Autor: Karel Jaromír Erben
Rozbor přidal(a): adam
Autor: Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)
- Spisovatel, básník, překaldatel, archivář města Prahy
- Redaktor Pražských novin
- Vystudoval práva a filizofii
- Spolupracoval s Františkem Palackým a K.H. Máchou
- Spolutvůrce Riegrova slovníku naučného (1. naše encyklopedie)
- Sběratel pohádek a ústní lidové společnosti
- Zakladatel české moderní balady
- 1850 – sekretář českého muzea
Díla: Kytice, České pohádky(Zlatovláska, 3 zlaté vlasy děda Vševěda), Legenda o sv. Kateřině, Pták Ohnivák
Řadíme ho do Romantismu (vrcholná fáze národního obrození)
Znaky: 1.pol 19. století – Anglie
- protiklad klasicismu
- označuje životní postoj člověka
- směr subjektivistický a individualistický
- staví se proti klasicis. normám, zdůrazňuje tvůrčí svobodu a nezávislost
- touží po harmonii a přírodě
- inspirace v gotice, navazuje na preromantismus
-> cit, svoboda, bizarnost, gotika, jedinec, nespoutanost, rozpor mezi snem a skutečností
Hrdina: miluje nešťastně, život končí tragicky, autor sympatizuje s hrdinou, autobiografické prvky
Prostředí: hrady, příroda, kostely, chrámy, hřbitovy
Na podobě romantismu se podepisují: Evropské revoluce, Napoleonské války, Bachovský absolutismus, Hnutí za práva Čechů -> Metternichovský absolutismus
Romantismus v Čechách:
- Fáze obranná = Josef Dobrovský – Zevrubná mluvnice jazyka českého
František Martin Pelcl – Nová kronika Česká
Václav Matěj Kramerius – Kram. vlastenecké noviny
- Fáze ofenzivní = Josef Jungman
František Palacký – Dějiny národa Českého v Čechách a na Moravě
Jan Kollář – Slávy dcera
František Ladislav Čelakovský – Ohlas písní českých
- Fáze Vrcholná = Josef Kajetán Tyl – Fidlovačka, Strakonický dudák
Karel Hynek Mácha – Máj
Romantismus ve světě:
- Anglie
◦ George Gordon Byron – Childe Haroldova pouť
◦ Percey Shelley – Odpoutaný Prometheus
◦ Walter Scott – Waverly, Ivanhoe
- Francie
◦ Victor Hugo – Bídníci, Chrám matky boží v Paříži
◦ Stendhal – Červený a černý
- Rusko
◦ Alexander Sergejevič Puškin – Evžen Oněgin, Piková dáma
◦ Lermontov – Démon
◦ Ivan Alexandrovič Gančerov – Obloma
- Německo
◦ Novalis – Hymny noci
◦ Bratři Grimmové – Pohádky pro děti a celou rodinu
◦ Heinrich Heine – Lorelei
a) Amerika
◦ Edgar Allan Poe – Havran
Literární formy:
a) Próza – povídky, novely, romány
b) Poezie – lyrika, lyricko-epické
Kytice z pověstí národních
Těžiště: folklórní materiály – české lidové písně. Na písně se díval jako na zpívané texty. Erben neuznával vzpouru proti osudu, uctíval daný řád. Opakují se témata viny a trestu.
Téma: vylíčeny vztahy mezi lidmi, vztah matky a dítěte, vina a trest, boj člověka s přírodou, víra v nadpřirozené síly, osudovost a nevyhnutelný trest za spáchané činy.
Doba: 19. století, čas absolutní a neměnný
Prostředí: Temné, vychází z lids. pověstí
Postavy: Většinou se vyskytují ženské postavy (až na Záhořovo lože). Důležitý je vztah matky s dcerou. Tajemné postavy. Umrlec, Vodník, Houloubek, Polednice…
Balada: Lyricko-epickýútvar s pochmurným, strašidelným dějem atragickým koncem. Provinění člověkapotrestáno. Prudký dějový spád.
Hlavní hrdinky: Matky, pomáhají ale i ubližují svojí láskou k dětem. Většinou matky milující a obětavé (kytice). Matky vyměňující své děti za zlato (poklad). Dívky toužící po svých milých za každou cenu (sv. košile). Matky litujících svých činů (polednice). Matky a mladé ženy vražedkyně (holoubek, zl. kolovrat). Matky bezcitné a nemilující (lilie).
