Kniha: Mistr a Markétka

Autor: Michail Bulgakov

Přidal(a): Kateřina

Michail Bulgakov (*15. 5. 1891 – †10. 3. 1940)

• Michail Afanasjevič Bulgakov byl ruský prozaik, dramatik a lékař původem z Ukrajiny. Na krátký čas byl Stalinovým oblíbeným dramatikem. Stalin měl v oblibě hru Dny Turbinových, napsanou podle románu Bílá garda. To Bulgakovovi nejspíše zachránilo život v roce 1937, kdy všichni spisovatelé, kteří nepodporovali stalinskou diktaturu, např. Osip Mandelštam, byli uvězněni nebo zabiti.
• Bulgakov nikdy nepodporoval režim a v některých svých dílech, např. v Psím srdci nebo Letu, se mu vysmíval. Na konci 20. let se proti Bulgakovi a jeho dílu zvedla vlna kritiky pro přílišný antisocialistický tón. Jeho próza byla zakázána, dramatické hry staženy z divadelních repertoárů, a to na několik desetiletí. V roce 1929 byly všechny jeho práce včetně Bílé gardy zakázány; Bulgakov nemohl publikovat a Stalin odmítl jeho žádost o emigraci.
• V roce 1930 požádal vládu, aby mohl emigrovat nebo pracovat v divadle. Podle Bulgakovovy autobiografie na toto téma mluvil dokonce se Stalinem. Emigrace mu byla zamítnuta. Poslední léta jeho života nebyla příliš šťastná. V Rusku nemohl publikovat a ani nemohl navštívit svou rodinu žijící na západě. Román Mistr a Markétka, na kterém pracoval od roku 1928 až do své smrti, byl vydán až téměř 30 let po jeho smrti.

Další díla:

• Bílá garda – román
• Zápisky mladého lékaře – sbírka povídek
• Dny Turbinových – divadelní hra
• Psí srdce – novela
• Let – divadelní hra

Literárně-historický kontext

Magický realismus / Ruská literatura 1. pol. 20. století

• Román vznikal v době, kdy byl Bulgakov v Rusku nežádoucím autorem, jeho hry se nehrály a prózy nepublikovaly. Dílo bylo napsáno uprostřed stalinského teroru a lze jej tedy vykládat jako obraz té doby. V zemi vládl totalitní komunistický režim, panovala nesvoboda slova a projevu a bylo zakázáno náboženství.
• Mistr a Markétka vyšlo až dlouho po autorově smrti, nejprve v cenzurované verzi v letech 1966–1967. Dílo je považováno za jeden ze zakladatelských textů magického realismu, který kombinuje realistické zobrazení světa s magickými, fantastickými a mýtickými prvky.

Další autoři:

• Umberto Eco
• Vladimir Nabokov
• Gabriel José García Márquez
• Pavel Kohout

Rozbor díla: Mistr a Markétka

Základní charakteristika:

• Literární druh: Epika
• Literární žánr: Satirický, groteskní a filozofický román

Téma a motivy:

• Témata: Boj dobra a zla, láska a její síla, zbabělost a odvaha, umění a jeho role ve společnosti, kritika totalitního režimu a lidské malosti.
• Motivy: Ďábel, magie, rukopis, Valpuržina noc, biblické motivy (Ježíš a Pilát), Moskva 30. let, psychiatrická léčebna, oheň, láska, odpuštění.

Hlavní myšlenka:

• Hlavní myšlenkou je kritika moskevské společnosti, byrokracie a literárních kruhů ve 30. letech 20. století. Dílo zkoumá nejednoznačnost dobra a zla, přičemž ďábel zde často trestá skutečné zlo a odhaluje pokrytectví. Dalšími klíčovými myšlenkami jsou oslava věčné a upřímné lásky, která dokáže překonat všechny překážky, a zamyšlení nad vlivem strachu a zbabělosti na lidské jednání.

Námět:

• Námět: Námětem je konfrontace tří světů: fantastického světa ďábla Wolanda a jeho družiny v Moskvě, reálného světa Mistra a Markétky a jejich boje s totalitní mocí, a historicko-mýtického světa Piláta Pontského a Ješuy v Jeruzalémě. Bulgakov se inspiroval Goethovým Faustem, ale ďáblovu roli převrátil – Woland zde není svůdcem, ale spíše soudcem a pozorovatelem, který odhaluje a trestá lidskou špatnost.

Vypravěč:

• Vypravěč se mění v závislosti na dějové rovině. V moskevské a fantastické linii převažuje er-forma s vševědoucím vypravěčem, který si však občas dovolí subjektivní a ironické poznámky, čímž oslovuje čtenáře.
• V rovině románu o Pilátovi je vyprávění strohé, objektivní a psané v er-formě, což připomíná historickou kroniku. Části příběhu jsou také vyprávěny samotnými postavami (např. Ivanem Bezprizorným nebo Mistrem).

