Kniha: Na západní frontě klid
Autor: Erich Maria Remarque
Rozbor přidal(a): Klara
Vloženo na: Studijni-svet.cz
Překladatel: František Gel
Informace o autorovi:
- vlastním jménem Erich Paul Remark
- německý spisovatel
- studoval na učitelském ústavu vMünsteru
- v roce 1916 odešel jako 18letý do první světové války, na západní frontě byl brzy vážně raněn a konec války prožil v lazaretu = (do nemocnice) v Duisburgu (průmyslové a přístavní město v Německu)
- po návratu z války měl problémy začlenit se do normální společnosti
- vystřídal řadu povolání – malíř, hudebník, učitel, automobilový závodník, obchodní cestující, redaktor časopisů „Sport im Bild“ v Berlíně a „Echo Continental“ v Hannoveru
- oženil se oženil s Ilse Juttou Zambonovou, manželství však trvalo pouze 7 let, skončilo v roce1931, kdy emigroval do švýcarské Ascony
- proslavil se knihou Na západní frontě klid, která mu zajistila celosvětový úspěch
- ihned po nástupu nacismu (1933) se dostal na index zakázaných autorů a v roce 1938 byl zbaven německého občanství
- nacistická propaganda prohlásila, že Erich Maria Remarque je doopravdy Paul Kramer (Remarque pozpátku), Žid, který se nikdy nezúčastnil první světové války, a tudíž ji nemůže popisovat, označila ho za „literárního zrádce“ a jeho knihy byly veřejně páleny, protože jeho popis války byl pro militantní režim krajně nevhodný
- v roce 1939 emigroval do New Yorku, kde získal americké občanství
- během druhé světové války zemřela jedna z jeho sester v koncentračním táboře, což ho později podnítilo k napsání knihy Jiskra života
- ve svých dílech se věnuje tzv. „ztracené generaci“, ke které se přihlásil (nepatřil však do ní, protože nebyl Američan)
- v roce1958 se znovu oženil s americkou filmovou hvězdou Paulette Goddard, bývalou manželkou Charlieho Chaplina
- do vlasti se Remarque po válce nikdy nevrátil
- Remarque umírá na srdeční chorobu 25. září 1970 na klinice v švýcarském Locarnu
- další díla: Domov snů (1920), Stanice na obzoru (1928), Miluj bližního svého (1941), Noc v Lisabonu (1962), Stíny v ráji (1971), Žena se zlatýma očima (1918) a divadelní hruPoslední stanice (1956)
- Remarqueova nejúspěšnější díla Na západní frontě klid a Vítězný oblouk byla zfilmována
Informace o díle:
- autor zobrazuje zoufalstvívojáků a jistou ztrátu lidskosti – jedinou starostí vojáků je spát, jíst a přežít za jakoukoliv cenu
- podrobná charakteristika postav, důkladné popisy bojiště, zákopů,…
- mnoho úvahových pasáží s lyrickými prvky
- v díle autor zobrazuje válečná přátelství na život a na smrt
- autor se věnuje tzv. „ztracené generaci“ (lidé trávící život převážně ve válce), do které sám patřil
Literární žánr: válečný historický román
Literární druh: epika
Kompozice:
- román rozdělen do čtrnácti kapitol, které jsou řazeny spíše volně než chronologicky, ale především tak, aby postupně vytvářely jednotný obraz o životě na frontě
- ke konci románu se kapitoly zkracují, v závěru je již jenom stručně zmíněna Paulova smrt a nadcházející konec války
Místo a čas: na západní frontě ve Francii během 1. světové války (dějová linie se táhne od začátku první světové války – 1914 – do konce – 1918, všichni hrdinové zemřou), Němci bojují převážně proti Francouzům, ale i Rusům, část děje se odehrává i v Německu (Pavel doma, gymnázium,…)
Postavy:
- Pavel Bäumer– hlavní postava a vypravěč celého příběhu, odhodlaný, válka ho naprosto změnila, stal se tvrdším, přátelé na frontě mu byli více než rodina – věrný frontě, často vzpomíná na své mládí ve škole, dobrovolně vstupuje do armády
- Stanislav Katczinsky(40 let) – vedoucí roty, nejstarší, zkušený přátelský, vychytralý, uměl sehnat obživu, vždy se snaží všechny své přátele zachránit, Pavlův nejlepší přítel, poslední živý přítel Pavla – pak ale umírá, krátce poté umírá i Pavel
