Autor: Karel Jaromír Erben
Rozbor přidal(a): Pavel Chytil
Autor: Karel Jaromír Erben (1811-1870)
- Český historik, právník, spisovatel, básník, překladatel, folklorista a archivář
- Narodil se v Miletíně pod Zvičinou (nedaleko Hořic v Podkrkonoší)
- Vystudoval právnickou a filozofickou fakultu na Univerzitě Karlově
- Byl sekretářem Českého národního muzea (od 1843)
- Od roku 1851 působil jako první archivář města Prahy, od roku 1864 jako ředitel pomocných úřadů pražských (vysoký úředník na pražském magistrátu)
- Stýkal se s Karlem Hynkem Máchou, Františkem Palackým, Pavlem Josefem Šafaříkem a dalšími osobnostmi národního obrození
- Pomáhal Palackému spravovat velmi zanedbaný stavovský archiv
- Znám jako sběratel lidové poezie, kterou obdivoval a považoval ji za duchovní odkaz národa
- Je považován za zakladatele české moderní balady, které pozdější autoři jako Neruda, Wolker nebo Bezruč dali sociální podtext
- Byl 2× ženatý (1. manželka Betyna Mečířová zemřela 1845, 2. manželka Anna Dornreichová od 1850)
- Umírá na tuberkulózu roku 1870 v Praze
- Podílel se na utváření spisovné češtiny, byl členem jazykové komise Matice české
Další autorova díla:
- Prostonárodní české písně a říkadla – 1842-1845, pětidílná sbírka folklóru z Čech, nejvýznamnější dílo svého druhu
- Písně národní v Čechách – obsahuje přes 2000 písní (spolu s F. Palackým, vydáno 1862-1864)
- Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních – 1865, srovnávací studie slovanského folklóru
- České pohádky – například Tři zlaté vlasy děda Vševěda, O Zlatovlásce, Hrnečku, vař!, Dlouhý, Široký a Bystrozraký
- Rukopis musejní letopisů Kosmových – historické dílo, vydání středověké kroniky
- Sebrané spisy české – edice děl staré české literatury (Jana Husa, Tomáše ze Štítného)
- Vlastenecké básně: Mladší bratr, Večer
Literárně-historický kontext
Romantismus v českých zemích
- Datování: 1830-1848 (3. fáze národního obrození – vrcholná/romantická fáze)
- Umělecký a filozofický směr, ve kterém cit převládá nad rozumem
- Vznikl na konci 18. století v Anglii (jezerní básníci – Wordsworth, Coleridge) a v Německu, do českých zemí přichází v 30. letech 19. století
- Hlavní znaky romantismu:
- důraz na city, fantazii a individualismus
- zájem o lidovou slovesnost, národní tradice a historii (zejména středověk)
- výjimečný hrdina ve výjimečné situaci a prostředí (temné noci, hřbitovy, zříceniny, lesy, jezera)
- hrdina je nevyrovnaný, řídí se citem, vyvolá konflikt se světem, končí to tragicky
- vztah k přírode, nadpřirozené bytosti
- Český romantismus se liší od západoevropského:
- objektivní romantismus (Erben, Tyl) – čerpá z lidové slovesnosti, zdůrazňuje kolektivní hodnoty a mravní ponaučení, postavy pokorně přijímají osud
- subjektivní romantismus (Mácha) – autor vyjadřuje vlastní pocity a prožitky, individualismus, bouřlivé postavy
- Český romantismus je spjat s národním obrozením – má vlastenecký charakter, snaží se napravit společnost a obnovit český jazyk
Kontext národního obrození (3. fáze 1830-1848):
- Období tzv. předbřeznové doby (před revolucí 1848)
- Růst politického uvědomění, boj za politická práva českého národa
- Vlna revolucí v Evropě (1830 – Francie, 1848 – revoluční rok)
- V Rakousku vládne metternichovský absolutismus (cenzura, potlačování svobod)
- Po revoluci 1848 nastává bachovský absolutismus (1849-1859) – ještě tvrdší útlak
- Rozdělení na liberální proud (Palacký, Rieger) a radikálně demokratický proud (Sabina, Frič)
- Čeština se pomalu stává jazykem veřejného života, rozvoj divadla
Další autoři českého romantismu:
- Karel Hynek Mácha (1810-1836) – subjektivní romantismus
- Máj – lyricko-epická báseň. Vilém (vůdce loupežníků) zabije svůdce své milé Jarmily, zjistí, že to byl jeho otec. Je odsouzen a popraven na popravišti u Máchova jezera, lámán v kole. Jarmila se utopí. Báseň má 4 zpěvy + předpěv a 2 mezizpěvy (tanec duchů na popravišti). Po sedmi letech přichází na popraviště Hynek (= Mácha sám).
