Téma: Venkovská a historická próza českého realismu

Zařazení: Literatura

Přidal(a): Kaxa

Historické souvislosti

Období básnických generací májovců, ruchovců a lumírovců lze charakterizovat jako nástup realismu v české literatuře. Teprve prozaická tvorba kritických realistů přivedla realismus do jeho nejplnější podoby. Kritičtí realisté u nás se diferencovali do 2 základních podob – autoři historické prózy a prózy s venkovskou tématikou. Autoři kritického realismu vstoupili do literárního života v 19. Století, ale jejich tvorba pokračovala hluboko do století dvacátého. Vznikla tedy souběžně s mnohými moderními směry v umění – impresionismus, symbolismus, expresionismus atd., které byly zcela protikladné realistickému vnímání světa. Tyto generace tedy působili souvisle vedle sebe. V naší literatuře nelze hovořit o realismu, jenž by komplexně zobrazoval celou společnost s její složitou spletí sociálních a osobních vztahů (tak jak to je v literatuře francouzské, nebo ruské). Důležité je psát o životě jaký ve skutečnosti je!

VENKOVSKÁ PRÓZA

Souvislost s romantickým pohledem na venkovský lid, jako na mravně netčené jádro, kde existovali neporušené lidské vztahy, kritičtí realisté pochopili, že tento ráz venkova se změnil (rozvoj tržního systému deformuje lidi, generační spory se mění v peněžní, ztráta starých forem žití)

Karel Václav Rais

• jeho knihy jsou svázány s prostředím, které detailně znal – venkov v rodném Podkrkonoší a na Vysočině, některé náměty i městské
• „Kalibův zločin“ – román s naturalisticko-psychologickými momenty
• dobrácký Vojta Kaliba, starší mládenec a majitel hospodářství miluje mladou Karlu, která si ho na nátlak své matky vezme. Kaliba je však ženou klamán a manželství se rozpadá – když zjistí, že ho žena podvádí a má dítě s jiným, svou ženu zabije a nakonec on sám umírá.
• „Pantáta Bezoušek“ – povídka
• Bezoušek (vesničan) přijíždí za svým synem do Prahy, na konci se vrací zpět na vesnici, ale nikdo se s ním nemůže rozloučit (všichni ho měli moc rádi) – vesničan je morálně výš, než měšťan.
• „Zapadlí vlastenci“ – román
• učitelský mládenec nechce jet učit na vesnici, ale musí -> pozná, že lidé na vesnici jsou dobří a rád tam zůstává
• „Západ“-negativistický román
• psychologistická charakteristika faráře rozvíjená na základě každodenních událostí (západ-konec doby, konec života)

Tereza Nováková

• přítelkyně Karolíny Světlé, propagovala emancipaci. Knihy má hodně monografické – soustřeďují se kolem jednoho hlavního hrdiny.
• „Jiří Šmatlán“ – stále jen sní o lepším světě, ale ničemu se nevěnuje, ani manželce, jen sní.
• „Drasař“ – román, kněz pracuje na tom, aby bylo lépe, a nedodrží celibát.
• „Děti čistého živého“ – román o sektě lidí, kteří věří v čisté Ježíšovo umění. 6ijí tak a myslí, že se tím zlepší svět, ale moc se jim to v reálu nedaří.

Jindřich Šimon Baar

• „Paní komisárka“ – kus života Boženy Němcové, její manžel hlídal na Chodsku pašeráky a ona chodila mezi lidi a sbírala od nich národní obrázky

Antal Stašek

• -otec Ivana Olbrachta; za komunismu velmi propagován, kvůli jeho levicovému smýšlení
• „Blouznivci našich hor“ – podkrkonošské prostředí. Blouznivci byli spiritisté (vyvolávači duchů), kteří věřili v přetvoření světa, ale nepovedlo se jim to -> temno a pochmurnost

HISTORICKÁ PRÓZA

Zájem o naší národnostní minulost, zejména o husitství a národní obrození, hledání v českých dějinách paralely k soudobému společenskému dění

Václav Beneš Třebízský

• v křesťanském duchu se snaží své čtenáře vychovat, romány o husitství
• „V červáncích kalicha“, „V záři kalicha“

Zikmund Winter

• Píše o tom, jací jsou normální lidi, historická důslednost a práce s jazykem (archaismy)
• Kladní hrdinové, které smete doba
• „Mistr Kampanus“ – román, rektor univerzity po roce 1620, protestant, který řeší dilema, jestli má zůstat na škole a učit (k tomu by ale musel být katolík) on chce být ale protestant, a tak odchází pryč, přestoupí na katolíka, aby zachránil školu, to se mu ale nepovede – zradil sám sebe -> spáchá sebevraždu

Alois Jirásek

• Velký vlastence, který se nikdy moc politicky neangažoval, velmi pracovitý. Studoval historii -> většina děl z historie. Pocházel z Hronova (Jiráskův Hronov-festival amatérského divadla). Za vrchol českých dějin považuje husitství, ale kritizuje baroko.

DOBA MÝTŮ A POVĚSTÍ

„Staré pověsti české“ – soubor pověstí z dávných dob, kdy se české dějiny začali teprve utvářet (inspirace Kosmasem, Dalimilovou a Hájkovou kronikou). Původně kniha pro děti- Praotec Čech, Bivoj, Libuše, Horymír apod.

