
Kniha: Antigona (Antigoné)
Autor: Sofokles
Přidal(a): Kratochvílová
Sofokles (*asi 496 př. n. l. – †406 př. n. l.)
- Sofokles byl starořecký dramatik, jeden z nejvýznamnějších autorů tragédií, spolu s Aischylem a Euripidem. Jeho hry se zaměřovaly na vztah jedince a společnosti a na myšlenku nezvratného osudu.
Literárně-historický kontext
Antické řecké drama (klasické období)
- Řecká dramata jsou často inspirována mýtickými příběhy. Autoři dramatu čerpali z řecké mytologie, různě ji přetvářeli a do děje často nechávali zasahovat bohy.
- Tragédie (z řec. Tragóidiá = zpěv kozlů) vznikla dramatizací sborových písní přednášených ve starověkém Řecku při oslavách boha Dionýsa. Místo herců původně vystupoval sbor (chór) nebo písně přednášeli satyrové – lidské bytosti v kozlí podobě.
- Ve hrách zpočátku vystupoval pouze jeden herec, který vedl dialog s chórem. Později se počet herců zvýšil na tři. Role ženské i mužské byly svěřovány pouze mužům.
- Hrdina se nachází v neřešitelné situaci, dostává se do konfliktu s osudem, v marném boji podléhá a je dohnán k záhubě. Objevuje se tu myšlenka nezvratného osudu.
- Jednota místa, času a děje: Děj se odehrává pouze na jednom místě, v určitém čase (ne delší jak 24 hodin), s jednou hlavní dějovou linií. Toto pravidlo je známé jako pravidlo tří jednot.
- Deus ex machina: Způsob, kterým antiční dramatici řešili zdánlivě neřešitelnou situaci, do které se dostal hlavní hrdina – situaci rozřešil bůh.
- Katarze: Vnitřní očista člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo zla.
- Příklady významných postav z řeckých tragédií: Agamemnon – mykénský král a velitel v trojské válce. Kassandra – trojská princezna a věštkyně. Klytaimnestra – manželka Agamemnona, která ho zavraždila. Oidipus – thébský král, který nevědomky zabil svého otce a oženil se se svou matkou. Iokasté – manželka a zároveň matka Oidipa. Laios – thébský král, otec Oidipa.
Další autoři:
Rozbor díla: Antigona (Antigoné)
Téma a motivy:
- Konflikt mezi zákony lidskými (reprezentovanými Kreontem) a božskými/morálními (reprezentovanými Antigonou).
- Motivy: osud, rodinná pouta, čest, spravedlnost, pýcha, moc.
- Hra zkoumá otázku, zda má jedinec právo postavit se proti autoritě státu, pokud jsou jeho příkazy v rozporu s vyšším mravním principem.
- Odkazy na řecké náboženské představy jsou ve hře klíčové, jak ukazují dialogy. Kreón se ptá: „Či vidíš, že ctí bozi lidi zlé?“ Antigona naopak svůj čin obhajuje: „Čin zbožný vytknut mi jak bezbožnost: nuž schvalují-li bozi tento trest, snad poznám v Hádu, že jsem chybila.“ Věštec Teiresiás Kreonta varuje: „…mrtvému žes rovu nedopřál… by sešel odtud k bohům podsvětním. Ni ty ni bozi nebes nemáte naň práva.“
Hlavní myšlenka:
- Dílo ukazuje, že nad zákony vládců stojí vyšší, nepsané mravní a božské zákony, jejichž porušení vede ke katastrofě.
Vypravěč:
- Děj je zprostředkován dialogy a monology postav.
- Chór (sbor): Sbor thébských starců plní funkci vypravěče, komentátora děje a zástupce veřejného mínění. Vstupy sboru (stasima) oddělují jednotlivá jednání (epeisodia) a dodávají hře na dramatičnosti.
Kompozice:
- Dílo dodržuje zásadu tří jednot: jednotu místa (před královským palácem v Thébách), času (děj se odehraje během jednoho dne) a děje (soustředí se na jedinou hlavní linii – Antigonin čin a jeho následky).
