Hamlet, kralevic dánský – literární interpretace

 

Kniha: Hamlet, kralevic dánský

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): klusan

 

William Shakespeare (*1564 – †1616)

• William Shakespeare byl anglický básník a dramatik. Narodil se ve Stratfordu nad Avonem úspěšnému rukavičkáři a dceři velkostatkáře.
• Při studiu na gymnáziu se mu dostalo intenzivní výuky latiny, řečtiny a klasického umění.
• V 18 letech se oženil a v roce 1588 odešel do Londýna, kde propadl kouzlu divadla. Stal se členem divadelní společnosti a později i spoluzakladatelem divadla Globe.
• Na sklonku života se vrátil zpět do Stratfordu a zde také zemřel.
• Napsal 37 divadelních her, 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších děl, avšak jeho autorství je sporné.
• Shakespearova tvorba se dělí na tři období: 1591−1600 (převážně komedie, historická dramata, náměty z antiky), 1601−1608 (tragédie, sonety, tvorbu ovlivňuje životní zklamání, pesimismus), 1609−1612 (romance, prvky tragédie a komedie, smíření s osudem).
• Jeho díla jsou zcela světská (neobjevují se zde žádné náboženské představy) a promlouvá v nich humanistické přesvědčení. Kvalita člověka je dána jeho mravní integritou či vůlí k činu.
• Ženy jsou z velké části emancipované, často odporují mužům, mají vlastní názor a v mnoha případech skrytě „tahají za nitky“. Vynikají svou inteligencí, čestností a zároveň půvabem.
• Typickým prvkem je neomezenost látky, času i místa a z formálního hlediska poté psaní v blankversu (nerýmovaný pětistopý jambický verš).

 

Další díla:

• Romeo a Julie (1595)
• Julius Caesar (1599)
• Othello (1604)
• Macbeth (1605)
• Král Lear (1606)

 

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus, alžbětinská Anglie

• Dílo vzniklo na přelomu 16. a 17. století, tedy ve vrcholném období renesance. Tento umělecký styl vznikl v Itálii (Florencii) ve 13. století a vzápětí se rozšířil po celé Evropě. Předmětem zájmu se opět stala antická kultura a snaha o její znovuoživení.
• Důležitou součástí renesance byl myšlenkový směr a postoj humanismus, který kladl velký důraz na člověka a jeho pozemský život.
• Objevil se pojem „renesanční člověk“, jež byl vlastně obdobou antické kalokagathie, tedy souladu tělesné a duševní krásy a zároveň všestrannosti.
• Vlivem změny v myšlení se rozvíjelo peněžní hospodářství, finance a právo. Pozornost se zaměřila také na svět kolem nás, což dalo základ moderní fyzice, astronomii či biologii. Důležitým historickým milníkem se stal vynález knihtisku (30. až 40. léta 15. století, Johannes Gutenberg).
• Místem vzniku díla byla alžbětinská Anglie, která po dobu vlády královny Alžběty I. (1558−1603) zaznamenala ohromný rozvoj hospodářství a kultury. Toto období charakterizovala národní hrdost Angličanů, domácí protestantská reformace, mezinárodní expanze a námořní vítězství nad španělskými nepřáteli. „Zlatý věk“ představoval rozkvět poezie, hudby a literatury.

 

Rozbor díla: Hamlet, kralevic dánský

Základní charakteristika:

• Literární druh: Drama
• Literární žánr: Tragédie (divadelní hra s vážným obsahem a smutným koncem)
• V díle se vyskytují tragické, komické i satirické prvky.

 

Téma a motivy:

• Hlavní téma: Snaha Hamleta pomstít se vrahovi svého otce.
• Další témata: Nešťastný osud Hamletovy lásky k Ofélii, dvorské intriky a nesmrtelná lidská touha po moci.
• Motivy: Jed, král, láska, myšlení, pomsta, princ, přítel, šílenství, smrt, vražda.

 

Hlavní myšlenka:

• Dílo klade otázky života a smrti, hrdosti a pomstychtivosti.
• Shakespeare se dotkl obecně lidských problémů, odhalil charakter a povahu člověka.

 

Námět:

• Námět: Původním zdrojem látky je divadelní hra Hamlet, kralevic dánský (v originálním názvu The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark), kterou napsal v roce 1601 anglický dramatik William Shakespeare.
• Námět: Tragédie vychází ze starodávného skandinávského příběhu Ur-Hamleta, přesněji ‚Amleta‘, prince jutského, který napsal dánský kronikář Saxo Grammaticus (1150−1220).

 

Vypravěč:

• Jelikož se jedná o drama, dílo nemá klasického vypravěče. Děj je prezentován prostřednictvím dialogů a monologů postav.
• Zejména Hamletovy rozsáhlé monology jsou psány v ich-formě a odhalují jeho vnitřní svět a filozofické úvahy.