HUSITSKÉ OBDOBÍ

• „Mezi proudy“ – trilogie, která zachycuje vznik husitského hnutí
• „Proti všem“ – druhá husitská trilogie – rozmach a vrchol husitského hnutí (Jan Žižka)
• „Bratrstvo“ – závěrečná trilogie
• „Z Čech až na konec světa“ – povídka určená pro mládež vyprávějící o pouti krále Jiřího z Poděbrad do západoevropských zemí

OBDOBÍ BAROKA (RAKATOLIZACE)

• „Temno“ – román
• -doba Pobělohorská – pronásledování nekatolíků a násilná rekatolizace. Kritika netolerance a boje evangelíků proti katolíkům. Evangelík skrývá spisy -> objeví se -> jeho rodina rozmetena.
• „Psohlavci“=Chodové – pověst o povstání Chodů proti vrchnosti. Jan Sladký Kozina (vůdce toho povstání)

NÁRODNÍ OBROZENÍ

„F. L. Věk“  – kronika inspirována realitou (zachycuje reálné lidi – V. Thám).

„Filosofská historie“ – svět mladých lidí, kteří jdou s dobou a chtějí Majáles-> jdou na barikády -> jeden z nich je zastřelen (ukazuje tím to, jak doba ničí lidi)

DRAMA

• Velmi rozsáhlé scénické poznámky, časté nářečí. Přetrvává téma vesnice. Časté psychologické postavy. Divák by měl mít pocit, že je to reálný příběh v reálném životě.
• 1862 – Prozatímní divadlo, 1881 – Národní divadlo (otevřeno na počest toho, že následník trůnu přijel do Prahy -> vyhořelo -> znovu sbírka peněz od lidí -> 1883 znovu otevřeno (1. hra – Smetanova Libuše).
• „Lucerna“ – mlynář nemusí vrchnosti sloužit, pouze když přijde kněžna, musí vzít lucernu a doprovodit jí zpět na zámek. Kněžna mu toho, aby jí neodvedl nazpět, hodně nabízí, ale on jí odmítne, kněžna je potěšena -> lucerna rozbita a úkol ukončen.
• „Vojnarka“ – o tom, jak jsou vztahy ničeny majetkem

Ladislav Stroupežnický

• dramaturg, který nebyl příliš oblíbený, protože měl trochu znetvořený obličej -> měl z toho mindrák a byl nepříjemný, ale jako autor her byl oblíbený
• psal veselohry s historickými náměty
• „Naši furianti“ – furiant=nafoukaný, umíněný člověk, který se rád předvádí – typický český sedlák. Spor mezi vysloužilým vojákem a krejčím, kdo bude obsazen do místa ponocného. Vyniká tvrdohlavost, pýcha, intrikářství a vtipnost vesničanů. Celkem propadák.

Gabriela Preissová

• náměty ke své tvorbě čerpala ze Slovácka, kde prožila část života
• „Gazdina roba“ – gazdina roba = nepěkná přezdívka, říkají jí tak lidé, kteří se pohybují kolem jejího milence (není manželka, jen poběhlice). 2 se mají rádi, ale každý si vezme někoho jiného. Když se stane vdovcem, uteče od své rodiny a jde s ním, on se ale za ní stydí a zapírá jí -> utopí se
• „Její pastorkyňa“ – =její nevlastní matka. Drama dvou žen. Hlavní hrdinka si vezme muže, který už má dceru. Muž zemře a ona jí dobře vychovává, ale dcera porodí nemanželské dítě. Zavře jí doma, než odrodí a po porodu dítě utopí a jí řekne, že dítě zemřelo, aby mohla být šťastná dál a někdo si jí vzal. Sice jí zachránila, ale ona je stejně nešťastná.

REALISMUS 19. STOLETÍ VE SVĚTĚ

• RUSKO
• FRANCIE
• ANGLIE

The post Venkovská a historická próza českého realismu first appeared on Rozbor-dila.eu.

Téma: Tropy a figury

Zařazení: Literární pojmy

Přidal(a): Bára

Umělecké prostředky

⤷ veškeré vyjádření, které je záměrné, aby se umocnilo vyznění textu (básnického i prozaického)

Anafora
⤷ Opakování slova na začátku veršů nebo vět za sebou jdoucích.

• „Kde’s má Dorničko! Kde jsi? Kde jsi? / Kde’s má roztomilá?“
• „Slyšte nyní svým rozumem / slyšte, všichni lidé slovanští“

Epifora
⤷ Opakování slova na konci dvou za sebou jdoucích veršů.

• „Co to máš na té tkaničce / na krku na té tkaničce?“

Epizeuxis
⤷ Záměrné opakování slov nebo slovních spojení bezprostředně za sebou.

• „Běží časy, běží“
• „Kde jsi, kde jsi?“

Aliterace
⤷ Opakování začátečních hlásek nebo částí slov na počátku po sobě jdoucích slov.

• „Potkal potkan potkana“
• „Poslyšte příběh pěkně ponurý“
• „Plyne peníz po penízku“
• „Sadisté se samopaly se spikli se strašidly“
• „Ó, nikdo, nikdo, nic, jen jeden zázrak snad“

Inverze slovosledu
⤷ Změna pořadí slov proti běžné skladbě věty (kvůli rýmu nebo pro důraz).

• „Zhasla láska v srdci mém…“

Epiteton
⤷ Básnický přívlastek – obrazné přídavné jméno, které „zdobí“ podstatné jméno.

• „Ve skrovnou kytici já tě zavážu“
• „Stříbrný vítr“
• „Bouřlivý rok“

Zvukomalba (onomatopoie)
⤷ Použití slov a hlásek, jimiž se napodobuje zvuk.

• „A na topole podle skal / zelený mužík zatleskal“
• „Vyvalily se vlny zdola“

Apostrofa
⤷ Řečnické oslovení neživé věci nebo nepřítomné osoby.

• „Dopise, lampo, kniho kamarádova, dnes při mně stůjte“
• „Vy prosté naše pověsti“
• „Ó slunce živoucí, počátku všeho bytí“

Metafora
⤷ Přenesení významu na základě podobnosti.

