Kniha: Muž, který sázel stromy
Autor: Jean Giono
Přidal(a): Jirka
Jean Giono (*1895 – †1970)
- Jean Giono byl francouzský spisovatel, pacifista a scenárista. Většina jeho děl se odehrává v jeho rodném kraji, v Provenci. Jeho styl se vyznačuje láskou k přírodě a hlubokým humanismem. Často psal o prostých lidech a jejich spojení se zemí, přičemž zkoumal témata samoty, vytrvalosti a smyslu života.
Další díla:
- Husar na střeše (1951)
- Královská zábava (1947)
- Bitvy v horách (1937)
Literárně-historický kontext
Francouzská literatura 20. století (humanismus)
- Děj se odehrává v první polovině 20. století (1910–1947) a reflektuje i historické události jako první a druhou světovou válku.
- Autor sám uvedl, že příběh je fiktivní a jeho hlavním cílem bylo ‚zatraktivnit sázení stromů‘ a inspirovat lidi k péči o přírodu.
- Přestože je postava Elzéarda Bouffiera smyšlená, příběh měl obrovský dopad a inspiroval mnoho ekologických hnutí po celém světě.
Další autoři:
Rozbor díla: Muž, který sázel stromy
Základní charakteristika:
- Literární druh: epika
- Literární žánr: novela (někdy označovaná jako alegorická povídka)
- Literární forma: próza
Téma a motivy:
- Hlavní téma: Obnova zpustlé krajiny díky vytrvalé práci jediného člověka; hledání smyslu života v nezištné činnosti.
- Vedlejší témata: Dopad válek na společnost a přírodu, kontrast mezi tichým, smysluplným životem a chaosem moderního světa, síla lidského odhodlání.
- Motivy: Stromy (duby, buky), sázení, voda, poušť/vyprahlá země, samota, naděje, štěstí, obnova, život a smrt.
Hlavní myšlenka:
- I jednotlivec může svou skromnou a vytrvalou prací vykonat velké věci, které pozitivně ovlivní svět. Skutečné štěstí a naplnění nespočívá ve slávě a bohatství, ale v nezištné službě vyššímu cíli, jako je obnova přírody a pomoc budoucím generacím.
Námět:
- Námět: Autorovým záměrem bylo vytvořit inspirativní příběh, který by podpořil zalesňování a péči o krajinu. Chtěl ukázat, jakou sílu má pozitivní lidská činnost v kontrastu s destruktivními válkami a lhostejností.
Vypravěč:
- Příběh je vyprávěn v ich-formě.
- Vypravěčem je mladý muž (jehož postavu lze částečně ztotožnit s autorem), který se náhodou setkává s Elzéardem Bouffierem a v průběhu několika desetiletí sleduje proměnu krajiny i pastýřova života.
- Vypravěč je přímým účastníkem i kronikářem událostí, jeho pohled dodává příběhu na autentičnosti a osobním prožitku.
Kompozice:
- Děj je uspořádán chronologicky, sleduje události od roku 1910 až do roku 1947.
- Text je psán jako souvislé vyprávění, není formálně členěn na kapitoly.
- Dílo má rámcovou strukturu: začíná prologem (první setkání), pokračuje hlavní částí (opakované návštěvy a sledování proměny) a končí epilogem (zpráva o pastýřově smrti).
Jazyk a styl:
- Jazyk je spisovný, jasný, srozumitelný a věcný.
- Styl je klidný, lyrický a meditativní, s filozofickým přesahem.
- V textu se objevuje přímá řeč, ale dialogy jsou minimální.
- Autor používá rozvinutá souvětí a popisné pasáže k vykreslení atmosféry a proměny krajiny.
- Přestože dílo neoplývá složitými básnickými prostředky, jeho síla spočívá v myšlenkové hloubce a jednoduchosti vyjádření.
Časoprostor:
- Čas: Děj se odehrává v letech 1910 až 1947, tedy v období zahrnujícím obě světové války.
- Prostor: Děj je zasazen do nehostinné, vylidněné a vyprahlé oblasti v podhůří Alp ve francouzské Provenci. Díky pastýřově práci se toto místo postupně mění v úrodnou a živou krajinu.