- Večer na Bezdězu – romantická povídka, půlnoční dojmy z krajiny
- Marinka – povídka o krásné ženě, kterou Mácha miloval
- Cikáni – nedokončený román o lásce a svobodě
- Josef Kajetán Tyl (1808-1856) – dramatik, objektivní romantismus
- Pohádkové hry: Jiříkovo vidění, Tvrdohlavá žena
- Strakonický dudák – Švanda má maminku vílu, která mu vyprosí kouzelné dudy. Švanda miluje Dorotku, dceru hajného. Ten mu ji dát nechce, protože je chudý. Jde do světa vydělat a potká se s Vocílkou, ten ho však zneužívá. Dorotka s kamarádkou Rosavou (=Kalafuna) se ho vydají hledat, protože se nevrací, a najdou ho ve vězení, protože odmítl ruku princezny. Vrací se domů a svatba se koná, i když je chudý.
- Historické hry: Jan Hus, Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové
- Fidlovačka – hra o slavnosti ševců, kde slepý houslista Mareš hraje píseň Kde domov můj. Tyl píše slova, hudbu skládá František Škroup. Píseň se ujala a stala se českou hymnou.
- Karel Havlíček Borovský (1821-1856) – satirik, novinář, politik
- Křest svatého Vladimíra – satirická báseň. Car Vladimir chce, aby mu Perun (pohanský bůh) zahřměl na jeho svátek, on však odmítá. Nechá ho zabít a Rusko tedy nemá boha. Vypíše konkurz na nového boha a vyhraje křesťanství. Satira na náboženství a moc.
- Král Lávra – satirická báseň. Dobrý král má oslí uši. Nechal si narůst dlouhé vlasy a po stříhání každého holiče popravil. Kukulín, mladičký syn vdovy, slíbí, že to nikomu neprozradí, ale aby si ulevil, našeptá tajemství do staré vrby. Kolem jdou muzikanti a basista si z vrby vyřeže nový kolíček, když začne hrát, basa sama tajemství vyzpívá. Lávra už nikoho nepopravil, tajemství bylo venku. Satira na Františka Josefa I.
- Tyrolské elegie – osobní lyrika z vyhnanství v Brixenu (Tyrolsko)
- Epigramy – satirické krátké básně
- Božena Němcová (1820-1862) – prozaička, sběratelka folklóru, realistické prvky
- Národní báchorky a pověsti – sbírka českých pohádek a pověstí
- Babička – idyla o venkovském životě. Babička Magdalena Novotná (vzor = Erbenova tchyně) přijíždí na Staré bělidlo za rodinou Prošků (Panklů). Je přirozeně velmi moudrá, laskavá, pomáhá všem. Vzpomínky na dětství autorky.
- Divá Bára – povídka. Bára je dcera ovčáka, má mrtvou matku, o vše se musí starat sama. Je rázná, nebojácná, vždy si umí poradit.
- V zámku a podzámčí – novela o sociálních rozdílech. Na zámku sídlí měšťané Skočdopolovi (vznešená rodina). Mají psa Jolyho, kterého zachrání Vojtíšek, syn služebnictva. Je za to jmenován na Jolyho sluhou. Vyjde najevo, že pan Skočdopole má nemanželského syna a oba chlapce vezmou na zámek a starají se o ně.
- Chytrá horákyně – pohádka o Mance, dceři chudého chalupníka. Je velmi chytrá a přijde na to pan soudce, protože rozluští hádanku při sporu o krávu. Pozve ji k sobě, ale musí splnit podmínku: přijít ani ve dne ani v noci, ani ustrojená ani nahá, ani pěšky ani na voze. Přijede za svítání v pytli na koze. Vezme si ji, ale nesmí se mu plést do soudcování. Ona tuto podmínku poruší (pomůže chudému sedlákovi) a musí se vrátit k otci, ale může si vzít, co je jí nejmilejší. Opije soudce a přenese ho do chaloupky. Je jí vše odpuštěno a začne soudit ona, v zemi je vše v pořádku.