• „Okno je skleněná loď“
• „Kůra srdce tvého ničím neobměkla“
• „Pod hlavou zemi mám a nebe přetáhnu si.“

Přirovnání
⤷ Vyjádření podobnosti pomocí „jako“, „jak“, „jakoby“.

• „Suknička jako z vodních perel“
• „Oči jako pomněnky“
• „V tváři bílý jak jeho košile“

Perzonifikace (zosobnění)
⤷ Přenesení lidských vlastností na neživé věci či abstrakce.

• „Bílé šatičky smutek tají, v perlách se slzy ukrývají!“
• „Jazyk se mi podlomí, jemný oheň rozběhne se pojednou pod mou koží…“
• „Slunce napsalo krásnou báseň“

Synekdocha
⤷ Záměna části za celek nebo celku za část.

• „Čtu Čapka“
• „Jsou duše drsné, co samy šly žitím“

Oxymóron
⤷ Spojení výrazů, které se logicky vylučují, často k vyjádření paradoxu.

• „Svítání na západě“
• „Vzestupně tonout“

Nadsázka (hyperbola)
⤷ Záměrné zveličování skutečnosti kvůli expresivnímu účinku.

• „Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem… Sto roků kopal jsem uhlí“

Ironie
⤷ Vyjádření opačného významu než je míněno, často jemně zesměšňující.

• „To se ti teda povedlo“
• „Od všech z Vídně pozdravení, pan Bach je líbá, jsou-li prej zdráv, a tuhleto psaní po nás posílá“

Tropy, figury, literární žánry a další si můžete procvičit díky šikovnému materiálu s literárními pojmy v naší akademii.

The post Umělecké prostředky v básních a próze first appeared on Rozbor-dila.eu.

Spisovatel: Jack Kerouac

Životopis přidal(a): Adam Provazník

Životopis

Jack Kerouac byl americký spisovatel beatnické generace ve které se pohyboval jako jeden z nejznámějších autorů. Kerouac se narodil 12. března 1922 ve městě Lowell v Massachusetts do rodiny francouzsko-kanadských přistěhovalců. Jeho skutečné jméno bylo Jean-Louis Lebris de Kerouac a měl předky v Bretani ve Francii. Byl ovlivněn katolickou vírou své matky a tragickou ztrátou staršího bratra Geralda v dětství. Později mu zemřel i otec, nejspíše na následky jeho těžké finanční situaci a nadměrnému pití alkoholu. Tyto dvě události na něj měly velký dopad a prohloubily jeho vztah s matkou, který měl značný vliv na jeho pozdější tvorbu. Jeho Kerouac mluvil doma francouzsky a angličtinu se začal učit až v šesti letech. V mládí studoval na Columbia University, kde se setkal s Allenem Ginsbergem a Williamem S. Burroughsem, se kterými později tvořil centrum beatnické generace.

Kerouac byl známý svým spontánním stylem psaní, ve kterém se věnoval jeho zájmům jako jazz, cestování, buddhismus, drogy a život v New York City. Stal se celebritou beatnické společnosti a předchůdcem hippie hnutí. Jeho díla měla velký vliv na známé osobnosti 60. let, jako byli Bob Dylan, Beatles, Jerry Garcia a The Doors. Bohužel Kerouacova závislost na alkoholu vedla k jeho předčasnému úmrtí v roce 1969, když mu bylo 47 let.

V létě 1956 prožil jedinečné období svého života na Desolation Peak v Severních Kaskádách jako požární hlídač. Toto období bylo pro něj nejen časem hlubokých osobních přemýšlení a introspekce, ale také zásadním pro jeho literární tvorbu.

Kerouac strávil na Desolation Peak 63 dní, kde se snažil uniknout od civilizace a hledal klid pro svou práci. Přestože měl v plánu se věnovat psaní, jeho skutečná produkce zahrnovala pouze několik haiku, deníkové záznamy a dopis své matce. Toto období se stalo inspirací pro několik jeho děl, včetně knih „The Dharma Bums“ a „Desolation Angels“, ve kterých reflektoval své zkušenosti a pocity z pobytu v osamění.

Zajímavým aspektem Kerouacova pobytu bylo, že ačkoli hledal osamění, jeho zkušenost se ukázala být méně idylická, než si představoval. Jeho zápisky z tohoto období odhalují hloubku jeho chudoby, extrémní výkyvy nálad a neustálé argumenty sám se sebou ohledně budoucího směřování jeho života a psaní.

Kerouac nebyl jediným spisovatelem, který prošel zkušeností požárního hlídače. Tato role přitahovala řadu literátů a básníků, včetně jeho přátel z Beat Generation, kteří hledali osamění a inspiraci v divočině. Jeho kamarád Gary Snyder, také básník a horolezec, pracoval jako požární hlídač na jiných horách a byl silně ovlivněn zenovým buddhismem a asijskou kulturou, který měl vliv i na Kerouaca.

O díle ‚Na cestě‘

Kerouacova nejslavnější práce, „Na cestě“ (On the Road), vydaná v roce 1957, se stala kultovním dílem, které zachytilo ducha doby a mělo široký kulturní vliv. Toto dílo bylo inspirováno Kerouacovými cestami po Spojených státech s Nealem Cassadym a přáteli. Kniha je známá svým spontánním, rychlým stylem, který Kerouac nazýval „spontaneous prose“. Tento styl byl inspirován Cassadyho dopisy a odrážel rychlost moderního života. „Na cestě“ byla přijata s nadšením, ačkoliv někteří kritici vyjadřovali obavy z poselství obsaženého v závěrečné scéně románu. Po vydání se Kerouac stal známým autorem a jeho přátelství s Ginsbergem, Burroughsem a dalšími členy beatnické generace cementovalo jeho vliv na literární scénu té doby. Kerouacovo dílo zahrnuje nejen romány, ale také poezii beatnického hnutí. Kerouacův přístup k psaní a jeho způsob života měly hluboký vliv na literární scénu a kulturu středního 20. století, čímž si zasloužil své místo jako jedna z nejvýraznějších postav americké literatury.

