Spisovatel: Petr Bezruč
Životopis přidal(a): PepaPopa
Petr Bezruč (1897–1958)
- vl. jménem Vladimír Vašek
- Podstatné rysy tvorby:
- básník jediné knihy – poeta unii libri
- slezský bard neboli pěvec slezského lidu, jak se stylizuje ve svých verších, zastánce práv lidu Ostravska
- autor poezie národnostní a sociální, tvůrce žánru sociální balady (žánrově tedy následovník Nerudy – Balady a romance)
- tvorba pod vlivem symbolismu a České moderny
- Formující životní údaje:
- syn Antonína Vaška – SŠ profesora stojícího v 80. l. 19. st. u nové fáze bojů o RKZ jako odpůrce jejich pravosti – pronásledován a dehonestován za své názory; chudé rodinné poměry
- nedokončil studia klasické filologie, “divoká léta” – alkohol, zábava, počátky plicní choroby
- poštovním úředníkem v Místku – přátelství s básníkem Ondřejem Boleslavem Petrem a milostný vztah k Dodě Bezručové → budoucí pseudonym Petr Bezruč, milostné problémy, osamocenost
- propukla TBC, počátky básnické tvorby – Herbenův časopis Čas – anonymně uveřejněné básně
- křivě obviněn z velezrady za básně jiného autora, vězněn, propuštěn
- od 30. let min. století vnímán jako národní básník, veřejnosti se však stranil, miloval horské túry
Tvorba:
- jediná sbírka: Slezské písně
- geneze díla:
- 1899 – několik anonymně vydaných básní v časopise Čas – viz posudek J. Herbena:
- 1903 – Slezské číslo – cyklus básní vydaných v časopise Čas Jana Herbena
- 1909 – rozšířené a doplněné vydání jako Slezské písně
- 1928 – definitivní verze s rozšířeným počtem básní – Slezské písně
- V průběhu dalších vydání počet básní průběžně rozšiřoval.
- charakteristika sbírky: realismus podání
- soubor sociální lyriky a lyrikoepiky (žánr sociální balady) upozorňující na těžký život ostravského lidu a obyvatel Beskyd – chudoba, těžká práce, útisk dvojí: národnostní a sociální
- stylizuje se do role zpěváka (barda), obránce a mstitele bezpráví
- básně plné naléhavosti a prožitku, často založené na skutečných osudech (Maryčka Magdónova) a postavách (vykořisťovatel markýz Géro)
- kritik lhostejnosti vůči utrpení kraje ze strany pražské politiky
- pojem sociální balada – lyrickoepická báseň tragického rázu, s námětem sociálním, kritičnost, realismus, na počátku žánru u nás stál Jan Neruda
- geneze díla:
Okruhy témat (výběr básní):
- 1. osobní zpověď, elegičnost
- Červený květ – vlastní charakteristika – symbolika kaktusu – rostliny pichlavé, osamělé, nepřístupné
- Labutinka – milostné zklamání:
- Jen jedenkrát – strach z milostného zklamání jako analogie k bázlivému národu, bojícímu se slunce
- 2. básně s tematikou sociálního útisku
- Maryčka Magdónova – tragédie osiřelé dívky nucené postarat se po smrti rodičů o mladší sourozence, udané a zatčené za krádež dřeva, která ze zoufalství spáchala sebevraždu skokem do řeky Ostravice
- Ostrava – podáno ich formou jako výpověď bezejmenného horníka, mluvícího za všechny svého stavu a vyzývajícího ke vzpouře:
- 3. básně s tematikou národnostního útisku – poněmčování, popolšťování
- Kantor Halfar – tragédie mladého učitele odmítajícího učit jinak než česky
- Bernard Žár – muž stydící se za svůj národ, jazyk a matku, kterého nezmění ani smrt
- 4. básně o lhostejnosti Prahy vůči bídě na Slezsku, kritika planého vlastenectví (viz Karel Havlíček Borovský: Poslední Čech – kritika Tylovy povídky)
- Praga caput regni – překlad: Praha, hlava království neboli Praha, hlavní město království
- Den Palackého – psáno formou protikladu – pohled na slavnostní Prahu popřen a kontrován pohledem zbídačeného Slezska (psáno jako vnitřní monolog v závorce)
Jazyk sbírky:
- úderný, naléhavý, výstižný, sugestivní a citový, s jasným názorem, autentický
- použití prvků slezského dialektu (lašské nářečí) – roba (žena), dědina (vesnice), goral (horal)
- prvky polštiny – (dlo boga svientego! – pro boha svatého!) – včetně větné stavby, slovosledu; jedná se o tzv. makaronismus
- humor formou ironie a sarkasmu (“A tak dostal Halfar místo!”)
- častá ich forma, střídána s er (autor jako bezejmenný vypravěč), vnitřní monolog postav či vypravěče
- množství uměleckých prostředků – metafory (“mru na německé kovadlině /a Polák na ni udeří…”), hyperboly (“sto roků v šachtě žil, mlčel jsem), řečnické otázky (“Kdo na moje místo, kdo zvedne můj štít?”, “Co pravíš, Maryčko Magdónova?”), množství figur, zvláště anafor, epizeuxis…
- výrazná zvuková stránka – rytmus, rým – střídáno volným veršem, místy písňová forma
- častá práce s refrénem (vliv lidové poezie)