Kniha: Evžen Oněgin
Autor: Alexandr Sergejevič Puškin
Rozbor přidal(a): Honza
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Puškin A.S. Evžen Oněgin. 1. vydání, Praha: Romeo, 1999, 430 s.
Alexandr Sergejevič Puškin (1799 v Moskvě -1837)
Ruský básník, prozaik a dramatik, narodil se v roce 1799. Měl šlechtický původ a studoval lyceum pro šlechtice. Po škole se začal politicky angažovat, byl na straně děkabristů, a začal být také literárně činný. Stal se členem literárních spolků Zelená lampa a Arzanas. V roce 1820 napsal satirické verše proti caru Alexandrovi I. a hrozilo mu vyhoštění na Sibiř. Musel proto odejít na jih Ruska. Zde napsal největší část ze svého díla Evžen Oněgin. V roce 1824 se vrátil do rodné obce a brzy mu byl opět povolen volný pohyb. Puškin žil v Moskvě, kde založil časopis Moskovskij Věštník, a později i v Petrohradu, ale znechutila jej cenzura. Proto se raději oženil a hodně cestoval, stal se úředníkem ministerstva zahraničí. Zemřel v roce 1837 na následky pistolního souboje na život a smrt s milencem své manželky.
Autorova další díla:
- poemy: Ruslan a Ludmila, Bachčisarajská fontána, Poltava, Měděný jezdec
- novely: Piková dáma, Kapitánská dcerka
- drama: Boris Godunov, Malé tragédie
- pohádky: Pohádka o popovi a dělníku Baldovi, Pohádka o zlatém kohoutkovi
- lyrické básně: Mnich, Volnost, Rusalka, Slavík a růže
Literární druh a žánr:
- Lyricko-epické dílo, spíše epika
- Román ve verších
- Román je prozaický epický žánr. Rozsah je delší.
Téma díla:
Obraz lidské společnosti na počátku 19. století + příběh nesplněných snů a představ hlavního hrdiny.
Osud mladého šlechtice, který je ovlivněn láskou a lehkovážností
Čas a prostředí příběhu:
Ruská vesnice a Moskva 1825 (19. století – zlatý věk ruské literatury v romantismu)
Vypravěčský způsob:
Román je psán v ich i er formě, vypravěč se výrazně zapojuje do děje, přímá řeč je používána v dialozích postav.
Kompozice díla:
Chronologická, zrcadlová kompozice = Dílo nese nejen prvky romantismu, tzv. zrcadlová kompozice, obsahující velké množství kontrastů, ale i prvky realismu, např. kritizování ruské společnosti, popisování města a venkova
Obsah díla:
Evžen Oněgin je bohatý šlechtic, který nemusí pracovat a nudí se. Chodí do divadel, na plesy, různé večírky, ale nenaplňuje ho to. Jednoho dne po svém strýci zdědí velké bohatství a rozhodne se odstěhovat na venkov. Zde se seznámí s básníkem Vladimírem Lenským. Stanou se přáteli a Lenský ho představí rodině Larinů. Seznámí se s veselou a povrchní Olgou, která je budoucí manželkou Lenského. Pozná i dceru Larinů – Taťánu, jež se do něj zamiluje. On si jí ovšem nevšímá. Taťána napíše v zoufalství krásný a zamilovaný dopis, kde mu vyzná lásku. Po naléhání Lenského přijede na Taťáninu oslavu, kde ji Oněgin odmítne a Taťána je nešťastná z neopětované lásky, což Oněgina popudí proti ní a na truc protancuje celý večer s Olgou. Lenský žárlí a vyzve Oněgina na souboj, v něm zvítězí Oněgin a Lenský umírá. Evžen, nešťastný ze smrti přítele, odjíždí cestovat po světě. Následuje jeho dlouhá cesta po Rusku a po nějaké době se dostává do Moskvy. Účastní se plesu, kde nemůže spustit zrak z jisté okouzlující dámy. Ke svému údivu zjistí, že je to Taťána. V té době je už dlouho vdaná za staršího generála. Oněgin jí píše dopisy jako tehdy ona jemu. Vyznává jí lásku. Jednoho dne se rozhodne, že ji navštíví a zastihne ji plačící nad dopisem, jenž jí poslal. Taťána sice Oněgina miluje, ale zůstane věrná svému muži.
Charakteristika postav:
Evžen Oněgin
- znuděný mladý šlechtic, lehkovážný, připadá si zbytečný, společenský, vzdělaný, během díla se několikrát mění, nebyl vychován rodiči, chodil z jedné společenské akce na druhou, hrál si se ženami, nezamiloval se do žádné, plesy ho později naplnily nudou, po zločinu, který spáchá je nešťastný
Taťána
- romantická citlivá dívka, upřímná, důvěřivá, uzavřená, hloubavá, samotářská, skromná, nepřístupná řečem, zamiluje se na celý život
Lenskij
- mladý básník, snílek, žárlivec, vášnivý a romantický
Olga
- mladší sestra Taťány, společensky výřečná, veselá, energická
Zajímavá myšlenka:
Když člověk udělá chybu, je pak těžké ji napravit. – Oněgin lituje své chyby, ale Taťána i přes její city odmítá jeho vyznání lásky, tak jako tehdy on ji.
Krátká ukázka:
Dopis Taťány Oněginovi
„Já píši vám – co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci…
Jazyk díla:
Spisovná čeština se spoustou vložených francouzských slova s řadou básnických prostředků. Krátké dynamické věty, přímá řeč. Autor hodně pracuje s kontrasty: město vesnice, Taťána x Olga. Vypravěčem je autor, který často vstupuje do děje a jako pozorovatel promlouvá ke čtenáři. Dlouhé popisy krajiny i dialogy.
Hodnocení díla:
V době vydání díla bylo čtení románu morálně zcela nepřípustné, román byl považován za „nízký“ literární žánr, ovšem v 19. století jeho popularita vzrostla, můžeme říci, že román se dostal do popředí všech literárních žánrů.
Vlastní hodnocení: První stránky byly pro mě utrpením, nechápal jsem dějovou linii a nerozuměl ničemu, později mě kniha upoutala. Závěr mě docela překvapil, jenom mi vadily příliš dlouhé popisy různých prostředí a situací.
Inspirace:
Román Evžen Oněgin byl předlohou pro mnohá ruská laterární díla a její hrdina sloužil za vzor mnoha jiných ruských literárních hrdinů. Podle románu složil ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij stejnojmennou operu, která měla premiéru roku 1879. Po roce 1911 byl román několikrát zfilmován.
Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ev%C5%BEen_On%C4%9Bgin#.C4.8Cesk.C3.A1_vyd.C3.A1n.C3.AD
http://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Sergejevi%C4%8D_Pu%C5%A1kin
OBSAHY A ROZBORY DĚL K LITERATUŘE – přehledu SŠ učiva
