Věc Makropulos – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Věc Makropulos

Autor: Karel Čapek

Přidal(a): BluRay96

 

Karel Čapek (*1890 – †1938)

• Český prozaik, dramatik, publicista a filozof, představitel pragmatismu.
• Narodil se v Malých Svatoňovicích, dětství prožil v Úpici v Podkrkonoší. Jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.
• Byl stoupencem pragmatismu, filozofického směru, který zpochybňuje existenci jediné absolutní pravdy a klade důraz na praktické důsledky myšlenek.
• Ve své vile v Praze organizoval proslulá setkání tzv. „pátečníků“, kde se scházely a diskutovaly o politice a kultuře významné osobnosti jako Ferdinand Peroutka, Vladislav Vančura, Karel Poláček či František Langer.
• Působil jako předseda československého Penklubu, mezinárodní organizace spisovatelů.
• Studoval na gymnáziu v Hradci Králové (odkud byl vyloučen), v Brně a následně filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, a také v Berlíně a Paříži.
• Ve 20. letech působil jako dramaturg a režisér Vinohradského divadla.
• Od roku 1917 pracoval jako novinář v Národních listech, od roku 1921 až do své smrti v Lidových novinách.
• Po nástupu nacismu v Německu se stal jedním z hlavních intelektuálních odpůrců fašismu a obránců demokracie.
• Jeho styl je charakteristický srozumitelností, smyslem pro humor, bezprostředností, dialogičností a sklonem k hovorovému jazyku. Věnoval se pestré škále témat a žánrů a měl smysl pro tajemno a nedořešené záhady.

 

Další díla:

• Boží muka – Filosoficko-detektivní povídky odrážející válečnou úzkost.
• Francouzská poezie nové doby – Významné překladatelské dílo.
• Trapné povídky – Soubor povídek s filozofickým přesahem.
• R. U. R. (Rossum’s Universal Robots) – Světoznámé vědecko-fantastické drama, kde poprvé použil slovo ‚robot‘ (vytvořené jeho bratrem Josefem).
• Továrna na absolutno – Antiutopický román o nebezpečí náboženského fanatismu spojeného s technickým vynálezem.
• Krakatit – Antiutopický román o odpovědnosti vědce za svůj vynález ničivé síly.
• Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy – Soubory krátkých detektivních příběhů.
• Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na Sever – Cestopisné fejetony.
• Zahradníkův rok – Soubor fejetonů inspirovaný autorovými vlastními zahrádkářskými zkušenostmi.
• Jak se co dělá – Fejetony o filmu, novinách a divadle.
• Kniha apokryfů – Krátké příběhy, které s humorem a nadhledem přepisují známé historické a mytologické náměty.
• Měl jsem psa a kočku – Kniha o soužití člověka se zvířaty.
• Noetická trilogie (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život) – Romány zkoumající problém poznatelnosti pravdy a skutečnosti z různých úhlů pohledu.
• Válka s mloky – Alegorický a protifašistický antiutopický román varující před vzestupem totalitních ideologií.
• Bílá nemoc – Drama varující před nebezpečím diktatury, fanatismu a války.
• Matka – Protiválečné drama, které je přímou reakcí na španělskou občanskou válku.

 

Literárně-historický kontext

Česká literatura 1. poloviny 20. století (demokratický proud)

• Dobové vlivy: Dílo vzniklo v období mezi dvěma světovými válkami, které bylo poznamenáno politickou nestabilitou, nástupem totalitních režimů (nacismus, komunismus), světovou hospodářskou krizí (1929) a občanskou válkou ve Španělsku.
• Literární vývoj: Na počátku 20. století v české literatuře doznívá realismus a naturalismus. Ve 20. letech, kdy vzniká Věc Makropulos, převažují kratší prozaické žánry jako povídka a reportáž, ale také utopická a sci-fi literatura. Ve 30. letech se autoři více zaměřují na rozsáhlejší romány a románové cykly.
• Znaky literatury: Pro toto období je typický důraz na poznávací (noetickou) stránku díla, péče o jazykovou kulturu a sílící epická složka literatury.
• Manifest českých spisovatelů (1917): Tento manifest, připravený Jaroslavem Kvapilem, požadoval svobodu tisku a právo českého národa na samostatnost.
• Demokratický proud: Skupina autorů soustředěných kolem Lidových novin, kteří byli názorově blízcí prezidentu T. G. Masarykovi. Prosazovali hodnoty demokracie a humanismu, zajímali se o obyčejného člověka a ve svých dílech často používali humor a hovorový jazyk.

