Kniha: Revizor
Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol
Přidal(a): Michal
Nikolaj Vasiljevič Gogol (*1809 – †1852)
- Nikolaj Vasiljevič Gogol byl významný ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu. Je považován za představitele ruského romantismu s přechodem k realismu.
- Pocházel z rodiny statkáře, který sám psal komedie, takže se dá říci, že literární nadání mohl zdědit. Od dětství byl vychováván v přesvědčení, že je geniální a zázračné dítě.
- Po vystudování gymnázia odcestoval do Petrohradu, kde obdivoval A. S. Puškina. V Petrohradě pracoval jako úředník a věnoval se historii.
- Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století.
Další díla:
- Taras Bulba
- Petrohradské povídky
- Mrtvé duše
- Ženitba
Literárně-historický kontext
Realismus v Rusku (1. polovina 19. století)
- Realismus je umělecký směr, který usiluje o co nejvěrnější zobrazení a zachycení skutečnosti a reflektování okolního světa.
- V Rusku se realistická literatura rozvíjela v druhé polovině 19. století, často souběžně s romantismem. Za jejího zakladatele je považován Alexandr Sergejevič Puškin.
- Ruská literatura této doby dosáhla světového vrcholu. Jejími silnými stránkami bylo hluboké vidění sociálních konfliktů a pronikavá psychologická analýza postav.
- Gogol patří k první generaci ruských realistů, kteří kriticky zobrazovali tehdejší společnost.
Další autoři:
- Fjodor Michajlovič Dostojevskij – Zločin a trest
- Anton Pavlovič Čechov – Racek, Strýček Váňa, Višňový sad
- Lev Nikolajevič Tolstoj – Anna Karenina, Vzkříšení
Rozbor díla: Revizor
Základní charakteristika:
Hlavní myšlenka:
- Hlavní myšlenkou díla je kritika a zesměšnění společenských nešvarů tehdejšího Ruska – korupce, úplatkářství, hlouposti, pokrytectví, podlézavosti a strachu z autority. Gogol nastavuje zrcadlo byrokracii a lidské malosti.
Vypravěč:
- Jelikož se jedná o drama, dílo nemá klasického vypravěče.
- Příběh je vyprávěn prostřednictvím dialogů a monologů jednotlivých postav.
- Autor využívá scénické poznámky pro popis prostředí, vzhledu a jednání postav.
Kompozice:
- Kompozice je chronologická.
- Dílo je rozděleno do pěti jednání (aktů).
Jazyk a styl:
- Hra je psána formou dialogů, jejichž jazyk výstižně charakterizuje jednotlivé postavy.
- Autor používá hovorová, nespisovná a místy i vulgární slova (např. „heleďte strejčku“).
- V textu se objevují také archaické (zastaralé) výrazy.
Postavy:
- Ivan Alexandrovič Chlestakov: Mladý, bezvýznamný úředník z Petrohradu. Je to lhář, povaleč, chvástoun a podvodník. Těží z hlouposti a strachu představitelů města, kteří ho omylem považují za revizora. Využívá situace, bere úplatky a užívá si nabyté moci. Je oblečen podle poslední módy.
- Osip: Chlestakovův sluha. Je praktický, mazaný a chytřejší než jeho pán. Rychle pochopí situaci a snaží se z ní vytěžit co nejvíce, ale zároveň nabádá Chlestakova k odjezdu, než bude podvod odhalen.
- Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovskij: Hejtman města. Vládne městu nekompromisně, ale sám je zkorumpovaný a podplácí. Bojí se odhalení svých prohřešků a je velmi důvěřivý vůči Chlestakovovi. Sní o životě v Petrohradě.
- Anna Andrejevna: Hejtmanova manželka. Je marnivá, hloupá a zvědavá. Snaží se svádět Chlestakova a je okouzlena jeho smyšlenými příběhy o životě ve vyšší společnosti.
