Na západní frontě klid – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Na západní frontě klid

Autor: Erich Maria Remarque

Přidal(a): Klara

 

Erich Maria Remarque (*1898 – †1970)

• Vlastním jménem Erich Paul Remark.
• Německý spisovatel, který studoval na učitelském ústavu v Münsteru.
• V roce 1916 odešel jako osmnáctiletý do první světové války, na západní frontě byl brzy vážně raněn a konec války prožil v lazaretu v Duisburgu.
• Po návratu z války měl problémy začlenit se do normální společnosti.
• Vystřídal řadu povolání – malíř, hudebník, učitel, automobilový závodník, obchodní cestující, redaktor časopisů „Sport im Bild“ v Berlíně a „Echo Continental“ v Hannoveru.
• Oženil se s Ilse Juttou Zambonovou, manželství však trvalo pouze 7 let, skončilo v roce 1931, kdy emigroval do švýcarské Ascony.
• Proslavil se knihou Na západní frontě klid, která mu zajistila celosvětový úspěch.
• Ihned po nástupu nacismu (1933) se dostal na index zakázaných autorů a v roce 1938 byl zbaven německého občanství.
• Nacistická propaganda ho označila za „literárního zrádce“ a jeho knihy byly veřejně páleny, protože jeho popis války byl pro militantní režim krajně nevhodný. Propaganda také tvrdila, že je ve skutečnosti Paul Kramer (Remarque pozpátku), Žid, který se války nikdy nezúčastnil.
• V roce 1939 emigroval do New Yorku, kde získal americké občanství.
• Během druhé světové války zemřela jedna z jeho sester v koncentračním táboře, což ho později podnítilo k napsání knihy Jiskra života.
• Ve svých dílech se věnuje tzv. „ztracené generaci“, ke které se přihlásil, ačkoliv do ní formálně nepatřil, protože nebyl Američan.
• V roce 1958 se znovu oženil s americkou filmovou hvězdou Paulette Goddard, bývalou manželkou Charlieho Chaplina.
• Do vlasti se Remarque po válce nikdy nevrátil.
• Umírá na srdeční chorobu 25. září 1970 na klinice ve švýcarském Locarnu.
• Jeho nejúspěšnější díla Na západní frontě klid a Vítězný oblouk byla zfilmována.

 

Další díla:

• Žena se zlatýma očima (1918)
• Domov snů (1920)
• Stanice na obzoru (1928)
• Miluj bližního svého (1941)
• Poslední stanice (1956) – divadelní hra
• Noc v Lisabonu (1962)
• Stíny v ráji (1971)

 

Literárně-historický kontext

Ztracená generace

• Autoři tzv. ztracené generace byli poznamenáni svými zážitky z první světové války, které se promítaly do jejich tvorby. Jejich díla se vyznačují skepsí, deziluzí a pacifistickým postojem.

 

Rozbor díla: Na západní frontě klid

Základní charakteristika:

• Literární druh: epika
• Literární žánr: válečný historický román
• Překladatel: František Gel

 

Hlavní myšlenka:

• Kniha je pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.
• Autor v díle odsuzuje krutost války a nelidskost, která hraničí s degradací lidství. Válka mění lidi k nepoznání a podmínky na frontě je nutí se změnit. Dále se autor zaměřuje na přátelství až za hrob mezi vojáky na frontě.

 

Vypravěč:

• Vypravěčem je hlavní hrdina Pavel Bäumer, vyprávění je tedy v ich-formě.
• Zpráva o Pavlově smrti na samém konci knihy je psána v er-formě.
• V textu se objevují dialogy (přímá řeč), ale převažují vypravěčovy monology a úvahy.

