Kytice – rozbor díla k maturitě

Rozbor díla: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Rozbor přidal(a): adam

 

 

 

Karel Jaromír Erben (1811-1870)

  • Český básník, spisovatel, překladatel, historik, folklorista a archivář
  • Narodil se v Miletíně pod Zvičinou (nedaleko Hořic v Podkrkonoší)
  • Vystudoval práva a filozofii na Univerzitě Karlově v Praze
  • Od roku 1843 sekretář Českého národního muzea
  • Od roku 1851 archivář města Prahy, později ředitel pomocných úřadů pražských
  • Spolupracoval s Františkem Palackým (Písně národní v Čechách), Pavlem Josefem Šafaříkem a stýkal se s K. H. Máchou
  • Spolutvůrce Riegrova slovníku naučného (první česká encyklopedie, 1860-1874)
  • Sběratel pohádek a ústní lidové slovesnosti – považoval ji za duchovní odkaz národa
  • Zakladatel české moderní balady – ovlivnil další generace básníků (Neruda, Wolker, Bezruč)
  • Byl členem jazykové komise Matice české, podílel se na utváření spisovné češtiny
  • Byl 2× ženatý (1. manželka Betyna Mečířová †1845, 2. manželka Anna Dornreichová od 1850)
  • Zemřel na tuberkulózu roku 1870 v Praze

 

Další autorova díla:

  • Kytice z pověstí národních – 1853 (12 balad), rozšířené vydání 1861 (13 balad)
  • Prostonárodní české písně a říkadla – 1842-1845, pětidílná sbírka českého folklóru
  • Písně národní v Čechách – 1862-1864, společně s F. Palackým, přes 2000 písní
  • České pohádky – Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Hrnečku vař!, Dlouhý, Široký a Bystrozraký
  • Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních – 1865, srovnávací studie slovanského folklóru
  • Legenda o svaté Kateřině – národní legenda
  • Pták Ohnivák a liška Ryška – lidová pohádka
  • Rukopis musejní letopisů Kosmových – historické dílo, edice středověké kroniky
  • Sebrané spisy české – edice děl staré české literatury (Jana Husa, Tomáše ze Štítného)
  • Vlastenecké básně: Mladší bratr, Večer

 

Literárně-historický kontext

ROMANTISMUS

Vznik a datování:

  • Vznikl na konci 18. století v Anglii (jezerní básníci) a Německu
  • V českých zemích: 1830-1848 (3. fáze národního obrození = vrcholná/romantická fáze)
  • Protiklad klasicismu (který kladl důraz na rozum, řád, antické vzory)
  • Navazuje na preromantismus (Ossianovy zpěvy, gotické romány)

 

Hlavní znaky romantismu:

  • Označuje životní postoj člověka – cit převládá nad rozumem
  • Směr subjektivistický a individualistický – zdůrazňuje jedinečnost jedince
  • Staví se proti klasicistickým normám, zdůrazňuje tvůrčí svobodu a nezávislost
  • Touží po harmonii s přírodou, návrat k přírodě a venkovskému životu
  • Inspirace ve středověku (gotice), v národní historii a lidové slovesnosti
  • Klíčová slova: cit, svoboda, bizarnost, nespoutanost, jedinec, rozpor mezi snem a skutečností, tajemno, nadpřirozeno

 

Romantický hrdina:

  • Miluje nešťastně, život končí tragicky
  • Je výjimečný, ve výjimečné situaci, ve výjimečném prostředí
  • Je nevyrovnaný, řídí se citem, vyvolá konflikt se světem
  • Autor s hrdinou sympatizuje, často autobiografické prvky
  • Český romantismus: hrdina pokorně přijímá osud (objektivní romantismus – Erben, Tyl) vs. bouřlivý hrdina (subjektivní romantismus – Mácha)

 

Romantické prostředí:

  • Hrady, zříceniny, kostely, chrámy, hřbitovy
  • Divoká příroda, lesy, jezera, bouře
  • Temné noci, měsíční svit, mlha

 

Historický kontext romantismu:

