Epos o Gilgamešovi

Kniha: Epos o Gilgamešovi

Autor: Neznámý autor

Přidal(a): mira

Neznámý autor

Autor eposu je neznámý. Dílo je považováno za výsledek dlouhého vývoje ústní lidové slovesnosti a písemných tradic starověké Mezopotámie.

Literárně-historický kontext

Starověká literatura

Nejstarší dochované dílo světové literatury, řazené k památkám z období starověku.
Epos vznikal postupně z lidové slovesnosti, jeho nejznámější verze pochází přibližně z období kolem roku 1700 př. n. l.
Jedná se o nejvýznamnější památku sumerského a akkadského písemnictví.
Původní text byl zapsán klínovým písmem na hliněné destičky v akkadštině a sumerštině.
Nejucelenější verze byla nalezena na 12 hliněných destičkách v knihovně asyrského krále Aššurbanipala v Ninive. Požár knihovny paradoxně pomohl destičky zachovat, protože je vypálil.

Rozbor díla: Epos o Gilgamešovi

Základní charakteristika:

Literární druh: Epika
Literární žánr: Hrdinský epos (rozsáhlá epická veršovaná skladba s volnou kompozicí a dějem zaměřeným na hrdinské činy).

Téma a motivy:

Hlavní téma: Pouť krále Gilgameše za nalezením nesmrtelnosti a jeho vyrovnávání se s lidskou konečností.
Motivy: Přátelství, smrt a smutek, hrdinství, pýcha a tyranie, vztah mezi bohy a lidmi, hledání smyslu života.

Hlavní myšlenka:

Hlavní myšlenkou díla je poznání, že pravá nesmrtelnost nespočívá ve fyzickém věčném životě, ale v činech, díle a odkazu, které člověk zanechá budoucím generacím.

Vypravěč:

Dílo je vyprávěno v er-formě (3. osoba singuláru).
Vypravěč je vševědoucí a stojí v roli neutrálního pozorovatele, který s odstupem popisuje děj a prožitky postav, aniž by do příběhu zasahoval.

Kompozice:

Epos má volnou kompozici a je rozdělen do dvanácti zpěvů (podle 12 hliněných tabulek).
Příběh začíná prologem, který představuje hlavního hrdinu, a pokračuje chronologickým vyprávěním jeho dobrodružství.

Jazyk a styl:

Originální text byl psán klínovým písmem v sumerštině a akkadštině.
Moderní překlady do češtiny používají spisovný jazyk, který je obohacen o básnické prostředky, jako jsou poetismy a archaismy, aby se přiblížil atmosféře originálu.

Básnické prostředky v díle:

Personifikace: Zosobnění neživých věcí nebo abstraktních pojmů.
Metafora: Přenesení významu na základě vnější podobnosti.
Metonymie: Přenesení významu na základě vnitřní souvislosti.
Epiteton: Básnický přívlastek zdůrazňující určitou vlastnost (např. „široká pole“).
Anafora: Opakování stejných slov na začátku veršů.
Epifora: Opakování stejných slov na konci veršů.

Časoprostor:

Čas: Mytologická minulost, která se váže k době vlády historického krále Gilgameše (přibližně 27. století př. n. l.).
Místo: Děj se odehrává ve starověké Mezopotámii, především ve městě Uruk. Prostředí je částečně reálné (město Uruk) a částečně mytické (cedrový les, ostrov bohů).

Symbolika:

Had: V eposu symbolizuje nejen zlo či zradu (krade rostlinu mládí), ale také věčný cyklus života a obnovy, protože díky rostlině získá schopnost omlazovat se svlékáním kůže.

Postavy:

Gilgameš: Král města Uruk, ze dvou třetin bůh a z jedné třetiny člověk. Zpočátku je krutým tyranem, ale po setkání s Enkiduem se mění v hrdinu. Po smrti přítele je zdrcen a vydává se na pouť za nalezením nesmrtelnosti.
Enkidu: Divoký muž stvořený bohy z hlíny, aby se postavil Gilgamešově tyranii. Stane se jeho nejlepším přítelem a druhem na hrdinských výpravách. Jeho smrt je klíčovým momentem, který odstartuje Gilgamešovo hledání věčného života.
Uta-napištim: Gilgamešův předek, který jako jediný člověk přežil potopu světa a získal od bohů nesmrtelnost. Je obdobou biblického Noema. Gilgameš ho vyhledá, aby od něj získal tajemství věčného života.
Ištar: Bohyně lásky a války. Když ji Gilgameš odmítne, urazí se a ze msty se podílí na Enkiduově smrti.
Chumbaba: Děsivý obr a strážce posvátného cedrového lesa, který je považován za zdroj zla. Gilgameš a Enkidu ho společně porazí v jednom ze svých hrdinských činů.

Děj:

Hlavním hrdinou je mezopotámský král Gilgameš, který vládne v městě Uruku. Je ze dvou třetin bůh a z jedné člověk, ale své moci zneužívá a vládne jako tyran. Jeho lid si stěžuje bohům, kteří stvoří divokého muže Enkidua, aby se Gilgamešovi postavil.

Zápas a přátelství: Gilgameš a Enkidu spolu svedou souboj, ale zjistí, že jsou si rovni. Z jejich soupeření se zrodí hluboké přátelství. Společně vykonají mnoho hrdinských činů, včetně porážky strašlivého obra Chumbaby, strážce cedrového lesa.

Hněv bohů a Enkiduova smrt: Jejich činy a Gilgamešovo odmítnutí bohyně Ištar rozhněvají bohy, kteří rozhodnou, že jeden z přátel musí zemřít. Trest stihne Enkidua, který po těžké nemoci umírá. Jeho smrt Gilgamešem hluboce otřese a poprvé si plně uvědomí vlastní smrtelnost.

Hledání nesmrtelnosti: Zděšený představou smrti se Gilgameš vydává na dlouhou a strastiplnou pouť za svým předkem Uta-napištimem, jediným člověkem, který dosáhl nesmrtelnosti. Uta-napištim mu vypráví příběh o velké potopě světa a dá mu zkoušku: nesmí usnout sedm dní a nocí. Gilgameš v ní však neuspěje.

Návrat a poznání: Uta-napištim mu nakonec prozradí tajemství rostliny na dně moře, která navrací mládí. Gilgameš ji s velkým úsilím získá, ale na zpáteční cestě mu ji ukradne had. Zklamaný Gilgameš se vrací do Uruku. Při pohledu na mohutné hradby, které nechal postavit, dochází k poznání, že skutečná nesmrtelnost nespočívá ve věčném životě, ale v díle, které po člověku zůstane.

Inspirace a adaptace:

Epos čerpá z bohaté tradice sumerské a akkadské ústní lidové slovesnosti a mytologie.
Příběh o potopě světa, který vypráví Uta-napištim, je považován za jednu z nejstarších verzí tohoto mýtu, známého později z Bible jako příběh o Noemovi a arše.

Zajímavosti:

Epos o Gilgamešovi je považován za první dochovaný hrdinský epos a jedno z nejstarších literárních děl vůbec.
Dílo bylo na tisíce let ztraceno a znovuobjeveno až v 19. století v troskách knihovny asyrského krále Aššurbanipala v Ninive.
Vysvětluje, proč se hadi svlékají z kůže – je to proto, že had ukradl Gilgamešovi rostlinu věčného mládí a získal tak schopnost omlazovat se.

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.