 

Kompozice:

• Román je rozdělen do čtrnácti kapitol, které jsou řazeny spíše volně než chronologicky, ale tak, aby postupně vytvářely jednotný obraz o životě na frontě.
• Ke konci románu se kapitoly zkracují, v závěru je již jen stručně zmíněna Paulova smrt a nadcházející konec války.
• V díle se objevuje retrospektiva – vypravěč často vzpomíná na minulost a život před válkou.
• Dílo je uvedeno mottem: „Kniha je pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.“

 

Jazyk a styl:

• Jazyk je převážně spisovný, ale objevují se i vulgarismy a vojenský slang.
• Styl je velmi popisný a detailní, což přispívá k autenticitě a syrovosti vyprávění.
• Autor využívá ironii, nejvýrazněji v samotném názvu a závěru knihy: „Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě klid.“

 

Časoprostor:

• Místo: Děj se odehrává především na západní frontě ve Francii. Část děje se odehrává i v Německu, když je Pavel na dovolené nebo vzpomíná na domov a školu.
• Čas: Příběh se odehrává během první světové války, dějová linie se táhne přibližně od roku 1916 do října 1918.

 

Postavy:

• Pavel Bäumer: Hlavní postava a vypravěč příběhu. Na začátku odhodlaný student, kterého válka naprosto změní. Stává se tvrdším, otupělým a přátelé na frontě jsou pro něj víc než rodina. Často vzpomíná na své mládí a dobrovolně vstupuje do armády.
• Stanislav Katczinsky: Čtyřicetiletý vedoucí roty, nejstarší a nejzkušenější voják. Je přátelský, vychytralý a vždy dokáže sehnat jídlo. Pro Pavla je nejlepším přítelem a mentorem. Jeho smrt Pavla hluboce zasáhne.
• Himmelstoss: Desátník, který vedl výcvik nováčků. V civilu byl listonošem. Je krutý, bezohledný a šikanuje vojáky. Na frontě se však ukáže jako zbabělec.
• Kantorek: Třídní profesor z gymnázia, který své studenty vlasteneckými řečmi přesvědčil, aby se přihlásili do armády. Je symbolem zneužití autority a odtržení od reality války.
• Albert Kropp: Bývalý spolužák Pavla Bäumera z gymnázia a jeho kamarád na frontě.
• Müller: Bývalý spolužák Pavla, který si s sebou na frontu vláčí učebnice, sní o válečné maturitě a v bubnové palbě se učí fyzikální poučky.
• Leer: Bývalý spolužák Pavla, nosí plnovous a libuje si v děvčatech.
• František Kemmerich: Bývalý spolužák Pavla, který zemře hned na začátku románu po amputaci nohy. Scéna s jeho kozačkami, které si po něm berou další vojáci, symbolizuje ztrátu sentimentu ve válce.
• Tjaden: Největší jedlík ve skupině, zámečník, který se dokáže snadno dostat z problémů.
• Deterding: Sedlák, který neustále myslí na svou usedlost a ženu. Nakonec dezertuje.

 

Děj:

Student gymnázia Pavel Bäumer je spolu se svými kamarády Müllerem, Kroppem, Kemmerichem a Leerem donucen psychickým nátlakem okolí, zejména třídního profesora Kantorka, dobrovolně narukovat do armády. Po desetitýdenním brutálním výcviku pod vedením desátníka Himmelstosse jsou chlapci posláni na západní frontu. Zde se setkávají se zkušenými vojáky jako Tjaden, Deterding a především Stanislav Katczinsky, který se stává jejich mentorem. První boje jim otevřou oči a ukážou jim skutečnou, syrovou tvář války – plynové útoky, neustálé bombardování, hlad, zimu a smrt. Jako první z přátel umírá Kemmerich po amputaci nohy. Rota je postupně decimována a doplňována nezkušenými mladíky. Pavel je později zraněn a dostává dovolenou, během níž zjišťuje, že se nedokáže začlenit zpět do civilního života a že mu nikdo nerozumí. Vrací se na frontu, kde postupně ztrácí všechny své kamarády. Poslední mu zbývá Katczinsky, ale i ten umírá, když ho Pavel nese do lazaretu. Nakonec zůstává Pavel sám. V říjnu 1918, v den, kdy je na frontě takový klid, že se zpráva vrchního velitelství omezí na větu „Na západní frontě klid“, je Pavel smrtelně zasažen.

 

Vlastní názor:

Kniha se mi velmi líbila, dobře se mi četla. Na knize oceňuji především detailní popis všeho – lidí, louky,… kniha dává veliký prostor pro zamyšlení, člověk při čtení zapomíná na běžné lidské hodnoty.

 

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.