Kniha: Lakomec
Autor: Moliére
Rozbor přidal(a): Petra
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Lakomec (1670)
Obecná charakteristika
- drama
- divadelní hra – tragikomická charakterová komedie o 5 dějstvích
- vrcholný francouzský klasicismus
Jazykové prostředky
- Psáno prózou, v er – formě
- Spisovný jazyk x občasné vulgarismy (př. holomek, padouch)
- Věty jednoduché i souvětí
- Rozkazovací věty
- Živé dialogy plné hovorových obratů, zejména u Harpagonova služebnictva
- Často satirický tón, ironie, nadsázka
- Stylistické rozvrstvení slovní zásoby (např. citové zabarvení – zejména když Harpagon mluví o penězích)
- ZÁMĚRNÉ NEDODRŽENÍ JEDNOTY MÍSTA (na 1 místě), ČASU (vejde se do 30ti hodin) A DĚJE (nemá postranní odbočky)
- Mnohdy najdeme anaforu, zvláště ve vypjatých scénách
- Metafory
- V překladu Vladimíra Mikeše se téměř nevyskytují žádné archaismy na rozdíl od většiny předchozích překladatelů
Tematická výstavba
- Živé dialogy i občasné monology, scénické poznámky
- Odehrává se na okraji Paříže v roce 1670, převážně v domě Harpagona
- Snaha poukázat na to, jak může člověka zničit chamtivost a kritika chorobné touhy po penězích
- Podrobná a zdařilá charakteristika postav (i jazykem – Frosina – jemnější jazyk, aby jí Harpagon věřil)
- Značné klasicistní prvky
o Inspirací byla antická ,,Komedie o hrnci Římana Plauta‘‘ (pro klasicismus bylo typické se inspirovat antikou)
o Všeobecná kritika společnosti a zkaženosti světa
- Hlavní postavy:
o Harpagon – hlavní postava, 60 ti letý lakomý vdovec, lichvář (půjčuje na vysoký úrok), zajímá se jen o peníze (jsou pro něj důležitější než rodina), lhář, nenapravitelný sobec, chamtivý, bezcitný (neuznává city druhých), samolibý; otec Kleanta a Elišky, chce si vzít Marianu a výhodně provdat a oženit své děti
o Kleant – mladý muž, dobré společenské způsoby, netouží po penězích, ale po lásce, velmi kultivovaný, syn Harpagona, snoubenec Mariany
o Eliška – Harpagonova dcera, Valérova snoubenka, bojuje za své štěstí a nechce se provdat za muže, kterého jí vybral otec a kterého nemiluje (Anselm), věří v pravou lásku, citlivá
o Valér – pracuje v Harpagonově domě jako správce, aby byl Elišce nablízku, snaží se co nejvíce zalíbit Harpagonovi, proto se stává slídilem – pronásleduje své podřízené mnohdy ještě hůře než sám Harpagon, donáší na služebnictvo, chce se před svým pánem ukázat v co nejlepším světle, Anselmův syn, Eliščin nápadník/snoubenec, bratr Mariany
o Mariana – pohledná, skromná, sestra Valéra, snoubenka Kleanta, Anselmova dcera, nešťastně přihlíží Harpagonovu dvoření, vede tichý a skromný život po boku své nemocné matky
o Anselm – otec Valéra a Mariany, pravým jménem don Thomas d´Alburcy, navenek bohatý, starý muž, ve skutečnosti štědrý a dobrosrdečný šlechtic
– svým vstupem do hry završí děj dobrým koncem
o Frosina – chytrá intrikářka, dohazovačka, vychytralá, jako jediná zná poměry v celé rodině
o Jakub – Harmagonův kuchař, kočí a sluha na všechno, podlý a pomstychtivý nemá rád Valéra
o Štika – Kleantův sluha, je si vědom Harpagonových vlastností
- Vedlejší postavy:
o Šimon – Harpagonova pravá ruka
o Klaudie – Harpagonova služka
o Bumbal – Harpagonův lokaj
o Treska – Harpagonův lokaj
o Policejní komisař a jeho písař
- Děj:
o První dějství
- Eliška a Valér se baví o své lásce a lakotě Harpagona
- Kleant se svěří Elišce se svými city k Marianě
- Harpagon a Štika se hádají o penězích, zda Štika něco neukradl
- Harpagon se zmíní, že zakopal peníze na zahradě
- Harpagon kritizuje Kleantův styl oblékání (nákladný), H. sdělí, že si vezme Marianu
- H. sdělí Elišce, že ji chce provdat za Anselma àH. se ptá Valéra na názor, ten s ním souhlasí a získá neomezenou moc nad Eliškou a slíbí jí, že z té svatby nějak vyklouznou
o Druhé dějství
- Štika s Kleantem projednávají půjčku peněz (lichvu), kterou Kleant potřebuje, aby si mohl vzít Marianu
- Kleant zjistí, že si peníze vlastně půjčuje od Harpagona à hádka
- Štika se setkává s Frosinou, která má Harpagonovi dohodit sňatek a doufá ve finanční odměnu
- Frosina má domluvit schůzku s Anselmem a Marianou
o Třetí dějství
- Harpagon rozdává příkazy na přípravu večera, skrblí
- Setkání Mariany, Elišky, Harpagona a Kleanta
- Kleant útočí na Harpagona, daruje Marianě Harpagonův prsten s diamantem