 

Kompozice:

• Hra je rozdělena do pěti dějství.
• Rychlý spád děje, tvořený prudkými dialogy, je zpomalován (retardován) rozsáhlými hloubavými monology, filozofickými otázkami a úvahami.
• Je využita metoda divadla na divadle (k usvědčení Claudia).
• Kompoziční postup: Základní kompoziční postup je kauzální (příčinný).
• Časová souvislost: Děj postupuje chronologicky, od začátku (ab ovo).
• Struktura dramatu: Expozice (smrt krále, svatba královny), kolize (zjištění pravdy), krize (předstírání šílenství), peripetie (divadlo, smrt Polonia) a katastrofa (smrt ostatních postav).
• Zápletkou je princovo zjištění, že smrt jeho otce nebyla náhoda. Hlavní konflikt se odehrává mezi Hamletem a Claudiem, kteří znázorňují kontrast dobra a zla. Vyvrcholením je smrt celého královského rodu.

 

Jazyk a styl:

• Dílo je psáno ve verších, převážně v blankversu (nerýmovaný pětistopý jambický verš).
• Jazyk je bohatý na afektivní pojmenování (synonyma, antonyma, homonyma, historismy, archaismy), figury a tropy.
• Obsahuje živé obraty, úsloví a rčení, z nichž mnohé zlidověly.

 

Básnické prostředky v díle:

• Anafora a syntaktický paralelismus: *Ať ve dne stání nemám, v noci klidu! / Ať v zoufalost mé naděje se změní! / Ať za pokání shniju ve vězení!*
• Hyperbola: *Můj hřích je hnusný, zapáchá až k nebi.*
• Epanastrofa a aposiopese: *… přát víc, po čem toužit? − Zemřít, spát − / spát, možná snít −, a právě v tom je zrada.*
• Epizeuxis: *Už bude snazší. Příště ještě snazší.*
• Řečnická otázka: *Nejsem já pro legraci?; Jsem sketa?; Kdo mi dá facku?*
• Epiteton: *mladá jarní příroda; prostý obyčejný smrtelník; starý dobrý muž*
• Metafora: *jazyk pusťte z uzdy*
• Metonymie: *svět ho zval*
• Personifikace: *plačící vlny; vítr se zakousne; hroby dusí dech*
• Přirovnání: *nadávám tu sprostě, jako když bába vylévá splašky; chci planout jako oheň; rozum dívky byl takový křehký jako život starce; mlčet jako hrob*

 

Časoprostor:

• Děj se odehrává v blíže neurčeném čase na dánském hradě Elsinor.

 

Postavy:

• Hamlet: Princ dánský, syn zavražděného krále. Přemýšlí nad pomstou poté, co mu duch jeho otce řekne, kdo jej zabil. Snaží se přesvědčit o pravdivosti tohoto tvrzení a chytře ze sebe dělá blázna. Je rozpolcený mezi pomstu a své ideály.
• Claudius: Dánský král a Hamletův strýc. Je velmi ctižádostivý, podlý, zákeřný a kvůli bohatství a moci se dopustí bratrovraždy. Později svých činů lituje pouze povrchně.
• Gertruda: Dánská královna a matka Hamleta. Neví, ke komu se má přiklonit (Hamlet vs. Claudius). Je sobecká, ale zároveň dost necitlivě odsuzována svým synem.
• Polonius: Králův věrný až podlézavý státní rada, který za svou přehnanou oddanost zaplatí cenu nejvyšší.
• Laertes: Syn Polonia, který touží po pomstě a nebojí se žádné překážky. Velkou ranou je pro něj smrt otce a sestry.
• Ofélie: Dcera Polonia, sestra Laerta a Hamletova láska. Je krásná, hodná a poslušná. Po smrti otce se zblázní a utone.
• Horacio: Hamletův přítel, jenž je čestný, spravedlivý, vyrovnaný a schopný udržet tajemství. Jediný přežije a může dál vyprávět tento smutný příběh.
• Fortinbras: Norský princ, který se na konci hry stane panovníkem Dánska.
• Rosencrantz a Guildenstern: Bývalí Hamletovi spolužáci a falešní přátelé.

 

Děj:

Děj se odehrává na dánském hradě Elsinor. První dějství: Po smrti dánského krále se jeho žena Gertruda vdává za jeho bratra Claudia. Princ Hamlet je z toho nešťastný. Jeho neštěstí se ještě znásobí, když jej stráže upozorní na ducha, který se v noci zjevuje na hradbách. Hamlet se s ním setkává a zjistí, že je to duch jeho zemřelého otce. Ten mu prozradí, že byl zavražděn Claudiem, a žádá po Hamletovi pomstu.