- František Ladislav Čelakovský (1799-1852) – básník
- Ohlas písní ruských – ohlasová poezie (napodobování lidových písní)
- Ohlas písní českých – ohlasová poezie
Zahraniční autoři romantismu:
- Anglie: William Wordsworth, Samuel Taylor Coleridge (jezerní básníci), George Gordon Byron, Walter Scott
- Francie: Victor Hugo (Chrám Matky Boží v Paříži, Bídníci), Alexandre Dumas (Tři mušketýři)
- Německo: bratři Grimmové (sběratelé pohádek), Johann Wolfgang Goethe (Faust), Friedrich Schiller
- Rusko: Alexandr Sergejevič Puškin (Evžen Oněgin), Michail Jurjevič Lermontov
- USA: Edgar Allan Poe (povídky hrůzy)
Rozbor díla: Kytice
Základní informace:
- Původní název: Kytice z pověstí národních
- Rok vydání: 1. vydání 1853 (12 balad), 2. vydání 1861 (13 balad – přidána Lilie + oddíl Písně + rozšířené Poznamenání), poslední vydání za života 1864
- Druh: lyricko-epický (kombinace lyrika + epika)
- Forma: poezie (vázaný verš)
- Žánr: balady (některé mají rysy pohádek, pověstí nebo legend)
- Literární směr: romantismus (český objektivní romantismus)
- Námět: čerpá z českých lidových pověstí, pohádek a balad, které Erben sbíral po českých vsích
Okolnosti vzniku:
- Erben na Kytici pracoval přes 20 let (nejstarší báseň Polednice z roku 1834)
- Básně nejdříve vycházely jednotlivě v časopisech (Květy, Pražský posel) a dočkaly se velké slávy
- První vydání vyšlo v roce 1853 v době bachovského absolutismu (1849-1859) – tvrdý útlak, cenzura
- Vlastenci se přestali stýkat, básně jsou částečně jinotajné (např. Kytice a Věštkyně = vlastenecké alegorické básně: matka = vlast, děti = národ)
- Druhé vydání 1861 přidává baladu Lilie (porušuje zrcadlovou kompozici) + oddíl Písně + rozšířené Poznamenání (vysvětlení, odkud Erben vzal motivy)
Téma a motivy:
- Hlavní téma: vina a trest (často nepřiměřený), osudovost, mateřská láska
- Motivy:
- provinění (úmyslné i neúmyslné) a nevyhnutelný, krutý trest
- mezilidské vztahy – především mateřská láska, vztah matky a dítěte
- marný boj proti nadpřirozeným silám a přírodě
- vztah živých a mrtvých
- lidská hřešnost – závist, chamtivost, zrada, rouhání, vražda
- pokání, odpuštění, milost boží
- vlastenectví (Kytice, Věštkyně)
- Humanistické a morálně naučné příběhy prostoupené filosofickými úvahami, které hledají duchovní smysl lidského života
- Poselství: nutnost hledání lásky, přátelství, moudrosti a odpovědnosti; dodržování mravního řádu
Kompozice:
- Sbírka obsahuje 13 lyricko-epických básní (původně 12, v 2. vydání přidána Lilie)
- Velmi promyšlená zrcadlová kompozice – balady na základě shodných znaků korespondují (první s poslední, druhá s předposlední a tak dále):
- Kytice × Věštkyně (13) – naděje a víra v lepší budoucnost vlastencům, vlastenecké básně, alegorie (matka = vlast, děti = národ)
- Poklad × Dceřina kletba (12) – narušení vztahu mezi matkou a dítětem, mateřská vina
- Svatební košile × Vrba (10) – přeměna člověka, vztah živých a mrtvých (v 2. vydání je místo Vrby Lilie, ta se ale do kompozice nepočítá)
- Polednice × Vodník (9) – záporná role nadpřirozených postav, konflikt dvou mateřských lásek
- Zlatý kolovrat × Záhořovo lože (8) – vina a konečné vykoupení, spravedlnost, pokání
- Štědrý den × Holoubek (7) – kontrasty (štěstí × smrt, láska × zrada)
- Holoubek – střed sbírky, osa symetrie
- Lilie – přidána až v 2. vydání 1861, porušuje zrcadlovou kompozici (lichá báseň)
- Poznamenání – závěrečná část, kde Erben vysvětluje, odkud vzal motivy a jak je upravil
- Každá báseň má chronologickou kompozici – začíná staticky obecným úvodem do děje, poté následuje klíčová událost, která je tragicky ukončená. Plyne z toho morální ponaučení.
