotný, bez vedlejších motivů, a musel se odehrávat zhruba ve čtyřiadvaceti hodinách.
• Commedia del’arte – italská komedie, vznikla v polovině 16. století. Oblíbená u lidového publika, hry neměly pevnou stavbu – herci improvízovali podle reakcí diváků, má ústálené postavy zdůrazněny maskami – pierot, harlekýn, kolombina, pantalon. Dnes toho využívá: cirkus, pantomima, balet, karneval.

 

• Autoři tohoto období:

Pierre Corneille (1606 – 1684)

• francouzský dramatik
• hrdinské tragédie – pro hlavní postavy je důležité hrdinství, vlastenectví, povinnost a čest
• Cid – středověký španělský námět, veršovaná hrdinské tragédie. Don Rodrigo je drsný rytíř, nazývaný Cidem pro svou udatnost v bojí s Maury, děj příběhu se odehrává v Seville v polovině 11. Století. Cid má těsně před svatbou s Chimérou, ale Chiméřin otec urazi Cidova otce, Cid pomsti urážku a Chiméřina otce zabije. Chiméra, přestože Cida miluje, žádá krále o jeho potrestání.. Král rozhodne pro smír – po ročním odkladu, kdy Chimera oplakává otcovu smrt a Cid bojuje za Španělsko, souhlasí se sňatkem.

 

Jean Racine (1639 – 1699)

• francouzský dramatik
• psychologická tragédie – líčí zhoubné působení vášně, kterou trpí hlavní postavy
• Faidra — námět z řecké mytologie. Žena athénského krále Thesea, Faidra se zamiluje do nevlastního syna Hippolyta – ten ji však odmítá, miluje Aricii. Faidra žárlí, její city jsou raněny a křivě před Théseem obviní Hippolyta z lásky k ní samé. Théseus tomu uvěří, svolává pomstu bohu -> syn umírá. Faidru sžírá svědomí, přizná se manželovi a spáchá sebevraždu (otráví se).

 

Jean de La Fontaine (1621 — 1695)

• Francouz, vystudoval práva, stal se správcem vod a lesů, má velmi blízko k přírodě, čerpá z Ezopa
• Bajky – kritika lidských slabosti, předsudků a pokrytectvi tehdejší společnosti

 

Carlo Goldoni (1707 — 1793)

• Ital, čerpá z commedie del’arte
• Poprask na laguně – sleduje osudy žárlivé milenecké dvojice v rybářském městečku
• Sluha dvou pánů

 

8. Autor – život, celkový přehled tvorby

• (1622-1673), Francouz, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin – přezdívka proto, aby svým rodičům nedělal hanbu (herectví bylo opovrhováno)
• dramatik, herec
• světovému dramatu dal tradici komedie charakterů v jedinečné podobě
• původně (na přání otce) se měl stát notářem
• měl skvělou právnickou kariéru, které se však v r. 1643 zřekl a rozhodl se pro divadlo
• vstoupil do kočovné herecké společnosti – s ní cestoval řadu let po francouzském venkově. Setkal se s herci italské komedie a po jejich vzoru napsal první scénář a první hru (byl herec, autor, režisér). Společnost, kterou vedl získala dobrou pověst – dostala se i do Paříže a v roce 1658 vystoupila před králem Ludvíkem XIV.
• později se Moliére stal ředitelem královského divadla v Paříži. Měl spory s církví, udržel se pouze díky ochraně, kterou mu poskytl král.
• napsal 33 komedii – navázal v nich na tradici domácí frasky, z odkazu antických komedií, z italské komedie_commedia del’arte (improvizace)
• ve svých hrách předváděl soudobou mravní problematiku, například postavení žen ve společnosti i v domě
• kritik lidských nedostatků a špatných charakterů ( Tartuffe – pokrytec, Harpagon – Lakomec, Mísantrop – nerudný člověk, Don Juan – žene se za slastmi života)
• Dokázal mistrne vystihnout mravní cynismus feudalu, chorobnou lakotu, náboženské pokrytectví, snahy měšťanů o napodobeni šlechty
• závěr života – Moliére při představení své hry Zdravý, nemocný na jevišti zkolaboval a doma po několika hodinách zemřel

 

Dílo:

• Tartuffe neboli podvodník (1664) – veršovaná komedie, která napdá pokrytectví,  s nímž lze ovládat druhé; mířila proti církvi a donašečskému systému jejich institucí. Tartuffe (slouží církvi) dokáže ziskat bezmeznou důvěru měšťáka Orgona, ten mu věří vic než své rodině, Tartuffe si s ním dělá co chce. Orgon  přepiše své jmění na Tartuffa – Orgon si uvědomil svoji chybu a jen diky králi získá svůj majetek i rodinu zpět.
• Don Juan neboli Kamenná hostina (1665) – komedie, kritizoval  v ní dobové něřesti a chyby šlechty (pokrytectvi, rozmařilostí)
• Zdravý, nemocný (1673) – kritika sobectvi měšťáků a šariatánství lékařů. Hlavní hrdina Je měšťák, který je hypochondr, chce provdat svoji dceru za lékaře, aby měl léčení zadarmo.
• Škola žen (1662) – zabývá se otázkou postaveni žen v rodině i ve společnosti.

 

9. Okoinosti vzniku dila

• Ke vzniku tohoto díla byla autorovi inspirací Komedie o hrnci od antického dramatika Plauta o chuďasi Eucliovi, který se náhodou stal majitelem hrnce plného peněz.

 

10. Poznámky

• dílo mělo premiéru r. 1668 v pařížském Palais Royal a sám Moliére si zahrál Harpagona
• pro neúspěch byla hra po měsíci vyzařena z repertoáru
• dnes však patří díky své trvalé aktuálnosti k nejhranějším a nejoblíběnějším hrám světa

 

v českém kontextu se Molierův L. poprvé objevil na scéně vlasteneckěho divadla Bouda

asi r. 1786 v překladu herce Gunthera