Kniha: Lakomec
Autor: Molière
Přidal(a): johnhud
Molière (Jean-Baptiste Poquelin) (*1622 – †1673)
- Francouzský herec, spisovatel a dramatik, působící na přelomu období baroka a klasicismu. Ačkoliv byl synem měšťana, proti vůli rodiny se stal komediantem. Začínal jako člen kočovné společnosti, později si založil vlastní divadelní společnost.
- Tvořil převážně satirické komedie, veršované i prozaické. Ve svých hrách kritizoval a zesměšňoval nešvary tehdejší společnosti, jako je lakota, naivita, pokrytectví a snobství, což ho často dostávalo do sporů s královským dvorem i církví.
- Jeho styl se vyznačuje důmyslným jazykem a humorem. Zabýval se tzv. nízkým dramatem (satiry, komedie, frašky) a jeho tvorba sahá od lidové frašky až po propracované charakterové komedie. Ve svých satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, morálku šlechty a v neposlední řadě i církev.
Další díla:
- Tartuffe aneb Podvodník (1664)
- Misantrop (1666)
- Zdravý nemocný (1673)
Literárně-historický kontext
Klasicismus, 17. století ve Francii
- Klasicismus je umělecký směr, který vznikl ve Francii v 17. století za vlády „krále slunce“ Ludvíka XIV. Inspiruje se hlavně antickými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád.
- V literatuře se rozvíjí zejména epická poezie a dramatická tvorba. Dramata musela dodržovat pravidlo tří jednot (času, děje a místa).
- Klasicistní literatura vyzdvihuje nutnost společenského řádu a pevné morálky.
- Literární tvorba se v této době dělila na dva proudy:
- Vysoká literatura: Zahrnovala eposy, ódy, hymny a tragédie. Zpracovávala vznešená témata, náměty z antiky a líčila urozené hrdiny.
- Nízká literatura: Zahrnovala komedie, bajky a satiry. Zobrazovala život měšťanstva i venkovanů, často s komickým nadhledem.
Další autoři:
- Jean de La Fontaine (Bajky)
- Pierre Corneille (Cid)
- Jean Racine (Faidra)
Rozbor díla: Lakomec
Základní charakteristika:
- Literární druh: drama
- Literární žánr: charakterová komedie v próze
Téma a motivy:
- Témata: Lakota, chamtivost, touha po penězích, která ničí vztahy a charakter. Konflikt mezi generacemi. Láska versus peníze.
- Motivy: Ztracená truhla s penězi, intriky, milostné vztahy, přetvářka, kritika lidských neřestí.
Hlavní myšlenka:
- Autor na postavě Harpagona ukazuje, jak mohou lakota a chamtivost zcela zničit lidský charakter a narušit nejdůležitější mezilidské vztahy, včetně těch rodinných. Dílo je kritikou posedlosti majetkem a zesměšňuje maloměšťáctví.
Námět:
- Námět: Přímou inspirací pro Molièra byla antická hra Komedie o hrnci (Aulularia) od římského dramatika Tita Maccia Plauta. Molière z ní převzal hlavní postavu lakomce a základní zápletku s ukradeným pokladem.
Vypravěč:
- Jelikož se jedná o drama, v díle není přítomen klasický vypravěč. Děj je zprostředkován pomocí dialogů a monologů jednotlivých postav a scénických poznámek.
Kompozice:
- Dílo je psáno chronologicky.
- Hra je rozdělena do 5 dějství.
- Je dodržena klasicistní zásada tří jednot (místa, času a děje): děj se odehrává během jednoho dne, na jednom místě (v Harpagonově domě v Paříži) a soustředí se na jednu hlavní dějovou linii (Harpagonova snaha o výhodné sňatky a ztráta jeho peněz).
Jazyk a styl:
- Jazyk je živý a charakterizuje jednotlivé postavy. Harpagonův projev je plný citově zabarvených výrazů, zejména když mluví o penězích.
- Dílo využívá živé, vtipné dialogy plné hovorových obratů, především u služebnictva.
- Molière používá nespisovný jazyk a hovorové výrazy, aby se co nejvíce přiblížil realitě.
- Celkově je jazyk spisovný, ale objevují se i vulgarismy pro dokreslení situace a charakterů.