- Baladická zkratka – děj je zhuštěn do krátkého časového úseku, autor se zabývá pouze klíčovými okamžiky, vše ostatní si musí čtenář domyslet
Časoprostor:
- Děj se odehrává ve venkovském prostředí (vesnice, chalupy, lesy, jezera, hřbitovy)
- Čas není přesně určen – neurčená minulost, cyklický čas
- Výjimečné prostředí: temné noci, hřbitovy, tajemné lesy, jezera – typické pro romantismus
Postavy:
- Kromě Záhořova lože jsou všechny hlavní hrdinky ženy, často matky
- Matky se i přes nepochybnou mateřskou lásku proviní na potomkovi (Poklad, Polednice, Holoubek)
- Postavy nejsou typicky romanticky rozpolcené – nepouštějí se do boje se světem, ale pokorně přijímají svůj osud a trest (rozdíl oproti západoevropskému romantismu)
- Objevují se nadpřirozené bytosti – vodník, polednice, mrtvý milý, kouzelný stařec
- Celá kniha je protknuta magií, tajemnými silami a nadpřirozenem
- Je zde připomenuta síla přírody, což poukazuje na pohanský původ příběhů
Vyprávění:
- Er-forma (3. osoba) – objektivní vypravěč
- Časté použití přímé řeči – dialogy zvyšují dramatičnost
Jazyk a styl:
- Spisovný jazyk s archaismy (bodejž, kdos, proň) a historismy
- Ekonomický jazyk – úspornost, krátké věty, chybí slovesa (nahrazena citoslovci: hop, klop, bác)
- Zvukomalba – napodobování zvuků (bouch, bác, klop)
- Básnické prostředky: metafory, personifikace, přirovnání, epiteta (básnické přívlastky), alegorie, eufemismy, inverze
- Figury: anafora (opakování na začátku veršů), epifora (opakování na konci), apostrofa (oslovení), gradace, antiteze
- Refréna – opakování částí textu
Veršová výstavba:
- Básně mají pravidelný rytmus a metrum
- Verš je slabotonický (pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik)
- Rým je sdružený (aa bb) nebo střídavý (ab ab)
- Střídání daktylu (– ◡ ◡) a trocheje (– ◡)
- Verš tzv. gnomický (krátký a hutný, působí jako přísloví)
- Zvukem se podobají lidovým písním – poezie je jednoduchá, pro široký okruh veřejnosti
Ozvuk díla:
- Dílo je dodnes živé a aktuální, patří k povinné četbě na školách
- Bylo zdramatizováno Jiřím Suchým v divadle Semafor (70. léta 20. století) – muzikál Kytice s hudbou Ferdinanda Havlíka
- Dostalo se mu také filmové podoby – režie F. A. Brabec (2000), sedm balad: Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý den. Film oceněn Českým lvem.
- Dílo ovlivnilo další básníky (Jan Neruda, Jiří Wolker, Petr Bezruč – sociální balady)
Stručné obsahy balad:
1. KYTICE (Mateřídouška)
- Zemřela matka a zůstalo po ní sedm sirotků, kteří ji každé ráno navštěvují na hrobě
- Bylo jí jich líto, tak se k nim vrátí v podobě květin, které vyrostou na hrobě
- Děti ji poznají podle vůně a nazvou ji mateřídouškou
- Poté promlouvá autor: natrhal mateřídoušku a ptá se, komu ji má přinést. Zavážel ji, ovine stužkou a ukáže jí cestu do širých zemí, kde má rodinu. Pak doufá, že ji najde některý syn, který se k ní nakloní.
- Alegorický význam: autor ke kytici přirovnává celou sbírku. Matka symbolizuje vlast, děti národ.