Děj:
- Kytice – Úvodní balada o dětech, kterým umřela matka. Ona se poté proměnila v kvítek, který nazvali mateřídouška.
- Poklad – Matka malého dítěte, toužila po pokladu a tím dítě ztratila. Nakonec nemá nic.
- Svatební košile – Dívka hledá svého milého, on je ale mrtvý. Odchází s ním na hřbitov, kde si ji chce vzít k sobě.
- Polednice – Matka si na své zlobivé dítě zavolá polednici, pak ho chrání, až ho udusí.
- Zlatý kolovrat – Nevalstní matka a sestra závidí dívce, že si ji vyhlídl král a proto jí zabijí. Jejich čin vyjde najevo.
- Štědrý den – Sestry, jedna uvidí v rybníku svoji svatbu, druhá smrt.
- Holoubek – Žena zabije svého manžela, on se promění v holoubka a žalostně zpívá. Ona to nevydrží a utopí se.
- Záhořovo lože – Balada o hříšníkovi, který se pokáním dá na správnou cestu.
- Vodník – Dcera, která neposlechne svoji matku, vodník si ji vezme za ženu. Po narození syna chce dívka domů. Za pozdní příchod jí syna zabijí.
- Vrba – Žena je nočním životem spojena s vrbou. Manželovi se to nelíbí a vrbu porazí a tím zabije svoji ženu.
- Lilie – Umře žena a chce být pochována v lese. Na hrobě vyroste lilie. Matka jejího manžela květinu zahubí.
- Dceřina kletba – Dívka zabije své dítě. S pocitem viny se oběsí.
- Věštkyně – Prorokuje slavnou budoucnost českého národa.
Obecná charakteristika:
Literární druh: Lyricko-epický
Literární žánr: Balada (13 balad)
– vydání díla 1853, rozšíření vydání 1861
Kompozice: Sbírka je psaná zrcadlovým obrazem (1. a 13. balada mají stejný námět)
příklad: Kytice x Věštkyně – motiv nar. smutku a nadějí, nar. buditelství
S. košile x Vrba – vztah mrtvých k živým
Poklad x Dceřina kletba – motiv mateřské viny (matka x dítě)
Polednice x Vodník – nadpř. bytosti
Zlatý kolovrat x Záhořovo lože – vina a vykoupení
Štědrý den x Holoubek – láska a smrt
Lilie – dodatečně
Stylistická charakteristika: dílo obsahuje i více dalších druhů a žánrů, př. pohádka (Zlatý kolovrat), pohanský mýtus (Polednice), lidová pověst (Poklad)
Verš: Střídavý (Kytice, Poklad) Sdružený (Sv. košile, Vrba, Lilie)
Jazykové prostředky – slovní zásoba- : Verše = Sylabotonický verš -> pravidelně se opakující slovní přízvuk, Gonomický verš = typická hravost
Balady mají pravidelný rým – postupný, obkročný, střídavý, sdružený, přerývaný
Použita tehdejší čeština – dnes knižní
Vyskytuje se zde eufonie v rýmu = libozvučnost
Zvukomalba – snaží se nám vyvolat dojem reálného zvuku
Tropy – přirovnání, metafory, personifikace, metonymie, perifráze
Figury – rytmizační prostředek -> anafora (slova na začátku veršů se opakují), epifora (opakování slov na konci verše), epizeuxis (opakování slov uprostřed verše), epanastrofa (opakování slov na konci 1.a na začátku 2. verše), apostrofa (básnické oslovení), elipsa (vynechání slov, líčení děje bez přísudku), anastrofa (inverze = přeházení slovosledu)
Dialogy
Er-forma
Myšlenka – kritika společnosti, poukazuje na život a hodnotu lásky a přátelství, rozdíly mezi dnešními a dřívějšími lidmi, chce morálně poučit čtenáře
Přijetí díla – přijato velmi kladně, ztvárněná lid. moudrost a tradice
Inspirace – Erben čerpá a vychází z lidové tradice, bájí a pověstí, některé balady motivovány křesťanstvím
Další vývoj – Div. hra (Jiří Suchý – Semafor, 70. léta, 20. století)
Film (2000 – František Antonín Brabec)