Kompozice:

• Román má rámcovou kompozici, kde se prolínají tři dějové linie. Struktura je složitá a fragmentární.
• Dílo je rozděleno na dvě části, celkem 32 kapitol a epilog.
• Jednotlivé dějové roviny se střídají a vzájemně doplňují, přičemž jejich plný význam je odhalen až v závěru.

Jazyk a styl:

• Literární směr: Dílo je považováno za předchůdce a jeden ze základních kamenů magického realismu.
• Jazyk je velmi bohatý, hravý a čtivý. Střídají se různé styly: satirický a groteskní v popisu Moskvy, lyrický v pasážích o lásce Mistra a Markétky, a strohý, až biblický v příběhu o Pilátovi.
• Autor používá spisovný i nespisovný jazyk, expresivní výrazy (zejména při popisu brutalit), humor, satiru a absurditu.
• Stylisticky zajímavá je absence přímých charakteristik postav; jejich povaha se odhaluje skrze jejich jednání a způsob vyjadřování.
• V textu se objevuje mnoho ruských jmen a reálií specifických pro danou dobu.

Časoprostor:

• Děj se odehrává ve dvou hlavních časoprostorových rovinách.
• Moskva ve 30. letech 20. století: Během několika dní na jaře se zde odehrává hlavní dějová linie spojená s návštěvou ďábla Wolanda.
• Jeruzalém (Jeršalajim) kolem roku 30 n. l.: Zde se odehrává děj Mistrova románu o Pilátu Pontském a Ješuovi Ha-Nocri.

Postavy:

• Wolland: Ďábel, který navštíví Moskvu. Není ztělesněním absolutního zla, spíše ironickým pozorovatelem a soudcem, který trestá lidskou malost, chamtivost a pokrytectví. Vystupuje jako elegantní cizinec, profesor černé magie.
• Markétka: Mistrova milenka, zosobnění hrdé, vášnivé a oddané ženy. Pro záchranu svého milovaného je ochotna udělat cokoliv, včetně paktu s ďáblem. Stává se hostitelkou na jeho plese.
• Mistr: Bezejmenný umělec, spisovatel, který napsal román o Pilátu Pontském. Kvůli svému dílu je pronásledován kritiky i režimem, což ho dovede až do psychiatrické léčebny. Je zničený a zlomený, ztratil víru v sebe i své dílo.
• Kocour Kňour (Behemot): Člen Wollandovy svity, obrovský černý kocour, který umí mluvit a chodit po zadních. Je to zakletý princ, vynikající žertéř, šprýmař a provokatér.
• Korovjev (též Fagot): Wollandův důvěrník, tlumočník a pobočník. Vystupuje jako vysoký hubený muž v kostkovaném saku s prasklým skřipcem. Je Kňourův přítel a kumpán v provádění rošťáren.
• Azazelo: Démon, vystupující jako ramenatý zrzavý pořízek ve slamáčku. Je zosobněním hrubé síly a plní ve svitě „špinavou práci“.
• Hella: Čertice, upírka, jediná žena ve Wollandově svitě. Vystupuje jako krásná rusovlasá žena.
• Ješua Ha-Nocri: Postava z Mistrova románu, tedy Ježíš Nazaretský (Bulgakov jej nazývá předpokládanou hebrejskou podobou jména). Je to potulný filozof, který hlásá dobro a pravdu, ale je naivní a bezbranný vůči moci.
• Pilát Pontský: Postava z Mistrova románu, římský prokurátor v Judeji. Je to mocný, ale vnitřně rozpolcený a zbabělý muž, který trpí migrénami. Ačkoliv pozná Ješuovu nevinu, ze strachu o svou kariéru ho odsoudí na smrt.
• Berlioz: První Wollandova oběť, předseda kulturní komise Massolitu (Masové organizace literátů). Je to arogantní ateista a byrokrat, kterému Woland předpoví smrt.
• Ivan Bezprizorný: Mladý, naivní, leč zapálený sovětský básník. Po setkání s Wolandem a smrti Berlioze zešílí a na psychiatrické klinice se setká s Mistrem.
• Stěpan Lotrov: Umělecký vedoucí Moskevského varieté, nájemce bytu č. 50 na Sadové ulici 302, o který se dělí s Berliozem a který si Wolland vybere jako své sídlo. Je Wollandem teleportován do Jalty.
• Rimský: Finanční ředitel Varieté, po setkání s Wollandovou svitou v hrůze prchá z Moskvy.
• Varenucha: Administrátor Varieté, je pokousán Hellou a dočasně změněn v upíra.
• Nikanor Bosý: Předseda domovní rady, je zatčen za spekulaci s Korovjevem podvrženými falešnými dolary.
• Žorž Bengalskij: Konferenciér Varieté, kterému Kňour na přání diváků utrhne hlavu, ale nakonec mu ji vrátí. Skončí na psychiatrické klinice.
• Andrej Sokov: Bufetář Varieté, jemu jsou určena Wollandova slova o jeseteřině druhé jakosti.
• Maximilian Andrejevič Poplavskij: Berliozův strýc z Kyjeva, který přijíždí do Moskvy získat byt po mrtvém synovci, ale po šokujícím setkání s Wollandem raději prchá.
• Nataša: Markétina služka, která se po zralé úvaze stane čarodějnicí a připojí se k ďábelskému reji.
• Profesor Stravinskij: Kapacita v oblasti psychiatrie, ředitel kliniky, kde se léčí velká část Wollandových obětí. Jako jedna z mála postav neutrpí žádnou újmu.