Postavy:
- Elzéard Bouffier: Osamělý, mlčenlivý a skromný pastýř, který zasvětil svůj život sázení stromů ve zpustlé krajině. Je ztělesněním trpělivosti, vytrvalosti a vnitřní síly. Jeho práce je nezištná, nečeká za ni vděk ani uznání. Našel svůj životní cíl a štěstí v tiché, usilovné práci, která přináší život. Jak říká vypravěč, ‚sázel naději a vypěstoval štěstí‘.
- Vypravěč: Mladý dobrodruh, který na svých cestách náhodou potká Elzéarda. Toto setkání hluboce ovlivní jeho život. Stává se svědkem a kronikářem pastýřova neuvěřitelného díla. Bojuje v první světové válce, což vytváří kontrast mezi ničivou silou lidstva a tvořivou silou jednotlivce. Jeho postavu lze částečně ztotožnit se samotným autorem, Jeanem Gionem.
Děj:
Příběh začíná v roce 1910, kdy se mladý vypravěč vydává na pěší túru pustou a nehostinnou krajinou v Provenci. Když mu dojde voda, nalezne útočiště u osamělého pastýře, Elzéarda Bouffiera.
Vypravěč stráví u pastýře noc a pozoruje jeho večerní rituál: pečlivé přebírání a počítání žaludů. Elzéard mu vysvětlí, že se rozhodl na vlastní pěst zalesnit tuto pustinu. Každý den zasadí sto žaludů.
Vypravěč odchází, ale na muže a jeho odhodlání nemůže zapomenout. Po první světové válce, v roce 1920, se na místo vrací. Je ohromen, když vidí mladý les dubů, buků a bříz, který se rozprostírá tam, kde dříve byla jen pustina. Do krajiny se vrací voda a život.
V následujících letech vypravěč pravidelně navštěvuje Elzéarda a sleduje pokračující zázrak. Zpustlá oblast se mění v kvetoucí kraj, kam se stěhují noví obyvatelé, aniž by tušili, komu za tuto proměnu vděčí. Les je považován za přírodní úkaz a je dán pod státní ochranu.
Poslední setkání vypravěče s Elzéardem proběhne v roce 1945. Starý muž je stále klidný a spokojený. Elzéard Bouffier umírá v míru v roce 1947 v hospici v Banonu. Zanechal po sobě živoucí dědictví – krajinu plnou života a naděje, kterou vytvořil holýma rukama.
Inspirace a adaptace:
- Hlavní inspirací pro napsání díla byl autorův záměr podpořit myšlenku zalesňování a ukázat pozitivní sílu lidské činnosti. Jean Giono chtěl vytvořit postavu, která by symbolizovala naději a vytrvalost v kontrastu s ničivostí válek. Ačkoliv je příběh fikcí, byl napsán tak přesvědčivě, že mnoho lidí uvěřilo v existenci Elzéarda Bouffiera a jeho dílo se stalo silným impulsem pro ekologická hnutí po celém světě.
Zajímavosti:
- Příběh byl poprvé publikován v roce 1953 v americkém časopise Vogue pod názvem ‚Muž, který sázel naději a vypěstoval štěstí‘.
- Jean Giono se záměrně vzdal autorských práv na tento text, aby mohl být volně šířen a překládán pro nekomerční účely s cílem inspirovat co nejvíce lidí.
- V roce 1987 vznikl podle knihy stejnojmenný animovaný film, který získal Oscara za nejlepší krátký animovaný film.
Vlastní názor:
Jelikož čtu převážně knihy, které jsou uznávané, není překvapení, že i tato kniha mě velmi zaujala. Jestliže jsem někdy říkal, že je škoda, že byla kniha krátká, tady to platí dvojnásobně, protože jsem ji měl za hodinu přečtenou. Je obdivuhodné, co jeden člověk dokáže a je smutné, že málo kdo tuší jakou v sobě má sílu. Jediné, co mě mrzí je, že hlavní postava pastýře je fiktivní.
Doplňující informace:
Ostatní postavy jsou uvedeny pouze okrajově a není zde o nich větší zmínka.
Doba je přesně určena, ale není pro průběh příběhu potřebná. Lze zasadit i do přítomného času, je to však méně pravděpodobné. Kniha nám ukazuje historické události dané doby.
Postavy jsou zasazeny do prostředí, kam patří (pastýř na loukách a mladík, který má rád cestování. Oděv pastýře je zde popsán, avšak neliší se výrazně od jiných pastýřů. Můžeme si všimnout zmínky o 1. světové válce a její následky na přírodu, či lidi.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