Citace

• [1] https://en.wikipedia.org/wiki/Jack_Kerouac
• [2] https://lithub.com/a-new-book-will-collect-jack-kerouacs-writings-from-when-he-worked-as-a-fire-lookout/
• [3] https://www.historylink.org/File/8034
• [4] https://www.poetryfoundation.org/poets/jack-kerouac
• [5] https://poets.org/poet/jack-kerouac

The post Jack Kerouac – život a díla first appeared on Rozbor-dila.eu.

Spisovatel: Karel Havlíček Borovský

Životopis přidal(a): ema

Životopis

Český novinář, spisovatel, vlastenec a politik. Přídomek Borovský, který Karel Havlíček začal používat, je odvozen od jeho místa narození Borová (dnes Havlíčkova Borová).
Studentská léta si uměl Havlíček náležitě užít, stal se v té době vášnivým kytaristou a zpěvákem. Studoval filozofii na univerzitě v Praze, poté vstoupil do pražského arcibiskupského semináře, z něhož byl v roce 1841 vyloučen. V letech 1843-44 působil jako vychovatel v rodině moskevského šlechtice, kde studoval ruskou literaturu (přeložil dílo N. V. Gogola) a napsal 78 epigramů. Výběr z nich vydal 1845 v pěti částech (Církvi, Královi, Vlasti, Múzám, Světu). Borovský kriticky hodnotil ruské společenské poměry (své dojmy vylíčil v Obrazech z Rusi).

V roce 1846 převzal Borovský redakci Pražských novin a přílohu Česká včela. V kritice Tylovy novely Poslední Čech Borovský napadl neplodné a sebeuspokojující vlastenčení, publikoval stati o nereálnosti všeslovanské myšlenky Slovan a Čech a o obecním životě Co jest obec?

Od 1. ledna 1846 se Havlíček stal redaktorem úředních Pražských novin, které v roce 1848 přeměnil na Národní noviny. První jejich číslo vyšlo 5. dubna. Byl to první velký český politický deník. Po celý bouřlivý rok byly Národní noviny orgánem pokrokové politiky národně uvědomělého měšťanstva, jehož prvním mluvčím byl Havlíčkův příznivec a dobrý přítel František Palacký. Když na počátku roku 1849 se situace začala přiostřovat, Havlíčkův satirický duch si žádal útočnějšího nástroje. Stal se jím satirický a humoristický Šotek, příloha Národních novin, s obrázky Soběslava Pinkase. V Šotku, jejž Havlíček vyplňoval téměř sám, objevovaly se ostré epigramy, veršované i prozaické vtipy nejrozmanitějšího druhu, zaměřené na stále reakčnější vládu. Havlíček tu otiskuje i parodické politické texty na nápěvy známých národních písní (Sedmero vzdechnutí k ministerstvu, Šuselka nám píše aj.). Život Šotkův byl velmi krátký. Asi po čtvrt roce (22. dubna 1849) byl Havlíček nucen na základě nového tiskového zákona tuto přílohu zastavit. Rok 1849 stále stupňoval politický útisk, až konečně 18. ledna 1850 vyšlo poslední číslo Národních novin. Po zastavení Národních novin 1850 vydával v Kutné Hoře týdeník Slovan. V roce 1851 publikoval soubor článků Duch národních novin a Epištoly kutnohorské.

Za svou novinářskou činnost byl Borovský v létech 1851 internován v Brixenu, kde napsal satirické skladby Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. V nich napadal absolutismus a světskou i církevní reakci. Z vyhnanství se směl vrátit až roku 1855. Bohužel se u něj záhy projevila tuberkulóza, na kterou zemřela těsně před jeho návratem i jeho žena. O rok později této nemoci podlehl i sám Havlíček.

Jeho pohřeb na Olšanské hřbitovy se stal protirakouskou manifestací pražského lidu a je dobře znám symbolický čin Boženy Němcové, která nikdy své přátelství k Havlíčkovi nezapřela.
Jeho matka Josefína Havlíčková ho přežila a zemřela v Německém Brodě 1. července 1884 ve věku 93 let. Havlíčkova dcera Zdeňka, přezdívaná po jeho smrti „dcera národa“, navzdory finanční podpoře českých vlastenců zemřela roku 1872 ve věku 23 let na tuberkulózu.

Nedlouho po Havlíčkově smrti začali čeští vlastenci kolem jeho osobnosti budovat kult národního mučedníka. Jeho ranou manifestací byla oslavná vlastenecká píseň Spi, Havlíčku, která se rychle zařadila po bok dalších známých národních písní jako Hej, Slované nebo Kde domov můj. Zpívána byla již při příležitosti první národní pouti do Borové 19. srpna 1862.

Známým zpodobením Karla Havlíčka je jeho socha z hořického pískovce od Josefa Strachovského, která je od roku 1883 před Vlašským dvorem v Kutné Hoře. Další pomníky jsou např. v Prostějově (Julius Pelikán, 1921) nebo v Jičíně (Jindřich Říha, 1906)

Havlíček Borovský je považován za zakladatele české moderní žurnalistiky, usilující logickými argumenty i ostrou satirou oprostit skutečnost od mýtů a iluzí.

The post Karel Havlíček Borovský first appeared on Rozbor-dila.eu.