- Struktura klasické tragédie: expozice (uvedení do děje), kolize (konflikt mezi Antigonou a Kreontem), krize (vyvrcholení, odsouzení Antigony), peripetie (obrat po Teiresiově věštbě) a katastrofa (série sebevražd a Kreontovo zhroucení).
- Dějová linie je chronologická.
Jazyk a styl:
- Jazyk je spisovný, vznešený a poetický, typický pro antickou tragédii.
- V textu se objevují rozsáhlé monology a dialogy s vysokou stylistickou hodnotou.
Časoprostor:
- Místo: Děj se odehrává v Thébách před královským palácem.
- Čas: Mytická doba, děj probíhá během jednoho dne.
Literární druh a žánr:
- Literární druh: drama (antické)
- Žánr: tragédie
Postavy:
- Antigona: Dcera thébského krále Oidipa. Je statečná, odhodlaná a morálně silná. Nerespektuje Kreontův příkaz, protože ctí vyšší božské zákony a rodinnou povinnost pohřbít svého bratra Polyneika. Je si vědoma smrtelného nebezpečí, ale jedná podle svého svědomí. Je zasnoubena s Haimónem.
- Isméné: Mladší sestra Antigony. Je bázlivější a zpočátku se bojí postavit Kreontovi. Snaží se Antigonu od jejího činu odradit, ale později se k němu chce přiznat, aby sdílela sestřin osud.
- Kreón: Nový thébský král, bratr Iokasté. Je to autoritativní a pyšný vládce, který staví zákon státu a svou autoritu nade vše. Jeho rozhodnutí zakázat pohřeb Polyneika je kruté a neústupné. Svou chybu si uvědomí až příliš pozdě, když jeho rozhodnutí způsobí smrt jeho blízkých.
- Haimón: Syn Kreonta a Eurydiké, snoubenec Antigony. Snaží se otce přesvědčit, aby změnil své rozhodnutí, a argumentuje hlasem lidu. Když najde Antigonu mrtvou, spáchá sebevraždu.
- Eurydiké: Manželka Kreonta. Když se dozví o smrti svého syna Haimóna, spáchá sebevraždu a prokleje svého manžela.
- Teiresiás: Slepý věštec, který varuje Kreonta, že jeho činy rozhněvaly bohy a přinesou zkázu jemu i městu. Jeho proroctví přiměje Kreonta změnit názor, ale už je pozdě.
- Hlídač: Postava, která přináší Kreontovi zprávu o tom, že někdo porušil jeho zákaz a pohřbil Polyneika. Později přivádí přistiženou Antigonu.
- První posel a Druhý posel: Poslové přinášejí zprávy o tragických událostech, které se odehrály mimo scénu (sebevraždy Antigony, Haimóna a Eurydiké).
- Sbor (thébských starců): Reprezentuje názor thébských občanů. Komentuje děj, vede dialog s postavami a vyjadřuje obecné mravní ponaučení.
Děj:
Po smrti thébského krále Oidipa se jeho synové Eteoklés a Polyneikés dohodli, že budou vládnout střídavě. Eteoklés však po roce odmítl vládu předat a Polyneika vyhnal. Polyneikés se vrátil s cizím vojskem, aby si trůn vydobyl zpět. V následné bitvě oba bratři v souboji navzájem zahynuli.
Novým vládcem Théb se stal jejich strýc Kreón. Ten nařídil, aby byl Eteoklés, obránce města, pohřben se všemi poctami, zatímco tělo zrádce Polyneika má zůstat nepohřbeno na pospas dravcům. Každému, kdo by se pokusil Polyneika pohřbít, hrozí smrt.
Antigona, sestra obou padlých, se rozhodne tento nelidský příkaz neuposlechnout a přes varování své sestry Ismény vykoná symbolický pohřební obřad. Je přistižena strážemi a předvedena před Kreonta. Hrdě se ke svému činu přiznává a obhajuje ho jako plnění vyššího, božského zákona.
