Kniha: Spalovač mrtvol

Autor: Ladislav Fuks

Rozbor přidal(a): erzet

Vloženo na: Studijni-svet.cz

Literární druh: epika

Forma: próza

Žánr: hororová novela

Téma: 2.sv.válka; vliv války, ideologie a demagogie na změnu charakteru člověka.

Dílčí motivy: varování proti fašismu, lehce ovlivnitelní manipulovatelní jedinci, symboly zla a násilí

• Vypravěčem je autor, třetí osoba, nezasahuje do děje, pouze vypráví
• Forma vyprávění: er-forma “….pan Kopfrkingl se zastavil…“ , časté monology pana Kopfrkingla
• Kompozice: děj je chronologický, kniha je členěna do 15ti kapitol, vystupňované napětí, propojuje reálný svět s iluzemi, sny a halucinacemi.
• Časoprostor: Děj se odehrává v roce 1938 až 1939 před 2.sv.válkou. V závěru je ještě zmíněn konec války.
• Atmosféra – depresivní a sklíčená před začátkem 2.sv.války, v době okupace Čech nacisty; hororová v krematoriu
• Místa děje:
  Praha: pražské ulice, místa kam bere pan Kopfrkingl rodinu na výlety; jejich byt , pěkně zařízený s krásnou koupelnou, velká vana a zrcadla, stěny ozdobeny obrazy
  Casino: sídlo německých okupantů, luxusní palác s mramorovým schodištěm, plný obrazů a zrcadel
  Krematorium: plechové válce jako pece, složité chodby, ovládání spalování, tabulka se spalovacím řádem, místo pro rakve
• Slohové postupy: Při vyprávění autor používá přímočarý děj bez výrazných odboček, směřuje k pointě, důraz na logičnost, opakující se motivy, omezený počet postav. Střídá realitu s iluzí. Používá dlouhé monology pana Kopfrkingla, dialogy a přímou řeč. Využívá metodu opakujících se motivů a náznaky.

II.část:

• Hlavní postavy:
  Pan Kopfrkingl – hlavní hrdina, na kterém autor ukazuje, jak se mění pod nátlaken fašistické ideologie
  Willim Reinke – stupenec fašismu, přemluví pana K do strany
  Marie (Lakmé) – žena pana Kopfrkingla, židovka
  Zina a Mili – děti, hodné, poslušné
  Vedlejší postavy:
  Strauss
  Rubinstein
  Dvořák
  doktor Bettelheim
  zaměstnanci krematoria (Vrána, Beran, Zajíc, Lišková)
• Největší proměnou prochází pan Kopfrkingl, z velice pečlivého a pilného zaměstnance krematoria se stal udavač a vrah a nechal se ovlivnit fašistickou ideologií až se mu nakonec zcela zatemnila mysl a skončil v blázinci. Byl lehce ovlivnitelný bez pevného názoru, nechal se zmanipulovat, tak že kvůli slávě obětoval své nejbližší.
• Charakteristika pan Kopfrkingla:
  Okázalý, nekuřák a abstinent, demonstruje svou citlivost vztahem k hudbě. Často nazývá místa i živé bytosti exotickými a nadnesenými jmény, používá zdrobněliny. Své činy vysvětluje jako pomoc nešťastným lidem, kteří nechápou. Obětavý zaměstnanec pražského krematoria a vzorný otec rodiny, který důsledně dbá na chod domácnosti a všestrannou výchovu dětí, zakládá si na správném řádu – např. nutnost vyhladit podřadnou rasu. postupně se mění v udavače a vraha, aby se mohl stát ředitelem krematoria. Jeho oblíbenou četbou je cestopis po Tibetu, osvojuje si představu o vznešenosti zpopelnění jako akt očisty. Často používá něžná oslovení a zdrobněliny, což je později v kotrastu s jeho hrůznými činy, kdy zabije svou manželku a poté ubije syna tyčí.
• Charakteristika Williho Reinke:
  Přítel Kopfrkingla, čistokrevný němec, přesvědčený člen NSDAP a nacistický fanatik. Velmi se povyšuje, je egoistický a neodbytný, dovedně manipuluje s lidmi. Přemluví Kopfrkingla ke vstupu do strany a k přijetí nacistické ideologie, donutí ho zbavit se ženy a stát se udavačem.