Spisovatel: John Wyndham

Životopis přidal(a): koci007

Život (1903-1969)

Wyndham je znám jako autor postapokalyptické sci-fi. Zabýval se však řadou dalších témat sci-fi, např. v jedné povídce přesuny v čase. Kromě známého románu Den trifidů napsal např. také Midwichské kukačky. Midwich je vesnice v Anglii dosud ničím nevýznamná. V blízkém zámečku má své pokusné sídlo armáda, a tak nikdo nemá zájem na vesnici příliš upozorňovat. Jednoho dne však poblíž vesnice přistane neidentifikovaný tajemný objekt a všichni obyvatel Midwiche náhle usnou. Když se promrzlí po dni probudí, většině se nic nestane. Někteří se domnívají, že na zámečku dělali nějaký pokus. Vše se utajuje s ohledem na armádu. Záhadný předmět zmizel a život se vrací do starých kolejí. Záhy však všechny ženy v plodném věku zjistí, že jsou těhotné. Včetně panen. Děti mimozemšťanů, které se narodí mají zvláštní vlastnosti. Ovládají telepatii a začínají být nebezpečné, avšak jsou to přece děti z Midwiche…

Wyndham často řeší etické problémy. Jako v Dni trifidů se rozebírá otázka, zda zachraňovat všechny, nebo jen některé, i tu je problém, jak se postavit k životu v nové a pro lidstvo potenciálně nebezpečné formě. Fantastický příběh přitom často Wyndham propojuje s britskou realitou, takže vypadá věrohodněji. Např. v padesátých letech, když Midwichské kukačky vyšly, se ještě mnohé britské dívek vdávaly jako panny, což umožnilo zvýšit pikantnost celé zápletky spjaté s hromadným otěhotněním.

Motiv dětí s neobvyklými schopnostmi se objevuje také ve Wyndhamově románu Kukly. Ty děti jsou tam mutanti vzniklí po jaderné katastrově.

Obecně kulturní kontext

Wyndham patří do širokého proudu sci-fi, které se zabývá spíše možnými morálními a společenskými problémy lidstva. Podobně jako Kurt Vonnegut, nebo tako Robert Heinlein, nebo v Rusku bratři Strugačtí. Trochu jinde mají těžiště autoři tzv. hard sci-fi, kteří dávají velký důraz na promýšlení technických a vědeckých možností vývoje. Např Isaac Asimov, mající doktrorát z chemie, který třeba napsal povídku o kachně, která snáší zlatá vejce, protože funguje jako atomový reaktor. Asimov také stanovil základní zákony robotiky.

Podstatná část Wyndhamovy tvorby patří do tzv postapokalytické sci-fi. Začíná už H. G.Wellsem a jeho Strojem času, kde s hrdiny podíváme do budoucnosti, kdy podstatná část lidstva už je velmi přecitlivělou, křehkou rasou určenou k zániku. Najdeme ji u Čapka v jeho RUR. Katastrofy způsobené mimozemšťany či roboty pak od druhé světové války přebíjí velké množství románů s tématem světa po jaderné válce. Toto téma najdete např. v českém filmu Konec srpna v hotelu Ozón. Skupina mladých dívek, které si už nepamatují svět před katastrofou je pustou krajinou vedena stařenou, která je chce dovést k něčemu, co ty dívky nikdy nespatřily, k mužům, aby lidstvo mohlo pokračovat.

The post John Wyndham (1903-1969) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Výraz: Výjimka x vyjímka

Zařazení: Pravopis

Přidal(a): Studijni-svet.cz

Výjimka x vyjímka

• Slovo výjimka můžeme často vidět napsané, jako vyjímka – tento výraz je ale bohužel neexistující.

Odůvodnění

• Je odvozeno od slovesa vyjímat, ale při odvozování sloves dochází někdy k tomu, že se samohláska v základu výrazu krátí, ale naopak se může i prodloužit. A to platí v tomto případě.

Význam slova, synonyma

• mimořádný, exkluzivní, neobyčejný.

Příklady použití

• Moje dcera měla u zápisu do školky výjimku kvůli svému věku.
• Výjimka parkování pro zaměstnance úřadu.
• Nemám ráda psaní dopisů, ale u Jakuba jsem udělala výjimku.

The post Výjimka nebo Vyjímka? first appeared on Rozbor-dila.eu.

Spisovatel: Petr Bezruč

Životopis přidal(a): PepaPopa

Petr Bezruč (1897–1958) 

• vl. jménem Vladimír Vašek
• Podstatné rysy tvorby:
  • básník jediné knihy – poeta unii libri
  • slezský bard neboli pěvec slezského lidu, jak se stylizuje ve svých verších, zastánce práv lidu Ostravska
  • autor poezie národnostní a sociální, tvůrce žánru sociální balady (žánrově tedy následovník Nerudy – Balady a romance)
  • tvorba pod vlivem symbolismu a České moderny
• Formující životní údaje:
  • syn Antonína Vaška – SŠ profesora stojícího v 80. l. 19. st. u nové fáze bojů o RKZ jako odpůrce jejich pravosti – pronásledován a dehonestován za své názory; chudé rodinné poměry
  • nedokončil studia klasické filologie, “divoká léta” – alkohol, zábava, počátky plicní choroby
  • poštovním úředníkem v Místku – přátelství s básníkem Ondřejem Boleslavem Petrem a milostný vztah k Dodě Bezručové → budoucí pseudonym Petr Bezruč, milostné problémy, osamocenost
  • propukla TBC, počátky básnické tvorby – Herbenův časopis Čas – anonymně uveřejněné básně
  • křivě obviněn z velezrady za básně jiného autora, vězněn, propuštěn
  • od 30. let min. století vnímán jako národní básník, veřejnosti se však stranil, miloval horské túry