Kreón, neoblomný ve své pýše a touze udržet autoritu, ji odsoudí k smrti – má být zaživa zazděna ve skalní hrobce. Jeho syn a Antigonin snoubenec Haimón se ho marně snaží přemluvit k milosti. Až varování slepého věštce Teiresia, který předpovídá strašlivý trest bohů, Kreontem otřese.
Urychleně se vydává svůj rozkaz zrušit, ale je pozdě. Antigona se v hrobce oběsila. Haimón se po spatření jejího těla probodne mečem. Když se zprávu o synově smrti dozví Kreontova manželka Eurydiké, i ona si vezme život. Kreón tak zůstává na konci hry zcela sám, zničený a zlomený, s plným vědomím své viny na tragédii celé své rodiny.
Inspirace a adaptace:
- Dílo čerpá námět z řecké mytologie, konkrétně z tzv. thébského cyklu bájí, který vypráví o osudech krále Oidipa a jeho potomků.
Vlastní názor:
Zpočátku pro mě bylo čtení obtížné, musela jsem se hodně soustředit a některé pasáže číst dvakrát. Pomohlo mi, přečíst si nejdříve stručný děj, potom jsem se v textu lépe orientovala a chápala souvislosti. Hůře se mi četly monology sboru. Ve srovnání s knihami, které jsem četla, se tahle četla hůře. Je zde použito mnoho zajímavých jazykových prostředků. Avšak tento jazyk není mi blízký, proto jsem se občas ztrácela. Děj byl velice zajímavý. Ovdivuji odvahu hlavní postavy. Líbil se mi i tragický závěr.
Úryvek z díla:
SBOR
„Zasažen skácel se na zem, až zaduněla,
ten ohněnoš, jenž se hnal zuřivě do zápasu,
v lítém zápalu na město soptě
nejhorších vichřic bouřný vztek.
Takový tedy byl jeho los.
Jiným však dával jinou zas sudbu,
žena je nazpět, veliký Arés,
ten pomocník statný.“__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__
KREÓN
„Nuž, odveďtě mě pryč, mne zločince bídného!
Já nerad, synu můj, jsem způsobil ti smrt,
i tobě, choti má; ó žel, já nebožák!
A nyní nevím sám, kam dřív se obrátit.
Vše v troskách přede mnou, a na hlavu dopadla
mi osudu těžká pěst, již nelze nijak snést!“__PROTECTED_LINK_BLOCK_2__
Citovaná literatura
- kniha Řecká dramata
- doslov ke knize Řecká dramata
- www.wikipedia.org
- znalosti z hodin literatury a texty v učebnici literatury
Doplňující informace:
Rozbor úryvku (Kreontův závěrečný nářek): Posel zvěstuje Kreontovi, že jeho žena Eurydiké je mrtvá. Kreón zří její mrtvé tělo a ptá se, proč tak učinila – žalem ze smrti svého nebohého syna spáchala sebevraždu, jen co se o tom dozvěděla. Kreón si uvědomuje, že za všechno nese vinu on. Za smrt Antigony, svého syna Haimóna i své manželky. Myslí si, že nejlépe by bylo, kdyby zemřel také. Obviňuje se a běduje, jaký že je to tvor, když může za smrt tolika lidí. Lituje svého rozhodnutí a uvědomuje si, co tím všechno způsobil. Prosí sluhy, aby ho odvedli. Kreón se ocitá v naprosté beznaději.
KREÓN „Ach, běda mi! Zda smím své viny hroznou tíž kdy na jiné svalovat, když vším jsem vinen sám? Já sám je usmrtil, já já, tvor neblahý, jen já, to dobře vím! Ó sluhové, hola, sem, a odvěďte mě hned, ach, pryč mě odvěďte hned! Ach, pohleďte: co jsem? Jsem nic, jsem pouhé nic!“
Zdůvodnění výběru: Tato ukázka je zajímavá, protože zde jde o zlom v chování Kreonta. Do té doby se choval jako tvrdý, mocný a neústupný vůdce. Teprve po ztrátě všeho, na čem mu záleželo, prožívá katarzi, pláče nad svými činy a uznává svou chybu a pýchu.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.