o Čtvrté dějství
- Frosina, Kleant a Mariana chtějí překazit sňatek Mariany s Harpagonem, Frosina má sehnat ,,herečku‘‘, která má Harpagona oblbnout
- Harpagon předstírá před Klaentem, že je možná pro Marianu moc starý, Kleant se mu svěří, že ji miluje, Harpagon mu lásku zakáže a přikáže mu vzít si Vdovu, kterou mu určil
- Hádku ukončí sluha Jakub, který hraje na obě strany à H. řekne, že Kleant je ke všemu svolný a K. řekne, že mu otec povolil vzít si Marianu
- Pokus sluhy se nevydaří a hádka zuří nanovo
- Štika během hádky ukradne ze zahrady Harpagonovu truhličku s penězi
- Harpagon hledá truhličku a z krádeže obviňuje všechny, i sebe
o Páté dějství
- Vyšetřování krádeže
- Jakub ze zlosti obviní Valéra, protože ho v hádce při přípravě večeře uhodil
- Valér oznámí Harpagonovi, že se zasnoubil s jeho dcerou, Harpagon si stále myslí, že mu ukradl peníze
- Na scéně se objeví Anselm, zjistí se, že je otcem Valéra a Mariany (rodina, která pochází z Neapole údajně zemřela na moři při pronásledování)
- Kleant oznámí, že pokud Harpagon souhlasí s jeho sňatkem s Marianou, vrátí mu peníze
- Anselm zaplatí obě svatby i práci komisaře, Harpagon je spokojen, že nemusí nic platit, a zůstává sám se svými penězi
Záměr díla, hlavní myšlenka
- Snaha poukázat na to, jak může člověka zničit chamtivost a kritika chorobné touhy po penězích
- Peníze mění charakter a mezilidské vztahy
Společenskohistorické pozadí
- KLASICISMUS
o 2. pol. 17. století – 18. stol. (Francie – Ludvík XIV.)
o Navazuje na klasické umění – antika, mnohdy dodržuje antické vzory
o Rozdělení žánrů:
| VYSOKÉ ŽÁNRY | NÍZKÉ ŽÁNRY |
| Určeny pro vyšší společnost | Určeno pro prosté lidi |
| Hlavními hrdiny různí vládci, vojevůdciO lidech z vyšší společnosti | Hlavními hrdiny obyčejní lidé |
| Antické náměty | Náměty ze současnosti |
| TRAGÉDIE, EPOS, ÓDY (krátká oslavná píseň), HYMNUS (dlouhá oslavná píseň) | KOMEDIE, BAJKY, FRAŠKY, SATIRY |
| STRIKTNÍ DODRŽOVÁNÍ ZÁSAD 3 JEDNOT | NEJSOU PODŘÍZENY PRAVIDLŮM |
| VE VERŠÍCH | VERŠOVANÁ FORMA I DÍLA V PRÓZE |
- Rozdílný jazyk u vysokých a nízkých žánrů
o Alexandrin (šesti strofý verš) – v klasicismu často používaný
o Racionalismus – důraz na rozum, pravdu; v popředí společenský rozměr, už ne tolik osobnosti jednotlivců
o V klasicismu vše podřízeno pravidlům
o Směr charakteristický pro aristokracii
o Klasicismus spojován se změnami ve společnosti
- Aristokracie ztrácí vliv
- Do popředí bohatší měšťané
- Končí feudalismus
- Nastupuje kapitalismus
- Autoři
o Vyšší žánry
- Pierre Corneille – Cid
- Jean Racine – Faidra
o Nižší žánry
- Molliére
- Jean de la Fontaine – Bajky
- Itálie
o Goldoni – Sluha dvou pánů
- Hrají obyčejní lidé, zobrazuje špatné lidské vlastnosti, typická italská národní hra
- Comedia del arte – improvizace, masky, typické postavy (Pantalon, Kolombína), Itálie 16. století à on ji změnil (zrušil masky, stereotypní kostýmy, zrušil i improvizaci, rozepsal scénář a role)
Autor
- 1622 – 1678
- Francouzský básník, dramatik, autor komedií, herec a vlastník divadla v Paříži (neúspěšné àdluhy)
- Narodil se v bohaté rodině, zemřela mu matka, otec proti divadlu
- Oblíben u chudších, vystupoval i pro krále na dvoře – úspěchy
- Ve svých hrách se vysmívá špatným lidským vlastnostem – pokrytectví, přetvářka, faleš, touha po penězích a majetku
- V dílech kriticky hodnotí společnost, která ho obklopovala, hrdinové děl jsou popisováni humorně až satiricky, v závěru je vše řešeno smírem
- V jeho hrách nevystupuje mnoho postav, ale jsou nadčasové, hlavně charakterově, i jeho jazyk je nadčasový, používá archaismy, neologismy, nářeční slova, hovorové výrazy
- Moliére – pseudonym; jeho vlastní jméno bylo kritizováno (Jean Baptiste Poclaine)
- Tvorba:
o Lakomec – vysmívá se lakomství
o Zdravý, nemocný – vysmívá se hypochondrům
o Škola mužů
o Škola žen
o Tartuffe = podvodník, vysmívá se pokrytectví, ZAKÁZÁNA (kritika církve)
Inspirace
o Inspirací byla antická ,,Komedie o hrnci Římana Plauta‘‘
o Dodnes se tato komedie hraje v divadlech
Kritika
o Ve své době se Lakomec nesetkal s úspěchem u diváků, protože předstihl svými pokrokovými názory dobu
- Ve své době se také neuchytil proto, že byl psán prózou
o V současnosti stále nejvíce hraná francouzská komedie