 

Další autoři:

• Josef Čapek
• Karel Poláček
• Eduard Bass
• Ivan Olbracht
• Marie Pujmanová
• Václav Řezáč
• Jaroslav Havlíček
• Jarmila Glazarová
• Vladislav Vančura
• Alois Jirásek
• Karel Václav Rais
• Vilém Mrštík
• Fráňa Šrámek
• František Langer
• Rudolf Medek
• Jaroslav Hašek
• Ferdinand Peroutka

 

Rozbor díla: Věc Makropulos

Základní charakteristika:

• Literární druh: drama
• Literární žánr: komedie (autorovo označení, přestože hra obsahuje tragické prvky a má vážné filozofické vyznění)
• Literární žánrový typ: antiutopické drama

 

Téma a motivy:

• Nesmrtelnost: Hlavním tématem je otázka, zda je nepřirozeně dlouhý život pro člověka přínosem, nebo prokletím.
• Smysl života: Hra zkoumá, co dává lidskému životu hodnotu a smysl (láska, práce, rodina, umění).
• Kontrasty: Dílo je postaveno na kontrastech, jako je život a smrt, cit a bezcitnost, mládí a stáří, minulost a přítomnost.
• Lidská povaha: Odhalování charakterů postav v konfrontaci s tajemstvím a možností věčného života.

 

Hlavní myšlenka:

• Autor dospívá k závěru, že nesmrtelnost je pro člověka nepřirozená a nežádoucí. Věčný život vede ke ztrátě citů, k apatii, nudě a neschopnosti prožívat radost. Hodnotu a smysl dává lidské existenci právě její konečnost, která nutí člověka naplnit svůj omezený čas.

 

Vypravěč:

• Jelikož se jedná o drama, dílo nemá klasického vypravěče. Děj je zprostředkován prostřednictvím dialogů a monologů jednotlivých postav.
• Autor do děje přímo nezasahuje, jeho názory jsou vyjádřeny skrze jednání postav a celkové vyznění hry.
• Hra obsahuje rozsáhlé a podrobné scénické poznámky, které popisují prostředí, vzhled, gesta a jednání postav, a dotvářejí tak atmosféru scén.

 

Kompozice:

• Hra je rozdělena na tři dějství a závěrečnou část nazvanou „Proměna“, která funguje jako katarzní finále.
• Děj je uspořádán chronologicky, odehrává se během krátkého časového úseku.
• Dílo je psáno v próze.
• Není dodržena antická zásada tří jednot (času, místa a děje), protože děj se odehrává na několika různých místech.

 

Jazyk a styl:

• Jazyk je srozumitelný a blízký mluvené řeči, využívá hovorové i lidové výrazy, občas i prvky slangu.
• V dialozích se objevují cizí jazyky, především španělština v rozhovorech Hauka-Šendorfa s Emilií.
• Slovní zásoba je bohatá a slouží k přesné charakterizaci postav a prostředí.
• Dialogy jsou dynamické, postavy si často skáčou do řeči a používají nedokončené výpovědi.
• Pro vyjádření emocí a duševních pochodů jsou hojně využívány expresivní prostředky jako tří tečky, otazníky a vykřičníky.
• Používají se zdrobněliny (např. Bertík).
• Slohový postup je převážně dialogický, doplněný charakterizačními a popisnými pasážemi ve scénických poznámkách.

 

Časoprostor:

• Čas: Děj se odehrává v současnosti autora, tedy ve 20. letech 20. století.
• Prostor: Praha – děj se postupně přesouvá z advokátní kanceláře Dr. Kolenatého do zákulisí divadla a nakonec do hotelového pokoje Emilie Marty.

 

Postavy:

