Kniha: Vladař

Autor: Niccolò Machiavelli

Přidal(a): mara.bilej

Niccolò Machiavelli (*1469 – †1527)

• Niccolò Machiavelli byl italský renesanční politik, diplomat, filozof a spisovatel. Jeho jméno je spojeno s politickým směrem, který se později stal známým jako machiavelismus. Tento přístup prosazuje politiku praktikovanou bez ohledu na jakékoliv morální zásady a principy, přičemž k dosažení cíle je možné použít jakékoliv prostředky.
• V rámci Machiavelliho filozofie nemá být vladař svázán otázkami dobra či zla, protože jeho jednání je posuzováno z hlediska prospěchu státu, nikoli běžné morálky.

Literárně-historický kontext

Renesance, politická filozofie

• Dílo Vladař vzniklo v 16. století v Itálii, v období politické nestability a bojů o moc mezi městskými státy. Kniha byla původně věnována Lorenzovi II. Medicejskému jako soubor rad a doporučení, jak získat a udržet moc a sjednotit Itálii.

Rozbor díla: Vladař

Hlavní myšlenka:

• Nejdůležitější hodnotou je získání a udržení moci, k čemuž má Vladař sloužit jako návod. Stabilita a síla státu jsou nadřazeny všemu ostatnímu.
• Ačkoliv je věta „Účel světí prostředky“ mylně připisována N. Machiavellimu (poprvé ji použil Ignác z Loyoly), celá kniha se nese v duchu a smyslu tohoto výroku.

Jazyk a styl:

• Machiavelli využívá názorné příklady z historie, na kterých ukazuje, jak se konkrétní vladař dopustil toho či onoho, a následně hodnotí daný způsob jako vhodný či nevhodný.

Vztah politiky a morálky:

• Vladař nemá být posuzován jako obyčejný člověk. Čin, který by byl u běžného člověka vnímán jako hřích (např. vražda), může být u panovníka chápán jako nezbytný prostředek k dosažení vyššího cíle, tedy blaha a stability státu.

Charakteristika ideálního vládce:

• Podle Machiavelliho musí být vládce krutý a nemilosrdný. Má být spíše obáván než milován, protože strach je spolehlivější nástroj kontroly.
• Panovník by měl v ideálním světě dodržovat své slovo, ale musí umět správně rozhodnout, kdy je pro něj a jeho stát výhodnější od daného slibu upustit.
• Navzdory svým činům si má vladař udržovat zdání ctnosti a dokonalosti.

Pohled na poddané:

• Obyčejní lidé jsou v díle viděni jako hloupá, pokrytecká a úplatná sebranka, které jde především o vlastní pohodlí a majetek.
• Jsou popisováni jako nedůvěryhodní a nestálí.

Postavy:

• Vladař: Ideální panovník podle Machiavelliho. Je pragmatický, rozhodný a ochotný použít jakékoli prostředky k udržení moci a stability státu. Musí být chytrý jako liška a silný jako lev. Jeho jednání není omezeno tradiční morálkou, ale řídí se pouze zájmy státu.
• Obyčejní lidé: Masa poddaných, kterou Machiavelli vnímá jako nestálou, sobeckou a snadno ovlivnitelnou. Lidé se zajímají hlavně o svůj majetek a bezpečí a jsou ochotni změnit loajalitu, pokud si myslí, že si tím polepší.

Děj:

Dílo Vladař není epickým příběhem s dějem, ale politickým traktátem a praktickou příručkou pro panovníky. Kniha analyzuje různé formy vlády a způsoby, jakými lze moc získat a především udržet. Machiavelli rozebírá vlastnosti, které by měl ideální vládce mít, a argumentuje, že pro stabilitu státu je někdy nutné uchýlit se k činům, které jsou z hlediska běžné morálky nepřijatelné. Kniha je rozdělena do kapitol, z nichž každá se věnuje specifickému aspektu vládnutí, jako je správa nově nabytých území, vojenská strategie nebo chování k poddaným a spojencům.

Zajímavosti:

• Kniha je považována za neuvěřitelně nadčasovou, což dokládá i postřeh: „Lidé totiž mění vládu v domnění, že si tím polepší, a teprve zkušenost je poučí, že si vlastně pohoršili.“

Úryvek z díla:

Potencionální nepřátele je třeba zahrnovat laskavostmi nebo je zničit. Za malá příkoří se mohou mstít, za velká nikoliv.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_1__

Z hrobu se nemstí nikdo.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_2__

Lidé spíše zapomenou na smrt i vlastního otce než na ztrátu majetku.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_3__

Je lehčí vládu získat než si ji udržet.

__PROTECTED_LINK_BLOCK_4__

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Vladař – postřehy z knihy first appeared on Rozbor-dila.eu.