- Marie Antonovna: Dcera hejtmana a Anny Andrejevny. Stává se objektem Chlestakovova milostného zájmu a nakonec i jeho „snoubenkou“.
- Bobčinskij a Dobčinskij: Dvojice místních statkářů. Jsou to pomlouvační a přihlouplí muži, kteří jako první rozšíří zprávu, že Chlestakov je revizor.
- Poštmistr Špekin: Městský poštmistr, který ze zvědavosti a pro zábavu otevírá a čte cizí dopisy. Právě díky němu je na konci hry odhalen Chlestakovův podvod.
- Soudce Ljapkin-Ťapkin: Městský soudce, který bere úplatky (štěňaty chrtů) a na svém úřadě má nepořádek. Stejně jako ostatní se bojí revize.
- Školní inspektor Chlopov: Další z úplatných a neschopných úředníků města.
Děj:
První dějství: Hejtman malého provinčního města svolává hlavní představitele (soudce, školního inspektora, správce nemocnice) a oznamuje jim zděšenou zprávu: z Petrohradu má tajně přijet revizor. Všichni jsou nervózní, protože každý má na svém úřadě nepořádek a bere úplatky. Hejtman jim nařizuje, aby dali vše alespoň naoko do pořádku. V tom přiběhnou statkáři Bobčinskij a Dobčinskij se zprávou, že v místním hostinci se ubytoval podezřelý mladík, který neplatí a chová se zvláštně – musí to být on. Hejtman se za ním okamžitě vydává.
Druhé dějství: V hostinci se mladý úředník Chlestakov a jeho sluha Osip potýkají s nedostatkem peněz. Chlestakov si stěžuje na jídlo. Do pokoje vstupuje hejtman. Chlestakov si v panice myslí, že ho přišli zatknout za dluhy, zatímco hejtman se ho bojí jako revizora. Z tohoto nedorozumění vzniká komická situace, na jejímž konci hejtman nabídne Chlestakovovi ubytování u sebe doma a „půjčku“.
Třetí dějství: Chlestakov se ubytuje v hejtmanově domě, kde ho obletuje hejtmanova žena Anna i dcera Marie. Chlestakov, povzbuzen alkoholem a uctivým zacházením, se začne vychloubat. Lže o svém vlivném postavení v Petrohradě, tvrdí, že je významný spisovatel a přítel ministrů. Hejtmanova rodina i ostatní úředníci mu vše věří a obdivují ho.
Čtvrté dějství: Městští úředníci jeden po druhém navštěvují Chlestakova a pod záminkou „půjčky“ mu dávají úplatky. Chlestakov peníze ochotně přijímá. Poté přicházejí stěžovatelé z řad kupců a měšťanů, kteří si stěžují na hejtmanovu tyranii. Chlestakov slíbí pomoc a vezme si peníze i od nich. Mezitím stihne vyznat lásku nejprve dceři Marii a hned nato i její matce Anně. Nakonec požádá hejtmana o ruku jeho dcery. Sluha Osip ho přesvědčí, aby rychle odjeli, než se podvod prozradí. Chlestakov napíše dopis příteli do Petrohradu, kde se všem vysmívá, a odjíždí s tím, že se za den vrátí.
Páté dějství: Hejtman a jeho rodina se radují ze zasnoubení a sní o budoucím životě v Petrohradě. Přijímají gratulace od celého města. Vtom přichází poštmistr, který ze zvyku otevřel Chlestakovův dopis, a nahlas ho všem přečte. Všichni s hrůzou zjišťují, jak je obyčejný povaleč napálil. Hejtman zuří a nadává si, jak mohl být tak hloupý. Uprostřed všeobecného zděšení a ponížení vstupuje do místnosti četník a pronáší závěrečnou větu: „Úředník, který přijel na zvláštní příkaz z Petrohradu, vás žádá, abyste se ihned dostavili k němu. Ubytoval se v hostinci.“ Hra končí slavnou němou scénou, kdy všechny postavy zkamenějí hrůzou.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