Básnické prostředky v díle:
- Satira: Zesměšnění lidských neřestí a společenských poměrů.
- Ironie: Použita v dialozích k odhalení skutečných záměrů postav.
- Nadsázka (hyperbola): Zveličení Harpagonovy lakoty až do absurdních rozměrů (např. jeho monolog o ztracených penězích).
- Metafora: Používána v obrazných pojmenováních.
Časoprostor:
- Doba: 17. století.
- Místo: Paříž, dům lakomce Harpagona.
Postavy:
- Harpagon: Bohatý vdovec a lichvář, jehož chorobná lakota a touha po penězích ničí jeho rodinu i jeho samotného. Peníze miluje více než své děti.
- Kleant: Harpagonův syn. Je zamilovaný do chudé Mariany. Pohrdá otcovou lakotou a je ochoten se kvůli lásce i zadlužit.
- Eliška: Harpagonova dcera. Miluje Valéra, správce v jejich domě. Stejně jako její bratr touží po lásce a upřímných citech, nikoliv po majetku.
- Valér: Správce v Harpagonově domě, který se snaží vetřít do jeho přízně, aby mohl být nablízku své milované Elišce. Na konci se ukáže, že je synem bohatého šlechtice Anselma.
- Mariana: Krásná a ctnostná, ale chudá dívka, do které je zamilován Kleant. Stará se o svou nemocnou matku. Na konci hry se ukáže, že je dcerou Anselma a sestrou Valéra.
- Anselm: Postarší, bohatý a dobrosrdečný šlechtic, kterého Harpagon vybral jako ženicha pro svou dceru Elišku. Ve skutečnosti je otcem Valéra a Mariany.
- Čipera (La Flèche): Kleantův sluha, který svému pánovi pomáhá a nakonec Harpagonovi ukradne truhlu s penězi, aby Kleantovi pomohl.
Děj:
Děj se točí kolem bohatého, ale neuvěřitelně lakomého vdovce Harpagona, který tyranizuje své děti, Kleanta a Elišku. Eliška tajně miluje Valéra, který se nechal v Harpagonově domě zaměstnat jako správce, aby jí byl nablízku. Kleant je zase zamilován do chudé, ale krásné dívky Mariany. Harpagon však má pro své děti jiné plány – Elišku chce provdat za bohatého, leč starého šlechtice Anselma, a pro Kleanta vybral bohatou vdovu. Sám se přitom hodlá oženit s mladou Marianou, do níž je zamilován jeho syn. Situace se komplikuje, když Kleantův sluha Čipera ukradne Harpagonovi jeho největší poklad – truhlici s třiceti tisíci zlatých dukátů. Zběsilý Harpagon podezřívá všechny kolem sebe, včetně Valéra, který se v domnění, že je obviněn z lásky k Elišce, ke všemu přizná. Během následné hádky se ukáže, že Valér i Mariana jsou ve skutečnosti ztracenými dětmi šlechtice Anselma, který před lety ztroskotal na moři. Anselm je šťastný, že našel svou rodinu, a souhlasí se sňatkem Valéra s Eliškou i Kleanta s Marianou. Navíc slíbí, že zaplatí obě svatby a nechá Harpagonovi ušít nový oblek. Harpagon, nadšený, že ušetří a dostane zpět svou milovanou truhlici, se vším souhlasí.
Inspirace a adaptace:
- Hlavním inspiračním zdrojem pro Molièra byla antická Komedie o hrnci (Aulularia) od římského dramatika Tita Maccia Plauta. Z této hry Molière převzal ústřední motiv lakomce a zápletku s ukradeným pokladem, kterou však dále rozvinul a přizpůsobil francouzské společnosti 17. století.
Zajímavosti:
- Ačkoliv je dnes Lakomec jednou z nejhranějších a nejúspěšnějších Molièrových her, při své premiéře v roce 1668 u diváků zcela propadla. Molière ji po několika neúspěšných reprízách musel stáhnout z repertoáru.
Doplňující informace:
Lakomec se řadí mezi nejvýznamnější díla světové dramatiky a je vrcholným příkladem tzv. charakterové komedie. Hra je nadčasová díky svému zobrazení lidské chamtivosti, která je univerzální vlastností, a dodnes se hojně hraje na divadelních scénách po celém světě, včetně České republiky.
Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.