  • Evropské revoluce – 1789 Velká francouzská revoluce, 1830 Červencová revoluce ve Francii, 1848 revoluční rok (Jaro národů)
  • Napoleonské války (1799-1815) – změna Evropy
  • Vídeňský kongres (1814-1815) – nové uspořádání Evropy, obnova monarchií
  • Metternichovský absolutismus (1815-1848) – potlačování národního uvědomění, cenzura
  • Bachovský absolutismus (1849-1859) – ještě tvrdší útlak po potlačení revoluce 1848
  • Národní obrození v Čechách – boj za práva Čechů, obnova českého jazyka a kultury

 

Národní obrození v Čechách – 3 fáze:

1. Fáze obranná (1780-1805):

  • Josef Dobrovský – Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache (Zevrubná mluvnice jazyka českého, 1809)
  • František Martin Pelcl – Nová kronika česká
  • Václav Matěj Kramerius – Krameriusovy c.k. vlastenské noviny, vydavatel lidových knih

 

2. Fáze ofenzivní (1805-1830):

  • Josef Jungmann – Historie literatury české, Slovník česko-německý (1835-1839)
  • František Palacký – Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě (1836-1876), „otec národa“
  • Pavel Josef Šafařík – Slovanské starožitnosti, Dějiny slovanského jazyka a literatury
  • Jan Kollár – Slávy dcera (1824) – sbírka sonetů o slovanské vzájemnosti
  • František Ladislav Čelakovský – Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých (ohlasová poezie)

 

3. Fáze vrcholná/romantická (1830-1848):

 

Romantismus ve světě:

Anglie:

 

Francie:

  • Victor Hugo – Bídníci (1862), Chrám Matky Boží v Paříži (1831)
  • Stendhal – Červený a černý (1830)
  • Alexandre Dumas starší – Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo

 

Rusko:

 

Německo:

 

Amerika (USA):

  • Edgar Allan Poe – Havran, Jáma a kyvadlo (povídky hrůzy a detektivky)
  • Nathaniel Hawthorne – Šarlatové písmeno

 

Literární formy v romantismu:

  • Próza – povídky, novely, romány (historické, gotické, socio-psychologické)
  • Poezie – lyrika (osobní i občanská), lyricko-epické básně (balady, poémy)
  • Drama – romantické divadelní hry

 

Rozbor díla: Kytice z pověstí národních

Základní informace:

  • Původní název: Kytice z pověstí národních
  • Rok vydání: 1. vydání 1853 (12 balad), 2. vydání 1861 (13 balad – přidána Lilie + oddíl Písně + rozšířené Poznamenání), poslední vydání za života 1864
  • Literární druh: lyricko-epický (kombinace lyrika + epika)
  • Literární žánr: balady (13 balad), některé mají rysy pohádek (Zlatý kolovrat), pohanských mýtů (Polednice), lidových pověstí (Poklad), legend (Záhořovo lože)
  • Literární forma: poezie (vázaný verš)
  • Literární směr: romantismus (český objektivní romantismus)

 

Těžiště díla:

  • Čerpá z folklórních materiálů – české lidové písně, pověsti, pohádky
  • Erben na písně pohlížel jako na zpívané texty – duchovní odkaz národa
  • Erben neuznával vzpouru proti osudu, uctíval daný řád a harmonii
  • Opakují se témata viny a trestu, osudovosti, mateřské lásky

 

Téma:

  • Vylíčeny vztahy mezi lidmi, především vztah matky a dítěte
  • Vina a trest (často nepřiměřený), osudovost a nevyhnutelný trest za spáchané činy
  • Boj člověka s přírodou a nadpřirozenými silami (marný)
  • Víra v nadpřirozené síly – vodník, polednice, mrtvý milý
  • Vztah živých a mrtvých
  • Lidská hřešnost – závist, chamtivost, zrada, rouhání, vražda
  • Pokání, odpuštění, milost boží
  • Vlastenectví (Kytice, Věštkyně)

 

Doba a čas:

  • Neurčitá minulost – pohádkový čas
  • Čas je absolutní a neměnný, cyklický
  • Odehrává se v 19. století nebo dříve
  • Baladická zkratka – děj zhuštěn do krátkého časového úseku (např. Polednice – během odbíjení poledne)

 

Prostředí:

  • Temné, tajemné, vychází z lidských pověstí
  • Venkovské prostředí – vesnice, chalupy, lesy, jezera, hřbitovy
  • Výjimečné prostředí typické pro romantismus – temné noci, měsíční svit, bouře

 

Postavy:

