Kniha: Romeo a Julie
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): lily99
William Shakespeare (*1564 – †1616)
- Pocházel ze Stratfordu nad Avonou.
- V Londýně působil jako herec a dramatik.
- Byl spoluvlastníkem divadla Globe.
- Je autorem 37 divadelních her a více než 150 sonetů.
- Po narození jeho dvojčat byl Shakespeare spatřen naposledy na křtu dětí, poté na 7 let zmizel (tzv. ztracená léta).
Literárně-historický kontext
Anglická renesance
- Dílo spadá do prvního období autorovy tvorby.
- Renesance znamená znovuzrození, obnovení antiky. Příkladem je postava choru, která v prologu a epilogu komentuje děj.
- Měšťané se v této době vymaňují ze středověkého způsobu myšlení a odříkavého způsobu života.
- Vytváří se nová duchovní atmosféra, v jejímž středu stojí člověk, jeho problémy a individualita.
Rozbor díla: Romeo a Julie
Základní charakteristika:
- Literární druh: Drama (určeno k jevištnímu provedení, člení se na jednání, scény a výstupy)
- Literární žánr: Milostná tragédie (vážný děj, postavy ze šlechtických rodů, tragický konec)
Téma a motivy:
- Hlavní téma: Nešťastný osud dvou milenců a jejich boj o lásku proti nenávisti svých rodů.
- Motivy: Láska, nenávist, osud, náhoda, smrt, spor, usmíření, rodina.
Hlavní myšlenka:
- Autor poukazuje na právo mladých lidí bojovat za svou lásku a rozhodovat o vlastním osudu, i přes nepřízeň okolí. Zároveň kritizuje nesmyslnost a zhoubnost dlouholetých sporů a nenávisti.
Vypravěč:
- Jelikož se jedná o drama, příběh je vyprávěn skrze dialogy a monology postav. Scénické poznámky doplňují informace o prostředí a jednání postav.
Kompozice:
- Řazení děje: Chronologické.
- Struktura: Prolog a 5 dějství, děj se stupňuje (gradace).
- Promluvy postav: Monology, dialogy, scénické poznámky.
- Verš: Převážně blankvers (nerýmovaný pětistopý jambický verš).
Jazyk a styl:
- Jazyk díla je spisovný, poetický a bohatý.
- V textu se objevují dvě jazykové vrstvy:
- Vyšší vrstva (Romeo, Julie, šlechta): Vznešený jazyk, archaismy, složité básnické figury.
- Nižší vrstva (chůva, sluhové): Expresivní, hovorové až vulgární výrazy.
- Větná stavba: Střídání jednoduchých vět a složitých souvětí, časté řečnické otázky.
Básnické prostředky v díle:
- Metafora: Přenesení významu na základě podobnosti (př. „okenice očí“, „služebnictvo pod zemí“).
- Přirovnání: (př. „mlčel bys jako ryba a nežvanil jako pitomec“, „jsi jak zpovykaná fiflena“).
- Hyperbola (nadsázka): (př. „s tisíckrát větší radostí“, „spad mi kámen ze srdce“).
- Kontrast: Spojení protikladných motivů (láska a nenávist, světlo a tma, život a smrt).
- Epizeuxis: Opakování slova nebo slovního spojení v jednom verši.
- Epifora: Opakování stejných slov na konci po sobě jdoucích veršů (př. „Však Romeo, Romeo nikoli: je vyhnán / Co mouchy Romeo nemůže, / Jsou svobodné a Romeo je vyhnán.“).
Časoprostor:
- Prostředí: Italské město Verona, krátce také Mantova.
- Čas: Druhá polovina 16. století; samotný děj se odehraje během čtyř dnů a nocí.
Postavy:
- Julie: Velice mladičká, krásná dívka z rodu Kapuletů. Rodiče jí našli ženicha, za kterého se má brzy provdat, ona se však zamiluje do Romea. Postava se vyvíjí – z mladé nezkušené dívky se stává dospělá žena, která je schopna pro svou lásku obětovat cokoliv.
- Romeo: Mladý, divoký a milý Montek. Bezhlavě se zamiluje do Julie. Jeho postava se vyvíjí – z nezodpovědného mladíka se stává opravdový muž, který si přeje ukončení sporů mezi rody.
- Montek a Kapulet: Hlavy dvou znepřátelených rodů, oba hrdí a nesmiřitelní.
- Tybalt: Juliin bratranec, horkokrevný a agresivní, libuje si v bitkách mezi Kapulety a Monteky.
- Merkucio: Romeův nejlepší přítel, je starší a působí jako Romeův vzor. Je vtipný a výřečný.
- Benvolio: Montekův synovec a Romeův přítel, má mírumilovnou povahu.
- Bratr Vavřinec (Lorenzo): Františkánský mnich, který tajně oddá Romea a Julii v naději na usmíření rodů.
- Chůva: Opatruje a vychovává Julii od jejího narození, má ji ráda jako vlastní dceru a udělala by pro ni cokoliv.
- Paris: Mladý hrabě, příbuzný knížete, kterého rodiče vybrali jako ženicha pro Julii.
Děj:
Tragédie mladé lásky, jejíž smrt teprve dokáže usmířit dva znepřátelené rody. Ve Veroně zuří boj mezi rodem Monteků a Kapuletů. Montekův syn Romeo se na maškarním plese zamiluje do Julie, dcery Kapuletovy. Milenci se tajně nechají oddat otcem Vavřincem. Krátce nato se Romeo zaplete do potyčky svého přítele Merkucia s Tybaltem, Juliiným bratrancem. Nepřímo zaviní Merkuciovu smrt a v následném souboji zabije Tybalta. Za tento čin je vypovězen z Verony do Mantovy. Julie si má vzít hraběte Parise, a aby se sňatku vyhnula, použije uspávací nápoj od otce Vavřince, který ji na 42 hodin uvede do stavu podobného smrti. Okolností neznalý Romeo, ke kterému se zpráva o plánu nedostane, se dozví o Juliině smrti. Před Juliinou hrobkou zabije Parise a sám se v hrobce otráví. Julie se probouzí, a když spatří mrtvého Romea, spáchá sebevraždu jeho dýkou. Nad oběma mrtvými těly se oba rody konečně usmíří. Spojení jmen Romeo a Julie se stalo symbolem věrné a tragické milenecké lásky.
Inspirace a adaptace:
- Při psaní Shakespeare vycházel z anglické básně Arthura Brookea ‚The Tragical History of Romeus and Juliet‘.
- Námět nešťastné lásky se objevuje již v antice (např. Pyramos a Thisbé).
- Autor poukazuje na to, aby mladí lidé bojovali za svou lásku, na kterou mají právo, a aby bojovali za svůj osud i přes jeho nepřízeň.
- Dílo se stalo inspirací pro mnoho dalších uměleckých děl, například pro novelu ‚Romeo, Julie a tma‘ od Jana Otčenáška, která zasazuje podobný příběh do období druhé světové války.
Citovaná literatura
- Překladatelé: Martin Hilský, Josef Václav Sládek
Doplňující informace:
Kolize – zamilování
Peripetie – tajná svatba, zabíjení
Bratr Baltazar: františkáni
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
