Romeo, Julie a tma – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Romeo, Julie a tma

Autor: Jan Otčenášek

Přidal(a): Miruška

 

Jan Otčenášek (*1924 – †1979)

• Jan Otčenášek byl český spisovatel, scénárista a autor rozhlasových her, narozený v Praze v rodině truhláře.
• Vystudoval obchodní akademii, krátce pracoval v Německu a v letech 1944-45 ve společnosti Avia-Letňany, kde se zapojil do ilegální skupiny mládeže Předvoj.
• V roce 1945 začal studovat estetiku, ale studium musel z rodinných důvodů v roce 1947 zanechat. Poté pracoval jako exportní úředník.
• Od roku 1952 působil v sekretariátu Svazu československých spisovatelů, kde se v roce 1956 stal prvním tajemníkem.
• Roku 1960 se stal spisovatelem z povolání a v roce 1973 dramaturgem Filmového studia Barrandov.
• Do literatury vstoupil na počátku 50. let jako socialisticky angažovaný autor.
• Přispíval do Lidových novin, Hostu do domu, Květů, Plamenu a do Rudého práva.
• V jeho dílech se objevují tři hlavní témata: budovatelská tématika, próza z dob okupace a fašismu a milostné prózy.
• Ve všech svých dílech hledal smysl života své vlastní generace, přičemž centrem jeho jistot zůstával vždy živý člověk.
• Roku 1966 byl jmenován zasloužilým umělcem.

 

Další díla:

• Plným krokem – budovatelský román o boji dělnického kolektivu za splnění dvouletky.
• Občan Brych
• Když v ráji pršelo
• Víkend uprostřed týdne – divadelní hra.
• Scénáře k filmům: Milenci v roce jedna, V každém pokoji žena, Ta třetí (podle J. Havlíčka).
• Scénáře pro televizi: Romeo a Julie na konci listopadu, Byl jednou jeden dům.

 

Literárně-historický kontext

Druhá vlna válečné prózy (50. léta 20. století)

• Dílo je řazeno do tzv. druhé vlny válečné prózy.
• Autor se nesoustřeďuje jen na holá fakta, ale spíše na psychologii postav, na jejich jednání a uvažování.
• Děj se odehrává v Praze roku 1942, v období heydrichiády, krátce po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha.

 

Rozbor díla: Romeo, Julie a tma

Základní charakteristika:

• Psychologická novela s rámcovou kompozicí.
• Příběh tragické lásky dvou mladých lidí, studenta Pavla a židovky Ester, v době nacistické okupace.

 

Téma a motivy:

• Téma: Boj dobra se zlem, láska v kontrastu s hrůzami války, pomoc bližnímu v ohrožení života, odsouzení fašismu a rasové perzekuce.
• Motivy: Láska, strach, tma (symbol války a útlaku), světlo (symbol bezpečí v úkrytu), hvězdy, obětování se.

 

Hlavní myšlenka:

• Dílo odsuzuje válku, která ničí vše, včetně lásky a nevinných životů.
• Autor zdůrazňuje statečnost lidí za války a ukazuje, že i v nejtemnějších dobách může vzniknout něco krásného a čistého.
• Kontrast mezi tmou (válka, nenávist) a láskou (vztah Pavla a Ester, rodičovská láska).
• Smyslem díla je ukázat, že není důležité jen žít, ale zachovat si svou tvář, čest a lidskost, i kdyby to mělo znamenat smrt.

 

Vypravěč:

• Kniha je psána v er-formě.
• Vypravěč je vševědoucí, ale děj je nahlížen především z úhlu pohledu hlavní postavy, Pavla. Jeho vnitřní monology a pocity jsou klíčové pro pochopení příběhu.

 

Kompozice:

• Kniha je členěna do 13 kapitol, z nichž první (prolog) a poslední (epilog) tvoří rámec příběhu (začínají stejnou větou: „Staré domy jsou jako staří lidé, plné vzpomínek…“).
• Na začátku knihy je citována část z díla Williama Shakespeara – Romeo a Julie.
• V díle je patrný shakespearovský motiv tragické lásky. Zatímco v originále brání lásce znepřátelené rody, zde je to fašismus.
• Konec je tragický, ale na rozdíl od Shakespeara umírá pouze jedna z hlavních postav (Ester) a závěr vyznívá optimisticky, protože Pavel se rozhodne žít dál.
• Děj je chronologický, ale objevuje se i retrospektiva (vzpomínky Ester na dětství a rodinu).
• Příběh je krátký a vystupuje v něm málo postav.
• Objevují se prvky existencialismu (prožívání života a hledání jeho smyslu) i realismu (věrné zobrazení doby a krutosti války).

 

Jazyk a styl:

• Jazyk vypravěče je spisovný.
• Postavy mluví hovorovou až obecnou češtinou (např. *žrout*), je použit studentský slang a německé výrazy (*Schau mal*).
• V textu se objevují přechodníky, časté dialogy a vnitřní monology Pavla.
• Převažuje vyprávěcí styl, místy úvahový (Pavel přemýšlí o důsledcích) a popisný (popis situace v Praze).
• Věty jsou jednoduché i souvětí, často nedokončené, což zvyšuje napětí.

 

Básnické prostředky v díle:

• Metafora: *žebronila s rozhořelou tváří*
• Personifikace: *požár do nich vstoupil současně*
• Oxymóron: *hladil ji s tvrdou něhou po tváři*

 

Časoprostor:

• Čas: Květen a červen roku 1942, období heydrichiády.
• Prostor: Praha, zejména činžovní dům, kde se Ester ukrývá v malé místnosti vedle krejčovské dílny.