- Ponaučení: vlastenecké poselství, láska k vlasti
2. POKLAD
- Je Velký pátek a lidé se sbíhají do kostela. Mladá vdova jde lesem a nese v náručí dítě, spěchá, protože z kostela už slyší zpěv
- Najednou vidí kámen, který tam nikdy nebyl. Vidí uvnitř světlo a zvědavost ji přesvědčí vejít dovnitř
- Nalezne tam zlato, rubínem vysázené stěny, mramorovou podlahu. Začne si vykládat, jak by trocha pokladu ji i dítě zachránila
- Chlapce položí na zem a sbírá, co může, protože věří, že ji tam poslal Bůh. Nemá však už jak odnést chlapce, utěší ho, že hned bude zpátky
- Utíká domů a zase zpět pro více zlata. Syn na ni stále volá, ale jí je přednější zlato. Utíká znovu s nákladem domů a plánuje si budoucnost jako paní
- Otočí se na truhlici a poklad se změní v kamení. Běží, co může, ale skála i s dítětem zmizela
- Ptá se, kde je její dítě a hlásek se ozývá zpod země. Žena si trhá vlasy, je zkrvavená a bledá na smrt
- Na další Velký pátek (o rok později) jde opět kolem a uvidí skálu. Běží dovnitř, zlata si nevšímá, najde dítě živé a zdravé a utíká pryč
- Líbá jej a pláče. Všimne si, že má v klíně stále zlaťáky, ale už se o ně nezajímá, děkuje Bohu za dítě
- Báseň končí částí, kdy kostel je již dávno zbořen a stařec jen vypráví pověst o vdově a pokladu
- Ponaučení: chamtivost je hřích, ale pokáním a láskou k dítěti lze zlehčit trest
3. SVATEBNÍ KOŠILE
- U obrázku Panny Marie, který visí na stěně, klečí, pláče a naříká dívka. Zemřela jí celá rodina a milý se stále nevrátil z ciziny
- Než odcházel, řekl jí, aby zasela len, každý den na něj vzpomínala, předla, polévala plátno, vyšívala košile a až je ušije, uvine si věneček
- Vše už udělala, milý ale stále nikde. Prosí Pannu Marii, aby jí ho vrátila, nebo se zabije
- Obraz se pohne a lampa zhasne. Na okno zaťuká milý a láká ji ven. Již jedenáctá odbila
- Ona s ním chce zůstat doma, je již pozdě. On ji přemlouvá, že si ji musí vzít, než zakokrhá kohout
- Ptá se jí, jestli se nebojí, ona je však šťastná, že je s ním. Ptá se ho na jeho rodiče, ale on neodpovídá
- Místo toho se ptá, co má v pravé ruce. Má modlící knížky, které jí vezme a zahodí. Znovu se ptá, jestli se nebojí. Jsou o 10 mil dále
- Ona se vyptává na světničku. Ptá se jí, co to má za pasem. Má růženec a on jí ho zase zahodí. Znovu se ptá, jestli se nebojí. Jsou o 20 mil dále
- Řekne mu jen, ať trochu zpomalí, on ale nechce. Zahodí ji i křížek po mamince, co má na krku. Jsou o 30 mil dále
- Pak už jsou na hřbitově. Dívka se poleká. Milý říká, že kostel je jeho hrad a řady křížů jeho sad
- Dívka prosí, aby ji nechal. Chce, aby přeskočila zeď, ona mu řekne, ať jde první. Přehodí uzlík s košilemi, které sebou nese a přeskočí
- Ona uteče do márnice (umrlčí komory) a sklapne závoru. Tam leží mrtvý a milý na něj promlouvá, ať mu otevře závoru
- Dívka se modlí a mrtvý ulehne. Milý na něj znova mluví a on vstává. Dívka se znova modlí a on ulehá zpět
- Do třetice stejná situace, vtom však zakokrhá kohout. Mrtvý padne na zem a mrtvý milý zmizí
- Když jdou ráno lidé na mši, vidí odkrytý hrob, dívku v umrlčí komoře a na každé mohyle útržky z košile
- Ponaučení: nesmíme nutit osud, víra v Boha a modlitba zachraňuje
4. POLEDNICE
- Matka stojí u kamen a vaří oběd pro svého muže. Je poledne. Jejich dítě zlobí, ona s ním nemá dostatek trpělivosti
- Hrozí mu zavoláním Polednice (nadpřirozená bytost). Dítě nedbá varování, zlobí dál a zahazuje hračky (husara, kočárek, kohouta)
- Matka to nevydrží a zavolá na něj Polednici. A hle, tu kdos u světnice dvéře zlehka odmyká
- Je malá, hnědá a má křivé hnáty. Plíží se tiše ke stolu, kde matka vine dítě na svůj klín
- Už po něm vztahuje ruku, matka přivine dítě pevně k sobě a omdlí