  • Většinou se vyskytují ženské postavy (až na Záhořovo lože, kde je hlavní postava muž)
  • Důležitý je vztah matky s dítětem
  • Tajemné, nadpřirozené postavy – mrtvý milý, vodník, holoubek, polednice, kouzelný stařeček
  • Postavy pokorně přijímají osud a trest (typické pro český objektivní romantismus)

 

Hlavní hrdinky – typologie matek:

  • Matky pomáhají, ale i ubližují svojí láskou k dětem
  • Matky milující a obětavé (Kytice – promění se v mateřídoušku)
  • Matky vyměňující své děti za zlato (Poklad – chamtivost)
  • Dívky toužící po svých milých za každou cenu (Svatební košile – rouhání se osudu)
  • Matky litující svých činů (Polednice – neúmyslná vražda)
  • Matky a mladé ženy vražedkyně (Holoubek – otrávení manžela, Zlatý kolovrat – zavraždění nevlastní dcery)
  • Matky bezcitné a nemilující (Lilie – tchyně zabíjející snachu, Dceřina kletba – příliš tolerantní matka)

 

Co je balada:

  • Lyricko-epický útvar s pochmurným, strašidelným dějem a tragickým koncem
  • Provinění člověka je potrestáno
  • Prudký dějový spád – baladická zkratka
  • Děj je neúplný, dozvídáme se jen klíčové momenty
  • Časté dialogy, dramatičnost
  • Malý časový prostor

 

Kompozice:

  • Sbírka je psaná zrcadlovým obrazem (1. a 13. balada mají stejný námět, 2. a 12. atd.)
  • Příklady zrcadlové kompozice:
    • Kytice × Věštkyně (13) – motiv národního smutku a nadějí, národní buditelství, vlastenectví
    • Poklad × Dceřina kletba (12) – motiv mateřské viny, narušení vztahu matka × dítě
    • Svatební košile × Vrba (10) – vztah mrtvých k živým, proměna člověka
    • Polednice × Vodník (9) – nadpřirozené bytosti, konflikt dvou mateřských lásek
    • Zlatý kolovrat × Záhořovo lože (8) – vina a vykoupení, spravedlnost, pokání
    • Štědrý den × Holoubek (7) – láska a smrt, kontrasty (štěstí × tragédie)
  • Holoubek – střed sbírky, osa symetrie
  • Lilie – přidána dodatečně v 2. vydání 1861, porušuje zrcadlovou kompozici

 

Stručné obsahy balad:

1. KYTICE

  • Úvodní balada o sedmi dětech, kterým umřela matka
  • Ona se poté proměnila v kvítek (mateřídoušku), který vyrostl na jejím hrobě
  • Děti ji poznají podle vůně
  • Alegorie: matka = vlast, děti = národ, mateřídouška = česká kultura

2. POKLAD

  • Matka malého dítěte toužila po pokladu v podzemní skále (otevírá se na Velký pátek)
  • Odloží dítě na zem a sbírá zlato, pak dítě opustí a jde pro více pokladu
  • Skála se zavře, poklad se změní v kamení, dítě je ztraceno
  • Po roce se skála opět otevře, matka najde dítě živé a zdravé, zlata si nevšímá
  • Ponaučení: chamtivost je hřích, ale pokáním a láskou lze zlehčit trest

3. SVATEBNÍ KOŠILE

  • Dívka hledá svého milého, který je v cizině, prosí Pannu Marii, aby ho vrátil
  • On se vrátí, ale je mrtvý (živá mrtvola)
  • Láká ji na svatbu, odvádí ji na hřbitov, kde si ji chce vzít k sobě do hrobu
  • Po cestě jí postupně odebírá modlitební knihy, růženec a křížek
  • Dívka unikne do márnice, modlí se a mrtvý milý zmizí, když zakokrhá kohout
  • Ponaučení: nelze nutit osud, víra v Boha zachraňuje

4. POLEDNICE

  • Matka si na své zlobivé dítě zavolá polednici (nadpřirozenou bytost)
  • Polednice přijde, chce si dítě vzít
  • Matka ho chrání, přivine ho k sobě, až ho neúmyslně udusí
  • Ponaučení: slova mají moc, trest je nepřiměřený vině