 

Postavy:

• Pavel: Student posledního ročníku gymnázia, syn krejčího. Je statečný, obětavý, čestný a romantik. Pomoc Ester bere nejprve jako samozřejmost, ale postupně se do ní zamiluje a byl by pro ni schopen i zemřít. Miluje hvězdy.
• Ester: Mladá židovská dívka, dcera lékaře. Její rodina byla odvezena do Terezína. Zpočátku je nekomunikativní a vystrašená, ale je milá, upřímná a na nic si nehraje. Cítí se méněcenná a osamocená, ale díky Pavlovi nachází štěstí. Nakonec se obětuje, aby zachránila Pavla a jeho rodinu.
• Pavlovi rodiče: Jsou starostliví, mají o Pavla velký strach. Kvůli jeho lžím k němu ztratili důvěru. Otec je krejčí a nakonec se rozhodne Pavlovi s Ester pomoci. Matka je vážně nemocná, a proto jí o Ester raději nic neřeknou.
• tovaryš Čepek: Pracuje u Pavlova otce v dílně. Na začátku je odhodlaný bojovat proti fašismu, ale postupně ztrácí naději. Pomáhá Ester a snaží se ji ukrýt.
• Rejsek: Obyvatel domu, kolaborant (spolupracoval s Němci) a opilec. Je zlomený smrtí syna na bojišti a smrtí manželky. Jakmile se dozví o Ester, chce se jí zbavit a prozradí ji.
• Malíř z podkroví: Tichý obyvatel domu, v příběhu téměř nevystupuje, je odvlečen gestapem.
• Vojta: Pavlův spolužák a kamarád.

 

Děj:

Příběh začíná v Praze v květnu 1942. Student posledního ročníku gymnázia Pavel se v parku náhodně setkává s plačící dívkou. Všimne si, že má na kabátě žlutou hvězdu s nápisem Jude. Dívka, Ester, se mu svěří, že se měla dostavit k transportu do koncentračního tábora, ale ze strachu nepřišla. Její rodiče už jsou v Terezíně a neozývají se. Pavel se rozhodne jí pomoci a ukryje ji v malé místnosti vedle krejčovské dílny svého otce.

Pavel nosí Ester jídlo a stará se o ni. Doma musí lhát, kde tráví čas, čímž roste nedůvěra mezi ním a rodiči. Situace se dramaticky zhorší po atentátu na Reinharda Heydricha. Je vyhlášeno stanné právo, zákaz vycházení a hrozí trest smrti každému, kdo schovává nepřátele říše. Pavel si uvědomuje obrovské nebezpečí, které hrozí nejen jemu a Ester, ale i celé jeho rodině.

Mezi Pavlem a Ester postupně vzniká hluboký cit. Povídají si, hrají karty a jejich vztah přeroste v lásku. Prožívají spolu vzácné chvíle štěstí a bezpečí uprostřed všudypřítomné tmy a strachu. Pavel se snaží Ester chránit před zprávami z vnějšího světa, ale napětí a obavy v něm sílí.

Jednoho dne Ester náhodou objeví krejčovský tovaryš Čepek, který však slíbí, že ji neprozradí. V domě ale bydlí také kolaborant Rejsek, který si u Pavlova otce nechává šít kabát. Během zkoušky má podezřelé řeči a dívá se směrem k místnosti, kde se Ester skrývá. Pavel tuší nebezpečí.

Po vypálení Lidic se teror ještě stupňuje. Z domu je gestapem odveden starý malíř. Ester si jednoho dne tajně pustí rádio a dozví se o všech hrůzách, které se venku dějí. Vyděsí se a chce odejít. Mezitím se o ní od Čepka dozví Pavlův otec, který se rozhodne oběma pomoci a navrhne, aby Ester odvezli k tetě na venkov. V noci si Pavel všimne, že někdo na vrata jejich domu nakreslil židovskou hvězdu.

V noci, kdy jsou v kostele odhaleni atentátníci, vtrhnou do Prahy vojáci a rozpoutá se střelba. Rejsek, který o Ester ví, začne v domě panikařit a vyčítat ostatním, že je všechny ohrožuje. Chce ji z domu vyhnat. Obyvatelé domu vtrhnou do jejího úkrytu, ale Čepek ji stihne schovat v dílně. Ester však nechce nikoho dál ohrožovat, vyjde z úkrytu a rozhodne se odejít.

Ester vybíhá do nočních ulic plných vojáků a střelby. V panice a představách, že vidí svého otce, běží přes park, kde je zasažena a umírá. Kniha končí kapitolou, kde Pavel vchází do prázdné místnosti. Cítí obrovskou bolest a prázdnotu, ale v hlavě slyší Esterin hlas, který mu říká, že musí žít. Přemýšlí, jestli má život smysl, pak se ale vzpamatuje a rozhodne se žít dál.

 

Citovaná literatura

1. Čeští spisovatelé 20. století. (1985). Československý spisovatel.
2. Jan Otčenášek. (nedatováno). Načteno z Wikipedie: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Ot%C4%8Den%C3%A1%C5%A1ek
3. Online výuka češtiny. (nedatováno). Načteno z http://www.onlinevyukacestiny.cz/2012/06/21/jan-otcenasek-romeo-julie-tma-rozbor-urceny-pro-maturanty/: http://www.onlinevyukacestiny.cz/2012/06/21/jan-otcenasek-romeo-julie-tma-rozbor-urceny-pro-maturanty/
4. Otčenášek, J. (1984). Romeo, Julie a tma. Práce edice Příliv.
5. Školní četba na dlani. (1993). Praha: nakladatelství Erika.
6. Slovník českých spisovatelů. (2000). Praha: nakladatelství Libri.
7. RZOUNEK, V. Jan Otčenášek. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. s. 91.

 

Doplňující informace:

 

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.