- V poledne (když hodiny odbíjejí) vchází táta do dveří, matku stěží vzkřísí, ale dítě je zalknuté (udusila ho svým objetím)
- Baladická zkratka: děj se odehrává ve velmi malém časovém úseku (po dobu úderů odbíjení poledne)
- Ponaučení: slova mají moc, trest je nepřiměřený vině (matka chtěla dítě ochránit, ale zabila ho)
5. ZLATÝ KOLOVRAT
- Má typicky pohádkový motiv, balada je rozdělena do šesti částí
- Král je na lovu v lese, zabloudí a zabuší na dveře chalupy, aby poprosil o vodu
- Otevře mu nádherná dívka Dornička, král ji požádá o ruku. Dívka mu sdělí, že o její ruku musí požádat její nevlastní matku (babu), která je i s nevlastní sestrou ve městě
- Další den se král vrací k chalupě, otevře mu ohyzdná baba. Král se představí a požádá ji o ruku její nevlastní dcery. Babizna mu ale nabízí svou vlastní dceru
- On odmítne a přikáže jí, aby druhý den přivedla na hrad jeho vyvolenou Dorniku
- Matka jde s oběma sestrami přes les na královský hrad. Cestou baba Dorniku zabije, vyloupne ji oči a useká hnáty (ruce a nohy)
- Vlastní dcera se pak vydává za Dorniku (jsou si k nerozeznání podobné), král si ji vezme, po čase ale odjíždí do boje. Zatím uloží své ženě, aby pilně předla
- V lese nachází kouzelný stařeček tělo Dorniky. Vyšle své pachole na hrad, aby vyměnil useknuté nohy za zlatý kolovrat, poté vymění ruce za zlatou přeslici a nakonec vymění oči za zlatý kužel
- V lese stařec Dorniku složí dohromady a oživí ji živou vodou
- Král se vrací z války a ptá se ženy, jestli pilně předla po dobu jeho nepřítomnosti. Žena mu předvádí zlatý kolovrat, který vyměnila za kusy těla
- Král ji žádá, aby na něm upředla zlatou nit. Když začne, kolovrat začal zpívat, jak matka s dcerou Dorniku zabily a jak krále ošidily
- Král se zděsí a vydá se hledat do lesů Dorniku. Nalézá ji, vezme si ji za ženu
- Jako trest nechá udělat matce i její dceři to, co ony udělaly Dorničce – vyloupne jim oči a useká hnáty. Ve čtyřech vlcích končí (každý vlk drží v tlamě jednu nohu)
- Kolovrat už nikdy nezahrál a ani jej nikdo neviděl
- Ponaučení: dobro vítězí nad zlem, spravedlnost vítězí, závist a chamtivost se trestají
6. ŠTĚDRÝ DEN
- Je zima, ve světnici hoří krb a děvčata předou len. Přijde mládenec Václav a žádá pilnou dívku za ženu. Hana začne příst svatební košile
- Je Štědrý den a pod lesem stojí dvě staré zasněžené vrby, pod kterými je zamrzlé jezero. Tam se má o půlnoci zjevit dívce hoch, který je jí souzený (lidový zvyk)
- Jdou tam o půlnoci dvě dívky – Marie a Hana, obě láká stejný chlapec Václav
- Je noc po Štědrém večeru. Hana tam vidí mužskou postavu v zeleném kabátu, klobouku a s kyticí, kterou od ní dostal. Je to sám Václav – vidí svatbu
- Marie tam vidí kostel, uvnitř družičky a uprostřed rakev a černý kříž – vidí svůj pohřeb
- Je léto a Hanka se opravdu vdá za Václava. Po létě vynášejí rakev, Marie zemřela
- V zimě zase hoří krb a dívky předou. Jedna promluví: bodá ji v srdci při pomyšlení, že jim už dvě chybí – jedna šije košile, druhá hnije v zemi
- Lepší je snít v naději, než znát strašlivou jistotu
- Ponaučení: nelze předpovídat budoucnost, osud je neúprosný, lepší žít v přítomnosti
7. HOLOUBEK
- Okolo hřbitova šla mladá, hezká vdova. Po zelené louce jede pěkný panic. Utěšuje ji, aby neplakala, a raději si vzala za muže jeho
- Do měsíce šila šaty na svatbu. Okolo hřbitova jedou tedy ženich a nevěsta. Koná se svatba a nevěsta je šťastná
- Už jsou to 3 roky, co nebožtík zemřel. Na jeho hrobě roste tráva a doubek, na kterém sedává bílý holoubek
- Tam vrká – ale tak, že z něj každému puká srdce. Nejvíce však ženě, která si u toho rve vlasy
- Křičí na něj, aby toho nechal, nebo