Tvorba:

• jediná sbírka: Slezské písně
  • geneze díla:
    • 1899 – několik anonymně vydaných básní v časopise Čas – viz posudek J. Herbena:
    • 1903 – Slezské číslo – cyklus básní vydaných v časopise Čas Jana Herbena
    • 1909 – rozšířené a doplněné vydání jako Slezské písně
    • 1928 – definitivní verze s rozšířeným počtem básní – Slezské písně
    • V průběhu dalších vydání počet básní průběžně rozšiřoval.
  • charakteristika sbírky: realismus podání
    • soubor sociální lyriky a lyrikoepiky (žánr sociální balady) upozorňující na těžký život ostravského lidu a obyvatel Beskyd – chudoba, těžká práce, útisk dvojí: národnostní a sociální
    • stylizuje se do role zpěváka (barda), obránce a mstitele bezpráví
    • básně plné naléhavosti a prožitku, často založené na skutečných osudech (Maryčka Magdónova) a postavách (vykořisťovatel markýz Géro)
    • kritik lhostejnosti vůči utrpení kraje ze strany pražské politiky
    • pojem sociální balada – lyrickoepická báseň tragického rázu, s námětem sociálním, kritičnost, realismus, na počátku žánru u nás stál Jan Neruda

Okruhy témat (výběr básní):

• 1. osobní zpověď, elegičnost
  • Červený květ – vlastní charakteristika – symbolika kaktusu – rostliny pichlavé, osamělé, nepřístupné
  • Labutinka – milostné zklamání:
  • Jen jedenkrát – strach z milostného zklamání jako analogie k bázlivému národu, bojícímu se slunce
• 2. básně s tematikou sociálního útisku
  • Maryčka Magdónova – tragédie osiřelé dívky nucené postarat se po smrti rodičů o mladší sourozence, udané a zatčené za krádež dřeva, která ze zoufalství spáchala sebevraždu skokem do řeky Ostravice
  • Ostrava – podáno ich formou jako výpověď bezejmenného horníka, mluvícího za všechny svého stavu a vyzývajícího ke vzpouře:
• 3. básně s tematikou národnostního útisku – poněmčování, popolšťování
  • Kantor Halfar – tragédie mladého učitele odmítajícího učit jinak než česky
  • Bernard Žár – muž stydící se za svůj národ, jazyk a matku, kterého nezmění ani smrt
• 4. básně o lhostejnosti Prahy vůči bídě na Slezsku, kritika planého vlastenectví (viz Karel Havlíček Borovský: Poslední Čech – kritika Tylovy povídky)
  • Praga caput regni – překlad: Praha, hlava království neboli Praha, hlavní město království
  • Den Palackého – psáno formou protikladu – pohled na slavnostní Prahu popřen a kontrován pohledem zbídačeného Slezska (psáno jako vnitřní monolog v závorce)

Jazyk sbírky:

• úderný, naléhavý, výstižný, sugestivní a citový, s jasným názorem, autentický
• použití prvků slezského dialektu (lašské nářečí) – roba (žena), dědina (vesnice), goral (horal)
• prvky polštiny – (dlo boga svientego! – pro boha svatého!) – včetně větné stavby, slovosledu; jedná se o tzv. makaronismus
• humor formou ironie a sarkasmu (“A tak dostal Halfar místo!”)
• častá ich forma, střídána s er (autor jako bezejmenný vypravěč), vnitřní monolog postav či vypravěče
• množství uměleckých prostředků – metafory (“mru na německé kovadlině /a Polák na ni udeří…”), hyperboly (“sto roků v šachtě žil, mlčel jsem), řečnické otázky (“Kdo na moje místo, kdo zvedne můj štít?”, “Co pravíš, Maryčko Magdónova?”), množství figur, zvláště anafor, epizeuxis…
• výrazná zvuková stránka – rytmus, rým – střídáno volným veršem, místy písňová forma
• častá práce s refrénem (vliv lidové poezie)

The post Petr Bezruč – život first appeared on Rozbor-dila.eu.

Spisovatel: William Shakespeare

Životopis přidal(a): Nela

William Shakespeare se narodil v Stratfordu nad Avonou roku 1564. Byl synem Johna Shakespeara a Mary Ardenové. Studoval gymnázium. Ve svých 19 letech se oženil s 27letou Annou Hathawayovou, se kterou již čekal dítě. William měl tři děti, nejstarší dcera Susanna a dvojčata Hamnet a Judith. Hamnet však zemřel ve věku 11 let z neznámých důvodů, což poznamenalo Shakespearovu tvorbu.

Pomocí kočovných divadelníků se roku 1592 dostal do Londýna. Kde účinkoval jako herec a dramatik, později i jako spolumajitel divadelní společnosti. Po vyhoření divadla Globe, ve kterém také účinkoval, se spolu s manželkou a dětmi přestěhoval zpátky do svého rodiště. V této době také přestal psát své dramata. Zemřel roku 1616

V době, ve které žil byla Anglie zchudlá, rozvrácená, došlo k vybití tradiční šlechty.

V tu dobu vládl anglický král Jindřich VIII., ten se chtěl rozvést se svojí manželkou Kateřinou Aragonskou, papež ale rozvod nedovolil. Rozhodl se, že si založí svojí vlastní anglikánskou církev, tím převzal papežská práva v zemi. V této církvi mohli lidé přijímat podobojí, manželství kněžích. Bohoslužebný jazyk této církve byla angličtina.

Po Jindřichovi VIII. se vlády ujala jeho dcera Marie Katolická. Získala přídomek Krvavá, protože pronásledovala anglikány.