Lakmé žena pan Kopfrkingla, krásná černovlasá, hodná, milá, tichá, židovka, poddajná a nevýrazná
Mili – 14ti letý syn, černovlasý, toulavý, citlivý , šikanovaný
Zina – 16ti letá dcera, černovlasá, hodná, nadaná klavíristka

• Vztahy mezi lidmi souvisí s dobou nástupu fašismu, ideologie nadřazenosti rasy, především nad Židy. Obrázek o vztazích mezi lidmi získává čtenář především z dialogů a z toho, jak se kdo v danou chvíli zachová.
• Zápornou postavou je pan Kopfrkingl, který se nechal zmanipulovat k uznání nadřazenosti německé rasy a dospěl až k udávání a vraždě svých blízkých, jen pro vidinu kariery a slávy.
• Zlobu vůči bezbrannému jedinci projeví pan Kopfrkingl, když mu dojde, že jeho syn je zženštělý a bojácný a není hoden být členem nadřazené rasy, ubije ho k smrti.
• V díle je konfrontována iluze a realita. Hranice je záměrně zpochybňována. Často se na výletech s rodinou po Praze dostává pan Kopfrkingl k idealizování výjevů a skutečností, který vidí a slyší (pohled z rozhledny na moře, na Jeruzalém, hraje božská hudba apod.) Nejvíce mimo realitu se dostává hlavní hrdina v závěru knihy, kdy se mu již zatemnila mysl a jako výplod choré mysli ho navštíví tibetský mnich a sdělí mu, že on je tím vyvoleným převtěleným dalajlámou.
• Využívá ironii – hlavní hrdina se nechává přesvědčit, že přijetím fašismu a bojem proti Židům a odpůrcům Hitlera, zachrání lidstvo a na světě bude jen štěstí a ráj. Ironie prolíná celou novelu, kdy proto aby mohl být šťastný, tak musí zahubit všechny blízké, které miloval: „dělám to pro klid svědomí“ „zákony jsou proto, aby lidem sloužily“ „utrpení je zlo a my máme dělat vše, abychom ho zmírnili“
• Užívá kontrasty – Největším kontrastem je chování a jednání pana Kopfrkingla, který mluví velmi vznešeně, spisovně, má jemné vystupování a pak své blízké klidně udá nebo dokonce bez skrupulí zavraždí: „Co abych tě drahá oběsil?“. Např. na štědrý večer, při oslavách hovoří o smrti a zpopelnění. Dojde ke konfliktu mezi obecnou morálkou a tím, jak vykládá nacistická ideologie ideální svět. Řeší ho vraždou..… „smrt je krásná a cenná ,ale musí být zajištěn pohřeb žehem“
• Jaké myšlenky autor vyslovil: „Na světě má být mír, spravedlnost a štěstí…a za to se musí bojovat“ „Přání a řeči jsou k ničemu, jen činy…“ „Násilí a útočníci jsou vždycky poraženi….“ „Smrt je jediná jistota…“ „Každé velké dílo se rodí v odporu nepřátel….“
• Princip bezohledné cynické hry – kdo ji rozehrává a proč – Willi Reinke, chce aby získal pana Kopfrkingla pro fašismus a domutil ho jít proti svým spoluobčanům a také rodině
• Jak ukázal hrůznost nacistického systému – ukazuje, že rasistická ideologie dokáže zfanatizovat mnoho běžných lidí, kteří se nechají přesvědčit a dotlačit k hůzným činům nejen vůči svým kolegům a přátelům, ale dokonce vůči svým blízkým.

III.část:

• Jazykové prostředky:

Umělecké jazykové prostředky. Dílo je psáno pomocí složité metafory (smrt se kochá; nebe se otevřelo; živá duše) a symboliky (černovláska= židovka; dnes je pusto a prázdno..; barvy pleti)
Přirovnání: jako tenkrát, jako živej, jako v nebi

Používá opakující se motivy: růžolící dívka v černých šatech, opakuje motivy smrti, pohřbů a spalovacích pecí. Často opakuje variace jedné a té samé věty (jsem abstinent,nekuřák, chudák syn), hodně používá náznaky –„ abychom se jednou pobavili…“

• Vrstvy slovní zásoby:

Spisovný jazyk i v řeči postav. Věty jsou jednoduché i souvětí. Přímá řeč a monology hlavní postavy. Používá cizí slova z němčiny (mein lieber Karl), nářečí (gatě) a archaismy(apatyka, almara, kutna,), vulgarismy (blbec, seš blbá) oslovování lidí zdrobnělinami (Zimuška) anebo vznešenými přídavnými jmény (neebská, drahá, blažená, čarokrásná).

The post Spalovač mrtvol – rozbor díla k maturitě first appeared on Rozbor-dila.eu.