- Himmelstoss – desátník, vedl jejich výcvik; krutý, bezohledný, v civilu listonoš, šikanuje, tváří se jako silný, ale později ve válce se ukáže jako zbabělec
- Kantorek – třídní profesor (na gymnáziu), skvělý učitel, ke kterému se studenti rádi vrací, věrný režimu
- Albert Kropp – bývalý spolužák Pavla Bäumera z gymnázia
- Müller – bývalý spolužák Pavla Bäumera z gymnázia, „ještě pořád s sebou vláčí učebnice a sní o válečné maturitě, v bubnové palbě šprtá fyzikální poučky“
- Leer – bývalý spolužák Pavla Bäumera z gymnázia, který nosí plnovous a libuje si v děvčatech
- František Kemmerich – bývalý spolužák Pavla Bäumera z gymnázia, zemře hned na začátku, scéna s novými kozačkami
- Tjaden – největší jedlík, je pro něj snadné unikat z problémů
- Deterding – sedlák, jenž myslí jen na svou usedlost a na svou ženu
- ostatní – Pavlova rodina, setry červeného kříže, lékaři, jeptišky, další vojáci,…
Smysl díla:
„Kniha je pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.“
– autor v díle odsuzuje krutost války, nelidskost, která hraničí s degradací lidství – válka mění lidi k nepoznání (podmínky na frontě donutí člověka se změnit), dále se autor zaměřuje na přátelství až za hrob – přátelství mezi vojáky na frontě
Jazyk:
- retrospektiva – vyskytují se zde vzpomínky na minulost
- spisovný jazyk
- objevují se i vulgarismy
- ich forma, ale zpráva o Pavlově smrti – er forma
- ironie (již v názvu knihy – „Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě klid”)
- dialogy (přímá řeč), ale převažují vypravěčovy monology
- popisnost a detailnost
- úvodní motto – „Zpráva o generaci, která byla zničena válkou, i když unikla jejím granátům“
- časté slangové-vojenské výrazy
Děj:
Student gymnázia Pavel Bäumer spolu se svými kamarády Müllerem, Kroppem, Kemmerichem a Leerem je silným psychickým nátlakem okolí, zvláště třídního profesora, donucen ukončit studium na gymnáziu a dobrovolně se přihlásit k výcviku. V té době je to bráno jako čest. Pavel se svými kamarády nejprve prochází desetitýdenním výcvikem pod vedením desátníka Himmelstosse, který je šikanuje a pobyt jim vůbec neusnadňuje.
Po skončení výcviku odchází Pavel se svými přáteli na frontu, kde už čekají – Tjaden, Deterding (a další vojáci) a Katczinsky – vedoucí roty, který je pro celou rotu velikou oporou po celou dobu války. První boje na frontě všem otevřou oči a ukážou válku v pravém světle (plynové útoky, bombardování, budování zákopů, utrpení raněných, smrt přátel, vojáci žijí v neustálých obavách o život, trpí hladem, zimou,…)
Jako první je zraněn Kemmerich (amputace nohy, scénka s botami) – Pavlův kamarád, kterého Pavel znal už od dětství, Kemmerich v nemocnici umírá.
Téměř polovina roty byla již zabita – vojáci, kteří přežijí, dostávají dvojité příděly jídla a tabáku. Stavy vojáků jsou doplňovány velmi mladými chlapci bez výcviku.
Později je Pavel zraněn, odvezen do nemocnice a následně dostává 14 dní dovolené.
Pavel se ale už neumí začlenit zpět do společnosti, proto se rozhodl vrátit na frontu, kde postupně ztrácí všechny kamarády. Jako poslední zůstane s Pavlem naživu vedoucí roty – Katczinsky, kterého ale později také postřelí, Pavel ho odnese do nemocnice, tam ale zjistí, že je už pozdě – Pavel zůstává jako jediný z party kamarádů naživu. A v září 1918 byl smrtelně postřelen – ihned umírá, paradoxně v den, kdy vrchní velitelství podává zprávu, že je na západní frontě klid a neděje se nic nového.
Úvodní motto:
„Kniha je pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.“
Zhodnocení:
Kniha se mi velmi líbila, dobře se mi četla. Na knize oceňuji především detailní popis všeho – lidí, louky,… kniha dává veliký prostor pro zamyšlení, člověk při čtení zapomíná na běžné lidské hodnoty