Dále vládla její mladší sestra Alžběta I.. Ta ukončila náboženské spory a podporovala anglikánskou církev.

Anglie se dostala do sporu se Španělskem. Španělsko byla hlavní evropská velmoc, která ovládala oceán. Anglie oproti tomu podporovala nizozemské vzbouřence proti španělské nadvládě v Nizozemí. Alžběta otevřeně podporovala a financovala anglické piráty, kteří přepadávali španělské lodě. Z pirátů udělala korzáry, což byli vojáci na moři podporované státem.

Filip II. vyslal proti Anglii armádu španělských válečných lodí. Anglie se ale nezalekla a rozstřílela ji. Anglie zvítězila nad Španělskem.

Literatura v Anglii v této době rozkvétala. Na to měla vliv renesance, náboženská reforma a politické a kulturní centrum na dvoře Jindřicha VIII. a Alžběty I.. Tato doba se označuje jako zlatý věk Anglie. V této době žil Thomas Mora, který napsal Utopii, v tomto díle popisoval ideální ostrovní stát. Toto dílo mělo obrovský úspěch. Další významný spisovatel, který je považován za otce anglického sonetu, se jmenuje Thomas Wyatt. Henry Howard zdokonaloval sonet a zdomácňoval blankvers. Důležitý je také alegorický epos Královna víl od Edmunda Spensera s prvky z artušovských pověstí. Ale nejvýznamnějším žánrem anglické renesanční literatury je drama, ve kterém se našel William Shakespeare se svými díly.

Mezi jeho nejznámější díla patří např. tragédie Romeo a Julie. V Itálii ve městě jménem Verona, žijí dva rody, které se jmenují Kapuleti a Montekové. V příběhu vystupují dvě hlavní postavy, Romeo a Julie. Romeo je z rodu Monteků, Julie z rodu Kapuletů. Tyto dva rody vedou mezi spolu velké spory. Jednoho večera se pořádá maškarní bál, na kterém jsou oba rody, tedy i Romeo a Julie. Když Romeo spatří Julii, okamžitě se do ní zamiluje, Julie do Romea taktéž. Ale jelikož jsou každý z jiného rodu, jejich lásce není přáno, ale oni jsou do sebe zamilovaní. Rozhodli se, že utečou z města a tajně se vezmou, povedlo se jim to a byli aspoň na chvilku šťastní. Romeo se doslechl, že jeho nejlepší kamarád byl zavražděn Juliiným bratrancem. Romeo neváhá a vyrazí svého kamaráda pomstít, zabije jeho vraha. Ale za to dostal trest, musel odejít z města. Mezitím Juliin otec chystá její svatbu s Paridem, který je šlechtic. Julie ho nechce, protože miluje Romea. Napadne jí, že si vezme jed, který ji nezabije, pouze uspí. Pak až se probudí, odejde s Romeem pryč a budou spolu šťastně žít. Ale když se Romeo dozvěděl, že je Julie mrtvá, běžel k jejímu hrobu, aby se přesvědčil, jestli to tak opravdu je a také že bylo. Romeo byl tak smutný, že se rozhodl vzít si svůj život, zabil se. Když se Julie probudila a viděla vedle sebe mrtvého Romea, neměla pro co žít, také se zabila.

Další jeho dílo je např. Marná lásky snaha. Toto dílo je o králi Ferdinandovi, který se rozhodne, že tři roky se budou všichni muži věnovat jen studiu a vyhýbat ženám. V tu chvíli ale do království přijíždí francouzská princezna s doprovodem, aby spolu podepsali smlouvu. Princeznu ale nepustí do zámku, a tak bydlí na poli. Ale král se zamiluju stejně tak i jeho družina. Král se svými příslušníky se rozhodnou převléci za komedianty z Ruska a jít dámy rozveselit. Ale princezna s doprovodem tento podvod odhalí a pánové jsou odbyti. Ale své štěstí mohou zkusit příští rok.

Jeho díla jdou rozdělit do tří období. Do 1. které je od roku 1591 do roku 1600, do tohoto období patří především komedie. Druhé období je mezi lety 1601-1608 kde v dílech převládá pesimismu. Do posledního období patří romantické hry a trvá od roku 1609.

William psal také pohádkové hry např. Bouře. Bymbelín nebo Zimní pohádka. Mezi další jeho díla patří básně jménem Fénix a hrdlička, Sonety, Venuše a Adonis, Znásilněná Lukrecie, Nářek milenčin a Vášnivý poutník. Dále psal také historické hry např. Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Jindřich VII., Král Jan, Richard II. a Richard III.. Mezi jeho další komedie patří Dva šlechtici veronští, Dva vznešení, Jak se vám, Komedie plná, Konec dobrý, všechno, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Periklés, Půjčka za oplátku, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Veselé paničky a Zkrocení zlé ženy. A jeho tragédie jsou Antonius a Kleopatra, Coriolanus, Hamle, Caesar, Král Lear, Timon athénský, Titus, Andronicus a Troilus a Cressida.

V jeho dílech můžeme i dnes vidět různé věci. V Romeovi a Jůlii je vidět láska která nemá zábrany, že dva lidé z různých světů mohou být také spolu. V Marná lásky snaha je vidět že nic se nemá přehánět a že si nemáme dávat za úkol něco, co není možné splnit, ale že se máme furt zkoušet snažit. Myslím, že Shakespearova díla nám mají pořád něco říci, i když nejsou z dnešní doby. Jsou k zamyšlení a mohou nám stále něco nového přinést.

The post William Shakespeare – životopis (2) first appeared on Rozbor-dila.eu.