Děj:

Román začíná v Moskvě, kde se literární redaktor Berlioz a básník Ivan Bezprizorný setkávají s tajemným cizincem, profesorem Wolandem, který o sobě tvrdí, že je odborník na černou magii a že se osobně setkal s Pilátem Pontským. Woland předpoví Berliozovi bizarní smrt, která se vzápětí vyplní. Ivan Bezprizorný, svědek událostí, je považován za blázna a skončí na psychiatrické klinice.

Woland se se svou svitou – kocourem Kňourem, pobočníkem Korovjevem, zabijákem Azazelem a čerticí Hellou – ubytuje v bytě zesnulého Berlioze a začne v Moskvě působit chaos. Jejich magická vystoupení ve Varieté odhalují chamtivost, nevěru a malost místních obyvatel, které pak ďábelská družina s potěšením trestá. Paralelně s tímto děním se odvíjí příběh z Mistrova románu o Pilátu Pontském, prokurátorovi, který vnitřně bojuje s rozhodnutím, zda poslat na smrt nevinného filozofa Ješuu Ha-Nocri.

Do děje vstupuje Markétka, která zoufale hledá svého milovaného Mistra. Mistr je spisovatel, který byl režimní kritikou donucen spálit svůj román o Pilátovi a následně se zhroutil a dobrovolně odešel do psychiatrické léčebny, kde se setkává s Ivanem. Markétka přijímá nabídku od Azazela a stává se čarodějnicí, aby se s Mistrem mohla znovu setkat. Jako hostitelka se zúčastní velkolepého plesu, který Woland pořádá pro největší hříšníky historie.

Za odměnu Woland splní Markétčino přání: znovu ji spojí s Mistrem a vrátí jim spálený rukopis se slovy, že „rukopisy nehoří“. Protože si však Mistr a Markétka v utrpení nezasloužili „světlo“, ale „klid“, jsou odvedeni z pozemského světa do věčného klidu. V závěru románu je také vysvobozen Pilát Pontský, který dva tisíce let čekal na odpuštění. Woland a jeho svita opouštějí Moskvu, která se jen pomalu vzpamatovává z jejich návštěvy.

Inspirace a adaptace:

• Román Salmana Rushdieho *Satanské verše* je viditelně ovlivněn tímto dílem.
• Skupina The Rolling Stones uvedla, že román měl klíčový význam pro jejich píseň *Sympathy for the Devil*.
• Kapelu Pearl Jam ovlivnila konfrontace Ješuy Ha-Nocri (Ježíše) s Pilátem Pontským při psaní textu písně *Pilate* (1998).
• Píseň *Love and Destroy* skupiny Franz Ferdinand je napsaná podle scény, kde Markétka letí přes Moskvu během Valpuržiny noci.

Zajímavosti:

• V románu se objevilo několik frází, které se staly běžnou součástí jazyka v post-sovětském Rusku, například slavná věta „Rukopisy nehoří“.
• Spálený rukopis je významnou součástí příběhu Mistra a Markétky. Sám Bulgakov skutečně musel tento román napsat znovu z velké části zpaměti, poté co v záchvatu deprese spálil první verzi rukopisu.

Vlastní názor:

Vyprávění o ďáblu jako o postavě, která nepáchá pouze zlo, ale chová se docela lidsky a trestá skutečné lidské nešvary, je velice zajímavé. Bulgakov zde vytváří jakousi parafrázi na Goethova Fausta, ale s převrácenými rolemi.

Autor ponechává čtenáři poměrně velký prostor pro rozvinutí vlastní fantazie. Stejně tak na něm nechává výklad smyslu a pravdivosti příběhu, který se tedy může lišit podle víry a postoje jednotlivého čtenáře.

Doplňující informace:

Kniha byla původně dostupná pouze v rámci undergroundu jako samizdat. Po mnoha letech pak vyšla cenzurovaná verze jako seriál v časopise Moskva (1966–1967).

Mistr a Markétka je dnes považován za jeden z nejlepších ruských románů 20. století a nejlepší sovětský román vůbec.

POSTMODERNA:

• kombinování žánrů a vyprávěcích postupů
• míchání vysokého s nízkým
• nejsou požadavky na čtenáře, mnoho linií a každý si nalezne svou
• důležitá komunikace a dialog
• subjektivní interpretace (každý člověk může knihu chápat jinak)
• nucení k zamyšlení
• anachronismus = citace i z novověké literatury
• intertextualita

Původní zdroj: Studijni-svet.cz – web s materiály pro maturanty.

The post Mistr a Markétka – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.