5. ZLATÝ KOLOVRAT

  • Nevlastní matka a sestra závidí dívce Dorničce, že si ji vyhlídl král
  • Proto ji zabijí – vyloupnou oči a usekají hnáty (ruce a nohy)
  • Kouzelný stařec Dorniku oživí, vyměňuje části těla za zlatý kolovrat, přeslici a kužel
  • Když falešná královna přede na kolovratu, ten zpívá pravdu o vraždě
  • Král najde pravou Dorniku, vezme si ji, vražedkyně jsou potrestány stejným způsobem
  • Ponaučení: dobro vítězí nad zlem, spravedlnost vítězí

6. ŠTĚDRÝ DEN

  • Dvě sestry (Hana a Marie) jdou na Štědrý den k jezeru, aby viděly svoji budoucnost (lidový zvyk)
  • Hana uvidí v otvoru v ledu svoji svatbu s Václavem
  • Marie uvidí svůj pohřeb – rakev a černý kříž
  • Obě vize se vyplní – Hana se vdá, Marie zemře
  • Ponaučení: nelze předpovídat budoucnost, osud je neúprosný, lepší žít v naději než znát strašlivou jistotu

7. HOLOUBEK

  • Mladá vdova se rychle znovu vdá (do měsíce po smrti manžela)
  • Na hrobě prvního manžela vyroste doubek, na kterém sedává bílý holoubek
  • Holoubek žalostně zpívá (vrká) pravdu – žena otrávila svého prvního manžela
  • Žena to nevydrží a utopí se v potoce
  • Není pochována na hřbitově, leží jen pod kamenem s prokletím
  • Ponaučení: nejhorší hřích – vražda manžela, svědomí trestá

8. ZÁHOŘOVO LOŽE

  • Balada o hříšníkovi Záhořovi, který je loupežník a vrah
  • Potká poutníka, který jde do pekla pro úpis duše (jeho otec ho zasvětil ďáblovi)
  • Poutník se vrátí a vypráví, že v pekle existuje Záhořovo lože – nejhorší muka
  • Záhoř se zděsí, činí pokání 90 let
  • Poutník (již biskup) se vrátí, Záhoř je promýněn v pařez, oba umírají a jejich duše odlétají jako bílé holubice do nebe
  • Ponaučení: pokáním a vírou lze dosáhnout odpuštění i za nejhorší činy

9. VODNÍK

  • Dívka, která neposlechne svoji matku (matka měla zlý sen), jde vyprat prádlo k jezeru
  • Vodník si ji vezme za ženu pod hladinu
  • Po narození syna chce dívka domů k matce navštívit, vodník ji pustí s podmínkami
  • Za pozdní příchod jí vodník syna zabije – hodí na práh hlavičku oddělenou od tělíčka
  • Ponaučení: nelze podvádět nadpřirozené bytosti, konflikt dvou mateřských lásek

10. VRBA

  • Žena je nočním životem spojena s vrbou – ve dne žije doma, v noci je její duše ve vrbě
  • Manželovi se to nelíbí, nechce se dělit o ženu se stromem
  • Vrbu porazí a tím zabije svoji ženu
  • Duše ženy mu poradí, aby z proutí udělal kolébku pro dítě a později píšťalky – tak s nimi zůstane
  • Ponaučení: nelze bojovat proti přírodě a osudu, mateřská láska přetrvává i po smrti

11. LILIE

  • Umře mladá žena a chce být pochována v lese (ne na hřbitově)
  • Na hrobě vyroste vzácná bílá lilie
  • Mladý pán si ji přesadí na zahradu, lilie se promění v ženu, vezme si ji, porodí mu syna
  • Pán musí do boje, matka jeho (tchyně) má lílii střežit
  • Tchyně květinu záměrně zahubí (nechá na ni svítit slunce) – lilie i dítě umírají
  • Pán přeje matce všechno nejhorší
  • Ponaučení: závist a zloba mezi tchyní a snachou

12. DCEŘINA KLETBA

  • Dívka zabije své nemanželské dítě (vraždí „holoubátko“)
  • S pocitem viny se rozhodne oběsit (jde hledat květ na konopné oprátce)
  • Prokleje zrádného milence (aby měl červa v duši)
  • Prokleje i vlastní matku za to, že jí dávala přílišnou volnost
  • Ponaučení: největší hřích – vražda vlastního dítěte, mateřská vina, nedostatečná výchova