Spisovatel: Williams Tennessee

Životopis přidal(a): Valeri

Williams Tennessee 

• *26.03.1911 – †25.02.1983
• vlastním jménem Thomas Lanier Williams byl americký dramatik, básník a prozaik
• patří k nejvýznamnějším dramatikům 20. století, jeho hry jsou stále na repertoáru světových, ale i našich divadel
• narodil se 26. března 1911 v městě Columbus ve státě Mississippi v USA v rodině obchodního cestujícího, po střední škole studoval žurnalistiku a během studia si vydělával různými brigádami, po skončení školy odchází do Los Angeles a používá jméno Tennessee Williams
• jeho život je hodně podobný osudům jeho hrdinů – byl homosexuál závislý na barbiturátech a amfetaminu, zemřel 25. února 1983 po požití velkého množství alkoholu
• také jeho hrdinové jsou lidé, kteří se dostali do velmi složité životní situace a cestu si hledají v iluzích, nikoliv v realitě života, typické pro jeho dramata je psychologické vykreslení hlavních postav příběhu
• jeho nejznámější díla pocházejí ze 40. – 50. let, většina her, básní i prózy není přeložena dosud do češtiny
• nejznámější jeho hry jsou nepochybně Kočka na rozpálené plechové střeše– hraje se i v současnosti v českých divadlech, je i známé filmové zpracování oceněné Oscarem s Paulem Newmanem a Liz Taylorovou, za toto dílo obdržel Williams Pulitzerovu cenu. Je známé i drama Skleněný zvěřiněc, Tramvaj do stanice Touha a Sestup Orfeův.

DÍLO:

• American Blues – 1939
• Skleněný zvěřinec (The Class Menagerie) – 1944, někdy uváděno 1945 – drama o zdravotně postižené dívce, která prožívá první lásku
• Tramvaj do stanice Touha (A Streetcar named Desire) – 1947 – drama stárnoucí ženy, která má strach ze stárnutí a samoty
• Léto a dým (Summer And Smoke) – 1947 – další hra
• Římské jaro paní Stoneové (The Roman Spring Of Mrs. Stone) – 1950 – komorní novela
• Tetovaná růže (The Rose Tattoo) – 1950 – další drama o vnitřním světě ženy
• Camino Real – 1953
• Kočka na rozpálené plechové střeše (The cat On A Hot Tin Roof) – 1955 – jeho nejproslulejší drama o problémech jedné jižanské rodiny

The post Williams Tennessee – životopis first appeared on Rozbor-dila.eu.

Jméno: Komedie

Zařazení: Literární pojem

Přidal(a): David Hampl

Společně s tragédií představuje komedie základní žánr dramatu. Nejjednodušší definice je, že se jedná o opak tragédie, neboť její podstatou je veselý, komický příběh a šťastný konec a jejím cílem je především pobavení diváka. V průběhu svého vývoje se jejími dalšími cíli staly také určitá specifická kritika spojená se zachycením některých špatných lidských vlastností a společenských problémů.

Základní znaky komedie

Počátky komedie sahají do antiky, přibližně do pátého století před naším letopočtem, kde se vyvinula ze slavností, které se ve starověkém Řecku pořádaly na počest boha Dionýsa a již od svého vzniku se zaměřovala zejména na zesměšnění určitých společenských jevů a lidských vlastností. Dalším jejím typickým znakem bylo rovněž zachování jednoty místa, času a děje. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o dramatický žánr, jsou pro ni charakteristické dialogy či monology jednotlivých postav společně se scénickými poznámkami. Až do klasicismu byla vždy považována za nižší typ dramatu, většího ocenění i pozornosti se dostávalo tragédii, která zpracovávala na první pohled důležitější témata. Postupně vzniklo mnoho jejích různých typů, které se od sebe jemně liší, například fraška, satirická komedie či groteska.

Nejznámější autoři komedií ve světové i české literatuře

Počátky komedie jsou spojeny především s antickými autory, a to řeckým dramatikem Aristofanem, který je autorem známé hry Lysistrata, jejímž hlavním tématem je lest žen, které se snaží přemluvit muže, aby ukončili válčení tím, že jim odpírají plnění manželských povinností. Dalšími jeho slavnými hrami jsou například Ptáci či Žáby. Ve starověkém Římě byl slavným autorem Plautus, který proslul svou Komedií o hrnci, která později inspirovala Molièrova Lakomce.

Nejvýznamnějším renesančním dramatikem byl samozřejmě William Shakespeare, v jehož tvorbě najdeme slavné tragédie, historické hry i komedie, mezi nejznámější patří Jak se vám líbí, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Kupec benátský, Zkrocení zlé ženy či Mnoho povyku pro nic. V době klasicismu se tomuto literárnímu žánru věnoval již zmíněný Molière, k jehož úspěšným hrám patří kromě Lakomce také Tartuffe či Misantrop. Na italskou commedii dell´arte navázal v sedmnáctém století Carlo Goldini svými hrami Sluha dvou pánů či Poprask na laguně. Charakteristickými znaky her tohoto italského dramatiky byla zejména improvizace a rovněž typické postavy, například sluha Harlekýn, komorná Kolombína nebo starý a lakomý obchodník Pentalone.

Komedii se ale dařilo i ve století devatenáctém a dvacátém, kdy došlo k jejímu spojení se satirou, typickým příkladem je například Revizor ruského dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola. I v české literatuře vzniklo mnoho slavných komediálních her, většina těch nejznámějších pochází z druhé poloviny devatenáctého století a také ze století dvacátého. Díky své filmové podobě je známá Noc na Karlštejně Jaroslava Vrchlického, česká hymna zazněla poprvé ve hře Fidlovačka Josefa Kajetána Tyla.

The post Komedie – literární pojem first appeared on Rozbor-dila.eu.