Druhé dějství: Hamlet začne předstírat šílenství, aby mohl lépe odhalit pravdu. Polonius, králův rádce, si myslí, že příčinou je Hamletova neopětovaná láska k jeho dceři Ofélii. Král Claudius za Hamletem pošle jeho bývalé spolužáky Rosencrantze a Guildensterna, aby zjistili, co se s ním děje. Hamlet jim však nevěří. Využije kočovné herce, kteří přijeli na hrad, aby zinscenovali divadelní představení zobrazující bratrovraždu, a tak se přesvědčil o Claudiově vině.

Třetí dějství: Během představení se Claudius prozradí svou reakcí a uteče. Hamlet se za ním vydává, aby ho zabil, ale když ho najde při modlitbě, nedokáže to. Později je pozván za svou matkou Gertrudou. Během rozhovoru s ní jí vyčítá její chování a odhaluje pravdu o Claudiovi. Královna si však myslí, že mluví ze šílenství. Hamlet zaslechne šramot za závěsem a v domnění, že tam je Claudius, probodne ukrývajícího se Polonia.

Čtvrté dějství: Král posílá Hamleta do Anglie s tajným dopisem, ve kterém stojí, že má být Hamlet po příjezdu popraven. Hamlet však zradu tuší, zmocní se dopisu, změní jeho obsah tak, aby byli popraveni jeho falešní přátelé Rosencrantz a Guildenstern, a vrací se zpět do Dánska.

Páté dějství: Po návratu se Hamlet setkává s Horaciem na hřbitově, kde hrobníci kopou hrob pro Ofélii, která se z pomatení mysli utopila. Laertes, syn Polonia a bratr Ofélie, chce pomstít smrt svého otce i sestry. Spolu s králem vymyslí na Hamleta léčku – souboj, ve kterém bude mít Laertes meč s otrávenou špičkou. Pro jistotu má král připraven i pohár s otráveným vínem. Během souboje je Hamlet zraněn. Výměnou mečů je zraněn i Laertes, který před smrtí vše prozradí. Královna Gertruda omylem vypije otrávené víno a umírá. Hamlet před svou smrtí stihne zabít Claudia a vykonat tak svou pomstu. Přežije jen Horacio, aby mohl dovyprávět celý příběh. Do Dánska vstupuje norský princ Fortinbras, který se stává novým králem.

 

Inspirace a adaptace:

• Je možné se setkat s občasnými spekulacemi, zda podobnou hru již dříve nenapsal Thomas Kyd nebo Francis Bacon, tyto domněnky jsou ale fakticky nepodložené.
• Tragédie vychází ze starodávného skandinávského příběhu Ur-Hamleta, přesněji ‚Amleta‘, prince jutského, jehož příběh napsal dánský kronikář Saxo Grammaticus (1150−1220).
• Mnozí lidé se domnívají, že pro Shakespeara byla jistou inspirací také smrt jeho jediného syna Hamneta (11 let), která jej velmi rozrušila. S největší pravděpodobností je ale toto spojení založeno výhradně na náhodné podobnosti jmen Hamnet a Hamlet.
• Rozhodujícím faktorem pro napsání Hamleta byla také doba, ve které tvořil – renesance, humanismus a alžbětinská Anglie.

 

Zajímavosti:

• Velký vliv na českého čtenáře má překlad díla. Hamlet byl přeložen několikrát, například Erikem Adolfem Saudkem, Františkem Nevrlou, Zdeňkem Urbánkem, Břetislavem Hodkem (jeho překlad byl v roce 1982 využit při premiéře hry v Národním divadle), Martinem Hilským a Jiřím Joskem (jehož překlad byl v roce 1999 odměněn cenou Josefa Jungmanna).

 

Úryvek z díla:

Vymknuta ze svých kloubů doba šílí, že jsem se zrodil, abych napravil ji.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Nic není buď dobré, nebo špatné, naše myšlení dělá věcí buď dobrými, nebo špatnými.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_2__

Znát někoho dobře znamená znát sebe − to je vrchol dokonalosti.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_3__

Být, nebo nebýt?

__PROTECTED_LINK_BLOCK_4__

Pospíchej pomalu.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_5__

 

Doplňující informace:

Kvůli nadčasovosti příběhu (děti se mohou cítit podobně jako Hamlet i například po rozvodu rodičů), celé myšlenky (pomsta) a charakteru literárního typu můžeme v dnešní době vidět mnohá zpracování tohoto námětu.

Pozdější zpracování námětu

Literatura: Film:

ČAPEK, Karel : Apokryfy Hamlet (1948), Laurence Oliver

GRATZ, Alan M. : Something Rotten Hamlet (1964), Grigorij Kozincev

HAIG, Matt : The Dead Fathers Club Hamlet (1980), Rodney Bennet

HOLAN, Vladimír : Noc s Hamletem Hamlet (1990), Franco Zeffirelli

 

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.