• Emílie Marty: Slavná operní pěvkyně, obdivovaná všemi muži. Její skutečné jméno je Elina Makropulos a je jí 337 let. Je dcerou alchymisty z dvora Rudolfa II., který na ní vyzkoušel elixír mládí. Během staletí vystřídala mnoho jmen (Ellian Mac Gregor, Elsa Müller, Eugenia Montez). Je znuděná životem, lhostejná, cynická a citově vyhořelá, ale zároveň se zoufale bojí smrti.
• Jaroslav Prus: Šlechtic, potomek barona Josefa Ferdinanda Pruse. Vede soudní spor s Albertem Gregorem o dědictví. Je chladný, racionální a zásadový.
• Albert Gregor: Žalující strana ve sporu s Prusem. Je potomkem nemanželského syna Josefa Pruse a zpěvačky Ellian MacGregor (jedna z identit Eliny Makropulos). Bláznivě a naivně se zamiluje do Emilie Marty.
• Kristina: Mladá začínající zpěvačka, která bezmezně obdivuje Emilii Marty. Je snoubenkou Janka Pruse. Představa nesmrtelnosti se jí hnusí a nakonec je to ona, kdo recept na věčný život zničí.
• Janek Prus: Syn Jaroslava Pruse a snoubenec Kristiny. Je to citlivý mladík, který se zamiluje do Emilie Marty a kvůli nešťastné lásce a žárlivosti spáchá sebevraždu.
• Dr. Kolenatý: Advokát Alberta Gregora. Je pedantický, nedůvěřivý a zpočátku se řídí pouze literou zákona. Později je fascinován možností získat recept na nesmrtelnost.
• Vítek: Solicitátor (právní koncipient) v kanceláři Dr. Kolenatého.
• Hauk-Šendorf: Starý, senilní šlechtic a bývalý milenec Emilie Marty z doby, kdy vystupovala jako španělská tanečnice Eugenia Montez. Jeho temperamentní a vášnivá povaha je protikladem chladného Pruse.
• Komorná: Vedlejší postava v hotelu.
• Lékař: Vedlejší postava přivolaná k Emilii.
• Strojník: Vedlejší postava v divadle.
• Poklízečka: Vedlejší postava v advokátní kanceláři.

 

Děj:

Děj se točí kolem stoletého soudního sporu o dědictví, známého jako kauza Gregor versus Prus.

První dějství: V advokátní kanceláři Dr. Kolenatého se Albert Gregor dozvídá, že jeho spor s baronem Jaroslavem Prusem pravděpodobně skončí prohrou. Do kanceláře nečekaně vstupuje slavná zpěvačka Emilie Marty. Projeví neobvyklý zájem o spor a poskytne přesné informace, kde hledat závěť Gregorova předka, která by mohla spor rozhodnout. Závěť se skutečně najde v Prusově domě v zapečetěné obálce.

Druhé dějství: Děj se přesouvá do zákulisí divadla po představení Emilie Marty. Postavy diskutují o její záhadnosti, dokonalosti a nelidském chladu. Jaroslav Prus odhaluje, že iniciály na starých dokumentech spojených s případem se shodují s iniciálami Emilie Marty (E. M. jako Elina Makropulos, Ellian MacGregor, Emilie Marty), a začne ji podezřívat z podvodu.

Třetí dějství: V hotelovém pokoji Emilie Marty vrcholí napětí. Prus, který touží po obálce se starými listinami, přistoupí na dohodu a stráví s Emilií noc. Získá tak od ní obálku, po které toužila, ale zjistí, že obsahuje jen starý řecký rukopis. Jeho syn Janek, zamilovaný do Marty, spáchá ze žárlivosti a nešťastné lásky sebevraždu. Všechny přítomné postavy (Prus, Gregor, Kolenatý, Vítek, Kristina) se shromáždí v pokoji a pod nátlakem donutí Emilii k přiznání.

Proměna: Hotelový pokoj se mění v improvizovanou soudní síň. Emilie, vyčerpaná a viditelně stárnoucí, odhaluje svou pravou identitu. Jmenuje se Elina Makropulos, narodila se v roce 1585 a její otec, alchymista na dvoře Rudolfa II., na ní vyzkoušel elixír mládí. Elixír jí zajistil přes 300 let života, ale nyní jeho účinky slábnou a ona potřebuje recept, aby nezemřela. Recept je onen řecký rukopis. Po svém doznání, unavená životem, který ztratil smysl, nabízí recept ostatním. Všichni ho ale s hrůzou odmítají. Nakonec mladá zpěvačka Kristina, která v nesmrtelnosti vidí jen utrpení, rukopis spálí. Elina Makropulos umírá, smířená s přirozeným řádem života a smrti.

 

Doplňující informace:

Srovnání s jinými díly Karla Čapka:

Dílo Věc Makropulos lze srovnat například s autorovými Povídkami z jedné a druhé kapsy. Podobnost spočívá v detektivním námětu – i zde se „vyšetřuje“ a pátrá po odhalení tajemství. Společný je i filozofický přesah, kdy se postavy zamýšlejí nad obecnými lidskými problémy. Jazyk v obou dílech plní charakterizační funkci a využívá různé stylové roviny.

 

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.