13. VĚŠTKYNĚ

  • Závěrečná balada, která prorokuje slavnou budoucnost českého národa
  • Ožívají v ní dávná proroctví (praotec Čech, Přemysl Oráč, kněžna Libuše, Karel IV.)
  • Skládá se z úryvků 6 lidových pověstí o české zemi
  • Vyjadřuje víru v lepší budoucnost českého národa
  • Ponaučení: vlastenecké poselství, naděje v obrození národa

 

Stylistická charakteristika:

Veršová výstavba:

  • Sylabotonický verš (slabotonický) – pravidelně se opakující slovní přízvuk, pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik
  • Gnomický verš – typická hutnost, krátké a výstižné verše působící jako přísloví
  • Balady mají pravidelný rým:
  • Sdružený (aa bb) – Svatební košile, Vrba, Lilie
  • Střídavý (ab ab) – Kytice, Poklad
  • Obkročný (abba)
  • Přerývaný (abcb)

 

Jazykové prostředky – slovní zásoba:

  • Použita tehdejší čeština – dnes knižní jazyk s archaismy (bodejž, kdos, proň, sine)
  • Eufonie v rýmu = libozvučnost, melodičnost
  • Zvukomalba – snaží se nám vyvolat dojem reálného zvuku (hop, klop, bác, bouch)
  • Ekonomický jazyk – úspornost, krátké věty
  • Dialogy – časté používání přímé řeči zvyšuje dramatičnost
  • Er-forma – vyprávění ve 3. osobě (objektivní vypravěč)

 

Tropy (obrazná pojmenování):

  • Přirovnání – srovnání dvou jevů pomocí „jako“, „jako by“
  • Metafory – obrazné pojmenování na základě podobnosti
  • Personifikace – zosobnění neživých věcí (stromy mluví, příroda žije)
  • Metonymie – záměna na základě souvislosti
  • Perifráze – opis místo přímého pojmenování
  • Epiteton – básnický přívlastek
  • Alegorie – jinotajné vyjádření (Kytice = vlast)

 

Figury (slovní tvary):

  • Anafora – opakování slov na začátku veršů
  • Epifora – opakování slov na konci verše
  • Epizeuxis – opakování slov uprostřed verše
  • Epanastrofa – opakování slov na konci 1. a na začátku 2. verše
  • Apostrofa – básnické oslovení
  • Elipsa – vynechání slov, líčení děje bez přísudku (baladická zkratka)
  • Inverze (anastrofa) – přeházení slovosledu
  • Gradace – stupňování
  • Antiteze – protiklad

 

Myšlenka:

  • Poukazuje na hodnotu lásky a přátelství, především mateřské lásky
  • Chce morálně poučit čtenáře – varuje před hříchy (chamtivost, závist, vražda, zrada)
  • Rozdíly mezi dnešními a dřívějšími lidmi – důležitost tradic
  • Kritika společnosti skrze alegorické básně
  • Uctívání daného řádu – nelze se bouřit proti osudu

 

Inspirace:

  • Erben čerpá a vychází z lidové tradice, bájí a pověstí
  • Některé balady motivovány křesťanstvím (Poklad, Záhořovo lože)
  • Některé vycházejí z pohanských mýtů (Polednice, Vrba)
  • Teorie bratří Grimmů – mytologická teorie o původu lidových povídek (mají souvislost s nejstaršími mýty)

 

Přijetí díla:

  • Přijato velmi kladně, je v něm ztvárněná lidová moudrost a tradice
  • První báseň Polednice vyšla už roku 1834 v časopise a měla velký úspěch
  • Sbírka byla nadčasová, patří k základům české literatury
  • Ovlivnila další generace básníků (Jan Neruda, Jiří Wolker, Petr Bezruč – sociální balady)

 

Další vývoj – adaptace:

  • Divadelní hra – muzikál Kytice, Jiří Suchý (libreto) a Ferdinand Havlík (hudba), divadlo Semafor, 70. léta 20. století. Šest balad, každá v jiném žánru (folklór, jazzová opera, opereta, kabaretní skeč, pop, muzikál).
  • Film – 2000, režie František Antonín Brabec. Sedm zfilmovaných básní: Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý den. Film oceněn Českým lvem za kameru, hudbu a zvuk.
  • Kytice je stále živá v českém kulturním povědomí, patří k povinné četbě na školách

Podobné materiály:
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.