Komedie – literární pojem

literatura

 

Jméno: Komedie

Zařazení: Literární pojem

Přidal(a): David Hampl

 

 

 

Společně s tragédií představuje komedie základní žánr dramatu. Nejjednodušší definice je, že se jedná o opak tragédie, neboť její podstatou je veselý, komický příběh a šťastný konec a jejím cílem je především pobavení diváka. V průběhu svého vývoje se jejími dalšími cíli staly také určitá specifická kritika spojená se zachycením některých špatných lidských vlastností a společenských problémů.

 

Základní znaky komedie

Počátky komedie sahají do antiky, přibližně do pátého století před naším letopočtem, kde se vyvinula ze slavností, které se ve starověkém Řecku pořádaly na počest boha Dionýsa a již od svého vzniku se zaměřovala zejména na zesměšnění určitých společenských jevů a lidských vlastností. Dalším jejím typickým znakem bylo rovněž zachování jednoty místa, času a děje. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o dramatický žánr, jsou pro ni charakteristické dialogy či monology jednotlivých postav společně se scénickými poznámkami. Až do klasicismu byla vždy považována za nižší typ dramatu, většího ocenění i pozornosti se dostávalo tragédii, která zpracovávala na první pohled důležitější témata. Postupně vzniklo mnoho jejích různých typů, které se od sebe jemně liší, například fraška, satirická komedie či groteska.

 

Nejznámější autoři komedií ve světové i české literatuře

Počátky komedie jsou spojeny především s antickými autory, a to řeckým dramatikem Aristofanem, který je autorem známé hry Lysistrata, jejímž hlavním tématem je lest žen, které se snaží přemluvit muže, aby ukončili válčení tím, že jim odpírají plnění manželských povinností. Dalšími jeho slavnými hrami jsou například Ptáci či Žáby. Ve starověkém Římě byl slavným autorem Plautus, který proslul svou Komedií o hrnci, která později inspirovala Molièrova Lakomce.

Nejvýznamnějším renesančním dramatikem byl samozřejmě William Shakespeare, v jehož tvorbě najdeme slavné tragédie, historické hry i komedie, mezi nejznámější patří Jak se vám líbí, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Kupec benátský, Zkrocení zlé ženy či Mnoho povyku pro nic. V době klasicismu se tomuto literárnímu žánru věnoval již zmíněný Molière, k jehož úspěšným hrám patří kromě Lakomce také Tartuffe či Misantrop. Na italskou commedii dell´arte navázal v sedmnáctém století Carlo Goldini svými hrami Sluha dvou pánů či Poprask na laguně. Charakteristickými znaky her tohoto italského dramatiky byla zejména improvizace a rovněž typické postavy, například sluha Harlekýn, komorná Kolombína nebo starý a lakomý obchodník Pentalone.

Komedii se ale dařilo i ve století devatenáctém a dvacátém, kdy došlo k jejímu spojení se satirou, typickým příkladem je například Revizor ruského dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola. I v české literatuře vzniklo mnoho slavných komediálních her, většina těch nejznámějších pochází z druhé poloviny devatenáctého století a také ze století dvacátého. Díky své filmové podobě je známá Noc na Karlštejně Jaroslava Vrchlického, česká hymna zazněla poprvé ve hře Fidlovačka Josefa Kajetána Tyla.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: